Z dubnové Meduňky: Problémy pohybového systému pohledem zkušené praktické lékařky aneb: PROČ CVIČIT?

Z aktuálního dubnového čísla Meduňky, které je stále k dostání na obvyklých prodejních místech nebo si ho můžete přečíst na emedunka.cz , jsme vybrali ukázku z dalšího důležitého článku – MUDr. Ludmila Eleková v tomto čísle uzavírá svůj seriál o problémech pohybového systému a klade nám zdánlivě jednoduchou otázku: Proč cvičit? A vysvětluje nám, proč bychom to měli dělat a přidává i své osobní zkušenosti. Víte třeba, proš se říká, že sezení je nové kouření? Pokud ne, v článku MUDr. Elekové se to dozvíte…

Proč cvičit?
V předchozích dílech tohoto seriálu jsem probrala několik základních oblastí problémů s pohybovým systémem a také možnosti nápravy. Nedostatek svalové hmoty, zejména kolem páteře a středu těla, souvislost s metabolickým syndromem, důležitost koordinace pohybů a udržení rovnováhy. V dnešním článku se zamyslíme nad důvody, proč bychom vůbec měli cvičit a jak konkrétně rozvíjet jednotlivé složky fitnes.

Proč se starat o svou kondici?
Většina lidí se o ni zjevně nestará, málokdy uvidíte někoho s dobrým držením těla, dostatečnou svalovou hmotou, pevným břichem a hýžděmi, pružným krokem, dobrou koordinací pohybu. Bohužel to není samozřejmé ani u mladých. Rok korony s dlouho zavřenými sportovišti kondici mnoha lidí ještě zhoršil. Někteří naopak cvičit začali, když se nedá chodit do obchodů, kina a restaurací, zbyl pohyb a příroda. Jiní naopak upadli do stavu chronické lenosti. Dovážené jídlo, seriály na Netflixu, kila navíc. Koronová doba ale trvá pouze rok, vymlouvat se na ni nedá, může pouze za menší zhoršení formy a pár jednotek kilogramů navíc, nic víc.

Cvičíš, nebo ne?
Proč někdo cvičí a někdo ne? Nejde jen o to, jestli k tomu byl veden od rodičů, dříve nebylo zvykem pravidelně cvičit a nebyly ani takové možnosti. Jaké je vaše „proč“? Vaše důvody, proč cvičíte, nebo naopak necvičíte? Během své praxe jsem o tom mluvila s mnoha lidmi a vyslechla mnoho barvitých a kreativních výmluv: nedostatek času, nedostatek možností… Aby bylo jasné, mně se taky často nechce cvičit. Raději si přečtu knížku. Přesto cvičím, protože jsem si našla své proč. Přistupuji k pohybu jako k čištění zubů – nad tím taky nepřemýšlím, neřeším, jestli se mi chce nebo nechce, prostě si vyčistím zuby. Nechci zbytečně trpět u zubaře a způsobit si závažné problémy. Také se snažím zdravě jíst, i když to, co jsem v různých obdobích svého života považovala za zdravou stravu, se postupně měnilo. Vždy to byla jedna z mých priorit. Důvod? Stejný jako u čištění zubů, jsem si vědoma dalekosáhlých důsledků nekvalitní stravy na zdraví a těmto důsledkům se snažím vyhnout. Ze stejných důvodů cvičím.
Kromě zdraví je ve hře i potřeba vypadat dobře. Nemůžeme se cítit celkově dobře, když nejsme spokojeni se svým vzhledem, tedy i postavou. Příroda mi nenadělila dokonalou postavu, musím na ní pracovat a každé polevení v úsilí se hned projeví. Nemám to zadarmo. Nechci ale, abyste si mysleli, že jsem nějaký asketa a masochista. Naopak, ráda si dopřeji. Pohonem mého úsilí najít dlouhodobě udržitelný, ale současně příjemný a chutný způsob stravování a pohybu, je právě kombinace dvou smrtelných hříchů, lenosti a mlsnosti. Hledala jsem způsob, jak se dobře a současně zdravě najíst, jak si udržet slušnou postavu, ale aby to současně bylo příjemné a nespotřebovalo to moc času. Hledala jsem co nejvýhodnější poměr úsilí – výsledek.
Takže, proč vy konkrétně cvičíte nebo necvičíte? Proč se staráte nebo nestaráte o to, co jíte? Proč se držíte asketického, omezujícího způsobu cvičení a stravy, nebo naopak nejste schopni žádné disciplíny? Jaké pocity kolem toho všeho máte? Jaké mohou být důvody, proč se o sebe lidé starají, co tím chtějí získat? Některé jsem nabídla: vzhled, zdraví, fyzická výkonnost, dobrý pocit ze sebe sama. Mohla bych dodat soutěživost, snaha dosáhnout skvělého výkonu, to je varianta mít se sebe dobrý pocit. Nebo snaha udržet si soběstačnost, nedostat se do domova důchodců, nebýt dětem na krku. Udržet si dlouho práceschopnost. Když to shrnu, je to jen pár důvodů a všechny jsou důležité: soběstačnost, zdraví, výkonnost, dobrý pocit ze sebe.
Péče o sebe i o svůj vzhled je projevem sebelásky. Kdo se má rád, stará se o sebe a chce se dobře cítit a dobře vypadat. Kdo cvičí a dobře jí, také dostatečně spí a celkově se o sebe stará, nejenže vypadá lépe a cítí se lépe, ale objektivně je zdravější a biologicky mladší než ten, kdo se chová opačně…

