Jak na herpetické viry a opary?

                                            

Vznik oparů způsobují viry (herpesviry), které v sobě nosíme téměř všichni. Vstup viru do organismu nebo také první nakažení tímto virem (tzv. primární infekce) proběhne u 90 % lidí nepozorovaně a bez jakýchkoli příznaků. Většinou jsme vybaveni vrozenou odolností proti viru oparu a „na opary trpí“ lidé se zvýšenou citlivostí vůči tomuto viru, případně osoby se sníženou imunitou, což může být důsledkem vrozeného stavu nebo chronického  onemocnění.…
Článek připravil pro Meduňku MUDr. Rudolf Zemek, lékař s bohatými zkušenostmi z praxe v Čechách i v zahraničí.

U osob s chronickými nemocemi je snížená odolnost způsobena buď samotnou nemocí nebo dlouhodobým užíváním léků, zejména kortikoidů nebo imunosupresiv. Lidé s vrozenou zvýšenou vnímavostí k herpesviru trpí čas od času některou méně závažnou formou oparu,
u osob s významně sníženou imunitou se může vyskytnout i některá z vážnějších forem. Ta se pak neomezuje jen na puchýřky na kůži, ale napadá i jiné orgány a vyvolává vážné onemocnění. Oparů je několik základních druhů. Nejběžnější je opar na rtech (herpes labilalis), způsobený virem herpes simplex typ I.(HSV I.). Opar postihující pohlavní ústrojí (herpes genitalis) je způsoben virem herpes simplex typ II. (HSV II.). Třetí formou je opar pásový (herpes zoster), považovaný za opakované vzplanutí (tzv. reinfekci) viru planých neštovic (varicella–zoster virus).  

Formy oparů a možnosti léčení

Pásový opar (herpes zoster)
Je považován za nejtěžší formu oparu a jak už bylo zmíněno, v podstatě jde o „druhé vzplanutí“ planých neštovic. Ty jsou samy o sobě poměrně neškodnou záležitostí, která v dětství proběhne formou výsevu svědivých puchýřků a spontánně bez (viditelných) následků zmizí. Virus ale z organismu nezmizí, zůstává usazen v kořenech míšních nervů a pokud pro něj nastane „vhodná příležitost“, znovu se projeví jako pásový opar. Nejčastěji se tak děje po šedesátém roce života, což se vysvětluje klesající imunitou starších lidí. Na těle dotyčného člověka se vytvoří puchýřky, které sledují průběh postiženého nervu, a vytvoří jakýsi pruh nebo pás – odtud pochází název „pásový opar“. Postižena bývá většinou pouze jedna polovina těla, typický je výsev puchýřků na trupu, ale zoster někdy napadá také obličej a v neposlední řadě i oko. Může zapříčinit obrnu lícního nervu nebo poruchu zraku až po oslepnutí. Pokud napadne ušní nerv, může nepříjemně postihnout i oblast vnitřního ucha. Obávanou komplikací jsou tzv. postzosterové neuralgie. Zhruba 7 – 10 % postižených trpí po prodělaném a jinak odeznělém pásovém oparu silnými bolestmi v těch nervech, které byly zosterovým virem napadeny. Tyto bolesti mohou být velmi kruté a mohou trvat týdny, měsíce i roky.
Standardně-medicínské léčení středně vážného postižení zahrnuje podání analgetik v tabletách. V časném stádiu pomůže aplikace masti s aciclovirem, v rozvinutém stádiu lze aciclovir podat v infuzích. U silných (post) zosterových neuralgických bolestí by se analgetiky nemělo šetřit. V potaz přichází série injekcí proti bolesti, například s Tramadolem či léky jako Amantadin nebo Carbamazepin či případně léčba z rukou specialisty na bolest (algesiologa). Účinné jsou obstřiky nervů lokálními anestetiky, tzv. blokády nervů. Pokud se  „trefí” ty správné body a tato léčba se provádí systematicky a dostatečně často, může postiženému  (v kombinaci s dobře zvolenými analgetiky) velmi pomoci. V některých případech nasadí lékař kortikoidy, to je ovšem třeba důkladně zvážit podle individuální situace pacienta. Nepříjemným vedlejším účinkem užívání kortikoidů je snížení přirozené imunity, a to i při užití ve formě masti. Při léčení všech oparových onemocnění jde především o to imunitu zvýšit. Individuálně zvolené a optimálně dávkované kortikoidy však mohou ve vybraných případech pomoci.

