Z nové – zářijové Meduňky: S Elenou Chmelovou o rozvazování uzlíků na niti života

Z nové Meduňky, která právě vyšla, vybíráme první ukázku: respondentkou titulního rozhovoru je tentokrát terapeutka metody Aura – Soma Elena Chmelová a povídala si s ní redaktorka Věra Keilová.
A důkladně Elenu vyzpovídala…-:) Čtěte na emedunka.cz nebo si novou Meduňku zakupte na obvyklých místech…-:)

Elenu Chmelovou jsme vám v Meduňce představili již na jaře. Pracuje s metodou Aura-Soma a všem, kteří k ní přicházejí, aby se posunuli na své cestě poznání, předává také informace, jež získává prostřednictvím vhledu a channelingu. Pochází z Hodonína a nyní již více než deset let poskytuje poradenství v Praze.

Jak ses dostala do Prahy?
Pracovala jsem v Hodoníně jako účetní a než jsem terapie začala dělat na plný úvazek, byl to asi dvanáctiletý proces, během něhož jsem začala vnímat, kde lidé mají energetický blok a jaké to může způsobit zdravotní problémy. Začali mě vyhledávat sami a pak přišel den, kdy moje pracovní místo bylo zrušeno. Pár dní na to jsem se již zúčastnila týdenního semináře Aura-Somy v Bratislavě. Posléze jsem absolvovala ještě další kurzy Aura-Somy, protože tato metoda pracuje se Světlem. Obsahuje totiž energie barev, drahých kamenů a rostlin, a to působí jako zesilovač k hlubšímu propojení se Zdrojem. Tím více se tak dokážeme napojit na vlastního Ducha a vnímat sami sebe, abychom byli spokojení, dařilo se nám a také abychom byli zdravější na všech úrovních – emocionální, psychické i fyzické. Jakmile se stará nahromaděná energie uvolní, začnou nám do života přicházet nové věci.
První terapeutickou místnost jsem měla v Hodoníně a zájem klientů byl velký. Všichni žijeme, zakládáme rodiny, stavíme domy atd. a přitom se vždycky provalí něco ze spodních vod, co je v nás zasunuto a od čeho se potřebujeme osvobodit. Za klienty jsem jezdila i na Slovensko.
Když mi bylo padesát, rozhodla jsem se přestěhovat do Prahy, protože zde bylymoje dospělé děti. Navíc jsem vnímala, že tady jsou lidé s možností většího otevření se vlastnímu spiritu, a to byl můj magnet, takže jsem našla odvahu touhle změnou projít. Od té doby zde nabízím osobní konzultace a vedu semináře. Vystupovala jsem v Léčivém divadle Gabriely Filippi, natáčela videa s Igorem Chaunem atd.

Můžeš uvést nějaký příklad, abychom si lépe představili, co vlastně lidem nabízíš?
Jednou se například stalo, že mi volal jeden velmi realisticky zaměřený pán a říkal, že je celý nešťastný, protože měl nové zuby a ztratil je. Hledal prý už všude, na doma i na chatě, ale nikde nejsou. Řekla jsem mu, že je vidím někde blízko u postele. Odpověděl, že to není možné, protože už všechno prohledal, ale za půl hodiny telefonoval, že tam opravdu byly. Ta informace přese mě jenom prošla, ale ten pán byl tak dojatý, že mi pak přinesl v obálce peníze.
Vlastně se to celé stalo pro něj, resp. pro jeho uvědomění. Uvědomit si existenci přenosu informací. Když pracujeme s energií, můžeme si do života spoustu věcí přitáhnout. Stejně tak ale funguje i negativní energie, proto pozor na to, s jakou energií pracujeme a jaké máme záměry. Vše má sloužit nejvyššímu dobru všech zúčastněných. Stává se, že lidé se ke mně vracejí třeba i po patnácti letech, a v tu chvíli prožívám hlubokou radost.

Jak vystoupit z bludného kruhu

Jak vnímáš současnou proměnu světa a společnosti?
Svět se teď zásadně mění. Dosud byl nastavený hlavně na intelekt a výkon, ale to, co jsme se naučili ve škole, jsou většinou staré informace a dnes už potřebujeme jiné. Přirozenost je v srdci a duchovní Světlo nyní odkryje všechno, co je přestárlé a nepoctivé. Jako děti jsme měly povinnost se hodně učit, ale vlastně to šlo proti nám, protože jsme se cítily hloupé, když jsme ve škole něco nevěděly. Styděly jsme se za to, a proto jsme se uzavřely. Školství se tváří inteligentně, ale ve skutečnosti hodně lidí zdeformovalo. Moudrost, kterou nyní budeme potřebovat, tkví spíše v tom, abychom si uvědomili a rozlišili, které informace jsou pro nás ještě výživou, povznášejí nás a vedou k tvořivosti, a které jsou naopak neživé a stahující.  
V důsledku výchovy a vzdělávání s podmíněným přijetím a oceněním jsme se přestali mít rádi a vlastní perlu jsme schovali do lastury. Stejně tak nám dělá problém říct, že nám něco nesedí, a raději to pasivně přijmeme. Život je ale aktivita, a tak je třeba si věřit!Proto je teď čas ze své lastury vystoupit, žít svoji vnitřní moudrost a také ji sdílet ji, jinak ochuzujeme sami sebe i druhé. Znamená to neskrývat, co je v nás to nejcennější a nejryzejší. K čemu je zlato v trezoru, když ho nikdo nevidí?

