Poruchy nálady aneb hledání souvislosti fyziologických a duchovních procesů 

Autorkou tohoto článku, který uvozuje téma aktuálního květnového čísla Meduňky DOBRÁ NÁLADA – KLÍČ KE ZDRAVÍ – je vědkyně, badatelka prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. Část tohoto článku vybíráme jako ukázku tématu pro tento týden, ale vaší pozornosti doporučujeme celé velmi povedené květnové číslo Meduňky. Zakoupíte ji na obvyklých prodejních místech nebo je k dispozici také na emedunka.cz

Poruchy nálady považujeme za součást každodenního lidského života. Z hlediska odborníků patří k nejčastějším psychiatrickým poruchám a představují velmi intenzivně a úspěšně zkoumanou oblast biomedicínského výzkumu. Na základě nových poznatků jsou zdokonalovány způsoby, jak poruchy nálady účinně léčit, a současná medicína má k tomuto účelu k dispozici stovky psychofarmak. Nikdo patrně nepochybuje o tom, že duševní zdraví má zásadní význam pro kvalitu života, spokojenost a štěstí každého člověka i společnosti, státu, lidské civilizace i celé planety Země.
Středověký výklad původu duševních onemocnění vlivem zásahu nadpřirozených, vyšších nebo temných sil se současným vědcům zdá překonaný stejně jako myšlenky o tom, že duševní onemocnění si člověk zavinil nedostatečnou péčí o duši. V posledních padesáti letech převažují teorie biologické. Z pohledu své profese, kde jsem se ve své vědecko-výzkumné práci zabývala neuropsychiatrickými problémy, chci ukázat na možné souvislostmi mezi změnami nálady, vědou odhalovanými fyziologickými reakcemi v mozku a naším chápáním spirituality.

.Jak funguje mozek
Podle současné obecně přijímané teorie vzniká mysl v mozku aktivitou nervových buněk – neuronů. Jeden lidský mozek obsahuje (podle odhadů neurohistologů) více než 100 miliard neuronů. Vědci jejich počet přirovnávají k počtu hvězd v naší galaxii.
Z každého neuronu vychází několik výběžků – dendritů, které se dále rozvětvují. Na dendritech jsou místa, kde dochází ke kontaktu s výběžky mnoha jiných neuronů a k předávání informací. Jde o tzv. synapse. Počet synaptických spojení mezi neurony se odhaduje minimálně na tisíc bilionů. Znamená to, že na každé jedné nervové buňce může být předávaná informace současně ovlivněná z několika tisíc jiných míst. Na synapsích se předává informace v podobě chemické látky – přenašeče nervového vzruchu (neurotransmiteru). Současná věda zná desítky neurotransmiterů, které působí prostřednictvím stovek receptorů a vyvolávají metabolické kaskády chemických reakcí. Díky rozsáhlé zdravotnické osvětě v mnoha časopisech pro širokou veřejnost mnoho laiků zná neurotransmitery, jako jsou serotonin, acetylcholin či noradrenalin.
Uvolnění neurotransmiteru má za následek vznik tzv. synaptického potenciálu – elektrické změny v oblasti dendritů a těla neuronů. Neuron zpracovává všechny přicházející informace, a tak vzniká nová informace, která se potom v kódované formě jako série akčních potenciálů – nervových vzruchů – šíří dále na další neurony nebo k výkonným orgánům (svaly, žlázy). Informace v podobě elektrických potenciálů proudí po dlouhých výběžcích axonech v celkové délce několika stovek tisíců kilometrů. To vše vytváří složité neuronové sítě. Složitost propojení různých mozkových struktur je ohromující a výkonnost tohoto operačního systému je téměř nekonečná. I když jsou skoro všichni neurobiologové přesvědčeni, že mysl je výsledkem aktivity a vzájemných interakcí mnoha neuronálních obvodů, není jasné, zda biologie bude schopná tuto koncepci vůbec někdy prokázat.
Vědecké týmy složené z nejlepších mozků planety Země se pokoušejí odhalit tajemství toho, jak funguje myšlení a vědomí člověka. V takovém seznamu by nechyběli přední lékaři, biologové, neurovědci, chemici, farmakologové, psychiatři i psychologové, filozofové a mnoho dalších profesí a osobností, včetně významných nositelů Nobelových cen. Chceme-li vůbec uvažovat o poznávání lidského vědomí, mluvíme o nezbytnosti interdisciplinárního a týmového přístupu.

Duchovní poznávání
Zatímco současný vědec hledá poznání za pomoci experimentů s pokusnými zvířaty a pomocí klinických pozorování nemocných osob, složitých chemických a radiobiologických analýz, drahých aparatur, počítačových programů a internetu, moudří učitelé nacházeli po tisíciletí poznání v klidu mysli. Stav, kdy se z rozumového vědění stává vnitřní duchovní jistota, ve které se vědoucí sjednocuje s věděním, je mnoha racionálním vědcům neznámý a nepochopitelný. Stav vědomí, který Siddhártha Gautama (Buddha) nazval osvícením, je stav nalezení a obnovení dokonalé duchovní rovnováhy, cíl mnoha hledajících na cestě duchovního vývoje.
Prozření osvícené bytosti je mystériem, které působí za hranicemi času a prostoru. Je to dimenze vědomí, které je nadsmyslovou silou osvícené bytosti. Poznání toho, že duchovní vnímání je nadřazeno smyslovému vnímání, připomínají lidem vytrvale a trpělivě po stovky let duchovní učitelé. Lidem vždy zdůrazňovali také to, že stav osvícení (osvobození, realizace, nirvány, čistého vědomí) může dosáhnout každý člověk. Je to poznání, které vede k rozvoji nejvyšších ideálů lidskosti. Cesta k dosažení stavu osvícení je také hledáním toho, jak umět přijmout utrpení, jak najít radost z každodenně prožívaného života a jak rozumět sám sobě. Je to učení o cestě ke skutečnému štěstí.
Víme však, že takové názory nejsou kompatibilní se současnými obecně přijímanými pravidly vědecké práce. Z tohoto pohledu je proto pochopitelné, že mnozí vědci možnosti duchovního vnímání odmítají, popírají a zesměšňují, protože neprošli osobní zkušeností a neměli možnost verifikace tohoto způsobu poznávání.

