Z květnové Meduňky: Co nám brání zhubnout?

Téma květnové Meduňky zní: Jak zdravě zhubnout a cítit se dobře. Také vás to oslovilo? No jasně, zbavit se zimních kilogramů se se střídavým úspěchem pokouší většina z nás. Meduňka vám v tom může být nápomocná, protože autoři se ve svých článcích na hubnutí dívají ze širšího pohledu, nabízejí i některé své zkušenosti nebo léty získané poznatky… Je dobré si připomenout, že přiměřené tělesné parametry jsou důležité hlavně pro naše zdraví. A to si musíme chránit v dnešní době obzvlášť. Naši odborníci vám proto ve svých příspěvcích poradí, jak podpořit svůj metabolismus a co vlastně znamená pojem „zdravé hubnutí“. Vybrali jsme část příspěvku vědkyně a badatelky prof. Anny Strunecké, DrSc., která se – jak prozrazuje název článku – zamýšlí nad tím, které faktory komplikují naši snahu o hubnutí… Jestli jste si Meduňku ještě nekoupili, stále je k dostání na stáncích PNS nebo také k dispozici na emedunka.cz

Z článku prof. Strunecké:

Výzvu redakce Meduňky, abych napsala článek na téma hubnutí jsem přijala s úsměvem a pochopením. Je to totiž moje celoživotní téma. Snad již ve svých deseti jsem se začala zabývat tím co jíst, abych nebyla tlustá. Byla jsem dobře živené dítě s dobrým metabolismem, a tak mi ostatní děti říkaly bublina. I s trojkou z tělocviku jsem začala aktivně provádět sporty, především kvůli postavě. Na střední i vysoké škole jsem plavala, lyžovala, a dokonce jsem se stala akademickou mistryní v judu. Nicméně, při prvním těhotenství, kdy jsem se dobře živila kvůli vývoji miminka, jsem přibrala 32 kg. Po porodu jsem měla 22 kg navíc. A protože jsem před sebou měla státní zkoušky a ve skříni jediný sváteční kostým, tak jsem v následujících dvou měsících 18 kg zhubla.
Mým oborem studia i celoživotního bádání je fyziologie, takže o metabolismu jsem toho přečetla a nastudovala hodně. Omezování jídla a výběr potravin se zařadil do mých každodenních rituálů. Můj muž mi jednou žertem řekl, že bych měla žít jenom ze vzduchu, a to ještě bez kyslíku a bez dusíku. (V té době jsme ještě neznali brethariány.) Zhubnutí o 10 kg se mi v životě povedlo ještě jednou v mých padesáti letech po hormonálních změnách v přechodu. Měla jsem pocit, že jsem omládla o deset let. Nicméně s přibývajícími roky, odchodem do důchodu a vysedáváním u počítače nad psaním knížek, se pneumatika kolem pasu zase začala zvětšovat. Přes všechny svoje odborné znalosti jsem utratila několik tisíc za „zaručeně účinné a ověřené“ pilulky na redukci váhy, ale v mém případě nepomohly žádné.
Po tomto stručném úvodu mi budou jistě čtenářky i čtenáři věřit, že o hubnutí leccos vím teoreticky i prakticky. Ochotně napíšu, co by snad někomu mohlo pomoci k harmonizaci tělesné hmotnosti a k návratu do hezkých šatů, které se nám neustále „srážejí“,  ale i k ochraně proti výdajům za zbytečné naděje o redukci hmotnosti nejrůznějšími prostředky.     