Sezení je nové kouření

V současné době se říká, že sezení je nové kouření. Tělesná inaktivita má na organismus stejně zhoubné účinky jako kouření, zkracuje život zhruba stejně. Nejde ale jen o to, že člověk zemře dřív, to by možná mnoha lidem ani tak nevadilo, ale předčasnému úmrtí obvykle předchází mnoho let až desetiletí nekvalitního života, omezené hybnosti, bolestí, čerpání zdravotní péče se všemi jejími nebezpečími a nepříjemnostmi. Opravdu vysoká cena za lenost. Je to vlastně můj hlavní důvod, proč se o sebe starám. Marnivost převládala v mladším věku, ale nyní mi jde hlavně o zdraví, o to zbytečně nezchátrat a netrpět dříve, než se o to nevyhnutelně postará běh času. Moje lékařská praxe mi poskytuje nepřeberně odstrašujících případů, a protože některé své pacienty mohu pozorovat již více než dvacet let, názorně vidím, k jakým koncům vedou různé životní styly. To je můj důvod, proč se o sebe starám, nechci dopadnout jako někteří mí pacienti.
Jakkoli tvrdě to bude znít, jsem přesvědčena, že lidé si za svůj špatný zdravotní stav opravdu mohou sami. Když pominu jedince, kteří např. utrpěli úraz s dlouhodobými následky, genetické poruchy apod., všichni ostatní si to způsobili sami. Každý je plně odpovědný za to, jak vede svůj život, jestli se rozhodne – zdůrazňuji, rozhodne – se o sebe starat, nebo ne. Jsme zpět u otázky – proč? Proč to děláte, nebo naopak neděláte? Zamyslete se nad myšlenkami a pocity, které máte, když o sobě přemýšlíte. Jakými slovy se častujete? Jak o sobě uvažujete? Na jakém místě v hierarchii máte péči o sebe sama? Považujete za sobecké jít si zacvičit a nechat rodinu, aby se o sebe chvíli postarala sama? Považujete za sobecké vařit jim zdravě a odepřít jim sice oblíbené, ale velmi nezdravé jídlo? Nebo se o nikoho nestaráte a přijde vám zbytečné starat se pořádně o sebe? Toto vše jsou obvyklé chyby zejména žen. Když mají rodinu, dávají jí příliš přednost až na úkor svých potřeb, a když ji nemají, samy o sebe se nestarají. Důvod jasně popsala už dávno Louise Hay v knize Miluj svůj život – nedostatek sebelásky. Stojíte sami sobě za to, abyste se o sebe starali? Zní-li odpověď ne, je třeba ve vlastním zájmu pracovat na své psychice, abyste to změnili. Tuhle práci za vás nikdo neudělá a důsledky zanedbání ponesete na svém těle jen vy sami.