Čas velikonoční

Pro křesťany jsou Velikonoce památkou na umučení a vzkříšení Ježíše Krista. V praktickém životě šlo při velikonočních oslavách o uvítání jara a začátku nového hospodářského roku. Proto se k nim vztahovaly různé obřady, jejichž společným znamením bylo zajistit zdraví lidí i dobytka a dobrou sklizeň. Velikonoční čas je však také příležitostí k zamyšlení a rozjímání…Velikonoční obřady a zvyky i smysl těchto svátků nám přibližuje naše spolupracovnice a autorka prof. Anna Strunecká.

Obřady a zvyky
V průběhu staletí se ustálila dohoda, že velikonoční neděle je ta první po jarní rovnodennosti (21. března), po prvním úplňku. Na Velikonoce se křesťané připravují 40 denním obdobím nazývaným „postní doba“, které začíná Popeleční středou. Vlastní velikonoční svátky začínají Zeleným čtvrtkem. Toho dne lidé vstávali časně ráno, rodina se společně pomodlila, poté s všichni omyli rosou, jež měla zabránit onemocnění lišeji a dalšími neduhy. Z domů se odnášelo smetí. Na Zelený čtvrtek se má jíst zelená strava, aby byl člověk po celý rok zdravý. Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat, aby se vám hádky vyhýbaly. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty – „odlétají do Říma“.
Velký pátek je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku, čtením zprávy o umučení Ježíše Krista, odhalení a uctívání kříže jako symbolu utrpení, přímluvy a prosby za celý svět. Na Velký pátek se nesmělo hýbat zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu. Nesmělo se také prát prádlo – pradleny by místo do vody namáčely do Kristovy krve. S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které s toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírá, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady.
Bílá sobota je dnem, kdy si křesťané připomínají Ježíšovo přebývání v hrobě. Připravují se velikonoční pokrmy – beránek a mazanec. Beránek znamená obnovu života a jeho vítězství nad smrtí, symbolizuj památku oběti Krista. Mazanec je symbolem slunce. Velikonoční vigílií večer nebo v noci na Bílou sobotu začíná slavnost Vzkříšení. V neděli na Boží ho velikonoční pokračuje a vrcholí slavnost Zmrtvýchvstání Krista. Světí se velikonoční pokrmy  – beránek, mazanec, chléb, vejce a víno. Kdo přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Jedla se také velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso, holoubata.
Na Velikonoční (červené/ pondělí je pomlázka, velikonoční hodování. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového poutí, zdobenými stuhami Za vymrskání dostávají od děvčat obarvená vařená vajíčka, velcí bývají pohoštěni sklenkou alkoholu.

Duchovní poselství Velikonoc  
Velikonoce nám připomínají golgotské mystérium, tajemství velké oběti, jejíž smysl a způsob realizace se do značné míry vymyká lidskému pochopení. Zde na Zemi se představila tím, co mohlo efektně  zapůsobit na lidský svět: viditelným umučením, nespravedlivým odsouzením a ukřižováním Ježíše Nazaretského. Běžný výklad Velikonoc vychází z popisu vnějších událostí ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Drama osudu Ježíše Nazaretského působí na city lidí. K tajemnému pozadí těchto událostí nás přibližují pouze hluboce vnitřní duchovní pohledy. V Ježíši Kristu pronikla božská moudrost a láska až do lidského života. Vstup lásky do náboženského myšlení o boholidských vztazích představoval revoluční epochu v myšlení lidstva, avšak smysl Kristova učení o cestě člověka k dokonalosti není dodnes plně pochopen ve všech rovinách. Člověk stále žije ve svém myšlenkovém a citovém světě starozákonním způsobem. V něm má hlavní slovo tvrdý rozum. Celá škála sobeckého a nelaskavého jednání, s malým zdůrazněním nebo téměř opomenutím lásky prolínající každodenním životem, to jsou stále opakované skryté Golgoty ve vnitřním světě člověka i v celém lidském prostoru. Tuto neutěšenou situaci nevyrovná a nezachrání kultovní uctívání jména Ježíš Kristus a jeho vložení do významu úlohy Spasitele světa. Spása, kterou přinesl lidem Kristus, plyne z lásky. Nalezení Království božího uvnitř člověka spočívá v dosažení mravní čistoty, ideálem je milovat všechny, i své nepřátele, neoplácet zlo zlem, odmítat násilí, neurážet lidi ani slovem.
Velikonoční čas má zvlášť vhodné chvíle pro zamyšlení a meditaci. Celá atmosféra Velikonoc působí na city, člověk má příležitost pozvednou své myšlení do vyšších sfér.

O vzkříšení Krista
Zatímco v evangeliích jsou popsány události na Golgotě, Kristovo vzkříšení nikdo z evangelistů neviděl, Jeho popis však zanechalo několik svědků, z nichž nejvýznamnější je Řek Hormisius, životopisec judejských vládců včetně Piláta Pontského, a vynikající  syrský lékař Ejšu, jenž měl potvrdit smrt Ježíše na kříži. Z Pilátova příkazu strávil celou sobotní noc u Ježíšova hrobu. V noci přišlo k místu uložení těla Ježíše víc než 200 lidí v očekávání zázraku zmrtvýchvstání. Hormisius napsal:“V slabém světle ranní záře jsme viděli stráž u hrobu: dva muži seděli, ostatní leželi na zemi u ohně. Vládlo naprosté ticho. Náhle bylo světlo. Hned jsme nepochopili, kde se to světlo vzalo, ale brzy jsme viděli, že vychází z pohybujícího se zářícího oblaku. Spustil se nad hrobem a tam, nad zemí, se objevil člověk jakoby celý ze světla. Rozlehl se úder hromu. Bylo nám jasné, že obrovský kámen, který ležel na hrobě, se sám nadzvedl a hrob se otevřel. Velmi jsme se polekali. Po nějaké době světlo zmizelo a všechno bylo jako dříve. Když jsme se přiblížili k hrobu, ukázalo se, že tělo pohřbeného člověka už tam není.“
Britský teolog Edwards na základě dostupných informací určil datum Kristovy smrti na 3. dubna roku 33 n.l.