Z naší edice: Podpořme své oči – zaslouží si to!

Ať se nám to líbí, nebo ne, je tady podzim, dny se zkracují a denního světla ubývá – budeme tedy trávit více času při umělém světle a jistě taky u počítačů, tabletů a obrazovek televizí. Naše oči dostávají zabrat a bude třeba je podpořit. Užitečné rady najdete v knize Zářivá pleť a skvělý zrak v každém věku, od naší autorky Yvony Švecové. Kniha vyšla v naší edici, podívejte se na www.knihovnickamedunky.cz. Yvoniny rady se týkají (nejen) péče o zrak a pleť, v této kapitole například zmiňuje metodu přirozeného zlepšování zraku podle dr. Batese...

Ukázka z knihy:
Zkuste na chvilku zavřít oči a představte si, že byste již nikdy více nic nespatřili… cítím s vámi. Zrakem přijímáme 80 % informací z vnějšího světa, a pokud bychom o tento důležitý smysl přišli, bylo by to hodně složité, že? A přitom s narůstajícím věkem pokorně přijímáme fakt, že se náš zrak pomalu a plíživě zhoršuje, ochotně nasazujeme brýle a jsme smířeni s tím, že lepší už to nebude. Pokud chcete změnit tento nevyhnutelný ortel a jste ochotni pro své oči něco udělat, čtěte dále.

Řešení hledejme v metodě „Přirozeného zlepšování zraku“, jejímž zakladatelem je oční lékař William Horatio Bates (1860–1931). Již před sto lety přišel s revoluční teorií, že příčinou mnohých očních problémů je přílišné napětí a strnulost očí, svoji roli hraje také psychika a emoce. Metoda přirozeného zlepšování zraku komplexně pracuje se všemi částmi zrakového systému, cviky jsou přirozené a snadno je lze zařadit do běžného denního režimu. Nejedná se ovšem o cviky v klasickém smyslu slova, jde vlastně o návrat k přirozenému způsobu vidění, který nám byl vlastní v dětství, a také o nabourání stereotypů. Chce to vytrvalost, vůli a víru v kacířskou myšlenku, že zrak lze opravdu zlepšit. Pak jsme na nejlepší cestě osvobodit naše oči od berliček v podobě brýlí a kontaktních čoček. Bylo by skvělé, kdyby byla tato metoda vnímána jako podpůrná terapie při všech refrakčních vadách a očních chorobách.

Zdravé a spokojené oči
S očima se pojí mnoho krásných českých úsloví. Dobrý zrak si musíme střežit jako oko v hlavě, občas po někom házíme očkem, protože nám padl do oka, zkrátka byli jsme v tom až po uši a dělali jsme, co jsme mu na očích viděli, ale protože nás šálil zrak a viděli jsme jen to, co jsme vidět chtěli, zůstaly nám pak jen oči pro pláč, nevěřili jsme nakonec svým očím. Pak už máme oči na stopkách a dáváme si pozor, aby nás někdo nešlápl na kuří oko. Pojďme si tedy mezi čtyřma očima vyjasnit, co můžeme udělat pro náš lepší zrak, co můžeme změnit, abychom se zbavili závislosti na brýlích a kontaktních čočkách.

Denní světlo
Pro naše oči je nejpřirozenější denní světlo, dopřejme mu ho proto co nejvíce. Potřebují ho nejen oči, ale i psychika. Není náhodou, že v zimě bývá největší výskyt depresí. Umělé osvětlení nám denní světlo nenahradí, naopak světlo zářivek může naše oči unavovat. Jakmile venku vysvitne sluníčko, neváhejme tedy a alespoň na chvíli si jej užívejme. Samozřejmě nikdy nehledíme přímo do slunce. Ideální je technika zvaná sunning, se kterou se seznámíme o pár stránek dál. Jsme-li celou pracovní dobu uvězněni v temné kanceláři s umělým osvětlením a vystaveni záři monitoru počítače, pak mají naše oči na přirozené denní světlo svaté právo. Využijme alespoň polední přestávky, kdy můžeme odejít. I když je špatné počasí, i tak je denní světlo pro naše oči blahodárné, stejně jako je nezbytný kyslík, který přijímá rohovka ze vzduchu. I z tohoto důvodu často větrejme. O polední přestávce v restauraci si vyberte místo, odkud máte výhled ven, nedívejte se do zdi. Hledění do dálky je totiž pro náš zrak nesmírně uvolňující, na rozdíl od práce u počítače, kdy je naše centrální vidění velmi přetížené. A v tom je právě zakopaný pes. Naše oči jsou strnulé, před monitorem téměř nemrkáme a dýcháme jen povrchně. Soustředíme se jen na monitor a vůbec nevnímáme, co se děje v našem okolí. Aktivně proto vyhledávejme příležitosti, jak oči pohledem do dálky uvolnit. Například při telefonování přejdeme k oknu a oceníme výhled, který se nám nabízí. Každá chvilička, kdy si oči mohou takto odpočinout, se počítá.