Ideály krásné postavy
Představy o tom, kolik tuku má mít zdravé tělo, které se nám také ještě líbí, se mění od dávných dob. U nás známe vzácnou sošku Věstonické Venuše. Patří mezi nejvýznamnější umělecká díla lovců starší doby kamenné – paleolitu. Vznikla prý před 30 000 lety a se svými svislými prsy, mohutným břichem a pozadím jistě zobrazuje ideální ženu matku. Takových sošek zobrazujících ženy s kyprými tvary byly v Evropě nalezeny asi dvě stovky a všechny nesou název Venuše podle římské bohyně krásy, plodnosti a hojnosti.
V dnešní době, kdy si můžeme koupit potraviny kdykoliv a nemusíme nosit zásoby energie na období hladu na vlastním těle, žádná žena ale po kyprých Venušiných tvarech netouží. Naše generace zažila i období, kdy ideálem dívek i dospělých žen byla vyhublá Barbína. Štíhlá postava, ploché břicho a štíhlé nohy byly a často ještě jsou ideálem dívek a žen, které jsou pro dosažení tohoto vzoru ochotné hladovět až patologicky. Populárně známý byl případ krásné princezny Diany, která trpěla bulimií. Tato porucha se projevuje záchvatovým přejídáním, po němž následují výčitky z podlehnutí jídlu a úmyslné zvracení či užití projímadel. Bulimií trpí častěji ženy, nejčastěji dívky ve věku 13 až 18 let. Další extrémní poruchou je anorexie, vlivem které si postižení odpírají potravu úplně. O tom, že jde o zdravotní poruchy s vážnými následky patrně nemusím nikoho přesvědčovat.  I v ČR mají dívky a ženy s těmito poruchami možnost konzultací u specializovaných odborníků i léčení na klinikách.

Body Mass Index – BMI
Podle pravidel současné medicíny je ukazatelem a kritériem pro zdravou tělesnou hmotnost tzv. BMI, který ukazuje, jak jste na tom se svou váhou vzhledem ke své výšce. Vypočítává se tak, že se hmotnost člověka v kilogramech dělí výškou v metrech umocněnou na druhou. Na internetu se snadno naleznou kalkulačky pro výpočet MBI, které současně sdělí, co vypočítaná hodnota znamená. Normální hodnota BMI se pohybuje v rozmezí 18,5–25. Hodnoty pod 18,5 signalizují podváhu či podvýživu, hodnoty nad 25 signalizují nadváhu, nad 30 obezitu. Znepokojení pak vyvolává zvyšující se BMI nad tuto hodnotu, kdy 30,0–34,9 je obezita 1. stupně, vysoké zdravotní riziko již znamená obezita 2. stupně (35,0–39,9) a velmi vysoké při hodnotě 40, tedy u obezity 3. stupně.
Při každé preventivní prohlídce u lékaře by měl být stanoven i BMI. Pacient by měl být poučen o míře nadváhy či obezity a o hrozících zdravotních komplikacích. Nejjednodušší orientační metodou pro laika je měření obvodu pasu. Je to metoda rychlá a velmi přínosná. Za normu je v pase u žen považována míra do 80 cm a u mužů do 94 cm. U hodnot nad 88 cm u žen, resp. nad 102 cm u mužů je již nutné pacienta poučit o zdravotních rizicích zvýšené kumulace břišního tuku.
Je třeba zdůraznit, že primární péče o pacienty s nadváhou, tedy do BMI 30 kg/m², patří do rukou praktického lékaře. Ten by měl pacienta poučit o časování jídel, o velikosti porcí a správném výběru potravin a měl by zdůraznit nutnost pohybu. Praktičtí lékaři na to však nemají čas ani dostatečné znalosti. Vypracovávat doporučení v oblasti diagnostiky a léčby obezity je jedním z cílů České obezitologické společnosti (www.obesitas.cz). Veškerá péče o obézní je v ČR hrazena všemi zdravotními pojišťovnami.

Nebezpečí a paradox obezity
Zatímco v široké laické veřejnosti se obezita považuje za kosmetickou vadu, v medicíně je považována za nemoc s rizikem vzniku řady civilizačních nemocí. Obézní je třikrát více ohrožen například infarktem myokardu, cévní mozkovou příhodou a vysokým krevním tlakem. Nadváha a obezita se vyskytuje zhruba u 45–65 % pacientů s diabetem 2. typu. Statistiky také prokazují, že obézní mají vyšší riziko infekčních nemocí, jako jsou chřipka a covid-19.
Očekávaná délka života obézního je zkrácena o 5 až 20 let, kdy se vzhledem k různým přidruženým nemocem také výrazně zhoršuje kvalita života. Obezitase dnes považována za globální epidemii. Každý rok prý zabíjí víc lidí než hlad a podvýživa. V ČR je dle dat VZP a STEM/MARK již v dnešní době více jak 50 % dospělých mužů a žen v pásmu nadváhy či dokonce obezity.
Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře upozorňují, že efekt redukce hmotnosti na zlepšení prognózy není obvykle prokazatelný po 70. roce věku a obézní senioři mohou mít lepší prognózu než štíhlí. To je tzv. paradox obezity…