Afty — opary na jazyku ústní sliznice
Odborně se mluví o stomatitis aphtosa nebo o gingivostomatits herpetica. Oparové onemocnění v ústech je o něco závažnější než puchýřky na rtech a na kůži. Na sliznici úst a na jazyku se vytvoří oválné puchýřky, které prasknou a na jejich místě vznikne bělavý nebo zažloutlý flíček obklopený zarudlým lemem. Velikost kolísá od jednoho milimetru do jednoho centimetru. Podobně jako u oparu kolem rtů mohou „vřídky” v dutině ústní splývat a postihovat  větší plochy sliznice, což může být provázeno zápachem z úst. Afty jsou skoro vždy bolestivé, provází je zduření mízních uzlin, které mohou být napnuté a bolestivé. Afty postihují spíše mladší lidi, více ženy než muže a dost často i děti předškolního věku. Ty pak pláčou, odmítají jíst a pít a ztíženo může být i mluvení.
Standardní léčení spočívá především v pokusech utlumit, respektive nevyvolat bolest. V první řadě je nutno vyloučit kořeněné, aromatické a také hodně slané potraviny a nápoje všeho druhu. Postižený by měl jíst jen chleba nebo vařené brambory s máslem, rýži či suchary apod., k pití je vhodná nesycená minerálka a studené normální nebo lépe kyselé mléko(kefír), případně heřmánkový čaj, buď vlažný nebo dokonce chlazený. Doporučuje se vynechat ovocné džusy a coca – colu. Z léků pro užití v ústech přicházejí v úvahu roztoky se znecitlivujícím (anestetickým) účinkem, dále Pantenol a genciánka. U dětí odmítajících pro bolest jídlo i pití, lze užít Paracetamol, jenž je k disposici jako roztok i jako čípky. Afty je možno také zkusit potírat mastí s aciclovirem, ale ta pomůže jen na samotném začátku potíží, toto počáteční stádium je třeba na základě předchozích zkušeností „odhadnout” a včas zareagovat. Afty mohou nabýt i charakteru vážné nemoci, znemožňující polykání a pak je nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Virem podmíněné vřídky se mohou působením bakterií dodatečně zanítit a pak je nutná léčba antibiotiky. I na tuto eventualitu je třeba myslet.

