Obsah čísla 10/2022
Milí přátelé a čtenáři Meduňky,
vítám vás u říjnového vydání, věnovaného těm méně šťastným chvílím života, když se objeví vážné zdravotní potíže, ať už u nás nebo u našich blízkých. Vnímat v tu chvíli nemoc jako posla důležitých zpráv, jak se často píše, je velkou výzvou, na kterou možná nezbývají síly, ale věřím, že se počítá i snaha.
Nemoci a války nás děsí hlavně proto, že se bojíme smrti, ale je opravdu nutné se tolik bát? Nedávno mi o svém zážitku klinické smrti vyprávěla autorka obrazu na obálce této Meduňky. Romaně bylo tenkrát teprve sedmnáct let a kvůli nesnesitelným bolestem břicha byla hospitalizována v nemocnici. Když byla už na konci svých sil, najednou prý přišlo NIC. A dál ji už budu citovat.
Tma, teplo, absolutní klid. Zvláštní prostor, ve kterém stojím a někdo stojí za mnou. Cítím jeho přítomnost a nechápu, že mě už nic nebolí. Kde to jsem? Co se děje? To není nemocnice… tohle místo neznám. Ptám se tedy, co se to děje? A muž, který stojí za mnou, mi odpovídá: „Tohle je smrt… zemřela jsi.“ „Blbost,“ vysmívám se mu. Já jsem živá, tady stojím a všechno vidím, slyším a cítím, dokonce i myslím… takže nejsem mrtvá – nemohu být – to by bylo po všem. Po smrti přece nic není. Usmívá se a znovu opakuje: „Tohle je smrt. Zemřela jsi. Takové to je.“ Začínám se zlobit a zuřit. To nemůže být pravda, vždyť je mi teprve sedmnáct let, to není fér… A tak to zopakuje potřetí a mně to doopravdy dojde. TOHLE je opravdu smrt. Cítím to hluboko v sobě, přijímám to a už nebojuji, ani se nezlobím. Je mi totiž moc hezky. Cítím naprosté štěstí a naplnění, nic nechci a po ničem netoužím. Jsem ráda, že je mi dobře, cítím se úplně přijatá a milovaná taková, jaká jsem. Nechci se vrátit! Pak vidím svůj život pozpátku, ne svýma očima, ale očima lidí kolem mě! Vidím, že když jsem se snažila někomu pomoci, často to bylo spíše na škodu a překážela jsem. Také vidím, že jsem opravdu pomohla a inspirovala lidi ve chvílích, kdy jsem něco dělala přesně podle svého pocitu a podle své touhy (podle všech ostatních sobecky). V jednom jediném okamžiku také vím, že smrtí těla můj život neskončil, protože nejsem tělo. Vím, že život pokračuje dál a že všichni jsme stvořeni z jednoho milujícího Zdroje. Jako kdyby někdo po velmi dlouhé době pobytu ve tmě rozsvítil světlo. Teď vidím i svoje rodiče u mého hrobu a cítím jejich bolest. Nechci, aby tak trpěli, a v tu chvíli se mě onen muž zeptá: „A co teď? Co chceš?“ „Chci se vrátit zpátky, nemohu se dívat na jejich bolest a chci napravit, co jsem pokazila a dělala špatně.“ A v tom lup – zase jsem zpátky ve svém těle v nemocnici. Ležím na posteli a vnímám, jak se mnou sestřičky běží na operační sál, všichni jsou ve stresu a spěchají. Chtějí mě oživit a zachránit. Vím, že jsem už v pořádku, ale doktoři mě uspávají a operují. Příčinou mých nesnesitelných bolestí bylo zauzlování a neprůchodnost střev…
Věřím, že po předchozích řádcích se vám téma tohoto vydání bude číst o něco lehčeji… Srdečně
Věra Keilová
Z obsahu:
Rozhovor s Václavem Vocáskem 6
Mgr. Martina Burýšková
TÉMA:
Vážné diagnózy – prevence a léčba
Civilizační nemoci a jejich účinná prevence 10
prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Jak předcházet onemocněním, a zejména nádorům 14
MUDr. Ludmila Bendová
Jmelí – pomocník při léčbě onkologických a chronických
nemocí 18
MUDr. Andrea Málková
Od diagnózy rakoviny k uzdravení 20
PhDr. Petr Novotný
prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.
Jak pečovat o prsa a zůstat zdravá 23
Mgr. Iveta Kučerová
Mgr. Zuzana Paulusová
Gregg Braden o tajemství života 28
Mgr. Věra Keilová
Příchuťová zelenina 29
Václav Větvička
Bylinky proti stresu 32
Mgr. Karolína Romášková
Covidu by si předkové ani nevšimli 34
Jiřina Pouzarová
O metabolismu: proč nejsou pro člověka rostlinné oleje zdravé 36
MUDr. Ludmila Eleková
Tarotový výhled na říjen 40
Milena Králová
Zdraví podle kalendáře 41
Ing. Hana Fedora Smejtková
K podstatě individuace 42
MUDr. Pavel Špatenka
Místa se zvláštní silou:
posvátná hora Říp 45
Ing. Markéta R. Vopičková, Ph.D.
Vážné diagnózy: prevence a léčba pohledem astrologie 46
Ing. Zdeněk Bohuslav
