Z květnové Meduňky: MUDr. Pavel Nývlt: Základem přemýšlení musí být bezpodmínečná láska
Po několika letech se na stránkách Meduňky opět setkáváme s MUDr. Pavlem Nývltem, jehož bohaté profesní i životní zkušenosti stojí za předávání už proto, že ukazují, že cesta ke zdraví může dnes vést docela jinudy, než na co jsme byli zvyklí doposud. Svoji poradnu zdravého životního stylu v současnosti provozuje na jižní Moravě v malém městečku Podivín. „Zcela čerstvé“ květnové číslo Meduňky vyšlo tento týden a na vás – své čtenáře – už čeká na obvyklých prodejních místech nebo také na adrese emedunka.cz
Rozhovor s MUDr. Nývltem:
Jak a kdy jste začal spolupracovat s Meduňkou?
Nechával jsem si ji posílat už do USA a po návratu do ČR mě její tehdejší šéfredaktorka Ilona Manolevská pozvala na kávu a udělali jsme spolu první interview. Pani Ilonu jsem měl rád a její vizi světa jsem fandil. Jsem rád, že Meduňka pokračuje dál a drží si svoji úroveň.
Proč jste se vlastně rozhodl pro studium medicíny?
Byl to zřejmě osud, protože to, že budu doktorem, jsem údajně tvrdil už od tří let, což je až úsměvné. O ničem jiném jsem nepřemýšlel, takže jsem neměl žádné dilema. Narodil jsem se v Brně a medicínu jsem vystudoval v Hradci Králové (VLVDU-JEP, což je Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně, přejmenovaný na Vojenskou lékařskou akademii). Následovalo dvouleté kolečko po specializovaných odděleních a další rok jsem strávil jako posádkový lékař ve vojenském útvaru v Kynšperku nad Ohří. Pak mě osud na rok zavál do porodnice ve Valticích, a když přišla sametová revoluce, neváhal jsem a na prahu třicítky jsem s tzv. zelenou kartou vycestoval do USA.
Právě tam se začala odvíjet další a nesmírně zajímavá etapa vašeho profesního života, ale má vůbec lékař vystudovaný v České republice možnost pokračovat ve své profesi za velkou louží?
Tak jednoduché to není. Pracovat vás nechají, a dokonce vás vezmou rádi, ale jenom jakodobrovolníka, který pracuje zdarma. Jenže vy samozřejmě potřebujete z něčeho žít.
Se ženou jsme se tenkrát nechali zaměstnat jako pečovatelé o staré lidi a pak jsme si v tomhle oboru otevřeli i malé podnikání. Než jsme si vytvořili zázemí, trvalo to zhruba dva roky. Ve Státech jsem si také podal přihlášku na medicínu a také na Národní univerzitu přírodního lékařství v Portlandu ve státě Oregon (National College of Naturopathic Medicine). Dnes se to jmenuje NUNM (National University of Naturopathic Medicine) a v USA jde o jednu z mála akreditovaných univerzit s tímto zaměřením. Vzali mě na obě školy, a nakonec jsem si zvolil medicínu přírodní. Na studium jsem si musel vydělat a splácel jsem to po čtvrtletích. Co mě k tomu nejvíc táhlo? Například s akupunkturou jsem začínal už v Kynšperku nad Ohří, protože v našem vojenském útvaru byl i jeden nesmírně talentovaný jasnovidný člověk, povoláním ekonom, s nímž jsem v kontaktu dodnes. Tenkrát jsme společně studovali knihu Základy parapsychologie od Břetislava Kafky a dělali pokusy při pobytu ve tmě v komoře určené k vyšetřování zraku. Hodně mě to bavilo, takže studium přírodních věd i se státními zkouškami v roce 1997 jsem v USA místo za čtyři roky zvládl za dva.
