Inspirace pro osobní rozvoj: Knihy pro ty, kteří hledají (nejen) sami sebe…

V roce 2019 vyšly v našem vydavatelství revidované reedice knih Tajemství kříže a Vyšší dívčí, jejichž autorem je učitel, spisovatel a muž s neobvyklou profesní minulostí Tomáš Keltner. Obě knihy jsou zaměřené na osobní rozvoj, ale od příruček obvyklého typu se dost liší. Čím se odlišují, co z nich získáte a proč je dobré jim věnovat pozornost? Zeptali jsme se přímo jejich autora.
Knihy získáte na našem e-shopu  www.obchodmedunka.cz,

Prozraďte na úvod, jaké profesi jste se věnoval…
Pracoval jsem v osobní ochraně vrcholných politiků a sloužil ve speciální vojenské jednotce.

Do jaké míry se tato zkušenost odráží ve vašich knihách – napsal byste je stejně, kdybyste měl nějaké běžnější zaměstnání?
Určitě bych i tak chtěl předávat informace a týkaly by se velmi podobných témat, ale jejich uchopení a celkový přístup by byly zřejmě odlišné. Moje učení se týká základních principů a tyto principy se projevují ve všech sférách našeho života. K výkladu bych tedy používal příklady a názvosloví z oboru, kterým bych se zabýval. Knihy Tajemství kříže a Vyšší dívčí pocházejí z let 2007 a 2009 a odrážejí to, čemu jsem se tehdy věnoval a čeho jsem byl plný,

Dá se říct, že obě knihy na sebe navazují, že první kniha Tajemství kříže je cosi jako „základna“ a druhá kniha Vyšší dívčí „nadstavba“?
Teoreticky to tak je. Ve zkratce lze říct, že Tajemství kříže je spíše obecnější, zahrnuje více témat a obsahuje velké množství informací. V knize Vyšší dívčí jsem se věnoval převážně tématu mimosmyslového vnímání a doplnil jsem kapitoly o tvorbě reality. Mimosmyslové vnímání je bližší ženám – žena je v neustálém spojení s bohem a muž má realizovat inspiraci, přicházející k němu prostřednictvím ženy. Mužsky orientovaný svět bohužel ženu a její napojení velmi poškozuje, ale to je už námět na jiný článek.

Práce s emocemi
V knize Tajemství kříže věnujete velkou pozornost tématu emocí a práce s nimi. Na rozdíl od autorů, zdůrazňujících především škodlivost nevyjádřených emocí ve vztahu k tělu, vy akcentujete myšlenku, že člověk ovládaný emocemi není svobodný…
Emoce je alergická reakce našeho těla na to, co se děje v našem rozumu. Proto jsou emoce klíčové téma knihy – nemá smysl usilovat o další rozvoj, pokud člověk nezvládne emoce a nepodaří se mu nastolit harmonii mezi tím, co se mu odehrává v hlavě a tím, co se odehrává reálně v jeho okolí. Emoce vznikají tak, že nám v hlavě běží minulost nebo budoucnost a kolem našeho těla se odehrává přítomnost. Tělo neumíme uvést do minulosti nebo do budoucnosti, ale duši ano. O svobodě a nesvobodě mluvím proto, že my, lidé, nejsme jediní, kdo obývá tento svět. Kromě rostlin a zvířat jsou tady s námi i různé energeticko-informační bytosti, které nemají fyzické tělo, a proto jako svoje tělo využívají třeba některé symboly nebo nevědomé lidi. Když se člověk naštve, často udělá něco, co by nenaštvaný neudělal, a začnou se řetězit události, k nimž by jinak vůbec nedošlo.

V knihách nabízíte i některé konkrétní techniky zpracování emocí – např. techniku zpětného posunu děje – které je ovšem třeba cvičit.
Jistě, pouhé přečtení nestačí. Zpracovat emoce ale neznamená je potlačit. Na emoce se dívám ve třech fázích: na emoce, které už proběhly, na ty právě probíhající a na ty, které teprve přicházejí. A s každou touto kategorií je třeba zacházet jinak.

Zachytit přicházející emoci a „zlikvidovat ji“, aby člověku neublížila, mi připadá velmi obtížné.
Může vás brzdit vaše představa, jak by to mělo vypadat. Často se pokoušíme uplatnit svoji představu, jak se má situace vyvíjet a jak má proběhnout. K cíli vedou různé cesty, vybíráme z různých variant, a přitom může existovat cesta, která nás vůbec nenapadne.

Většina lidí ale po emocích touží a různými způsoby si je opatřují…
Lidé totiž často zaměňují slovo emoce a prožitek, domnívají se, že emoce a prožitek je totéž.  Prožitky k životu patří, na světě jsme kvůli prožitkům – dobrým i špatným, emoce je ale  extrémní prožitek, který překročil určitou pomyslnou maximální hranici. Přirovnal bych to k jídlu. Člověk s jemným vnímáním rozlišuje škálu různých chutí, člověk s otupeným vnímáním, třeba silný kuřák, rozeznává pouze sladkou, slanou a kyselou chuť a jemnější chutě nevnímá, jsou pro něj mdlé. Podobné je to u „standardního“ člověka, který má rád emoce. Do této skupiny patří třeba lidé, kteří se musí pohádat, aby pak mohli mít sex. Prožitek je všechno, co prožíváme během života, z prožitku se stane emoce tehdy, když vznikne velký rozdíl potenciálů mezi člověkem a jeho nejbližším okolím a tím vzniká nadbytečný potenciál. Rozdíl potenciálů vytváří napětí a to nutí energii existující všude kolem nás k pohybu – k tomu, aby začala jednat a něco dělat.

V knihách předkládáte určitý myšlenkový systém, odkud jste ho převzal?
Jsem jeho autorem, je to moje původní učení.

Nacházím tam inspirace z několika známých systémů…
Pokouším se pro lepší pochopení studentů a čtenářů používat příklady z učení, které pravděpodobně znají, například z křesťanství.

Mohou si lidé pomocí informací obsažených ve vašich knížkách měnit svoji životní realitu podle svého přání?
Spíše bych řekl, že mohou být šťastní – štěstí je to nejcennější a nemusí vždy souviset s hmotnými statky, i když v určité fázi vývoje to tak bývá. V knize jsou kapitoly o tvorbě reality, díky nimž lidé získají nástroje, které – pokud  budou správně praktikovány – pomohou zhmotnit některá jejich přání.

Kým je pro vás čtenář vašich knih?
Lidskou bytostí, hledající pravdu a hlavně sama sebe. Jediné, čím člověk může být, je být sám sebou – přestat hrát vnucené role a začít naplňovat poslání, které mu bylo do tohoto života dáno. To může najít ve svém nitru, v mystériu, které vyplňuje prostor mezi ním a bohem. A k tomuto poznání může dojít třeba na břehu Vltavy, není nutné kvůli tomu jezdit do pralesa.

Mnozí lidé zřejmě vůbec netuší, že něco takového v sobě mají a jak by to měli hledat…           
… a právě o tom jsou moje knihy.