Opar na pohlavním ústrojí
Viry oparu s oblibou napadají sliznice — kromě sliznice úst bohužel také sliznici pohlavního ústrojí. Viditelné kožní projevy vypadají někdy spíše jako afty, jindy jako běžné oparové puchýřky, možná je i kombinace obou forem. K přenosu viru může dojít nejen při pohlavním styku z genitálu na genitál, ale i z rukou nebo úst nakaženého partnera. Tzv. prvotní infekce (primoinfekt) může značně bolet. K nakažení dochází většinou od člověka, který genitálním oparem trpí nebo trpěl, ale vzácně i od člověka, jenž žádnými projevy netrpí a je v podstatě „skrytým bacilonosičem”. Od ženy infikované virem se může nakazit i dítě, a to ještě v těhotenství. Pak jde o vážnou komplikaci.
Jak se genitální opar projevuje? V postiženém místě člověk nejdříve cítí pnutí a také svědění, které o několik dnů předchází výsevu puchýřků. Svědění vyvolává potřebu si příslušné místo mnout nebo škrábat, což ovšem situaci jen zhoršuje. Puchýřky po prasknutí přecházejí ve stádium vřídků, které mohou značně bolet. Průvodní jednostranné nebo oboustranné zduření mízních (lymfatických) uzlin bývá časté a někdy také dost bolestivé. Když se genitální opar (spontánně) vyhojí,  tříselné mízní uzliny přestanou bolet. Ohledně bolestí v tříslech je třeba zmínit ještě jednu informaci — do třísel se promítají (vystřelují) i artrotické bolesti kyčelních kloubů. Bohužel může dojít k souběhu obou potíží a třísla silně bolí i po odeznění oparu, pak nemusí být jasné, co je skutečnou příčinou bolestí a jak věc léčit.
Někteří lidé mají navíc tu smůlu, že se jim genitální opar v různě dlouhých časových odstupech tvrdošíjně opakuje. Jako provokační faktor se uvádí nadměrné slunění, stres nebo  banální horečnaté onemocnění. U žen to může být navíc menstruace, intimní hrátky s neholeným mužem nebo „kvasinkový výtok”, který genitální opar takříkajíc nastartuje. Pacientka tedy může mít současně obojí – kvasinkový výtok  a k tomu bolestivé puchýřky na zevním genitálu. U mužů k oparu přispívá nedostatečná hygiena s výskytem páchnoucího mazu (smegmatu) za předkožkou. Komplikací genitálního oparu je vznik vyslovených slizničních vředů, mluví se pak o Behcetově chorobě (morbus Behcet).
Standardně–medicínská léčba zahrnuje sedací koupele v silném roztoku heřmánku, dále potírání postižených míst genciánkou nebo 10 – 30% roztokem dusičnanu stříbrného. Vzhledem k tomu, že genitální opar svou bolestivostí značně kazí radost ze sexu nebo ho (přechodně) znemožňuje, je namístě starat se o bezbolestnost postižených míst. K tomu slouží místně znecitlivující (anestetické) masti. Sexuologové mužům doporučují nanést tenkou vrstvu anestetické masti pod kondom, jenž sám o sobě bolest při styku snižuje. Muži, kteří styk s kondomem bytostně odmítají, mohou hodinu či dvě před stykem nanést (dostatečně koncentrovanou anestetickou) mast na žalud, nechat ji pod předkožkou působit a bezprostředně před stykem mast šetrně smýt. Znecitlivění žaludu a předkožky může mj. pomoci oddálit ejakulaci a radost ze sexu tak případně prodloužit. V tomto smyslu spolehlivě účinkovalo anestekum cinchocain, cinchocainová mast, jeho nevýhodou však byla tendence vyvolávat alergii.Všechna lokální anestetika, užívaná v oblasti genitálu a konečníku (i tam se mohou opary vykytovat) v sobě skrývají nebezpečí alergie, která je v intimních oblastech stejně „nepříjemná” jako nemoc, kvůli níž se s užíváním znecitlivujících mastí a gelů začalo.

Opar na rtech a kolem rtů
Tento typ oparuje asi nejznámější. Začíná pocitem „pnutí“ v místě, kde se opar později objeví. Po nějaké době se pnutí vystupňuje a přechází v bolest, která je spojená s výsevem napjatých puchýřků. Ty se vyskytují jednotlivě, ve skupinách nebo mohou splývat v souvislou plochu, jejich velikost je od jednoho milimetru až do jednoho centimetru a bývají obklopeny zarudlým zánětlivým lemem. Dokud trvají, jsou nakažlivé, přenos se děje přímým kontaktem. Po několika dnech nebo po týdnu začnou zasychat a hojit se nažloutlými stroupky. Po dvou až třech týdnech opar zmizí, většinou beze stopy. Nicméně opary se často vyskytují opakovaně na stejném místě a pak po sobě mohou na kůži zanechat viditelnou změnu podobnou jizvě.
Standardně medicínská léčba spočívá v tlumení bolesti, svědění, pnutí a viditelných kožních projevů. Proti silnější bolesti lze užít volně dostupné léky (nesteroidní
analgetika/antirevmatika) jako je Brufen, Naproxen, Diklofenak či Paracetamol apod. Vhodný je Acylpyrin, který nejen tlumí bolest, ale má i jisté antivirové účinky, takže svým způsobem i „léčí“. Na kůži lze nanést genciánku nebo mast s aciclovirem. Ta účinněji pomůže jen ve stádiu před vznikem puchýřků. Proto je třeba „naslouchat tělu“, snažit se včas vytušit, že je opar v rozběhu, mast včas a v dostatečně silné vrstvě nanést a postižená místa co nejvíce udržovat pod mastí. Při silných bolestech lékař předepíše znecilivující mast s lokálním anestetikem. Na puchýřky dobře působí tekutý pudr,  zinková pasta nebo mast. Účinek těchto v podstatě neškodných metod může být individuálně značně rozdílný.

