Jak si přát?

Každý z nás má jistě řadu různých přání, některá jsou zásadní, jiná jsou krátkodobá nebo drobná… O tom, jak si správně přát, aby se nám tato přání skutečně vyplnila, byly napsány desítky knih, existují různé „technické postupy“, které mají vést ke zdárnému výsledku. Opravdu tyto postupy „fungují“? A co když se moje přání neplní?  
O splněných a nesplněných přáních a o přáních tzv. zavěšených, jsme si povídali s terapeutkou Antoníí Krzemieňovou, odbornicí na praktickou ezoteriku a autorkou několika knih na toto téma a také autorkou knihy STŘÍPKY, která před časem vyšla v meduňkové edici (www.knihovnickamedunky.cz)

Celý Vesmír se spojí…
Ve známé knize Alchymista (autor  Coelho) je vyjádřena myšlenka, že když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, aby ti pomohl toho dosáhnout. Souhlasíš s tím?
Nejsem přesvědčená o tom, že Vesmír je dobročinnou organizací, která se může přetrhnout, aby splnila moje přání. Nebo přání kohokoliv jiného. Všechno má totiž jednak svůj čas, také svou cenu. Myšlenka – když něco opravdu chceš – může být myšlená různými způsoby. Myslím si, že sedět v křesle a „opravdu si přát“ nestačí.  Opravdu si přát znamená něco pro to udělat. Vlastně vše, co je v mých silách. I když, tady pravděpodobně záleží na druhu přání. Pokud si třeba budu přát zajímavou a dobře finančně ohodnocenou práci, nepřijde ke mně sama. Bude asi třeba se dívat po nějakých pracovních nabídkách. Když budu chtít být dobrá v nějakém sportu, asi mi nezbude, než jít trénovat. Pak mi Vesmír pomůže. Tady platí věta „pomož si sám a bude ti pomoženo“.

Někdy si něco opravdu přejeme nebo jsme přinejmenším o opravdovosti svého přání hluboce přesvědčeni  – a přání se ne a ne plnit. Co si v takovém případě máme myslet? Je to nesprávné přání? Nebo si to přejeme špatně „technicky“?
Žádné přání není špatné. Mnohdy se nám jenom splní v pozdějším čase. Já jsem jako malá holka měla vždy spousty přání. Chtěla jsem být chvíli učitelkou, pak spisovatelkou, pak pracovat v zahraničním obchodě atd. Všechna tato přání se mi v pozdějším věku splnila. Dnes, když se ohlédnu a vzpomenu si na svou dětskou naivní dušičku, se tomu musím usmívat. Uvědomuji si shovívavost Vesmíru k mým měnícím se přáním. Jeho něžnost a lásku, se kterou se nám věnuje. Pokud se nám přání neplní, vyčkejte. Vesmír má určitě vážný důvod, proč tomu tak je. Možná na to ještě nejste sami připraveni. Zkuste si udělat revizi takového přání. Opravdu to zrovna nyní potřebujete? Jste na to připraveni? Třeba jste nedávno ukončili vztah a rádi byste našli nového partnera. A máte pocit, že vám jej Vesmír nechce dát. Pravděpodobně jste stále ještě pod vlivem starého vztahu a nedokázali byste ocenit kvality nového partnera. Nezbude, než vyřešit minulost a počkat.

V souvislosti s tím se nabízí otázka, jak by tedy měl vypadat a probíhat proces správného přání – neboli tedy jak si správně přát?
Pokud možno jasně a stručně. Jedna moje známá si přála muže, který by ji miloval. Přání bylo rychle splněno. Jenomže ona nemilovala jeho, a tak v podstatě k žádnému vztahu nedošlo! Ale technicky vzato, její přání bylo splněno. Možná i vám se plní přání, jenom si neuvědomujete, že právě takto jste si to přáli.  Další známá si udělala seznam vlastností, která má mít její partner. Jenom tam zapomněla napsat, že by měl být volný a věrný. To totiž považovala za samozřejmé. Ne tak Vesmír. Dodal jí partnera přesně podle lístečku.

