Proč jsme nemocní? – část XXV.
Autor stejnojmenné knihy PhDr. Petr Novotný se v daší kapitole věnuje tématu vůle a tvůrčí představivosti a možností jejího využití v procesu uzdravování…
Vůle, chtění a představa
Vůle není zdaleka jen neutrálním či vágním pojmem pro vyjádření dostatečné vytrvalosti za účelem dosažení vytčeného cíle. Vůle není jen nástrojem či pouhým energetickým kompotentem onoho konkrétního chtění, k němuž se zuby nehty upneme. Pojem vůle někdy málem splývá s pojmem chtění a s představou vytčeného cíle.
Vůle je energie dodaná do chtění, a chtění vyvolává představu cíle. Vůle, chtění a představa jako izolované pojmy jsou vcelku nepřesné a nekonkrétní. Jsou-li tyto pojmy užity pohromadě, pak jde o komplexní psychický proces, který je především aktem energetickým a tvůrčím. Dnešní takzvaní kvantoví fyzici zkoumají akty vůle, představ a chtění, aby prokázali, že se díky jim koncentruje mentální energie, která je sama o sobě s to vyvolat fyzikální následky.
Kvantová fyzika už prokázala, že fyzikální jev, který je pozorován, je ovlivněn tímto pozorováním. Projevujeme-li silně uvnitř své psychiky například přání uzdravit se, a stanovíme-li k dosažení tohoto cíle přesnou strategii, pak jsme uvedli do chodu svůj vnitřní, málem jaderný reaktor, jenž dodává energii význačným psychickým procesům přenášejícím původně nejasné a nekonkrétní představy příštího uzdravování do konkrétní, efektivní a funkční skutečnosti. Velice často se stane, že příznaky nemoci pod tlakem vůle, chtění a představ spolehlivě ustupují.
Počátkem osmdesátých let jsem prováděl experimenty k prokázání terapeutických účinků hypnotických a posthypnotických sugescí u silně hypnabilních osob. Experimenty prokázaly, že v hypnotickém spánku (v somnambulní hypnóze) lze sugescemi spolehlivě navozovat u pokusných osob zvýšenou teplotu nebo dokonce horečku, a naopak horečku i zvýšenou teplotu lze sugescemi snižovat až k normě. Ze zdravého jedince bylo takto možno učinit fakticky během několika minut nemocného a z nemocného naopak zdravého. Podstatný na těchto experimentech nebyl fakt, že změna zdravotního stavu byla navozena účinkem hypnoterapie (hypnotických a posthypnotických sugescí), podstatné bylo, že ke snižování a zvyšování tělesné teploty docházelo prostřednictvím psychiky pokusných osob, a nikoli pomocí medikamentů. Sugestivní léčivé síly jsou totiž nepochybně ukryty také v našem nitru…
Americký radiolog C. Simonton (27) dosáhl významných úspěchů při léčení rakoviny, když nutil svoje pacienty, aby si několikrát denně představovali, že proti svým rakovinovým nádorům a metastázám bojují v buněčném mikrosvětě podobně, jako když proti sobě bojují nepřátelská vojska v bitce na zteč, s vehementní snahou nad zákeřným nepřítelem zvítězit. Vše je v takovém kontaktním souboji, který se odehrává v pacientově psychice (fantazii), dovoleno. Používají se nože i krátké palné zbraně a pacient si představuje, že těmito jeho zbraněmi jsou ničeny zhoubné buňky a opěrné body (metastázy) zákeřného nepřítele. Agrese pacienta je zde namířena proti agresi rakovinových buněk, a pacient se navíc odreagovává od svých potlačených problémů, které pravděpodobně zjevení rakoviny vyvolaly. Pacient je poučen, aby bojoval tak vehementně, jako by v každém střetu šlo o život.
MUDr. Simonton navíc přesvědčoval svoje pacienty, aby si při radiační terapii představovali tři obrazy :
l.Chorobu.
2.Průběh terapie.
3.Funkčnost svého imunitního systému.
Obdobné metody jako Simonton užíval dr. Emil Coué, francouzský lékárník, který na své klinice vyléčil tisíce pacientů, když je nutil, aby ve své mysli sami započali se samouzdravovacími procesy, přičemž jim zadával jen dva základní principy navozující realitu v blízké budoucnosti obnoveného zdraví :
l.Soustřeďte se jen na jednu myšlenku.
2.Vaše myšlenka se promění v realitu.
Lidé se silnou vůlí a představivostí se nejen podle Couéovy evidence uzdravovali častěji i z velice nebezpečných nemocí, jimž lidé s nemobilizovanou vůlí a nedůslednými představami spíše podléhali.
