Z březnové Meduňky: Otevírání duše a studánek

Studánky a prameny v horách a lesích uctívali lidé odjakživa jako symbol tajemného spojení duše s tělem, protože voda symbolizuje život. Čistá voda z pramene je však také symbol pro náš vlastní vnitřní pramen čistoty a lásky, k němuž je třeba se navracet a čerpat z něj. Stejně jako se každý rok na jaře otevírají studánky, otevírejme také nyní svoje srdce a pečujme o duši.

Z aktuální březnové Meduňky, která je právě k dostání na obvyklých prodejních místech, vybíráme část pozoruhodného článku Nadi Pažoutové, který celé hlavní téma tohoto čísla otevírá. Autorka ho nazvala Čisté prameny a kromě jiného v něm uvažuje nad tím, co má společného naše duše a studánka a proč a jak je třeba tyto prameny našeho života čistit. Číst můžete také na emedunka.cz

Čisté prameny
Na to, co dříve lidé dělali v rámci vítání jara a co pro ně bylo příležitostí k setkání a společné radosti z probouzející se přírody, dnes existuje návod na internetu. I v dnešní době, kdy si prostým otočením kohoutku zajistíte dostatek vody k pití, existuje skupina lidí, která věnuje úsilí šíření informací o tom, jak zachovat a udržovat lesní studánky. Možná je k tomu vede skutečnost, že v současnosti používáme k pití tutéž vodu jako ke splachování toalet, což je odrazem vztahu moderního člověka k tekutině, která je zdrojem jeho života.
S nástupem vodovodních kohoutků a městského způsobu života se naše úcta k přírodním vodním zdrojům výrazně snížila a co je horší, upravenou pitnou vodu, která z našich vodovodních kohoutků vytéká, jsme pasovali na užitkovou a pijeme raději tu plastovou z lahví, které jsou jedním z hlavních zdrojů znečištění všeho možného a vody především.
Je to podivné, nicméně člověku ne nepodobné, a tak budiž čest a sláva těm, kdo tuto podivnost vidí a udržováním lesních studánek se aktivně zabývají. Navazují tím mimo jiné na starý lidový zvyk otevírání studánek, který má, jako ostatně valná většina z toho, co naši předkové dělali, analogii v péči o naší duši.
Za otevíráním studánek, stejně jako za dnešní péčí o přírodní vodní zdroje v lesích, se skrývá vyčištění přítoku a odtoku studánky od kalu a nečistot a dále zajištění, aby do studánky nezatékala povrchová voda, která by mohla být zdrojem znečištění. Je také důležité myslet na žáby, mloky a další obyvatele studánek, kteří sem přirozeně patří a jsou pro čistotu vody přínosem, takže hromádka kamení různé velikosti nad vývodem vody, coby jejich zimoviště a úkryt, je více než žádoucí. Při péči o pramen nezapomínejme ani na možnost existence unikátního ekosystému v podobě vzácných rostlin, které je rovněž nutno chránit.

Čistý pramen naší duše
Mnozí z nás si již jistě uvědomili, že lidská psychika není pouhým synonymem mysli, tedy tím, co si myslíme, děláme a jakým způsobem zpracováváme informace. Uvědomujeme si, že za naším rozumem stojí něco, čemu ke své škodě vůbec nerozumíme a co nás příliš často zaskočí nepřipravené a zamává s námi způsobem, o který vůbec nestojíme. Moderní psychologie již připouští existenci nevědomých psychických obsahů, které nás ovlivňují a pracují v našem nitru navzdory vědomým racionálním procesům. Lze je potlačit medikací, a v některých případech je to i žádoucí. Nelze je však vymýtit, neboť jsou naší součástí. Bez toho, aniž bychom si je uvědomili, přijali a zpracovali, se nehneme z místa na cestě ke svému bytostnému Já. Je to cesta, kterou C. G. Jung nazval individuací a zároveň smyslem našeho života. A právě ona individuace je podobně očistným procesem, jako jarní otvírání studánek.
Když přijdeme na svět, jsme napojeni na čistý pramen, který napájí naši duši, stejně jako je tomu u lesní studánky. Tento pramen volně proudí ze zdroje a živí naši duši životní silou. Tomuto proudění nic nebrání, neboť naše zkušenosti s tímto světem nejsou zatím vůbec žádné a vše vidíme pouze skrze onen čistý pramen.
Podle některých duchovních systémů sem však přicházíme s úkolem, který si potřebujeme vyřešit, a proto jsme postaveni do podmínek, jež nám to umožní. Narodíme se tedy určitým rodičům a do určitých kulturních a historických podmínek a společenského postavení, které nám vytvoří zázemí pro splnění úkolu, který jsme si přinesli. Čím složitější naše životní téma je, tím náročnější jsou i podmínky a okolnosti, do nichž jsme přišli.
Jsou to právě tyto podmínky a okolnosti, které začnou tvořit onen kal, jenž je nutno odstranit, stejně jako při jarním otevírání studánek. Obdobím, kdy se tento kal tvoří, je obdobím utváření našeho ega, respektive jeho stínové části. Naše ego vzniká přibližně v prvních pětadvaceti letech našeho života. Tato součást naší duše je zároveň naší identitou, bez níž bychom skončili jako psychiatričtí pacienti. Není proto žádoucí se ega zbavovat, ale žádoucí je ho poznat, pochopit, zpracovat a takto ošetřené ho integrovat, zkrátka přijmout…