Co soudíš o knihách, které nám radí, že si mám vytvořit určitou jednoduchou „mantru“ – zformulovat své přání jednoduše a pozitivně a pořád si ho opakovat – stokrát denně atd.?
Když budu opakovat přání stokrát dokola, nebudu mít čas na nic jiného. A pak, máte někdo snad pocit, že Vesmír je hluchý? Já si to nemyslím. Mně osobně plní přání, která si jen myslím. Pokud budete přání omílat stále dokola, stane se z něj tzv. zavěšené přání a nebude moci být splněno. Co se týče formulování, jsem pro jasnost a stručnost. Pokud budete přání komplikovat, zamotáte se do toho a asi se pak budete divit. Jednou jsem byla s kamarádkou a s dětmi v Legolandu. Byli jsme tam na dva dny. Požádala jsem Vesmír, aby tam bylo málo lidí a aby bylo hezky. Jak myslíte, že to dopadlo? Jeden den tam bylo málo lidí a druhý den zase hezky. Inu, na oddělení přání ve Vesmíru mají smysl pro legraci…

Co brání splnění našich přání? (Bráníme si sami v jejich plnění?)
Tady můžeme hovořit o různých okolnostech. Někdy my sami, jindy konstelace hvězd. Možná ještě není vhodná doba, možná přání visí. Jsou různé možnosti. Zkuste své přání ‚zrevidovat‘ a nechat to na Vesmíru. Co rozhodně nedělejte, nepřejte si něco, co nechcete. Vesmír nezná NE. Naopak, ne posiluje další část slova. Když si třeba budete přát ‚nedostat‘ určitou otázku u zkoušek, určitě ji dostanete.

V souvislosti s „technikou přání“ mám už dlouho jednu nejasnost – některé knihy radí přestavit si do posledního detailu to, co chceš – tedy žádoucí výsledek a některé zase radí vůbec se nestarat o detaily a nechat je na Vesmíru, který často „zařídí“ řešení, které by nás vůbec nenapadlo…??!!  Co je správně?
V jednoduchosti je síla. To platí. Stručně a jasně. To je podle mne nejlepší varianta. Pokud půjdeme do detailů, určitě na něco zapomeneme. Asi tak, jako já jsem nespojila obě přání pro Legoland na oba dny dohromady. Takže Vesmír funguje cestou nejmenšího odporu. Přesně, jak říkáš, zařídí řešení, které by nás ani nenapadlo. A pokud mu to komplikujeme, možná se nikdy nedočkáme. Lepší je přát si, aby to zařídil pro nás co nejlépe a nejvýhodněji. Bez vedlejších podmínek. Budu-li si tedy přát například partnera, pak stačí dát Vesmíru najevo, že chci partnera, který je pro mne nejvhodnější na další cestu životem.

Líbí se mi tvoje teorie „zavěšených přání“. Co to znamená a jak máme se svými „zavěšenými“ přáními nakládat?
‚Zavěšená přání‘ mohou být dvojí. Jedna, která čekají na vhodnou dobu pro splnění. Ta jsou uložená ‚nahoře‘ a čeká se na ‚protipřání‘. Třeba si žena přeje muže a je potřeba, aby si muž přál ženu. Nebo si přejete práci a je potřeba takové místo uvolnit nebo vytvořit. Pokud se přání setkají, Vesmír je spojí dohromady. Pokud tedy budete mít velké nároky, přání bude chvíli ‚viset‘.
Druhou skupinu tvoří přání, která jsme my sami neodeslali. To jsou taková, o kterých neustále přemýšlíme. Je to jako neodeslaná objednávka. Stále ji máte třeba v počítači a neustále na ní něco upravujete. Třeba jste si vybrali boty a stále nevíte, která barva je ta nejlepší. Jednou černá, pak červená… Dokud nezmáčknete enter, objednávka visí. Je ‚zavěšená‘ ve vašem počítači, ve vaší hlavě. Proto nemůže být splněná. Uvědomme si, že přání je vlastně objednávka.

Prozradíš nějakou svoji vlastní poučnou zkušenost s plněním či naopak neplněním přání? (nebo zkušenost některého z tvých klientů?)
Přání se většinou plní. Když chci znát nějakou informaci, určitě se najde někdo, kdo mi to řekne. Jezdím teď učit na Slovensko a shodou okolností je penzion, ve kterém mám semináře, vedle vysoké školy, kam jsem chodila. Napadlo mne, že by bylo fajn potkat někoho ze spolužáků z této školy. Nedávno se mi na facebooku ozvala jedna spolužačka.
Mnohdy si uvědomím, že si něco přeju, dostanu to a pak zjistím, že mi to nevyhovuje. I na svých přednáškách doporučuji: POZOR NA PŘÁNÍ, MŮŽE SE STÁT, ŽE SE VÁM SPLNÍ. Vesmír bere naše přání doslova. Tak se může stát, že si Vesmír vaše přání, jezdit kolem světa přeloží tak, že budete jezdit třeba na vozíčku kolem rybníku Svět. Vesmír má svou ironii. Alespoň mně se plní přání doslova. Aspoň se mám čemu smát.