Inspirace z meduňkové knihovničky: Světlo a vesmírný hologram

Tentokrát jsme pro inspiraci vybrali kapitolu o světle ze skvělé knížky prof. Anny Strunecké Šišinka, okno do božího internetu. Kniha je součástí produkce meduňkové edice a získat ji můžete na www.knihovnickamedunky.cz

„Člověk je světlem ze Světla a má za úkol toto Světlo učinit viditelným všude, kde působí, jím ozářit cesty své i všech účastníků svého života.“

Božena Cibulková

Světlo má nejvyšší symbolickou hodnotu ve všech velkých světových náboženstvích. Podle knihy Genesis bylo světlo prvním stvořitelským činem Boha. Bylo to světlo jako energie, světlo jako protiklad temnoty. Světlo je ve všech kulturách symbolem projeveného božství, pravdy a poznání.
Po celá staletí hledají lidé Světlo a Pravdu. Dokladem toho jsou stovky pojednání, knih a učebnic, zákonů a příkazů. Každá civilizace či kultura vytváří určitou myšlenkovou soustavu založenou na pravdách, které považuje za ověřené, správné a rozumné. Se symbolem Světla je spojováno poznání, zatímco temnota symbolizuje nevědomost. Vnitřní slovo jako prostředek Božího zjevení dávalo prorokům Starého a Nového zákona Světlo a poučení.
Myšlenka o tom, že člověk v sobě obsahuje veškerou zákonitost světa, všechna světová tajemství, se na konci 20. století objevila vědecky rozpracovaná na základě objevu hologramu. Americký neurofyziolog Karl Pribram a britský profesor teoretické fyziky David Bohm vytvořili velmi odvážnou teorii, která může vysvětlovat racionálně, logicky a vědecky souvislost jedné lidské bytosti s celým světem a která nabízí možnost říct, že člověk je přirozenou bytostí transcendence.

Název hologram je odvozen z řeckých slov holos = úplný a gram = záznam. Zajímavý a důležitý je poznatek, že každá část hologramu v sobě nese informaci o celku. Traduje se, že v začátcích holografie, kdy se obraz snímaného předmětu zachycoval na fotografickou desku, byla deska náhodně upuštěna. Pracovník vzal střep, ozářil ho a k jeho překvapení se před jeho zraky opět objevil celý obraz. A co víc: jestliže střípek rozpůlíme, a každou půlku znovu rozpůlíme, a tak budeme pokračovat, jak to půjde, budeme z každého kousku záznamu získávat stále obraz celého předmětu.

Hologram jako trojrozměrné zobrazení na dvojrozměrném filmu
V roce 1947 se zabýval Denis Gabor teoretickým řešením toho, jak uložit na dvojrozměrný film trojrozměrnou prostorovou fotografii. Vypracoval matematickou metodu, která využívala interferenci mezi světelnými vlnoplochami odraženými od předmětu a vlnoplochami referenčního svazku světla. Světelné vlnoplochy si můžeme představit jako vlny na hladině rybníka poté, co tam hodíme oblázek. Jestliže vhodíme do rybníka hrst oblázků, pak se jejich vlnky prolínají a vytvářejí interferenční vzor. Na takto osvětlené fotografické desce jsou jenom interferenční vzory, ze kterých vůbec nepoznáme obraz předmětu. Kouzlo Denise Gabora spočívalo v tom, že takový „negativ“ se musí ozářit tzv. koherentním světelným paprskem. Pak se objeví v prostoru trojrozměrný objekt. Realizaci této myšlenky v praxi plně uplatnili američtí vědci teprve po objevu laseru v 60. letech 20. století. Za vynález holografické techniky dostal Gabor v roce 1971 Nobelovu cenu.

Proč laser?
Zatímco sluneční světlo, nebo i světlo z běžné žárovky, se skládá ze světel o různých vlnových délkách, laser vydává světlo, které má stejnou vlnovou délku (je monochromatické) a je ve fázi. Fyzici říkají, že laserové světlo je koherentní.Objekt, který má být na dvojrozměrném filmu zobrazen jako trojrozměrný, se musí nejprve vykoupat ve svazku jednoho zdroje laserového světla. Potom se osvítí druhým svazkem laserového světla a výsledný interferenční vzor se zachytí na film. Trojrozměrný obraz se objeví až po ozáření interferenčních vzorů jiným koherentním laserovým svazkem.

Lidský mozek jako hologram
Odvážná teorie Karla Pribrama a Davida Bohma o tom, že lidský mozek funguje jako hologram, vyvolala otázku, jak je lidský mozek schopen obsažené informace dekódovat.
V diskusi na jednom setkání nám to RNDr. Josef Tillich, Ph.D., prorektor Univerzity Palackého v Olomouci, vysvětlil takto:

 „Jestliže chce člověk vnímat hudbu, tak se do ní musí ponořit! A jeho mysl musí být zcela klidná, nerušená, musí se s hudbou ztotožnit. Jestliže člověk chce získat rekonstruovaný holografický záznam, musí ten střípek prozářit něčím, co je podstatné, musí se použít koherentní zdroj a teprve na něm se může rekonstruovat původní vlna, původní obraz. Myslím si, že tady je důležité, abychom do své mysli nechali vstoupit ten primární koherentní paprsek, což v našem případě znamená, abychom dosáhli ztišení naší mysli…“

A to, co se dělá speciálně v naší vědě a medicíně, to je zkoumání onoho střípku. Hledáme a zkoumáme jen to, co vlastně představuje ten střípek, tu fotografickou emulzi, velmi intenzivně zkoumáme chemický základ fotografického procesu, ale zapomínáme právě na ten primární zdroj, který tu rekonstrukci umožňuje! Proto si myslím, že ani intelektové poznání onoho holistického pohledu na svět vůbec ještě neznamená, že pochopíme, o co skutečně jde…