Deprese a její patofyziologie
Poruchy nálady provázené stavy smutku a ztrátou radosti ze života, které přetrvávají a narůstají v čase, jsou označovány jako deprese. Takové chorobné poruchy nálady negativně ovlivňují běžné chování a jednání člověka včetně jeho každodenních návyků. Někdy se uvádí, že deprese snižuje chuť k sexu i k jídlu, ale mnohem častěji vede spíše k zajídání smutku jídlem a tím k nežádoucímu nabírání kil. Dále narušuje spánek a výrazně ovlivňuje pracovní výkonnost až k jejímu vymizení. Ovlivňuje psychické funkce, jako je vnímání a učení, paměť, soustředěnost a pozornost. Depresivní pacient ztrácí schopnost radovat se z maličkostí, jeho myšlení je pesimistické, hypochondrické a objevují se sklony k sebevražednému jednání. V současné době patří deprese mezi nejčastější psychiatrická onemocnění a udává se, že depresivní poruchou trpí až 25 % populace. V ambulantních a soukromých psychiatrických praxích v ČR tvoří podíl pacientů s depresí až 60 %. U mnohých osob přetrvávají poruchy nálady léta. Pokud jde o chronickou subdepresivní náladu, nazývá se dystymie.
Všeobecně přijímaná hypotéza předpokládá poruchu v produkci a metabolismu neurotransmiterů na synapsích v mozku. Podle vývoje našich poznatků o povaze těchto změn byly v druhé polovině 20. století postupně vyvíjené a do klinické praxe zaváděné antidepresivní a tymoleptické léky. Jedním z prvních bylo lithium, o jehož zavedení v terapii deprese se u nás průkopnicky zasloužil psychiatr Miloš Vojtěchovský. V 60. letech 20. století se v souvislosti s rozvojem metodiky ke stanovení katecholaminů a s rozvojem radioimunologických metod ke stanovování hladin neurohormonů objevily teorie o patofyziologii chorobných nálad v důsledku nedostatku noradrenalinu. Antidepresiva I. a II. generace byla proto cílená na zvýšení koncentrace noradrenalinu, serotoninu a dopaminu v mozku. Antidepresiva III. generace (SSRI) selektivně inhibují zpětné vychytávání serotoninu na synapsích, mají širokou indikační oblast a malé vedlejší účinky. Nejnovější skupinu tvoří léky IV. generace, které bývají označovány jako dvojitě účinkující antidepresiva, neboť vykazují účinky jak na serotonin, tak na noradrenalin.

Psychofarmaka
Nová psychofarmaka jsou látky cíleně syntetizované k vyvolání předem stanoveného účinku na molekulární úrovni. Farmakologické firmy celého světa se předstihují ve výzkumu, nabídkách a reklamních kampaních svých antidepresiv. „Znovu radost ze života“ slibuje reklama na české antidepresivum Deprex. V současné době má u nás lékař možnost výběru z více než padesát léků.
Z tohoto velmi stručného úvodu je zřejmé, že současná terapie deprese je velmi dobře propracovaná a deprese představuje v současnosti jednu z nejlépe léčitelných psychických poruch. Přestože specialisté doporučují kombinaci psychoterapeutického přístupu a farmakoterapie, v běžné praxi převažuje léčení farmaky. K tomu, aby se člověk uměl vyrovnávat s každodenním životem, nemusí odmítat dobré léčebné a povzbudivé účinky farmaceutických výrobků, avšak nemůže ani spoléhat pouze na ně.
Klinické pozorování účinků různých farmak však významnou měrou přispívá k pochopení podstaty chorobných nálad. Pro celkové vysvětlení mechanismu vzniku chorobné poruchy je třeba porovnávat nesmírné množství nálezů, výsledků opakovaných měření prováděných různými metodikami za různých experimentálních podmínek a pokoušet se o jejich integraci od molekulárně buněčné úrovně přes tkáň (mozek) na celý organismus. Přes úspěchy laboratorního i klinického výzkumu vyjadřují mnozí vědci pochybnosti o tom, zdali je vůbec možné, aby člověk dospěl k pochopení toho, jak funguje lidský mozek a lidská mysl. Je možné, aby dospěl k odhalení povahy a zákonitostí lidského vědomí?
Pokusme se na příkladu depresivní poruchy nálady o hledání hypotetických souvislostí mezi fyziologickými a duševními procesy z jiného úhlu pohledu, než je v současném laboratorním i klinickém výzkumu obvyklé.

Serotonin a deprese
S depresí je spojován nedostatek serotoninu na synapsích serotonergních nervů. Úspěch v terapii a současně potvrzení této hypotézy přinesly antidepresivní léky III. i IV. generace, které zabraňují zpětnému vychytávání serotoninu, a mají tak schopnost prodloužit působení serotoninu v mozku…

l