S čím tedy vstupovat do nové doby?
S tím, že věcem necháme volný průběh a budeme se řídit svými pocity. Zůstaneme věrní sami sobě a už se nebudeme tolik vydávat ze své vlastní energie, protože přijmeme podporu shůry. Začneme žít realitu, nikoliv iluzi, což je diktát ega. Jsme především duchovní bytosti. Abychom mohli žít v těle a v našem světě, Světlo (duch) se spojilo s hmotou (tělem).
Když se nám v životě některé nepříjemné věci opakují a připadáme si jak v bludném kruhu, neviňme z toho druhé lidi, ale zamysleme se nad tím, co v sobě potřebujeme změnit, aby se nám to už nedělo neboli kde mám největší blok. Je třeba odkrýt, co v nás tvoří realitu takovou, jaká je, a dát si záměr, že staré procesy a programy, které neslouží našemu nejvyššímu dobru, chceme a můžeme opustit.
Hodně se to týká mezilidských vztahů, které se dnes často udržují navzdory tomu, že v nich nejsme šťastní. Držíme se pseudopocitu jistoty, a přitom jedeme na mrtvém koni. Pak přijdeme třeba o práci, anebo se ohlásí nemoci. S lidmi, jejichž chování vnímáme jako toxické, se formálně můžeme stýkat dál, ale je třeba si uvědomit, o co jde, a dát jim jasné hranice. Do všech bolavých situací je třeba poslat lásku, světlo a energii. Poděkovat za to, co bylo, a přijmout to.

Otevřít se změně je další velké téma…
Duše nás většinou už dávno k vybízí k něčemu novému, ale my si říkáme „to ještě vydržím“, „to ještě dám“, „až příště“ apod. Vždycky se můžeme zeptat do svého nitra, co by v dané situaci udělala Moudrost. A přes její hlas pak jít do své síly. Sami rozhodujeme o tom, jak se cítíme – v tom je naše svoboda. 

Na jednu stranu je fajn, že je dnes tolik terapeutů a koučů, kteří lidem můžou pomoci se posunout, ale někdy se bohužel stává i opak…
Dobří terapeuti by nám měli pomoci ukončit destruktivní procesy plynoucí z určitých mentálních vzorců. Není těžké někoho otevřít, ale při nedostatku zkušeností a pokory ze strany terapeutů to může někdy přinést ještě více problémů.
Práce na sobě je však důležitá a trvá po celý život, protože to je podobné, jako když rozvazujeme uzel na tkaničce. Většina lidí ještě ale není naučena do seberozvoje investovat, a přitom jsme všichni různě zaneseni. Je třeba to odkrývat a osvobozovat se od toho, jelikož do plné skříně nic nového nedáme. I kdybychom si koupili krásné nové sako, v přeplněné skříni se znehodnotí. Je však třeba brát to zlehka. Jakmile se nám podaří se dostat nad pocit tíhy, jsme ve vyšší vibraci a hned získáváme jiný pohled.
Zase jsme tedy u toho, že je nejlepší zůstávat v klidu a řešit jenom to, o co si říkají momentální okolnosti. Když něco není hned, víme, že to přijde. A také je důležité si uvědomit, čemu věříme a zda je víra reálná. Síla vědomí spočívá v tom, že vnímáme informace, které k nám přicházejí díky intuici a podle toho pak vypadají naše záměry. I když s danou situací třeba ještě nemůžeme nic dělat, mozaika se už skládá, jenom se to ještě musí plně zhmotnit. Jak na to člověk tlačí, jenom to zauzlovává. Důležité je se za všechny pokroky pochválit a být na sebe hodný. Prostě vědět, že procházíme procesem a vědět, které dveře jsme už připraveni zavřít a které si naopak dovolíme otevřít.

Jediné zabezpečení se je spojení se Zdrojem

Současná doba přináší řadu konfrontací. Jak přitom neztrácet důvěru a nepropadat strachu?
Strach, stres a vzdor nás rozhýbávají, abychom udělali nějaký krok a nebyli líní, ale určitě bychom neměli být jako třtina ve větru. Máme se naučit vědomě pracovat s informace ze Zdroje a neplnit v životě jen úlohu spotřebitelů a konzumentů. Strach vždy pramení z ega. Když máme strach, máme nízké vibrace. Lze je navýšit posílením víry. Můžu si zadat „ano, tak silně důvěřuji svému vedení, že nemám jedinou pochybnost o čemkoliv“. Zároveň je důležité se za nic netrestat. My však chceme stále všechno řídit, a přitom si máme jenom zadat, co chceme, a uvolnit se, jinak to k nám nedojde.
Také je důležité věřit tomu, že naše dobro se vždy děje ve správný čas. Je třeba přijmout, že jakákoliv změna, kterou může přinést současné dění, pro nás bude bezpečná. Celospolečenská – dá se říct i celosvětová a celoplanetární – proměna už běží a nedá se zastavit, a proto už věci nemůžeme dělat starým způsobem. Musíme být sami ochotni ke změně, což se děje konfrontací. Strach se vždy zadržuje v oblasti ledvin a oslabuje je. Obavy přitom často pocházejí i z minulých životů a jsou zapsané v našich buňkách. Proto nad nimi nemáme kontrolu a ovládají nás. Každý z nás v sobě má informace, které v něm vytvářejí určitou bariéru, protože jsou uloženy velmi hluboko a není s nimi v kontaktu. Proto musíme dovolit, aby zámek, kterým je v nás vše uzamčeno, povolil. Když v sobě cokoliv uzamknu, protože to bolelo, už se s tím nikdy nechci setkat a klíče od této třinácté komnaty bych nejraději hodili do Vltavy. Pak ale místo osvobození nastávají problémy. Proto je důležité najít odvahu s tou částí v sobě, která si nyní říká o pozornost, komunikovat. Prostě trezor otevřít a vše uvolnit. Dveře od třinácté komnaty otevřeme právě proto, že víme, že je za nimi poklad. Najdeme ho, když dané trauma proměníme na příležitost k sebepoznání…