Mluvme s Bohem (nejen o Vánocích)

Z aktuálního prosincového čísla Meduňky jsme pro tento čas jako inspiraci k usebrání a ke ztišení vybrali článek mystika Ing. Jiřího Vacka … ( emedunka.cz )

Bůh je nám nejbližší bytostí na světě. Je jak naším Stvořitelem, tak dárcem našeho sebeuvědomění. Je proto v našem nejpřednějším zájmu udržovat s Ním trvalý a co nejhezčí vztah. Není nám něčím či někým viditelným, ale je nám bližší než nejbližší člověk, ať jde třeba o naše rodiče, děti či partnery. Náš vztah k němu má být proto co nejvřelejší, mnohem vřelejší než k nejmilovanějšímu člověku. Tuto vřelost ale nelze dosáhnout, pokud Boha bereme jako Pána, i když jím ve skutečnosti je.
Bůh je také současně nejpevnější oporou ve světě, ve kterém žijeme, co nikdy neselhává, pokud ji neopouštíme my sami, což je největším proviněním proti nám samým. Proto bychom měli být ve vztahu k Bohu co nejdůvěrnější a nic by nemělo být ve vztahu k němu zakrýváno, což v podstatě není ani možné.
Proto máme ve svém nitru mluvit s Bohem a vše s ním sdílet, aby nic nebylo mimo tento náš božský vztah. Bůh je zajisté větší než my. Je větší než každý z nás, ale On tuto svou převahu v životě neuznává a stále nás znova a znova staví na roveň jako své nejmilejší.
Tento vztah člověka a Boha je mimo čas a prostor. Nemusí být využíván, ale platí vždy. Proto mluvme stále s Bohem a svěřujme se mu se vším, jako tak činíme s těmi, kteří jsou našimi partnery. V našem pokleslém vztahu nejsme schopni Boha slyšet ani vnímat tak, jako vnímáme své bližní. To však vůbec neznamená, že nás Bůh nemůže svým způsobem vnímat a také nám odpovídat. Často k nám promlouvá tichem, a proto se jej také učíme poznávat v tichu meditace. To je však možné jen tehdy, když se mu plně otevřeme. Mluvme s Bohem, jako by byl přítomen, i když jej nevidíme pro svou duchovní nedostatečnost.
Nenechme se odradit zdánlivými neúspěchy a vytrvejme v prohlubování našeho vztahu s Bohem. Praxí se nám otevírá stále více a více.
Neomezujme svůj vztah s Bohem na pouhý monolog, ale trvejme na jeho vzájemnosti. Z dějin duchovního života často vyplývá skutečná, společná vzájemnost člověka a Boha.
Snažme se tímto vztahem a jeho pomocí vrátit, odkud jsme vyšli a kde jsme byli skutečně v bezpečí a šťastní.
Odmítněme život, ve kterém Bůh hraje jen okrajovou roli, staňme se i v tomto ohledu jeho rovnými partnery.
I když si na počátku této snahy nebudeme vědět rady, časem se naučíme nebo budeme naučeni všemu potřebnému.
Naše rozmlouvání s Bohem by nemělo být něčím mimořádným v našem životě, ale běžnou praxí. Mluvme s Bohem, protože je zde a slyší, co mu sdělujeme. Bůh je Bohem živých a nikoliv mrtvých. Nebojme se svěřit mu své denní těžkosti v domnění, že nejde o nic důležitého nebo dokonce Boha nedůstojného. Důležitý je právě onen trvalý vztah s Bohem i ve věcech nejvšednějších.