Proč jsme nemocní? – část XIX.

PhDr. Petr Novotný ve své stejnojmenné knize zkoumá široké souvislosti vzniku onkologických i dalších nemocí a navrhuje korekce (v chování i způsobu myšlení), usnadňující uzdravení…

Boj proti nemoci…

Boj proti nemoci je aktem, jenž má vést k vítězství nad nepřítelem, zdaleka nejde o uzavření mírové smlouvy s oboustranně výhodnými tajnými doložkami, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. V boji vyhraje vždy jen ten lepší. Jestliže smrt zaklepe na dveře, pak je hloupost předstírat, že nejsme doma. 
Ukáže-li nám tato zlá nemoc svou strašlivou tvář, zalekneme se, protože poznáváme sami sebe. Takto poctivě se nechceme vidět, tak pravdivé  zrcadlo odmítáme, konstatuje Dahlke, čímž osvětluje fakt, že většina z nás odpovědnost za tuto nemoc odmítá, i když zobrazuje následek činnosti naší, v hlubině nitra ukryté bytosti.
Rakovina je totiž  vzpourou jedné části naší bytosti proti druhé části naší bytosti, která ji potlačovala a deptala. Onemocněli jsme, protože jsme sami sebe takto rozdělili a vyléčit nás může jen opětné sebezcelování nebo sebezcelení.  Sebezcelování je aktivní proces, v jehož počátcích si musíme nejprve ujasnit, kdo je kdo, kdo je viník a kdo poškozený, jak  a komu škoda vznikla, a kdo je první na tahu a má povinnost tuto škodu nahradit.
Kritické okamžiky, v nichž hrozí nebezpečí onemocnění rakovinou, spadají někdy také k počátku nebo ke konci nějakýho význačného životního období například  při nástupu klimakteria, při odchodu do důchodu, při zjevení význačných  projevů stárnutí, což lze vzít v úvahu, abychom se i v těchto případech dokázali bránit.
Specifický postoj k léčení rakoviny zaujímá ruský léčitel světového věhlasu S. N. Lazarev, který je v Čechách široce znám především ze svých čtyř publikací..  Rakovinové bujení je projevem povahy, píše Lazarev. Optimista se obětí rakoviny stává málokdy. Nevyléčitelné choroby se dostavují tehdy, dochází-li ke konfliktu lidské orientace a okolí. Nesmlouvavé vnitřní vzdorování událostem, jejichž aktéry se stáváme, je samozřejmě impulzem k pozdějšímu zjevení choroby. Ukazuje se, že  svět, který nás obklopuje, můžeme změnit jen když změníme sebe a svůj vztah ke světu. Také lítost nad minulostí a její nepřijetí je pokusem tuto minulost změnit a ovlivnit ji z hlediska pozemské logiky. Takovým chováním si přivodíme především srdeční a cévní choroby a zhoubné názory, pokračuje Lazarev, jenž považuje za značné riziko onemocnění rakovinou  takzvané lpění na vnějším světě, které specifikuje například na lpění na peněžích, lpění na moudrosti, lpění na minulosti (v tomto případě se blokuje přístup k budoucnosti), lpění na povinnosti atp. 
Lpění lze v pojetí Lazareva rozumět jako snaze  latentně nemocného změnit sebe a svět jen pomocí vnějších berel,  aniž bychom cokoli hodlali změnit uvnitř svého nitra a dobrovolně se vyladili se  světem.  Lazarev sám sebe označuje za bioenergetika a svoji metodu za bioenergetiku. Bionergie, to je v Lazarevově pojetí energie, které  proudí v každé buňce, v každé části našeho těla. Lazarev je diagnosticky spolehlivým senzibilem, který například prostředictvích svých prstů vnímá místo na pacientově těle, které je energeticky oslabené a tudíž nemocné.