Komplikované průběhy  
Mezi komplikované průběhy oparových infekcí patří rozsáhlý opar na těle novorozenců, kteří se nakazili od matky. Plošně velké napadení kůže oparem (eczema herpeticatum) se častěji vyskytuje u dětí či dospělých, trpících současně atopickou dermatitidou. Virus oparu může způsobit těžký zánět mozkových plen (herpetická meningitis) a mozkové tkáně (encefalitis) nebo vyvolávat zánět kořenů nervů vystupujících z míchy (radiculitis). Posledně jmenovaný zánět je schopen způsobit bolesti velmi podobné bolestem při výhřezu meziobratlové ploténky. Pokud se kvůli oparovým bolestem omylem provede operace ploténky, pacient může doživotně trpět těžko ovlinitelnými bolestmi. Stává se to, i když velice zřídka. Pokud si pásový opar „vybere” nasociliární nerv, může napadnout a poškodit oko. Této komplikaci někdy předchází výsev puchýřků na nose, což je nutné chápat jako varovný příznak. Nemoc může postihnout i vnitřní ucho a vést k nedoslýchavosti. Pásový opar u mladších lidí často signalizuje výrazné snížení imunity a pak je třeba vyloučit vážnou krevní chorobu, cukrovku a významný nedostatek železa.

Antivirotika
U oparových onemocnění lze použít několik antivirotik. Z těch hlavních se jedná o aciclovir, famciclovir a valaciclovir. Aciclovir je z uvedených účinných látek nejsnášenlivější, lze ho podat jako tablety, do žíly, ale i jako mast. Famciclovir a valaciclovir se aplikují formou tablet. Vedlejší účinky těchto léků jsou poměrně mírné, respektive přijatelné. Jeden vedlejší účinek mají společný — vyvolávají bolest hlavy. Lidé s chronickými bolestmi hlavy a migrenici by o tom měli vědět.

Alternativní medicína
Alternativní medicína nabízí různé postupy, většinou jsou neškodné a je možné je rozumně kombinovat. Co tedy dělat? Při prvním pocitu napětí, nejlépe ještě před vznikem puchýřků, vzít do prstů do kousku látky zabalenou kostku ledu, přiložit ji na postiženou kůži nebo „dostupnou“ sliznici a nechat na místě roztát nebo ji tam aspoň držet co nejdéle — jak to člověk subjektivně vydrží. Tento postup opakujeme nejméně třikrát denně. Další možností je  na „opar“ přikládat tampónek nasáklý roztokem na desinfekci kůže, pro zevní použití můžeme vyzkoušet i myrhovou či šalvějovou tinkturu, třezalkový olej, měsíčkový olej, tee-tree oil (může pálit či alergizovat), gel z aloe vera, med či propolisovou mast. Někomu pomáhá také „obklad“ ze sáčků heřmánkového čaje – uděláme si silný heřmánkový čaj (ze dvou čajových sáčků), čaj můžeme vypít a použité sáčky si půl hodiny držíme na postiženém místě (před použitím je v prstech trochu vyždímáme). Podobně lze použít i dubovou kůru, která má silný „stahující“ (adstringentní) účinek. Jedním z nejsilnějších adstringentních prostředků je léčivý jíl. Vzpomínám si na dvě pacientky, které ke mně kdysi přišly s rozsáhlým oparem na obličeji. Za několik dnů se měly zúčastnit jakési důležité společenské události a byly ze svých kosmeticky značně „rušivých“ oparů zoufalé. Prý už vyzkoušely všechno možné. Napadla mě tehdy možnost aplikovat něco z toho mála, co ještě neměly. Volba padla na obklad z léčivého jílu. Ten se jednoduše připraví tak, že se k přiměřenému množství jílového prášku přidá tolik vody, aby za stálého míchání vzniklo něco mezi blátem a pastou. Tato hmota se pak nanese na opar a ponechá se na něm do zaschnutí, celkově asi hodinu. Jíl vysušuje a stahuje a tím — zjednodušeně řečeno — puchýřky hojí. Zmíněné pacientky aplikovaly tyto obklady asi 3 dny po sobě  a výsledkem bylo, že jejich opary (o velikosti cca 2×3 cm), do té doby živě rudé a zdálky viditelné, „vybledly” a bylo možno je ukrýt pod make-upem. Doba do úplného vyhojení se u obou žen zkrátila na polovinu, pnutí i svědění už po prvním sezení téměř ustalo.

