Z březnové Meduňky: Duše – naše podstata

Hlavní téma březnové Meduňky zní Otevírání duše a studánek. Jistě za sebou rádi zanecháváme letošní zimu a připravujeme se na jaro, které je časem obnovy a znovuzrození pro tělo i duši. A právě o duši a jejích potřebách napsala do bžeznové Meduňky moc pěkný článek naše autorka Milena Králová. Přečtěte si ukázku… Březnová Meduňka je stále k dostání v obvyklých prodejních místech nebo v elektronické verzi na emedunka.cz

Z článku M. Králové:
Není pochyb o tom, že pojem duše existuje od počátku lidstva ve všech kulturách a náboženstvích. Také není pochyb o tom, že duše přesahuje člověka a je nesmrtelná. Lidský život prožitý v přesvědčení, že duše neexistuje, nemůže být prožitý plnohodnotně, protože se nedotkne spousty životních témat a s těmi nejdůležitějšími se dokonce mine. Je prostě prožitý jen na povrchu, a je tedy povrchní. Dříve to nebylo možné dokázat, ale dnes už existuje řada vědeckých výzkumů, které skutečnost, že každý člověk má duši, potvrzují. Je to dobrá zpráva pro ty, kteří potřebují důkazy, protože nemají víru.

Už Platón vysvětloval, že základní energií člověka je právě duše, která je nesmrtelnou lidskou podstatou a smrtí nezaniká, protože to je forma energie.  Lidské tělo je fyzická forma a je sídlem duše. Tělo je tvar, jímž se duše může projevovat a duše je prostředníkem, spojovatelem dvou světů – hmotného a duchovního. Ti, kteří umějí naslouchat vedení své duše a pracují ve svém životě také na duchovní úrovni, jdou v životě jinou cestou a také dojdou k jinému cíli než ti, kteří jsou zaměření jen materialisticky. Když v našich životech postrádáme duchovnost, kvantita nahrazuje kvalitu. Víme však, že žádné materiální bohatství si po skončení života s sebou vzít nemůžeme, zatímco bohatství duše s námi jde dál.
Když nás něco zasáhne hloubkou prožitku, ať už je to určité místo, hudba, kniha, tanec nebo druhý člověk, řekneme o tom, že to mělo duši. Naopak nás neuspokojí bezduché tlachání, bezduchý výtvor ani bezduchý člověk. V hloubi duše víme, – ano, přesně tak to nazýváme, když jsme přesvědčení, že je to skutečné – že duchovní zážitky nás povznášejí, obohacují, formují a potřebujeme je k plnému životu. Potřebujeme totiž být ve spojení se svou duší.

Všichni jistě známe duchovní učení o tom, že člověk je souborem tří forem, a sice těla, duše a ducha. Také všichni známe staré české přísloví „Ve zdravém těle zdravý duch“. Stejně pravdivá i parafráze „Bez zdravého ducha není zdravého těla“.
Stále větší množství lidí se dnes zajímá o psychosomatiku, která propojuje duševní a tělesné pochody. Pojem psychosomatika má svůj původ ve starověké řečtině, kde slovo „psyché“ znamená duši a slovo „soma“ znamená tělo. Úkolem psychosomatiky je zkoumat vztah mezi těmito dvěma úrovněmi a zabývá se vlivem psychických pochodů na organismus. V širším pohledu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, který existoval vždy a je nejvyšší čas se k němu zase vracet. Psychosomatika učí, že lékařské zákroky a operace těla mají svůj protipól v duševní sféře. K nemoci podle této představy dochází jak v reálné fyzické úrovni, tak zároveň i v úrovni duševní. Harmonizace psychiky proto může způsobit i „zázračné“ uzdravení těla.
Ví se, že až 70 % fyzických potíží začíná duševní nepohodou a podle statistických údajů v České republice dnes trpí téměř milion a půl lidí úzkostnou poruchou. Příčinou je nejčastěji stres spojený s rychlou a náročnou dobou, která s sebou nese trvalý nedostatek volného času, který by člověk mohl strávit sám se sebou a se svou duší. Na tento velmi závažný problém už dnes upozorňují i mnohé zdravotnické organizace, jejichž cílem je vést lidi k psychohygieně. Jedno z jejich výstižných a varujících hesel zní „Nevypusť duši.“

