Z říjnové Meduňky: Příčinou většiny problémů je nedostatek sebelásky…

Říjnové číslo MEDUŇKY právě vyšlo a dnes vám nabízíme první ukázku z něj – v titulovém rozhovoru říjnového čísla jsme si povídali s naší autorkou MUDr. Ludmilou Elekovou. Celý rozhovor je rozsáhlý (4 tiskové strany) a s paní doktorkou jsme v něm probrali řadu témat, které souvisejí se zdravím…
Říjnovou MEDUŇKU si můžete aktuálně koupit ve stáncích PNS, v některých obchodech, její elektronická verze je k dispozici na emedunka.cz . Pokud se rozhodnete pro předplatné, podívejte se na náš e-shop.
Přejeme příjemné čtení a dobrý vstup do nového měsíce!

Praktická lékařka MUDr. Ludmila Eleková je dlouholetou spolupracovnicí Meduňky, autorkou mnoha článků, tematických seriálů i několika knih vydaných v meduňkové edici. Jejími pacientkami jsou především ženy a ve své praxi už vyslechla tisíce ženských příběhů, proto jsme paní doktorku požádali o rozhovor. Zajímalo nás také, co se v její praxi změnilo během sedmi let, které uplynuly od našeho prvního rozhovoru (vyšel v Meduňce v červnu 2014).      

Cesta k funkční medicíně

Paní doktorko, v prvním rozhovoru jste popisovala, že jste hned v prvních letech své praxe narazila na limity konvenční medicíny. Jak to tehdy bylo?
Promovala jsem před 31 lety a tehdy nebylo o žádné alternativě ke konvenční medicíně ani slechu. V hlavě jsem měla naučené vědomosti o jednotlivých nemocech, jenže většinou lidé přicházeli s problémy typu „necítím se dobře, jsem unavená, špatně spím, bolí mne břicho…“ Popisovali vágní příznaky a mně v hlavě probíhal seznam všech možných chorob, který jsem znala ze školy. Fyzicky na nich nic vidět nebylo, nic neukázaly ani výsledky základních i dalších případných vyšetření. Byla jsem konfrontovaná s tím, že ti lidé opravdu trpí, hledají u mne pomoc, ale já si nevím rady. Říct jim „jste zdravý nebo zdravá, nic vám není“, což dělali někteří moji kolegové, pro mne nepřipadalo v úvahu, protože jim zjevně něco bylo, nebyli to pacienti, kteří si chodí k lékaři popovídat. Tato bezradnost a také ekzém mého syna mne dovedly k homeopatii jako k první alternativní metodě. Naivně jsem si myslela, že vystačím s alopatickým myšlením, jen budu mít jiný terapeutický nástroj. Postupně mi docházelo, že je to jinak. Homeopatie byla užitečná, mnoha lidem jsem s ní pomohla, ale není pro každého, navíc vyšetření zabere hodně času a musí se platit, což byl tehdy pro řadu lidí problém.    
Vždy mě zajímalo, jak lidské tělo funguje, ale odpovědi, které jsem znala ze školy, mi připadaly nedostačující. Na státnice i atestace jsem se učila z knih, které obsahovaly perfektní popis jednotlivých nemocí, ale příčiny byly většinou uvedeny jako neznámé a u léčby bylo uvedeno, co je možné zkusit. Při studiu na atestaci mi došlo, co vše nevíme. K homeopatii jsem přibrala i metody pracující s psychikou a asi v roce 2010 jsem se dostala k funkční medicíně. Pochopila jsem, že přesně to jsem celý život hledala a od té doby se principy funkční medicíny snažím aplikovat v našich podmínkách, protože ne všechny zkušenosti ze zahraničí je možné u nás realizovat.  

Co se ve vaší praxi změnilo od našeho prvního rozhovoru v roce 2014?
Pohled na člověka, který jsem získala, od té doby jen rozvíjím a ověřila jsem si, že systém funkční medicíny skutečně funguje. S homeopatií pracuji stále. Používám zejména homeopatické detoxy, přidala jsem biorezonanci a vrátila jsem se k Hippokratovi, podle kterého nemoc a smrt začínají ve střevech – věnuju se také výživě a stravě.  
Celý koncept konvenční medicíny je postaven na potlačování příznaků a mnoha lidem to vyhovuje, ale jde vlastně o vypínání výstražných kontrolek. Bolest pocházející ze zablokovaných zad nás chrání před nešetrným pohybem, kterým bychom si hodně ublížili. Podobné je to se snižováním horečky paracetamolem nebo ibuprofenem – na chvíli to uleví, protože vypínáte zánět, ale přestáváte se bránit proti infekci, která zánět vyvolala. Pacienti nejsou tázáni na jejich životní styl, nebo jen velmi okrajově, u nemocí zažívacího traktu se jich lékař často ani nezeptá, co jedí. U mnoha pacientů jsme se zbavili většiny symptomů Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy jen tím, že jsem jim upravila stravu. Dlouhodobě byli na biologické léčbě nebo brali jiné léky, ale ty jim nepomohly ani zdaleka tolik jako změna stravy, zejména vynechání obilnin.