K metodám působícím na tělo zevně patří akupunktura a překvapivě i uvolnění zatuhlé krční páteře. Toho se dosáhne například pomocí již zmíněné akupunktury, ale hlavně prostřednictvím cílených léčebných „bodových“ masáží. Tyto masáže se soustředí na citlivé body kolem krční páteře. Baňkování je smysluplným doplněním léčebných masáží. Nejvíce pomůže rozvolnění zatuhlého kloubního spojení mezi hlavou a páteří, odborně atlantookcipitálního spojení. Jde o empirickou zkušenost léčitelů a přírodně orientovaných lékařů. Navštívilo mě několik pacientů, jimž od chronického oparu a od ekzému pomohl právě tento způsob.
V úvahu připadá také celkové otužování – např. saunováním a sprchováním ledovou vodou, 
s cílem zvýšit nespecifickou imunitu. Tyto metody mohou zpočátku opar provokovat, ale kdo u nich zůstane dlouhodobě, později určitě nelituje. V případě oparů je imunita zásadním faktorem. K jejímu zvýšení přispěje i rozumné užívání selenu a zinku. Selen lze užívat v dávce 50 mikrogramů (ne miligramů!) denně, zinek v dávce 10 – 20 miligramů denně nebo 50 miligramů přibližně každé tři dny. Účinné mohou být i enzymové preparáty Wobenzym a Wobe-Mugos, dále echinacin, heřmánkový čaj, meduňkový čaj, lapachový čaj. Prokázaný antivirový účinek má i asijská léčivá bylina phyllantus amarus a výtažky z ní.

Nezapomínejme ani na možnost detoxikace organismu prostřednictvím „čištění střev”, třeba za pomoci tzv. eubiotik jako je Lactobacillus apod. Ke zvýšení imunity znatelně pomůže pravidelná konzumace několika stroužků česneku ob dva dny. V neposlední řadě jsou k dispozici homeopatika, jichž je celá řada a která je možno jednotlivě „zkoušet” a po konzultaci se zkušeným homeopatem případně i kombinovat. Zkusit lze i tampónky namočené v olivovém oleji, který se před použitím protřepal a promíchal s plynným ozónem. Plynným ozónem lze (v patřičném přístroji) řízeně nasytit 10 ml vlastní krve a tu vstříknout zpět do žíly. Nebo se 1 ml vlastní žilní krve smíchá s některým z injekčních homeopatik jako Pefrakehl, Notakehl, Traumeel (přípravky dostupné v SRN) a takto upravená vlastní krev se vstříkne  do svalu. Výsledky mohou být velmi přesvědčivé. V Německu jsou k dostání i výtažky z brzlíku, u tvrdošíjných oparů je možné případně také vyzkoušet. Tolik o oparech.
Tradičně přeji všem stálé zdraví bez lékařů a léčitelů.

                                                                                                    MUDr. Rudolf   Zemek