Ing. Jarmila Průchová: Ještě bych chtěla lidem pomáhat…- dokončení
Druhá část rozhovoru s českou makrobiotičkou, která makrobiotice věnovala půl století svého života…
Existují jinoví a jangoví lidé? Jak se o sebe starala devadesátiletá dáma, která měla i v tomto věku zcela jasnou a bystrou mysl a uchovala si celkovou svěžest? Jak by měl podle makrobiotiky vypadat vhodný jídelníček? Řekli byste, že při pěstování zeleniny záleží i na tom, pod jakým úhlem dopadá slunce na zem? Proč se lidé s vážnými chorobami pomocí makrobiotiky uzdravili?… O tom všem i o řadě dalších témat jsme si tehdy s paní Jarmilou Průchovou povídaly… Rozhovor připravila Zuzana Paulusová.
Paní Jarmilo, makrobiotika je systém starý několik tisíciletí, ale vy jste zmínila posun a vývoj. V čem tento posun tkví?
Rozšiřuje se sortiment zeleniny a vůbec sortiment potravin. Zpočátku jsme nekonzumovali houby, ale po určité době praktikování makrobiotické stravy je organismus už tak pevný, že si člověk může dovolit je jíst jakožto roztahovací potravinu. Podotýkám, že my do hub nedáváme vajíčka, která stahují. Jíme naše tuzemské houby, které najdeme v lese v Krkonoších, můj syn je rád sbírá. On je jangově narozený a něco sbírat nebo shromažďovat je mimochodem typická vlastnost „jangových“ lidí.
Rozlišujete lidi na jinové a jangové?
Je třeba počítat s tím, že žena v těhotenství většinou jí jinovou i jangovou stravu, jen málokdy někdo konzumuje výhradně stravu jednoho typu. Můžu to dokumentovat na sobě – moje maminka v tomto smyslu “lítala“ sem a tam a já mám od dětství stažené tlusté střevo a plíce. To je dvojice orgánů, které k sobě patří, pokud si nedám pozor, plíce mám tak stažené, že sedím schoulená, tlusté střevo mi dlouhá léta způsobovalo nepříjemné potíže se zácpou, což se podílí na vzniku mnoha zdravotních problémů. Mám jinovou slinivku, slezinu a k nim patřící žaludek, protože maminka vařila pro tatínka domácí pivo, sladké a bez alkoholu, a tak jsem často dostávala napít i já, kromě toho jsem jedla hodně ovoce z naší zahrady, ovoce má velmi jinovou energii.
Znamená to, že různé orgány v těle mohou mít různou polaritu?
Ano, není to tak, že by člověk byl celý jin nebo celý jang, je to mnohem složitější. Existují některé výjimky, třeba na některých místech v Číně rodiny po několik generací vůbec nezměnily stravu, protože široko daleko není žádná jiná strava dostupná. V takovém případě může být člověk převážně jinový nebo jangový. U nás je ze stravy dostupné vše, lidé jsou proto jinoví i jangoví.
Podle makrobiotiky by se měl člověk stravovat asi z 50 % celozrnných obilnin, dále ze zeleniny a z luštěnin…
Zeleniny by mělo být asi 20-40 %, podle toho, zda člověk potřebuje orgány spíš uvolňovat nebo stahovat. Množství zeleniny se může měnit také podle ročního období, v létě se jí zeleniny více, člověk se potřebuje uvolnit. Luštěnin stačí asi 5-10 %.
Má člověk nepoučený o makrobiotice a o působení energií šanci si sám na sobě něco takového uvědomit nebo pocítit, že je příliš uvolněný nebo naopak stažený a že je třeba tyto energie vyrovnat?
Určitě ano, určité signály našeho těla poukazují na stažení nebo naopak přílišné uvolnění. Jedním ze signálů je hlas. Když někdo mluví spíš potichu a příjemně, je z hlediska energií vyrovnaný. Rozvláčná mluva a vysoký hlas poukazují na převahu jinu. Lidé příliš stažení komunikují stručně, stroze, úsečně. „Nech mě být!“ „Buď zticha!“ atd.
Pomůže člověku s převahou jinové energie, když začne jíst jangové potraviny?
Záleží na tom, v jaké krizi se člověk ocitl. Neznám člověka, který se dal na makrobiotiku, když byl zdravý. Lidé, kteří prodělali kruté zdravotní problémy, ani nepotřebují moc učit, sami cítí, že je jim lépe, když jedí některou potravinu, nebo když naopak některou vynechají.
