Zamyšlení pro třetí adventní neděli: Jak se stát člověkem krásným a spokojeným?

Advent je časem zvnitřnění, a možná se vám jako inspirace k zamyšlení, k reflexi vlastních pocitů a k úvahám o životním směřování bude hodit článek PhDr. Marie Říhové: zkušené psycholožky a terapeutky s dlouhou a bohatou terapeutickou praxí. Podívejme se, co nám radí…

Během své dosavadní terapeutické praxe jsem poznala velmi mnoho lidí. Byli mezi nimi lidé bohatí s problematickým či nanicovatým osobním životem i lidé chudí, neschopní si najít  práci, která by jejich chudobu zmírnila, přestože měli nadání, vysoký intelekt, dokonce někdy i vysokoškolský diplom. Setkávám se s nejrůznějšími příběhy…

Tři otázky
Člověk je vždy trojího druhu: Takový, jací si druzí myslí, že je, takový, jaký si sám myslí, že je a takový, jaký skutečně je. Úkolem terapeuta při setkání s pacientem je vždy zjistit, jak pacient na tyto tři základní otázky reaguje. Mnoho lidí se totiž nechává ubíjet tím, co si o nich druzí lidé myslí. Jsou pak velmi překvapení, když si začnou uvědomovat, kolik energie vynaloží na to, aby byli oblíbení a žádoucí. Tato energie jim samozřejmě chybí a oni se ocitají v začarovaném kruhu únavy a těžké práce, která je kvůli jejich únavě neefektivní a zdlouhavá. To vede k tomu, že si sami sebe představí jako neúspěšného člověka. Kořeny této živé představy v 90 % nacházíme už v dětství, ve výchově, v rodině i ve škole, i tam se často vytváří chybný přístup ke světu. Tyto nevhodné staré systémy a mechanismy v člověku přežívají, ovlivňují i jeho zdravotní stav. V takových případech je často doporučováno tzv. pozitivní myšlení, ale to nemůže fungovat, pokud se necítíme dobře. Nejprve je tedy třeba odhalit a přiznat si své pocity. Najít sebe přijatelného pro sebe. Tady přistupuje ke slovu meditace vedená zkušeným terapeutem.
Každý z nás je jedinečná osobnost a tak také musí být terapeutem vnímán. Duši většiny lidí ovládá strach, který má kořeny už v prenatálním období (nechtěné děti) a vytváří pocit nechtěné a neschopné osobnosti. Není lehké naučit pacienta umění naslouchat sobě, svému tělu a terapeutovi. Mnoho pacientů, s nimiž se setkávám, navštívilo řadu  senzibilů, léčitelů, kartářek – a od všech čekali zázrak. Čekají ho i ode mne a jsou pak velmi udiveni, když jim sdělím, že pokud budou čekat na zázrak, nikdy se ho nedočkají. Musí být ochotni něco pro ten zázrak udělat, jinak je jejich jednání pouhou ztrátou času. Dočkávám se odpovědí, že mají mnoho práce a nemají na sebe čas. Toto je velký omyl vyplývající z toho, že lidé nejsou ochotni sebeméně na sobě pracovat.

Nejjednodušší meditace
Pojďme se na chvíli zastavit a spočinout. Přichází chvilka rozjímání. Volně dýcháte a s každým nádechem stoupáte výš a výš. I vaše mysl se zklidňuje a dech je tichý jako večerní vánek. Pozastavte se, nepospíchejte, vydechněte. Čas zůstal stát jako vodní hladina. Chvilka života, kdy putujete po této zemi, je svátek.Pokud se objeví nějaká myšlenka, neberte ji vážně. Řekněte si – splnil jsem poctivě všechny své povinnosti a v této chvíli nemám žádnou zodpovědnost. Žádnou povinnost. Vnímejte vzduch – jak se vás dotýká, když dýcháte  nebo v podobě vitality, vstupující do vás s každým nádechem.Vnímejte nejvyšší JÁ – tak, jak je to pro vás nejlepší. Svým vlastním způsobem. Ne to, co vám říká váš intelekt, ale to, co vám říká vaše srdce. Buďte si vědomi sami sebe. Člověka, kterého v sobě cítíte…
Toto jsou úvodní slova terapeuta. Poté je pacient ponechán v klidu, dokud sám neřekne – dost. Pak terapeut požádá pacienta, aby napsal na jednu polovinu papíru, co nechce, na druhou pak to, co si od života přeje, co velmi chce, po čem touží.
Na slova – toužím po…, ale to si nemohu dovolit, on/ona (manžel/ manželka) mi to nedovolí, reaguje terapeut poučením o zákonu přitažlivosti. Ten pracuje v celém vesmíru. Člověk vždy přitáhne to, na co myslí. Pokud myslí na dluhy, bude je mít. Pokud myslí na dostatek peněz, vesmír mu je poskytne. Ale nesmí pochybovat, pokud se jeho přání nesplní okamžitě!
K záchraně nejednoho manželství jsme přispěla tím, že jsem přiměla partnery, aby každý sám napsal, co se mu na jeho partnerovi líbí a co ho vede k pocitu zloby anebo nenávisti. Pak si partneři své listy vyměnili a pocity zloby nahradili pocitem odpuštění, vzpomínkou na jejich seznámení a připomenutím toho, co je na sobě vzájemně přitahovalo. Poté si stoupli, silně se objali a dostali pokyn vnímejte tiše svého partnera. Po krátkém čase bylo vidět, jak se jejich vyzařování či aura mění. Z potrhané a šedé se stávala celistvá bílá barva a obklopoval je zlatý kruh. Bylo jasné, že pokud budou na sobě pracovat, své manželství zachránění jako spokojené a láskyplné. Platí totiž následující poučka: cokoliv se ti nelíbí na někom jiném, hledej v sobě. I když se to nezdá, vždy to tam je. Smíš pracovat jen na sobě, ne na tom druhém. Až se toho zbavíš, přestane ti to vadit i na tom druhém.

