Kouzlo vánočních tradic…

Vánoce, které právě prožíváme, patří k nejvýznamnějším a nejpůsobivějším svátkům v roce. Kouzlo a neopakovatelná atmosféra vánočního času je dána jeho duchovním obsahem a významem, ale také množstvím tradic, rituálů, lidových zvyků a obyčejů, plných nevšední symboliky, i typických chutí a vůní, které se k tomuto období vážou. Některé jsou všeobecně známé, na jiné současný rychlý svět už pozapomněl. Podívejme se společně na některé z nich… Autorkou článku je MgA. Zdeňka Vaculík Erlebachová

Velmi oblíbenou a všeobecně známou tradicí je zdobení vánočního stromu. Tento zvyk má své kořeny už v překřesťanském období, kdy vánoční doba znamenala vítání zimního slunovratu. Tento svátek a důležitý bod v roce slavili lidé zdobením stromů (jedlí nebo cypřišů) v přírodě ovocem, sladkostmi nebo světly, a pod ozdobenými stromy pak tančili. 
Keltové věřili, že jedle je symbolem života. Lucerny, které na ně zavěšovali, symbolizovaly sílu a význam Slunce pro naši Zemi. Takto nazdobené stromy měly přinášet úspěch, zdraví a nový život.
Možná jste už slyšeli o zvyku věšet vánoční strom špičkou dolů. Toto zvláštní počínání vysvětluje  prastará víra v to, že duše mrtvých v určité dny sestupuje do světa živých. Sladkosti navěšené na strom měly vracející se duši nasytit, aby pak už neublížila žádnému živému tvoru v domě. Takto ozdobeným stromečkům se říkalo „zimní máje.“ S tím souvisí i zvyk, že se od štědrovečerního stolu nesmí vstávat. Lidé věřili, že by jim mrtvá duše uvolněné místo zasedla.
Velký zlom v oslavách vánočních svátků přichází s křesťanstvím. Pro křesťany jsou Vánoce připomínkou Ježíšova narození v Betlémě, které symbolizuje novou naději, lásku, pokoj a radost, a patří k nejdůležitějším svátkům v roce. Časové rozmezí vánočního období se díky křesťanství dostává do podoby, jak je známe dnes. Vše začíná první nedělí adventní, přičemž Advent pro křesťany symbolizuje přípravu čas pro ztišení, přípravu na radostné období a naději. Vánoční svátky potom končí 6. lednem, slavností Tří králů.
Dochoval se zajímavý příběh z oblasti Burgundska: tamní opat Kolumbián se rozhodl netradičně   přivést pohany na cestu křesťanství. Sestavil hořící pochodeň do tvaru kříže a umístil ji na velmi starý obřadní jehličnatý strom, který byl těmito lidmi uctíván v období slunovratu. Oheň zářil na celé široké okolí tak mohutně, že přilákal velké množství lidí, kteří si se zaujetím vyslechli příběh o Ježíšově narození v Betlémě a přijali křesťanskou víru.
V r. 1570 v Německu byl veřejně postaven a ozdoben vánoční stromek tak, jak ho známe v dnešní podobě. Křesťané totiž této původně pohanské tradici dali zvláštní duchovní význam. Dřevo živého stromu symbolizovalo dvě nejdůležitější křesťanské události. Mělo připomínat dřevěné jesličky, do nichž byl Ježíš po svém narození uložen. Druhým symbolem byl dřevěný kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Symbol zelených větví má zdůrazňovat naději v radostný posmrtný život v nebi. Štědře ozdobený vánoční strom zase připomíná rajský strom, ze něhož ochutnali zakázané ovoce Eva a Adam, kteří na Štědrý den slaví svátek. Papírové růže bez trní, které se na stromek věšely, symbolizovaly Kristovu matku Pannu Marii. Stromek se potom dále zdobil perníčky, sušeným ovocem, jablky a ořechy – které měly symbolizovat lásku a zdraví, později se mezi vánoční dekorace zařadily i barevné fábory.

Z jedné strany chvojka…
Často zaznívá ve staročeských koledách název „chvojka“. Chvojka není typický stromeček, ale rozvětvená větev nebo špička jedle, která se věšela ke stropu. Byla zdobená jablky, vejci, stuhami a papírovými ozdobami v červené barvě a velkou oblibu si zachovala až do poloviny 19 stol.  Ozdobená chvojka byla inspirací pro vznik vánočních dekorací a ozdob, jimiž dnes zdobíme svá obydlí.
Mezi krásné vánoční tradice patřily stále a patří dodnes betlémy, zejména ty vytvořené lidovými řezbáři. Ve 4. stol. přinesl papež Liberus do Říma několik prkének z pravých Kristových jesliček a uložil je do skvostné baziliky Santa Maria Magggiore, kde jsou k vidění dodnes. Tak vzniklo uctívání jesliček. V roce 1223 se vrátil ze své poutní cesty z Betléma sv. František z Assissi, který poprvé na své půlnoční mši v jeskyni u osady Greccio vystavil dřevěné jesle s živým volem a oslem, a tím založil tradici stavění betlémů.
Zmínka o prvním betlému v Čechách pochází z roku 1560 z jezuitského kostela v Praze. V barokním období zažívalo vytváření betlémů veliký rozmach. Často se vyřezávaly sochy v životní velikosti, nebo se vyráběly menší betlémy – barevně malované, do detailů propracované, zasazené do dřevěných desek. Na svém vrcholu bylo lidové řezbářství betlémů v průběhu 19. stol, kdy si šikovní tesaři vyráběli betlémy doma a zdobili jimi velkou část domu. Figurky se zmenšily a na jejich výrobu se začaly používat i další materiály, například pálená hlína, těsto, vosk a papír. Betlémská krajina na těchto betlémech byla často inspirována rodným krajem a okolím, kde řezbář žil. Mám v živé paměti hezkou vzpomínku z dětství. Roubenou horskou chaloupku mojí babičky zdobil vyřezávaný betlém o délce 5 m, na kterém pracovalo několik generací mých předků při dlouhých adventních večerech. Tradice těchto lidových betlémů byla přerušena komunistickým režimem. V dnešní době můžeme znovu vidět vystavěné betlémy v celé jejich kráse. Když ve vánočním období zajdeme do křesťanských chrámů nebo lidových muzeí, můžeme obdivovat jejich různorodost i umění jejich tvůrců. V posledních letech zdobí ve vánočním čase betlémy i mnohá náměstí našich měst i vesnic.  

