Poruchy nálady ze spirituálního hlediska
Všichni to známe: někdy se prostě ráno probudíme s náladou tzv. pod psa a cítíme se mizerně, ani nevíme proč. Pronásleduje nás podivná úzkost, naše nálady jsou jako „na houpačce“, večer špatně usínáme…
Asi málokoho by napadlo dávat tyto stavy do souvislosti se šišinkou, jenže – jak píše prof. Anna Strunecká ve své objevné a čtivé knížce s názvem Šišinka, okno do Božího internetu – souvislosti tu jsou a jsou neobyčejně zajímavé… Kniha otevírá novou oblast poznání a myšlení a je inspirací pro ty, kdo se chtějí dozvědět víc… Knížka prof. Strunecké vyšla v edici Knihovnička Meduňky, získat ji můžete na našem e-shopu www.knihovnickamedunky.cz
Nejnovější poznatky vědy přinášejí nezvratné a mnohočetné důkazy o tom, že funkční význam šišinky je nepochybně velmi velký. Hormony šišinky ovlivňují celou řadu funkcí a orgánových soustav lidského těla. Objevují se stále další informace o identifikaci nových enzymů a jejich produktů. Zajímavé jsou i poznatky o psychedelických účincích indolových derivátů, vznikajících v šišince. Jestliže v Descartově teorii nahradíme slovo „spirits“ slovem hormon, pak bychom mohli říct, že Descartes tušil funkci šišinky velmi podobně jako současný vědec. Fyziologické funkce šišinky, regulace syntézy melatoninu a regulační funkce melatoninu v lidském těle jsou pro badatele stále zahaleny mnoha tajemstvími, jež věda odkrývá postupně. Melatonin syntetizovaný v šišince se velmi rychle uvolňuje, avšak teprve nedávno se zjistilo, že není distribuován do krevního oběhu pomocí kapilár a cév, ale uvolňuje se přímo do mozkomíšního moku ve 3. komoře. Například u ovcí je hladina melatoninu v mozkomíšním moku ve 3. komoře vyšší o několik řádů než jeho hladina v krvi. Nepřipomíná nám to představy antických lékařů o pohybu „pneuma“ mozkovými komorami?
Můžeme si položit otázku, zda i dnes je možné souhlasit s tím, že šišinka představuje bránu mezi nebem a tělem? Věda toto tvrzení nepochybně potvrzuje ve vztahu k řízení denních rytmů. Odstranění šišinky u laboratorních zvířat způsobí ztrátu chronobiologických rytmů. Zvířata nejsou schopna adaptovat se na sezonní změny.
Tajemství světla a léčení světlem má své kořeny již v dávných ezoterických učeních a mystéríích mnohých nám známých kultur. Terapii světlem například rozpracoval ve svém díle otec islámské medicíny Avicenna.
Trápí vás opakující se úzkost, strach z neznámých důvodů, chorobné změny nálady, mírná deprese, poruchy spánku, neschopnost soustředění nebo poruchy paměti? Zapomínáte jména svých přátel?
Vězte, že nejste sami. Takové poruchy postihnou v průběhu života každého člověka dnešní doby. Možná vás překvapí, že záchranáři vyjíždějí v téměř 50 % svých výjezdů k psychiatrickým pacientům. Těžká psychická onemocnění jsou život ohrožující choroby buď v důsledku sebevražd, nebo agrese vůči okolí. Psychické poruchy často nejsou identifikovány, protože pacienti si stěžují spíše na tělesné projevy než na úzkost, obavy či strach, a tak se spíš než u psychiatra objevují v ordinaci praktického lékaře.
Nicméně, poruchy hledané na synapsích serotoninergních nervů zůstávají v mnohém ohledu stále nepostižitelné a psychofarmaka u 30–40 % pacientů nevedou k uzdravení. Nevím, jakou hladinu serotoninu měli osvícení učitelé v minulosti, kteří na sebe brali utrpení světa, aniž by sami propadli depresi. Je však zřejmé, že ani nejlepší kombinace antidepresiv, ani lampa rozsvícená po celou noc člověka do stavu štěstí a poznání nedovedou.
Někteří výzkumníci si všimli a ve svých studiích dokazují, že „kognitivní terapie“, „taoistická orientace“, meditace či víra v Boha provázená modlitbami, přinášejí úlevu nemocným a jsou spojovány s menší prevalencí deprese a beznaděje. Je snad šišinka sídlem duše a představuje interface mezi makrokosmem a mikrokosmem, bránu mezi nebem a tělem v širším pojetí?
Pochopení symbolického významu mnoha starých názorů o šišince jakožto slavobráně mezi božským a lidským však čeká na změny našeho myšlení a na posun současného vědeckého paradigmatu, založeného také na Descartově odkazu.
Někteří současní neurologové upozorňují na to, že pohled ze „spirituální perspektivy“ nám pomůže pochopit i to, co nám věda říká o světě. Jedním z nich je Andre Newberg, ředitel Klinické nukleární medicíny a ředitel neuroPET výzkumu v nemocnici na univerzitě v Pensylvánii, USA (43). Newberg se v jednom ze svých interview táže: Byla snad záře moudrosti kolem Siddhárthy Gautmy Buddhy pouhým utišením sérií nervových vzruchů v parietálních lalocích jeho mozku? Byly snad hlasy, které slyšeli Mojžíš a Mohamed na vrcholcích hor pouhými salvami nějaké skupiny neuronů v jejich mozku? Byly snad Ježíšovy rozmluvy s Bohem pouhou mentální iluzí?
Není přece jen vysoká prevalence chorobných poruch nálady experimentálním důkazem toho, že současný biomedicínský výzkum ignoruje lidskou duši? Není přece jen důsledkem nedostatečné péče o naši mysl?