Problémy z praxe
Moji pacienti řeší nejrůznější problémy. Řada mladých lidí např. zaujímá negativní postoj vůči společnosti i rodičům. Pokládají za samozřejmé, že je společnost a rodiče budou vydržovat. Vyvarujte se tohoto chybného postoje — stavíte se v podstatě do pozice oběti. To je absolutní odtržení od přírodních i vesmírných zákonů. Paradoxně tím způsobujete dítěti záhubu a současně potlačujete ušlechtilé lidské vlastnosti jako je soucit, snaha o pochopení druhých, snaha pomoci atd.
JJedna pacientka za mnou přišla s problémem, že není schopna posadit se do dřepu (!). Kdykoli se o to pokusila, začala ji nesnesitelně bolet kolena a nebyla schopna vstát. V průběhu terapie jsme zjistily, že už od dětství a po celý svůj dosavadní život (bylo jí 46 let) byla v pozici oběti. Hlídala mladší sourozence, byla kárána a fyzicky trestána za jejich prohřešky s odůvodněním „jsi starší a máš mít rozum“. Po sňatku se situace opakovala. Narodily se jí dvě děti, byla tedy na mateřské dovolené a manžel si po příchodu z práce pokaždé našel něco, s čím byl nespokojen. Jejich uvítání místo objetí spočívalo v tom, že manžel se ptal, co zase celý den dělala, když není vyluxováno atd.
Toto se projevilo na jejích kolenou. Tělo velelo „dost“  a dalo to najevo neschopností, která v podstatě představovala pocit ponížení. Klečení. Žena byla velmi inteligentní, okamžitě pochopila, o co jde, a po čtrnácti dnech mi volala – byla s manželem na houbách a když houbu našla, bez potíží si k ní klekla a byla schopna i sama vstát. Měla radost a byla překvapená a ještě více byl překvapený její manžel.  
Sama jsem porodila čtyři děti a dobře vím, že název mateřská dovolená je zcestný – toto období je pro ženu náročné a s dovolenou nemá nic společného. Když jste zaměstnaná, odcházíte z uklizeného bytu a do stejně uklizeného se zase vracíte. Na „mateřské dovolené “ stále jen uklízíte hračky, utíráte politý nábytek, sbíráte drobty z koberce, perete, nakupujete, vaříte a vaše práce nemá konce. Připomeňme si však, děti jsou zrcadlem nás samých i našich životů. Jednak zde narážíme na karmické předurčení, ale karma není neměnná. Vlastně tím narážíme i na svůj současný život. Když se smějeme s dětmi a jsme s nimi šťastní, dává nám to radost ze života. Když děti stále napomínáme, zlobíme se, rozčilujeme nebo jim nadáváme, pak ničíme své pozemské bytí.

Práce na sobě
Měli bychom se věnovat především zkoumání sebe samých. Ptát se sami sebe, co chceme opravdu dělat, proč jsem tam, kde jsme, jaká jsou moje omezení…Obavy nevedou nikdy k řešení, snažte se je odložit, než vsadíte své karty do hry. Dělejte to nejlepší, co umíte a očekávejte to nejlepší, co si představíte.
Práce na sobě nikdy nekončí. Vrcholová zastřešující hodnota ve chvíli, až budeme opouštět tento svět, spočívá v tom, abychom si mohli říct:
„Prožil jsem dobrý a krásný život. “

Nechceme přece odcházet z tohoto světa s pocitem, že život nám nebyl k ničemu, nic jsme si neužili a měli jsme jen problémy. To je pak dlouhý a bolestný odchod.
Jsem vždy velmi ráda, když se mi podaří mým pacientům pomoci pozměnit jejich „bludné kruhy“, změnit staré programy atd. Když dostanu dopis o tom, že jsem někomu pomohla změnit život k lepšímu a zlepšení se týká i celé rodiny – co víc si může terapeut přát?
Pokud sbíráte odvahu k tomu začít „se sebou něco dělat“, určitě to zkuste a věřte, že výsledkem bude zlepšení! Vydejte se na cestu! Přeji vám hodně odhodlání.

dr. Marie Říhová