Takže čtveřice doporučení pro práci v kanceláři:

• dýchat hluboce,
• mrkat,
• hledět co nejčastěji do dálky,
• oživovat periferii.

Hluboké dýchání zlepšuje prokrvení, hledění do dálky uvolňuje strnulost očí. Na oživení periferního vidění je úplně jednoduchý manévr – zatřepejme rukama po stranách naší hlavy nahoru a dolů při jakékoli příležitosti. Kolegové se jistě rádi přidají. Pro zlepšení periferie občas zaregistrujte okolní stěny místnosti, strop, podlahu, vjemy ze svého okolí.

Mrkání
Všimli jste si, že když mluvíme, mrkáme častěji? Ovšem při práci na počítači se frekvence mrkání snižuje na minimum, zamrkáme přibližně jen 3× za minutu, zatímco správná a zdravá hodnota je zamrkat 22–25×. Pracovní soustředění nás natolik pohltí, že dýcháme jen povrchně, nepolykáme, zkrátka zakoušíme strnulost nejhoršího druhu, a oči se tak přirozeně rychle unaví. Navíc světlo zářící z monitoru má stále stejnou intenzitu, což samozřejmě nijak nestimuluje duhovku k činnosti. Písmenka na monitoru nejsou pro oči hmatatelná, mozek tedy stále nutí oči zaostřovat a strnulost narůstá. Mrkání je přitom pro oči nesmírně důležité. Obnovuje slzný film, který vyživuje rohovku, chrání oči proti infekcím, vyrovnává drobné nerovnosti rohovky. Každé mrknutí je takové maličké zatmění, které aktivuje svaly duhovky, současně oko jemně masíruje. Je příznivé pro sítnici a pro mozek, protože se neopotřebovávají stále stejné fotoreceptory a nervové dráhy v mozku. Zkrátka mrkání je nezbytné a je dobré jej vědomě spojit s dýcháním. Jakmile si uvědomíme, že dýcháme mělce, prohloubíme dech a zároveň začneme mrkat, nenásilně, jemně, plynule, jako by naše víčka byla lehounká motýlí křídla.

Vezměte oči na 3D procházku
Využijme každé příležitosti k procházce v přírodě, brýle nechme doma, pokud se bez nich obejdeme. Jakmile si totiž připustíme kacířskou možnost, že náprava zraku je možná, jsme již na cestě ke zlepšení. Vůbec je vhodné používat brýle jen tehdy, pokud je to pro nás nezbytně nutné. Je lepší nahradit kontaktní čočky brýlemi, ty totiž můžeme přes den odložit. Pravidelné krátké procházky tedy zařaďme do svého denního režimu. Vidíme-li neostře a rozmazaně, je to v pořádku, nehodnoťme kvalitu našeho vidění, užívejme si pohybu na čerstvém vzduchu. Pokaždé, když vyjdu ven, uvědomuji si, jak je těžké zbavit se zažitého stereotypu, jakým je chůze se skloněnou hlavou s pohledem upřeným na zem. Změnit tento zlozvyk pro mne byla zpočátku největší výzva a vůbec nebylo lehké jej překonat. Takže ode dneška hlavu vzhůru a zkusme se na okolní svět dívat úplně jinak než dosud. Zapomeňme na to, že stromy, budovy, všechny objekty, které míjíme, jsou statické, že se nehýbou, a my se pohybujeme. Představme si, že se v prostoru vznášíme a všechny předměty kolem nás jsou v plynulém pohybu. Stromy v lese nebo v parku nám jdou naproti, ty blízké se pohybují rychleji, vzdálenější pomaleji, nechme se vtáhnout, vcucnout do trojrozměrného prostoru kolem nás a oceňme jeho krásu. Vše kolem nás je najednou živější a zajímavější. Je to zážitek, chce to jen potlačit hlas našeho rozumu, který přece ví, že kromě nás se nehýbe vůbec nic. Až dojdete na místo, odkud máte zajímavý výhled, pohlaďte očima horizont několikrát z jedné strany na druhou, nezapomínejte dýchat a mrkat. A když se vám oči zamlží, je to tou krásou, kterou vidíte, protože naše malá země je přenádherná a možná jste si toho právě všimli, možná vás to zrovna uhodilo do očí.

Objevujme svět za našimi okny
Máte doma záclony? Pokud ano, nešlo by to bez nich? Záclony nám totiž brání ve výhledu a ubírají denní světlo. Při každém, i letmém, pohledu do okna pak zaregistrujeme svět za našimi okny a můžeme si dopřát hledění do dálky. Ještě lepší je okna otevřít a alespoň na chvíli si dopřát čerstvý vzduch. A dýchat a mrkat!