Z dubnové Meduňky: Nejen o přirozené imunitě s prof. MUDr. Janem Pirkem…

…si v titulním rozhovoru nového, dubnového čísla MEDUŇKY, které právě vyšlo, povídala Ester Gerová
Dubnovou Meduňku si můžete číst v eletronické verzi na emedunka.cz nebo si ji koupit v „klasické“ papírové podobě – ve stáncích PNS, v obchodech nebo si ji předplatit – pokud se rozhodnete pro předplatné, klikněte na ikonu PŘEDPLATNÉ na tomto webu a dozvíte se vše potřebné…

Významný český kardiochirurg oslaví 20. dubna své čtyřiasedmdesáté narozeniny. Za svůj život již provedl asi sedm tisíc transplantací srdce a jako jeden z mála také operuje bez použití krevní transfuze ty, jimž jejich víra transfuzi nedovoluje. Povídala jsem si s ním o přirozené a buněčné imunitě, o přírodních výtažcích obsažených v lécích i o vlivu psychosomatiky na zdraví našeho srdce. Také mě zajímal jeho názor na restrikce doprovázející pandemii a vedlejší účinky očkování proti covidu-19. A pak jsme mluvili i o příjemnějších věcech – jeho oblibě v poslechu kvalitní hudby, popíjení vína s kamarády, běhání a cestování.

V dubnu minulého roku jste se s gratulací k třiasedmdesátým narozeninám od svých nadřízených zároveň dozvěděl, že budete k 1. červenci odvolán z funkce přednosty Kardiocentra IKEMu. Vnímáte to jako dovršení své kariéry? 
Nejen dovršení, je to celá moje kariéra. Já zatím v IKEMu jsem. Teď začínám čtyřicátý sedmý rok. Jsem emeritním přednostou Kardiocentra Kliniky kardiochirurgie. Dnes jsem operoval, zítra budu operovat atd. Dělám už jen to, co mne baví, to znamená operuji, starám se o pacienty, jezdím po besedách a už se také konečně začínám trochu věnovat rodině.

S publicistou Tomášem Poláčkem jste nedávno vydal autobiografickou publikaci. Původně jste se ale potkali v roce 2014 v New Yorku na maratonu. Byla to náhoda?
Nevěděli jsme jeden o druhém. O tom, že tam jedeme, jsme se dozvěděli až po cestě, asi jsme si byli souzeni. Pak jsme spolu bydleli na pokoji, a společně dokonce i startovali. Tomáš pak začal naše hovory nahrávat, čímž vlastně začala vznikat knížka Srdcař v cílové rovince. Povídali jsme si o rodině, o práci i o tom, jak je těžké vyrovnávat se s již déle než dva roky trvající epidemií koronaviru.

Posléze jste s Tomášem v běhání ještě pokračovali a také si dál povídali.  Neobjevily se během sportování také nějaké zdravotní problémy? 
Předtím, než jsme začali, jsem měl tři dost závažné svalově šlachové úrazy: nejdříve jsem měl natrženou jednu achillovku, pak jsem měl přetržený přední bércový sval na druhé noze a poté natržený zadní stehenní sval. Vyřadilo mne to na půl roku ze sportovního života. Kondice strašně odešla. Takže i díky tomu, že jsme takhle chodili běhat, jsem se do určité formy zase dostal.

Musel jste jako specialista na srdce sám někdy vyhledat kardiologa?
Zatím ne. Srdce si ale nechávám pravidelně kontrolovat: jednou za dva roky si nechám udělat echo, sednu si na kolo a šlapu. Také podstupuji kolonoskopii, echo břišní dutiny, prostě chodím na preventivní prohlídky.

K současné situaci

Koncem dubna roku 2020 jste podepsal s několika dalšími lékaři Univerzity Karlovy tzv. Výzvu jedenácti. V ní se psalo, že plošná opatření nepovedou k vymýcení covidu-19, a tak je třeba ukončit nouzový stav, obnovit výuku na školách, odstranit překážky pro chod ekonomiky aj. Odborníci z řad virologů, epidemiologů a hygieniků však tuto výzvu označili za nezodpovědný krok. Stojíte si za stanoviskem zveřejněným v tomto dopise i dnes?
Stojím si za ním stále. Co bych snad upravil: některé vakcíny jsou udělány zcela novou technologií a dosud žádná z nich nebyla dána k veřejnému užití. Sloužily jen k výzkumným účelům. Nikdo tedy nemůže říct, že to je nebezpečné, ani že je to bezpečné. Teprve budoucnost ukáže, jak to je.

Varoval jste i před ekonomickými a psychologickými následky přísných restriktivních opatření. Co byste tedy poradil lidem, aby případnou další vlnou epidemie prošli lépe?
V současné době mnohem více lidí včetně mne prodělává normální chřipku způsobenou pneumoviry. Je jich více než těch, kteří prodělávají covid-19, a nikoho to vůbec neudivuje. U malých dětí má ošklivé průběhy právě ta normální chřipka. Ano, koronavirus je jeden z virů, který tady s námi je a sezónně se bude vyskytovat i nadále. Dělá se z toho skutečně víc, než si to zasluhuje.

Pokud se ale takový klasický virus smíchá s covidem-19, nemůže to mít fatální následky obzvlášť u starších lidí?
Prostě si na to musíme udělat přirozenou imunitu, organismus si ji musí vybudovat.

Takže to neposuzujete podle věku?
Určitě ne. Když se podíváte, většina silně postižených lidí jsou obézní kuřáci s cukrovkou. To znamená, že jsou to lidé, kteří celý život neposlouchali lékařské rady, že nemají kouřit a mají se hýbat, nepřejídat se atd.

Ve své knize jste uvedl, že jste covid-19 prodělal a vytvořil si protilátky nejméně na devět měsíců…
Teď jsem si je nechal kontrolovat. V březnu to bylo 22 měsíců, co jsem prodělal covid-19, a ukázalo se, že IgG protilátky proti tomuto onemocnění ještě mám.  

Nemrzela vás situace, kdy člověku neočkovanému nebo tomu, kdo covid-19 prodělal již před delší dobou, nebyl povolen přístup na společenské akce ani do bazénu?
To víte, že mi to bylo líto, protože i očkovaný člověk může být přenašečem infekce úplně stejně. Předpokládám, že když je někomu blbě, tak nepůjde do divadla ani na koncert. Je pouze deklarováno, že očkovaný má lehčí průběh. Zároveň se někdo po té třetí posilující očkovací dávce cítí dost špatně, což neočkovaní nechtěli riskovat, a je to jejich rozhodnutí.

V knize také zmiňujete, že když nám po čase nenaměří protilátky v krvi, ještě to neznamená, že je nemáme, protože kromě imunity tkáňové máme i imunitu buněčnou, a ta je dlouhodobá….
Ano. To, že nemám v krvi detekovatelné protilátky, ještě neznamená, že nemám imunitu proti nemoci. Nositeli dlouhodobé imunity nejsou protilátky, ale T-lymfocyty. Jde o některé typy lymfocytů, které mají otisknuté RNA toho viru ve své paměti, a v případě, že se s antigenem daného viru setkáte znovu, zprostředkují výrobu potřebných protilátek.

To je tedy ta buněčná imunita?
Ano. A ještě něco k věku pacienta – rozlišujeme věk kalendářní a věk biologický. Z medicínského hlediska je rozhodující věk biologický. To znamená, že někdo, komu je padesát, může být biologicky osmdesátník a obráceně. Záleží na řadě faktorů, mezi jinými i na životním stylu…

Celý rozsáhlý rozhovor si přečtete v dubnové Meduňce.