Z dubnové Meduňky: Energie pro život…

… tak nazvala svůj článek MUDr. Ludmila Eleková. Téma dubnového čísla zní ŽIVOTNÍ ENERGIE A NAŠE ZDRAVÍ a článek dr. Elekové patří mezi příspěvky našich autorů, které se k tomuto tématu vztahují. Čtěte na emedunka.cz = Meduňka je pro vás na této adrese k dispozici v elektronické formě, nebo „klasicky“ v „papírové“ verzi časopisu, který jsme pro vás s velkou péčí a pozorností připravili…-:)

Ukázka z článku:
Než přišel René Descartes, věřili tehdejší lékaři, léčitelé i běžní lidé v existenci tzv. vitální, životní energie. Vnímali ji jako nehmotnou sílu, která oživuje a pohání organismus. Descartes rozdělil nejen člověka na tělo a mysl, tělem se měla zabývat medicína a jiné přírodovědné vědy, myslí a duchem se měla zabývat církev. Descartismus na jedné straně umožnil nebývalý rozkvět vědy, jejíž plody sklízíme i dnes, na druhé straně redukoval člověka a jiné bytosti na jakési biologické stroje.

Současná konvenční medicína je bohužel až na výjimky v pohledu na člověka stále velmi descartovská. Máme systém specializace lékařů i zdravotních sester, protože množství informací, které jsou o lidském organismu k dispozici, i množství intervencí, které lze na člověku provést, dalece překračují schopnosti jednoho člověka je všechny dostatečně spolehlivě ovládnout. Bohužel tento přístup vede k tomu, že se na nemocného člověka opravdu pohlíží jako na porouchaný stroj a specialisté mnohdy jednoznačně pacientovi sdělí, že jeho problémy s jinou částí těla, než spadá do jejich specializace, je nezajímají. Výsledkem je, že nešťastníci trpící projevy jedné společné dysfunkce postihující různé tělesné orgány a systémy, navštěvují několik různých lékařů a každý z nich se stará jen o část pacienta. Nespecifické vágní potíže postihující celé tělo, jsou pro takto nastavenou medicínu komplikací.
Existenci vitální síly v současné době uznávají jen alternativní metody léčení. Homeopatická teorie nemocí považuje narušení vitální síly za jednu z hlavních příčin nemocí, druhou jsou narušení ideální životosprávy. Za zmínku stojí, že homeopatické léky by se dle klasiků měly podávat pouze v případě, že je nemoc způsobena narušením vitální síly. Je-li nemoc následkem špatné životosprávy, nemá se léčit homeopaticky, ale nápravou životosprávy. Bohužel se toto pravidlo z moderní homeopatie poněkud vytratilo.
Moderním způsobem lze říci, že nemoci způsobuje stres (narušení vitální síly nehmotným způsobem) a/nebo narušení ideálního způsobu žití plus toxické působení prostředí. Symptomy nemoci včetně únavy, pocitu nedostatku energie jsou důsledkem. Únava bývá prvním signálem, že s člověkem není něco v pořádku. Specifické symptomy mohou přijít až za dlouhou dobu.
Platí hierarchické biologické pravidlo, že čím méně specifická, nižší úroveň organismu je postižena, tím méně specifické a určité symptomy jsou. Budete-li mít problém tvořit energii v buňkách, budete mít nespecifické příznaky, jako je únava, pocit, že něco není v pořádku. Jakmile porucha tvorby energie zasáhne do funkce orgánu nebo tkáně, mohou se projevit specifičtější symptomy, které ale stále ještě nemusí být vidět v laboratorních nebo zobrazovacích vyšetřeních. Teprve když je orgán nebo tkáň více poškozená a ve své funkci selhává nebo dojde k jejímu fyzickému poškození, je možné udělat klasickou diagnózu. Nespecifické a vágní symptomy mívají nějakou fundamentální příčinu v poruše některého základního biologického procesu.
Dnes je údajně „normální“ být unavený. Aby bylo jasno, únava „normální“ není, v žádném věku. Jen při akutní nemoci a pak těsně před smrtí. Není normální ve věku, kdy lidé dnes „normálně“ unavení jsou, tj. třicátníci, ale někdy už i děti. Je-li unavené dítě, adolescent či mladý dospělý, je to naprosto jasně patologické a vyžaduje dostatečné úsilí k odhalení příčiny a k léčbě. Máte-li doma takové dítě, nenechte se u lékaře odbýt.
Následující text berte jako přehled příčin únavy, nedostatečné tvorby energie v těle, sepsané na základě mé klinické zkušenosti. Pokusím se o co nejpřesnější výčet, ale nemusí to být výčet absolutní.
Fyzické příčiny únavy Energie vzniká v mitochondriích buněk. To je ta nejnižší úroveň. Jakékoli narušení fungování mitochondrií se projeví nedostatečnou tvorbou buněčné energie. Mitochondrie potřebují určité živiny, určité složení membrán, na kterých probíhá proces tvorby energie, jsou citlivé na toxiny i na zahlcení palivem, které nejsou schopny zpracovat. Existují i dědičně podmíněné mitochondriální nemoci a vedle nich nepochybně existuje mnoho dosud nerozpoznaných poruch jejich fungování.
Živiny, které mitochondrie potřebují pro své fungování, jsou mimo jiné koenzym Q10, vitaminy B, omega 3 mastné kyseliny, vitamin C, zinek, magnesium.
Vitaminy skupiny B fungují v mnoha enzymech jako tzv. koenzymy, deficit kteréhokoli z nich narušuje nejen mitochondriální funkci. Vitaminy B získáme z vnitřností, zejména jater a srdce, dále z masa a ryb. Játra a jiné vnitřnosti jsou kromě vitaminů B velmi dobrým zdrojem i koenzymu Q10, železa, mědi, obsahují i nějaký vitamin D. Je logické, že jsou-li určité živiny včetně vitaminů nutné pro správné fungování buněk, budou potraviny bohaté na buňky bohaté i na tyto živiny. Protože jsme zvířata a naše buňky pracují velmi podobně jako u jiných zvířat, jsou zvířata nejlepším zdrojem těchto živin pro naše tělo.
Zinek je další důležitý enzymatický kofaktor v enzymech zvaných metaloproteiny. Jsou důležité pro detoxikaci a likvidaci volných radikálů. Mitochondrie při své práci produkují volné radikály, které slouží jako zásadní signální molekuly, ale i jejich produkce musí být kontrolovaná. Velmi důležitým enzymem je superoxid dismutáza (SOD), která využívá zinek, železo a jiné kovy k přeměně superoxidu, negativně nabitého atomu kyslíku na peroxid vodíku, který je elektricky neutrální a slouží jako důležitá signální molekula v buňce.
V dnešní době je docela těžké získat dostatek zinku z potravy. Půda je kvůli chemickému hnojení a monokulturám ochuzena o mnoho minerálů, které naši předkové získávali z rostlin. Teoretické hodnoty, které najdete někde v tabulkách, vůbec nemusí odpovídat realitě. Spolehlivějším zdrojem jsou mušle a jiní měkkýši a také ryby. Studenokrevní obyvatelé vod mají víc nenasycených mastných kyselin ve svých buňkách, proto obsahují patřičné antioxidanty, kromě zinku i selen…