Hej, hej, koleda…
František z Assissi byl mimo jiné i autor první vánoční koledy na světě. Krásná hudba s vánoční tematikou se stala velmi oblíbenou součástí vánočních svátků. Nejslavnějším českým skladatelem barokních koled byl Adam Michna z Otradovic v 17. stol. Jeho koledy jsou krásné a natolik oblíbené a nadčasové, že zaznívají i na prestižních pódiích koncertních domů dodnes. Jsou výjimečné průzračnou až andělskou harmonií a roztomilým, archaickým, barokním textem. Dokonalou vánoční, barokní atmosféru dotváří doprovod z louten, cembala, houslí a fléten. V naší krajině zažívaly vánoční koledy velký rozkvět i díky hudebnímu skladateli Janu Jakubu Rybovi v 18. stol. Dodnes zní ve vánočním období napříč naší zemí jeho legendární „Hej, mistře!“ Velká škoda, že jeho velký talent a smutný osobní život skončil tragédií – sebevraždou. Za svého života byl umělecky nedoceněn, trpěl depresemi a žil v chudobě. Dnes by se určitě zaradoval, s jakou oblibou český národ zpívá a poslouchá jeho krásnou vánoční mši. 
Na svátek sv. Štěpána 26. prosince obcházely v dřívějších časech děti z chudých rodin chalupy a zpívaly vánoční písně o Ježíšově narození. Nosily s sebou skříňkový betlém, a takto „koledovaly“ – dostávaly „svatoštěpánskou koledu“ – ořechy, jablka, kousek chleba, trochu peněz.
Vánoční období a tradice zakončuje svátek Tří králů. Tento novoroční svátek symbolizoval, že se před Kristem výjimečné dary hodné samotného krále – zlato, kadidlo a myrhu. Zlato bylo již v tomto období nesmírně cenné bohatství a také, překvapivě sloužilo k léčbě. Již staří Egypťané ho používali k léčbě zánětů v těle a k posílení kloubů.

Co přinesli tři králové: kadidlo a myrhu
Kadidlo je orientální pročištěná, aromatická pryskyřice získávaná z malých trnitých keřů. Roste obvykle v horském podnebí a na skalách v Somálsku, Africe a v Saudské Arábii. První zmínky o kadidlu jsou 5000 let staré. V období Starověku bylo stejně ceněné jako drahokamy nebo vzácné kovy. V Egyptském Luxoru jeho pěstování dokonce zobrazují reliéfy – v podobě keře v květináči. Tento orientální keř je listnatý, opadavý a velmi vytrvalý, stačí mu i zavlažování pomocí ranní rosy. Dorůstá do výšky 8 metrů, kvete světle růžovými kvítky. Vonná pryskyřice se sbírá 2 – 3x do roka speciálním nařezáním stromů. Provede řez a následně 2 týdny pryskyřice vytéká. Tato hmota zezlátne a ztvrdne Do tvaru „slz“. Tyto slzy se užívají se v dnešní době používají v parfumerii, aroma-terapii a kosmetice.  Již v době narození Krista se o něm vědělo, že pozvedá ducha, napomáhá při respiračních onemocněních a je také vyhledávaným prostředkem při relaxaci a modlitbě. Po mnohá staletí je kadidlo využíváno při slavnostních křesťanských bohoslužbách jako vykuřovadlo. Nové výzkumy na univerzitě v Jeruzalémě prokázaly, že kouř kadidla obsahuje chemickou sloučeninu známou jako psychoaktivní droga, která je už tisíce let používána na deprese a úzkosti. Tato vonná pryskyřice se přidávala do speciální směsi, ve které byly také myrhy, různá semínka a usušené vonné kvítky. Když se kadidlo zapálí na rozžhaveném dřevěném uhlí, vznikne zvláštní kouř. Tento kouř potom na bohoslužbách navozuje slavnostní atmosféru, podporuje duchovní vnímání a modlitbu. Kadidlo má ještě jednu velkou přednost. Silně dezinfikuje vzduch, proto se v historii používalo při různých epidemiích. Třeba při epidemii moru byly vykuřovány celé řady domů. Dým z 1kg kadidla dokáže vydezinfikovat 3000 krychlových metrů vzduchu za několik desítek minut. Proto bylo kadidlo darem vskutku královským.
Myrha je vonná pryskyřice z myrhovníku, roste v Ásii, Arábii a Indii. Má protibolestivé účinky, v minulosti se používala při balzamování mrtvých těl, aby tito zemřelí žili „věčně“.  Jako uznávaný lék se užívala na opary, infekce oka i úst. V době Krista se myrha přidávala do vína, jako silný posilující nápoj.
Duchovní poselství Vánoc je i v dnešní době velmi aktuální. O vánočních svátcích se často říká, že jsou to svátky rodiny, neboť se oslavuje vzpomínka na rodinu betlémskou. Kéž vám tato duchovní symbolika, nejen v období Vánoc, přinese pokoj, harmonii, radost do těch nejdůležitějších vztahů – s vašimi blízkými.