Ze zářijové Meduňky: Nepohodlí prospívá zdraví

Ze zářijové Meduňky, která právě vyšla, vybíráme první ukázku – část článku praktické lékařky MUDr. Ludmily Elekové, který otevírá celé téma nazvané OTUŽUJEME SE ZDRAVĚ. Možná vás titulek článku překvapí – nebylo by logičtější, abychom svému zdraví prospívali pohodlným způsobem života? Autorka článku vysvětluje, proč právě přílišné pohodlí zdraví nesvědčí…
Nové číslo MEDUŇKY je k dostání na obvyklých prodejních místech nebo na emedunka.cz

Z článku MUDr. Elekové:

Žijeme si v neustálém pohodlí. Máme teplo nebo chládek podle potřeby, dostatek jídla, spíme v měkkých postelích, vozíme se auty, mačkáme knoflíky. Pohodlí je nebezpečně lákavé právě proto, že dříve bylo vzácné.

Teprve se zavedením elektřiny, ústředního topení, tekoucí vody, s vynalezením praček, myček, výtahů, aut a dalších technických vymožeností a s celkově vysokou životní úrovní se lidé vyhýbají stresorům, které formovaly jejich evoluci a nerozlučně je provázely životem.
Starší z nás si pamatují, že v domech bývala kamna jen v jediné místnosti, někdy se topilo jen tehdy, když se vařilo. Voda se nosila ze studny a musela se ohřát. Splachovací záchod neexistoval, chodilo se do kadibudky na zahradu, a to i v mrazech. Mnohem víc se toho nachodilo bez ohledu na počasí. Z dětství si pamatuji, jak často mi byla zima, kolikrát jsem zmokla, nateklo mi do bot. Taky jsem měla běžně hlad, ne proto, že by nebylo dost jídla, ale jedlo se jen třikrát denně, nebylo běžné si jen tak kupovat jídlo, jen někdy zmrzlinu nebo bonbóny. Celá odpoledne jsme byli venku, někdy nám bylo horko a měli jsme žízeň (tehdy se nenosilo s sebou pití), jindy jsme mrzli. U babičky jsem večer zalézala do ledových peřin, vstávala do studené místnosti. Na jednom táboře, kde jsme byli tři týdny, tekla jen studená (a jak studená!) voda. To blaho, naložit se po návratu domů do horké vany…
Ale i toto vše bylo velmi pohodlné ve srovnání s tím, co zažívaly předchozí generace. Bosky od jara do zimy, několik kilometrů do školy, místo rukavic jen horká brambora v kapse, která pak posloužila jako svačina, neexistovaly kvalitní nepromokavé boty, oblečení ani funkční prádlo a vodu odpuzující membránové textilie, mnohdy nebylo vůbec žádné teplé oblečení. Vzpomeňte na obrázky Josefa Lady, na kterých mají děti kolem trupu omotané šátky místo kabátu!
Zatímco si užíváme moderních vymožeností a svým dětem a vnukům vyprávíme pro ně neuvěřitelné příběhy o zimě a hladu, měli bychom si uvědomit, že pohodlí zabíjí. Nejen tím, že se při pohodlném žití snadněji tloustne a ztrácí kondice, ale hlavně tím, že tělu odpíráme důležité genetické signály, které očekává a umí se s nimi vypořádat. Platí, že co nás nezabije, to nás posílí.