Naše žákyně Anička strávila půl roku v nemocnici na JIP s komplikovanou diagnózou, neměla v pořádku srdce, ledviny přestávaly fungovat, nezlepšovala se, a tak byla propuštěna domů, v podstatě zemřít. Její sousedka Helenka, která se pomocí makrobiotiky vyléčila z rakoviny tlustého střeva, se rozhodla Aničce jakožto matce tří nedospělých dětí pomoci. Přinesla jí jáhly a další potraviny a vlastně převedla Aničku na makrobiotiku, její manžel se rychle naučil vařit podle zásad makrobiotiky a Anička se postupně vzpamatovala. Za rok si už nasadila na zahrádce svoje vlastní dýně. Ortelu smrti unikl i právník z Jihlavy, který onemocněl rakovinou ledvin s velmi špatnou prognózou, o makrobiotice se dozvěděl od své sekretářky, začali ji praktikovat a už dvacet let od nich každý rok dostáváme lístky s pozdravy.
Jak je možné, že makrobiotická strava zastavila nebo zvrátila proces, který by jinak vedl ke smrti?
Makrobiotická strava nedodává buňkám potraviny, které podporují jejich množení, a to je hlavně cukr.
Životní styl
Jste ve velmi dobré kondici, jak vypadá váš denní režim?
Každé ráno minimálně hodinu cvičím protahovací cviky, abych procvičila každou část těla, začínám u prstů na nohou a rukou, proberu postupně celé tělo, a dělám sama sobě jakousi masáž na těch částech těla, kam dosáhnu, abych podpořila lymfatické cesty – třeba pod paží atd. Pak pracuji a také chodím každý den na procházky.
A jaký je váš rytmus roku?
Od jara do podzimu pobýváme se synem na chalupě v Podkrkonoší, někdy se musíme přizpůsobit okolnostem, třeba loňské velmi horké léto jsem snášela špatně, vyschla nám studna, byl horký vítr, takže jsem se vrátila do Prahy. Na chalupě zůstal syn, který musel hodně pracovat, aby zachránil všechnu zeleninu, zasazenou na třech našich zahrádkách. Pěstujeme dýně, mrkev, tuřín, pórek, zelí, cibuli, česnek, zeleninu si zavařujeme, nebo sušíme. Když nemrzne, máme zeleninu na balkoně, když začne mrznout, přesuneme ji dovnitř. Na chalupě sušíme zeleninu nakrájenou na kostičky na sítech, v Praze na roštech na radiátorech.
Zmínila jste, že na každou z vašich tří zahrádek dopadá z kosmu jiná energie. Jak je to možné?
Jedna zahrádka je za chalupou, jedna před ní a jedna nad ní. Na každém místě je svah jinak příkrý, zemská energie má jiné vyzařování, vane odlišný vítr, část větru pohltí keře, je tam jiná energie, protože slunce tím pádem víc zahřívá zeminu, a mění tak její kvalitu. Na další zahrádce je vítr pořád, takže tam nepěstujeme mrkev, ale česnek, který hodně vydrží (a když ho jíme, tak také hodně vydržíme).
Záleží také na tom, pod jakým úhlem dopadá slunce na zem, my nemáme východní slunce, které dodává jinou kvalitu vzduchu. Východ je otevřenější, má víc této energie, západ je uzavřenější, slunce zapadá, je slabší, zelenina zasazená na východní straně vyroste jinak než zelenina pěstovaná na západní straně.
Co bychom poradili těm, kdo chtějí udělat aspoň první krok ke zdraví. Čím začít?
Omezit sůl, protože ta přitahuje k cukru. Jsou to dva bílé jedy. Přitažlivost mezi jejich rozdílnými energiemi je tak silná, že kdo si ji neuvědomí, nezvládne ji a bude mít pocit, že jeho tělo to vyžaduje – když má kuchař v hospodě přesolený guláš, je jasné, že to chlapy přitáhne k pivu a ženy k dortu.
Dalším krokem ke zdraví je omezovat živočišné potraviny a postupně přidávat zeleninu.
Jak se dívá makrobiotika na pitný režim?
Doporučuje pít, když má člověk žízeň. Optimální je proplachovat tělo tak, abychom močili
3-4x denně. Moč by měla mít barvu jako světlé pivo, když je tmavší, je tekutin málo, když je světlejší, pijeme moc.
Na zdi v pokoji máte pověšený křížek – považujete se za věřícího člověka?
Podle toho, co přesně rozumíte výrazem věřící. Prošla jsem makrobiotickou cestou od absolutního bezvěrectví až k uctívání celé křesťanské filozofie. Jsem přesvědčená, že křesťanství je to nejlepší, co tady můžeme mít, zatím jsem nenašla v dějinách nic lepšího a zároveň praktičtějšího. A to jsem v životě přečetla opravdu stohy knih s duchovní tematikou.
Jste zkušená žena, která v životě už mnohé zažila, co je pro vás teď v životě důležité?
Abych mohla žít ještě aspoň dva roky, potřebuji pomáhat synovi a až dokončím knihu pro edici Knihovnička Meduňky, chtěla bych ještě napsat jednu další knížku, už mám na ni připraveno mnoho materiálu, poznámek atd. A chtěla bych ještě pomáhat lidem, protože vím, že stále více lidí pomoc potřebuje.