Některé postupy konvenční medicíny ale ve své praxi využíváte…
Využívám jejích diagnostických možností, které jsou velmi užitečné, někdy předepisuji léky, které jsou nutné, mohu lidem vystavit pracovní neschopnost, pokud to jejich léčba vyžaduje. Využívám toho, co je v daném případě pro prospěch pacienta nejlepší. Funkční medicína vyrostla z konvenční medicíny, vznikla na základě vědeckých poznatků o lidském těle, jen s nimi jinak zachází. To, co nelze řešit konvenční medicínou, dokáže řešit medicína celostní.

V předchozím rozhovoru jste řekla, že konvenční medicíně chybí celostní koncept zdraví i nemoci. To asi platí stále, ne?
Ano, u některých stavů nebo syndromů je příčina známá, například u inzulinové rezistence nebo metabolického syndromu, ale už se neudělá krok dál. Pokud má pacient problém s nadbytkem sacharidů, bylo by logické jejich množství snížit, místo toho se vymýšlí na léčbu cukrovky těžko pochopitelné metody. Například lék, který nadbytečnou glukózu vyloučí močí, což má další velmi problematické důsledky, zejména poškození ledvin. Nebylo by zdravější, aby dotyčný tu glukózu vůbec nesnědl?
U mnoha nemocí se dozvíte, že příčina je genetická, i když nemoc v rodině nikdo neměl nebo že jde o následek znečištěného životního prostředí. Chybí i posouzení, jestli se pacient uzdravuje. Když mizí příznaky, jsou všichni spokojeni. Ty mohou ale být potlačené, a za dva měsíce pacient přijde k lékaři znovu s něčím horším, co si už s původním problémem nikdo nespojí. Klasickou ukázkou je tento postup: dítě s ekzémem je léčeno kortikoidy, ekzém zmizí a kožní lékař je spokojen. Ovšem dítě začne chodit na alergologii se sennou rýmou, ta se potlačí a ono skončí na plicním oddělení jako astmatik. Je to považováno za nevyhnutelnou kaskádu, jenže to tak být nemusí – může jít o důsledek potlačující terapie. Homeopat ví, že u takového pacienta první zmizí astma, pak další příznaky, pak senná rýma a nakonec musí projít krátkou epizodou ekzému, kdy se problém dostane zpět na povrch těla a pak zmizí. Tělo se snaží vybalancovat nerovnováhu, a když to nejde, pak hledá jiný způsob vyrovnávání. A to je asi ten hlavní průlom, ke kterému jsem došla – že tělo nedělá nic špatně. Pokud jsme nemocní, znamená to, že vstupy, které dostáváme – ať je to strava, způsob pohybu, vztahy či energetická zátěž typu elektrosmog – jsou jiné, než naše tělo očekává. Biologicky jsme totiž pořád v pravěku.
Například právě metabolický syndrom je v zásadě fyziologický proces, který nám stejně jako zvířatům umožňoval se vykrmit na zimu. Metabolický syndrom je věčné metabolické léto – jsme v režimu, kdy nám je pořád teplo (zatopíme si, oblékneme se), máme dlouhé dny a slunce nad hlavou (stropní svítidla, obrazovky), k tomu dostupné sacharidy (plné obchody a spíže), takže jíme a nemůžeme přestat. Kombinace teplo + světlo + sacharidy = léto = příležitost udělat si tukové zásoby na zimu. Někteří lidé jsou v tomto modu několik desetiletí, nenastane u nich „zima“ s krátkými dny a nedostatkem jídla. Také máme zažívat jen akutní stres – utíkat o život, uskakovat před padajícím kamenem atd., nikoli chronický stres v rámci tlupy, jaký zažívají mnozí lidé na  pracovišti či v rodině. Většinu času máme trávit v klidu, trávením, budováním tkání, metabolizováním. Stres, kdy jde jen o přežití, a údržba a budování těla se vypíná, má trvat maximálně několik desítek minut denně. Záleží i na tom, jak s tím stresem naložíte, jestli ho můžete ventilovat, nebo ne.