Školy jsou důležité, protože člověk se tak dostane dál. Já se díky nim dostal k velmi vzdělaným a moudrým lidem, od kterých jsem se mnoho naučil a jsem jim za to vděčný. Moje velká úcta patří našim kapacitám, jako byly doc. Bláha, dr. Hošek, dr. Dvořák a profesor Lewitt. Z těch, co jsem potkal v zahraničí, vděčím za mnohé dr. Freuhaufovi, dr. Yuenovi, dr. Daughertymu, Dr. Zeffovi, dr. Emotovi a dr. Hawkinsovi.
Mimo jiné jste také musel být dobře vybavený jazykově…
Myslel jsem si to, ale z toho mě v USA vyvedlo hned první objednání snídaně. (smích)
Uzdravení a síla lásky
Jak jste zmínil, v USA jste se při světovém přednáškovém turné osobně setkal i s japonským lékařem dr. Masaru Emotem, který mj. ukázal, že struktura vody se mění podle vnějších vlivů včetně našich emocí. Hodně vás ovlivnil konceptem mentálního léčení. Je to tak?
Ano, jde to, ale zároveň zůstávám i pokorným realistou. Když píchnete kolo u auta, můžete se modlit a pustit se do mentální opravy, ale pokud to kolo nevyměníte, dál prostě nejedete…To, že tělo je možné opravit pouhou myšlenkou, jsem si vyzkoušel na vlastní kůži a ten příběh o fotografovi s brutálně zraněným kolenem, který se odehrál v USA, asi také znáte. Poraněné místo bylo mentálně napraveno bezpodmínečnou lákou a tkáň na to ihned reagovala. Proto když například dojde k autohavárii, budete-li na zraněného člověka myslet v lásce, má větší šanci přežít, než když na něj budete myslet se strachem a s úzkostí. Na naše nemoci a úrazy působí úplně všechno, tedy nejen naše myšlení, ale také náš celkový životní styl. Faktorů je spousta.
Vliv bezpodmínečné lásky je tedy obrovský a možná i zásadní?
O tom jsem ještě nikde nemluvil, ale je to tak. Nejdříve si ale řekněme, co si pod tou bezpodmínečnou láskou máme vlastně představit. Když se normální ženě narodí miminko, minimálně po dobu šestinedělí je novopečená maminka okouzlená a je v jakési euforii, prostě v jiném stavu vědomí, což jsem s radostí pozoroval při práci v porodnici. Když zapláče jedno dítě z dvaceti, jeho maminka ví přesně, zda je to její dítě či není. Kojí ho, zahřívá a ochraňuje. Nic od něj nechce a pouze dává. S tímhle přichází na svět naprostá většina lidí, takže až na naprosté výjimky to v sobě máme úplně všichni. Když si to uvědomíte, můžete se na to kdykoliv naladit a z této pozice pak přistupovat úplně ke všemu.
A pak opravdu může dojít k zázraku v podobě bleskového uzdravení. Jenom tímto naladěním se v těle okamžitě změní úplně všechno a spustí se hojivé procesy. Jakékoliv okolnosti vás prostě nerozloží a zůstanete v klidu.
Dokonce jste prý byl i svědkem toho, jak během chvíle zmizel zhoubný nádor. Je to tak?
Ve svém životě jsem viděl spoustu krásných věcí a tohle je jedna z nich. Velmi si toho vážím. Tento příběh souvisí se jménem Davida R. Hawkinse, Kama Yuena a Hira Ratan Maneka, kterého jsem potkal ve Státech, a už tehdy asi padesát let nejedl. Od něj jsem se něco naučil ohledně prány a léčení sluncem. Pocházel z velice bohaté indické rodiny, která vlastnila přístavy a lodě, a tak sám cestoval po světě a za svoje peníze pořádal přednášky např. o léčení sluncem.
Ten příběh se týkal starší paní s rakovinou prsu ve čtvrtém stadiu s otevřenou ránou na třetině hrudníku. Jelikož to bylo natočeno na video, přineslo mi to hodně těžkostí. Ať si každý věří, čemu chce. Já už to dnes nemám posazené ve formě víry, protože to je moje osobní zkušenost. Díky tomuto muži jsem se pak dostal i k dalším zajímavým lidem – byly to vzestupné stupínky poznání…