Lidské tělo a chlad
O prospěšnosti občasného hladu a intenzivní tělesné námahy jsem již psala, dnes se přidám k ostatním autorům s tématem otužování. Jak prospívá expozice chladu lidskému tělu?
Dává do pořádku hormony: inzulin, leptin, testosteron, adiponectin, podporuje neurotransmitery a mozkovou funkci (noradrenalin, dopamin a BDNF) a tím podporuje učení, pozornost, náladu, obnovu nervových buněk a mentální výkon. Snižuje významně míru zánětu a bolest. Zlepšuje tonus cév a funkci vegetativního nervového systému celkově. Zlepšuje spánek, zvyšuje imunitu. Podporuje metabolismus, tvorbu svalové hmoty, hubnutí, tělesnou sílu a sportovní výkon i zotavení po něm. Docela impozantní, že?
Krátké vystavení intenzivnímu chladu, které nastává při otužování (chladná voda, chladný vzduch, mráz, sníh a led), působí jako tzv. hormetický stresor. Je to vliv poškozující při přílišné intenzitě a trvání, ale při občasném a krátkém působení tělu prospívá. Má vliv na funkce genů a buněk a učí tělo chlad a jiné stresory lépe zvládat.
Intenzivní chlad zlepšuje náladu, zná to každý, kdo po sauně skočil do ledové vody. Jednou z nejsilnějších reakcí těla na chlad je mohutná sekrece noradrenalinu do krevního oběhu i do mozku. Noradrenalin je neurotransmiter podporující bdělost, pozornost, soustředění a náladu. Uvolňuje se při aktivaci sympatického nervového systému jako součást reakce uteč-bojuj. Jeho snížená produkce souvisí s nepozorností, nesoustředěností, horšími kognitivními schopnostmi, únavou a depresí. ADHD a deprese se někdy léčí léky zvyšujícími aktivitu noradrenalinu na synapsích. Noradrenalin účinkuje i jako hormon, zvyšuje vasokonstrikci (stažení cév). V chladu potřebujeme stáhnout cévy hlavně v kůži a podkoží, abychom omezili ztráty tepla. Kromě chladu ho zvyšuje i horko a kyselina mléčná jako produkt intenzivního cvičení.
Jak moc se potřebujeme ochladit, abychom aktivovali sympatikus a razantně zvedli noradrenalin? Voda o teplotě 20 ° C po dobu jedné hodiny nestačí, ale hodina ve vodě o teplotě 14 ° C ho zvedla pětinásobně a dopamin 2,5 násobně! Brrr. Ovšem není třeba dlouhého pobytu v chladu. Jedna studie porovnávala lidi, kteří se nořili do vody 4,4 ° C studené na 20 sekund s lidmi, kteří provozovali celotělovou kryoterapii při -110 °C 2 minuty 3x týdně po dobu 12 týdnů. Zjistilo se, že v obou případech noradrenalin stoupl 2 až 3x a zvýšení se neredukovalo adaptací na chlad.
Mnoho informací o fyziologických reakcích na chlad pochází z výzkumu hibernujících živočichů. Hibernace (zimní spánek) zahrnuje výrazný metabolický posun, umožňující zvířatům šetřit energií.

Ochlazení těla vypíná mnoho genů, s výjimkou genů řídících tukový metabolismus a tzv. proteiny chladového šoku. Tyto dvě skupiny genů při ochlazení naopak zvyšují svou aktivitu. Jedním z proteinů chladového šoku je RNA binding motif 3 (RBM3). Nachází se v mozku, srdci, játrech a kosterních svalech. Nervové synapse se při ochlazení odbourávají. Ale když se přezimující zvíře znovu ohřeje, jeho synapse se úplně obnoví. Mechanismus obnovy synapsí závisí na aktivitě RBM3. Myši s neurodegenerativní nemocí způsobenou experimentálně priony, které byly v mládí vystaveny dvěma cyklům expozice chladu, byly chráněny proti ztrátě synapsí a neprojevila se u nich neurodegenerace.
Jak moc se musí snížit jádrová teplota těla, aby se RBM3 aktivoval? Snížení jádrové teploty o 1 ° C je dostatečné ke zvýšení produkce proteinů chladového šoku v lidských mozkových buňkách.

Vliv chladu na zánět a imunitní funkce
Zánět je základním procesem pohánějícím stárnutí. Nedávná studie různých markerů u starých lidí včetně lidí starších 100 let zjistila, že nízká míra zánětu byla jediný ukazatel, který predikoval přežití a kognitivní schopnosti.
Noradrenalin inhibuje zánět tím, že snižuje aktivitu silně zánětlivého TNF­ alfa, který se účastní při téměř všech lidských nemocech od diabetu 2. typu, přes zánětlivé onemocnění střev až k rakovině.
Studie sledující pacienty s artritidou zjistila, že celotělová kryoterapie (-110 ° C) po dobu 20 minut třikrát týdně významně snížila bolest. Lokální aplikace chladu na postiženou tkáň snižuje aktivitu kolagenázy, enzymu rozkládajícího kolagen a aktivitu zánětlivých prostaglandinů.

Souvislost zánětu a nálady
Zánětlivé molekuly procházejí hematoencefalickou bariérou a aktivují mikroglie, imunitní buňky mozku. Přispívají k depresi a úzkosti blokádou uvolnění serotoninu na synapsích. Stárnutí je charakteristické stárnutím a zhoršením funkce imunitních buněk, tzv. imunosenescencí. Hromadí se staré, nefunkční imunitní buňky, celkově se počet imunitních buněk snižuje.
Schopnost dožít se velmi vysokého věku (přes 100 let) souvisí s dobrou zásobou zdravých imunitních buněk. Chceme mít dost imunitních buněk, ale současně chceme, aby byly v klidu, pokud nemají důvod být aktivní. Jak chlad ovlivňuje imunitní buňky? Jednak zvyšuje jejich počet…

Celý článek si přečtete v nové zářijové Meduňce.