Vůli, chtění a představy vskutku můžeme v případě potřeby nebývale efektivně mobilizovat, a jsme-li ohroženi, můžeme zmnohanásobit jejich energetický a tvůrčí potenciál. Hanemannova lékařská fakulta ve Filadelfii provádí už léta experimenty s krysami (29), které vedoucí projektu John Chapin nazývá experimenty „thinking about drinking“ (přemítání nad pitím). Krysy byly vycvičeny, aby stiskly určité tlačítko v případě, že pocítí žízeň. Automat jim poté vskutku uvolní dávku vody k pití. Experimenty s těmito mimořádně inteligentními tvory pokračovaly léta. Později byly pokusným krysám implantovány do mozku nepatrné elektrody, které měřily a prostřednictvím komputeru sledovaly energetické vlnění krysího mozku. Tak bylo zjištěno, že předtím než krysy tlačítko zmáčknou, předchází tomuto aktu výboj mozkové energie o specifické vlnové délce. Teprve po tomto specifickém výboji stiskla krysa tlačítko. Následovala další fáze experimentu, kdy byla tlačítka vyřazena z provozu a krysám byla voda dávkována automaticky už v okamžiku, jakmile komputer zaznamenal zjevení příslušných mozkových vln (energii chtění). Krysy se rychle přizpůsobily, takže se záhy ani nenamáhaly mačkat tlačítka, voda jim byla dávkována ve chvíli, jakmile si jen představily, že by měly tlačítko zmáčknout.
Tyto experimenty potvrdily nejen fakt, že zvířata myslí, ale i skutečnost, že chtění vytváří energii, která je vyzařována z mozku do prostoru. Šéf experimentu John Chapin připouští, že už v krátké budoucnosti budou moci výsledku jeho experimentu využity například při péči o pohybově těžce postižené osoby, které svým „chtěním“ budou otevírat speciálně zkonstruované dveře, zapínat nadálku elektrické spotřebiče a mobilní telefony.
Chapinovy experimenty prokazují, že naše chtění, vůle a představy jsou energetickým procesem, který můžeme případně zakomponovat se do energetických procesů chtění, vůle a představ jiných osob, a ovlivňovat je příznivě například, když mají zdravotní potíže. Náš mozek se může stát vskutku radarem, vysílačem nebo přijímačem, což jsou funkce, které mohou formovat či spoluvytvářet vnější realitu. Za pravdu by pak bylo dáno těm autorům literatury new age, kteří zejména v USA přesvědčili miliony svých čtenářů, aby využili sílu své představivosti k uskutečnění svých životních přání.
Knihkupecké pulty se však i v České republice prohýbají pod tíhou publikací, které radí, jak se prostřednictvím vůle, chtění a představ uzdravit, získat lásku, bohatství a slávu, aniž by bylo třeba se za těmito atributy životního úspěchu desítky let v potu tváře lopotit. Málokdo však těmto knihám věří stoprocentně, a to jen proto, že mnohá doporučení ani jedinkrát nevyzkoušel.
Například v publikaci Tvůrčí představivost sděluje autorka nemocným, proč jsou nemocní a jak se mohou uzdravit: Nemůžeme svoje zdraví oddělit od svého emocionálního, myšlenkového a duchovního stavu. Když si tento celek předsevzdá, že v určité situaci je třeba nevyhnutelně onemocnět, vyšle signály tělu, které ochotně projeví příznaky nemoci. Choroba je vhodná či nevyhnutelná odpověď na určitou situaci nebo na nevyřešený či nesnesitelný vnitřní konflikt. Muž onemocní nakažlivou chorobou, protože je v hloubi duše přesvědčen, že nákaza je nevyhnutelná. Žena umírá na stejnou nemoc jako její matka, protože se sama „naprogramovala“ k následování jejího osudu. Muž potlačuje celý život své pocity a nakonec umírá na rakovinu…
Začněte si představovat sami sebe v dokonalém a skvělém zdravotním stavu. Uvolněte každou část těla a dbejte, aby se v nich energie rozproudila, představujte si okolo svého těla oblak hojivé energie, představte si, jak tělesný problém mizí a jeho škodlivá energie odtéká…
Uvěřit tomuto a obdobným návodům lze až po vlastní zkušenosti s efekty, které se už dostavily po zacílení vůle, chtění a představ. Aby člověk uvěřil, že sám sebe může vyléčit, měl by rovněž uvěřit, že sám sebe do nemoci uvedl. Onemocnění mnohých orgánů vzniká sice následkem působení v podstatě známých původců nemocí, avšak až poté, když pro jejich působení v organismu připraví lidská psychika vhodné podmínky například po oslabení či ztrátě imunity, k čemuž může dojít například po silném stresu, traumatem a všeobecnou následnou rezignací, ztrátou smyslu života, potlačováním nejpřirozenějších potřeb atp.