Lazarev „diagnostikuje“ také příčiny zjevení  nemocí, příčiny našeho lidského selhávání, přičemž za nejpodstatnější selhávání považuje „vysílání“ negativních energií (emocí) vůči biopolím jiných osob, od nichž se však mohou naše negativní energie „odrazit“ a zesíleně se pak vrátit do našeho nitra, kde pak negativně ovlivňují  bioenergii našich buněk a tkání.
Podle Lazarevových principů nejenže sami onemocníme, když vysíláme negativní energii (agresi, závist, žárlivost, nenávist, zlobu a přání zla), ale díky našemu bioenergetickému zápolení s jinými, mohou onemocnět a zemřít i naši nejbližšší (například životní partneři nebo děti), o čemž podává stovky zpráv ze své diagnostické a léčitelské  praxe.
Lazarev je už mnoho let úspěšným diagnostikem i léčitelem, o čemž svědčí jeho časté mise po celém světě, stovky vyléčených a miliony vděčných čtenářů jeho četných publikací. Někdy se Lazarev možná vyjadřuje až mystickým jazykem, který na první pohled oslabuje sdělovaná fakta. Jenže mnozí jiní se vyjadřují případně brilantně, avšak prázdně.  Lazarevův přínos tkví také v tom, že se  vysvětluje onemocnění (takzvaně nevinných) dětí negativními energetickými „vibracemi“ rodičů, především však matkami, jejichž narušená  biopole  narušují biopole dětí. U vrozených dětských chorob spekuluje  Lazarev o karmě, jež by mohla být  přenesena z minulých životů, zde je však už méně hodnověrný.
Autorem světového takzvaného channellingového bestselleru Hovory s bohem je Američan N. D. Walsh. Jeho knihy přečetly od konce devadesátých let na celém světě doslova desítky milionů čtenářů. Walsh se vyjadřuje nesmírně prostě k principům, jenž někteří filozofové zkomplikovali natolik, že jim obyčejný člověk nerozumí. Walsh se stal filozofickým průvodcem obyčejného člověka, kterému v elementárních větách radí, jak má žít, aby byl šťastný, aby  žil v souladu se vším a se všemi, aby netrpěl, aby případně neonemocněl:  Čemu se bráníte, to přetrvává. Na co se díváte, to zmizí. Zbavte se očekávání a všechny vaše problémy zmizí. Vaše očekávání vás činí nešťastnými, brání vám prožívat radost, kterou už máte k dispozici. Očekávání je příčinou vašeho utrpení. Volte, ale nic nechtějte. Život je vždycky výsledkem myšlenek  včetně myšlenky, že málokdy dostanete to, co chcete… 
Nezní to nádherně, svěže a navíc neskonale pravdivě? A týká se to nejen nemocných, ale i těch, kteří si už někde vskrytu připravují příležitost, jak už záhy onemocnět. Člověk nedělá něco, aby byl šťastný, člověk je šťastný, proto něco dělá, jinak nemusí dělat vůbec nic. Nikdo by neměl dělat to, co nechce dělat…
Všechny nemoci vznikají ve vaší mysli. Vše ve vašem životě se nejprve stane myšlenkou. Vaše myšlenky pak přitahují účinky jako magnet. Když si myslíte a říkáte:“Jsem smolař,“ a když se tak chováte, uvádíte do chodu obrovské množství energie. Není pak divu, že dostanete rýmu. Jenže to je nejmenší, co se vám může stát. Je velmi obtížné zvrátit účinky negativního myšlení, jakmile na sebe vezmou fyzickou formu. Není to nemožné, je to však velmi obtížné. Vyžaduje to nesmírnou víru. Neobyčejnou víru v pozitivní sílu vesmíru.

Také Walsh je filozofem, který vše podstatné vidí v nutnosti zachování jednoty. I podle Walshe je zdraví vyjádřením jednoty těla a všech vrstev psychiky, a nemoc je  konkrétním signálem o chybě vzniklé z porušení této jednoty.