Čas na duši
Proto je třeba si na svoji duši udělat čas. Nikdo z nás by určitě nechodil ve špinavém oblečení či v zablácených botách, ani by si pro nedostatek času nepřestal mýt tělo a vlasy nebo si čistit zuby. Na zanesenou duši ale ohledy nebereme. I své auto většina z lidí myje častěji než svou duši. Myslí si asi, že duše není vidět, což je však velký omyl. Stav naší duše z nás totiž vyzařuje i v případě, že na ni „nevěříme“. Duše každého člověka je naprosto jedinečná, i když spousta lidí ji popírá tím, že se snaží být někým jiným, než jsou ve své pravé duchovní podstatě.

Co je duševní hygiena?
Duševní hygiena je obor, který se zabývá udržením, podporou a rozvojem duševního zdraví. Učí nás, jak si udržet psychické a tím i tělesné zdraví. Pojem duševní hygiena zavedl psychiatr Adolf Meyer a touto tématikou se dnes zabývá i Světová zdravotnická organizace (WHO). Světový den duševního zdraví si každý rok připomínáme 10. října.
Péče o duši začíná sebepřijetím a sebepoznáváním a na to potřebujeme čas, ticho a chvíli klidu. Pro plnohodnotný a dobře prožitý lidský život je nezbytná a vím, o čem mluvím. I přesto, že jsem všechny informace, které vám teď předávám, sama dobře znala, najednou jsem po dlouhou dobu na svou duši a odpočinek neměla čas, protože jsem toho v určitém životním období „musela“ hodně zvládat. Moje vrozená (nadměrná) zodpovědnost mě naplno držela v psychicky i fyzicky náročném povolání a v péči o dlouhodobě nemocnou maminku, zároveň jsem se složitě stěhovala, nadále podporovala ostatní, „neměla čas“ vzít si neschopenku, a tudíž přechodila i mnohé chřipky a virózy atd. Poznáváte se v něčem i vy? Pak STOP! Mě život zastavil na dva roky. Skvělá lékařka mi vysvětlila, že nejméně tak dlouho, jak člověk své tělo a svou duši přetěžoval, se po kolapsu bude zase zotavovat. A možné je, že se už do původního zdravotního stavu, tedy do normálu, ani nevrátí.
Důležité je proto naučit se odpočívat, relaxovat a meditovat. Znamená to být v kontaktu s přírodou a dělat něco i pro sebe, nejen pro ostatní. Je třeba najít si každý den chvilku pro aktivitu, která nás těší, baví, uklidňuje, naplňuje a blaží, čímž si dopřejeme chvilku blaha. Duchovní zákon to říká velmi jednoduše „Jestli to, co děláš, nevyživuje tvou duši, nech to jít“.

Nutná podmínka
Abychom to dokázali, je nutné splnit jednu podmínku – musíme si za to stát. Máme-li úctu sami k sobě, jsme sami pro sebe alespoň tak důležití, jako jsou pro nás důležití naši rodiče, manželé, děti, přátelé, kolegové ….  doplňte si sami, koho všeho upřednostňujete před sebou samými. Pokud z vyčerpání onemocníte, nikdo z nich se za vás uzdravit nemůže a vy pak dlouhou dobu nebudete mít sílu pomáhat vůbec nikomu. Druhou podmínkou je naučit se říkat NE. Láskyplně nebo asertivně, tiše nebo nahlas, ale říct to vždy, když cítíme, že požadavek druhých je nad naše síly, nebo že se nám do toho vůbec nechce. A říct to bez vysvětlování a omlouvání se. Další duchovní zákon říká „Tvé ano získá na hodnotě, teprve až se naučíš říkat také ne“.
Psychika člověka a jeho duševní pohoda jsou složité procesy. Odborníci radí najít každý den a za každých okolností kolem sebe něco hezkého, milého, nadějného, povzbudivého, prostě pozitivního. Pomáhá nám to neupadnout do únavného a vysilujícího stereotypu…