Proč jsme nemocní? – část XXIX. Nemoci ženského prsu

Výkladová část knihy Proč jsme nemocní? od PhDr. Petra Novotného pokračuje dalším tématem, kterým jsou nemoci ženského prsu.

Nemoci ženského prsu
Ženský prs je nejobecnější a nejoblíbenější symbol ženskosti. Milostné kontakty začínají dotyky na ženiných prsou a u obou aktérů navozují stejné vzrušení, něhu a slast. Žena s bujnými a okatě nastavenými prsy se stala jednoznačným, avšak značně úzce pojatým idolem mužského světa. Prsy někdy bývají svými majitelkami právě proto zneužívány k dosažení zcela praktických cílů. Pro mnohé ženy se proměnily v útočné zbraně, ale i ve lstivé, zdánlivě bezbranně působící pasti.  I zde se proto může začas naplnit úsloví, že čím kdo zachází, tím také schází.
Kojící žena je symbolem nejkrásnějšího  a nejpřirozenějšího kontaktu mezi matkou a dítětem.  Zánět prsní žlázy se objevuje u kojících žen v prvních dnech či týdnech po narození dítěte však ukazuje, že se i toto místo a tato situace mohou stát  dějem konkrétního konfliktu (5). Zánět  zde  je zjeveným symbolem konfliktu, v němž se ego  kojící ženy víceméně snaží obstát. Kojení je totiž někdy  bolestivé, způsobováním bolesti se novorozenec dožaduje svých práv, žena si přitom uvědomuje tíhu této nezrušitelné závislosti a své odpovědnosti. Kojení také  povětšinou spolehlivě likviduje krásu dosud  pevných prsou, a  zde se pak mohou rozhořet konflikty mezi egem a mezi mocnými  pudovými silami, a z jejich výsledků se  může vyjevit tento zánět. 

Rakovina prsu
Ženy, které v době přechodu užívaly hormonální prostředky, onemocní rakovinou prsu o 26 % častěji než ostatní, navíc užívání  těchto prostředků komplikuje zjištění začínající rakoviny na mammografu, což potvrdila v roce 2003  studie chicagských lékařů, kteří sledovali dlouhodobě téměř sedmnáct tisíc žen.
Rakovina  svým zjevením na tomto význačném místě ženského těla upozorňuje na pochybení či rozpory ega, jež vrazily klín mezi  shora jmenovanou symboliku a skutečnou realitu,  a vyvolaly závažné konflikty mezi egem a vyššími patry psychiky. Napadne-li rakovinová buňka měkkou mléčnou žlázu a obrní se v ní v podobě tvrdé bulky, pak je zřejmé, že se jeden význačný symbol (rakovina) snaží zlikvidovat ženskou bytost prostřednictvím okázalého útoku na jeden z nejvýznačnějších symbolů ženskosti (5). Rakovina prsu ukazuje na  konflikty a nesrovnalosti v některých nejpodstatnějších  aspektech života ženy a v projevech její ženskosti, mezi něž patří zejména láska, něha, sex, partnerství, manželství a mateřství. Rakovina prsu odzrcadluje ve fyzické rovině například  naprosté ženino podřízení (posluhování) těmto aspektům ženskosti, anebo  vyjevuje naopak bytostnou nechuť oddávat se všem těmto přirozeným rolím například  prostřednictvím emancipace, která přerostla účelné hranice a stala se emancipací pro emancipaci, popíráním ženskosti za každou cenu, ve snaze získat psychickou podobu, která není v praxi nijak účelná.
Rakovina zobrazuje a současně v tělesné rovině  nahrazuje růst (cíl), k němuž nedošlo či nemohlo dojít v psychice, a tímto růstem (cílem) mělo být právě  vyladění ženské  bytosti. Rakovina prsu je nejčastější a nejnebezpečnější rakovinou u žen. Ženy dlouhodobě nešťastné, zklamané, ponížené, opouštěné, náhle ovdovělé a vskrytu trpící, ženy potlačující příliš dlouho a příliš důsledně svoje myšlenky, potřebu sebeprojevení, potřebu sebeprosazení, emoce a zájmy, a také ženy, které se smířlivě nevyrovnají s přirozeným koncem ženskosti, manželství a mateřství, ženy bez schopnosti vzdát se podstatných částí těchto někdejších a ještě před nedávnem tak nádherných ženských rolí, ženy žijící v dojmu, že byly  od života nespravedlivě poraženy – ty pak   mají větší  šanci, že onemocní touto nebezpečnou a zákeřnou nemocí.
Rakovina ženina prsu symbolizuje také náhlé odzrcadlení něčeho z  minulosti zcela neprožitého či  potlačeného. Zhoubná bulka v měkké prsní tkáni jako by obsahovala energii zahuštěnou z minula, mocnou energii  neprožitého, potlačovaného a potlačeného, energii jednající erupčně rychle, agresivně a nesmlouvavě. 
Podle zjištění MUDr. R. Dahlke (5)  lze u pacientek s rakovinou prsu vystopovat  téměř bez výjimky zvláštní  mateřské vztahy od neexistujících, přes potlačované až po neobyčejně hluboké. Rakovinou  prsu onemocněly tedy i ty ženy, které nerodily, i ty které rodily, ale nekojily, ale také ty, co rodily i kojily a svoje mateřství prožily s nezvykle intenzivním, byť pozitivním emočním nasazením.
Nejméně postiženy rakovinou prsu jsou ženy, které porodily v mladém věku několik dětí. Když mají děti až ve věku nad 25 let, riziko už opět stoupá. Ženy, které mají děti teprve ve věku přes třicet let, se ocitají ve vyšším riziku  než ženy bezdětné, píše MUDr. R. Dahlke, čímž poukazuje na fakt, že nejpřirozenější je rození dětí vzápětí po dosažení dospělosti, což je ovšem  trend platící možná do první poloviny dvacátého století, který však dnes už zcela upadl (o příčinách tohoto jevu je  pojednáno v příloze II.).
Rakovině prsu se proto  snadněji vyhnou ženy, které se vzdají extrémních životních strategií, předsudků, ambicí a emocí, a naopak se budou se snažit o příklon k přirozenému ženskému průměru. Například kromě přirozeného ženského údělu  najdou také  životní cestu, po níž by měly shodně kráčet všechny lidské bytosti, a nejen ženy.  Přílišná poslušnost, podřídivost, oddanost, věrnost až za hrob, ochota obětovat málem vše pro jiné, to necharakterizuje ideální ženskou bytost, ale spíše závislou ženskou „rozbitost“ vydanou napospas vůli a emocím jiných.
Rakovině prsu se proto  snadněji vyhnou ženy, které se vzdají extrémních životních strategií, předsudků, ambicí a emocí, a naopak se budou se snažit o příklon k přirozenému ženskému průměru. Například kromě přirozeného ženského údělu  najdou také  životní cestu, po níž by měly shodně kráčet všechny lidské bytosti, a nejen ženy.  Přílišná poslušnost, podřídivost, oddanost, věrnost až za hrob, ochota obětovat málem vše pro jiné, to necharakterizuje ideální ženskou bytost, ale spíše závislou ženskou „rozbitost“ vydanou napospas vůli a emocím jiných.
Naopak snaha ženy po seberealizaci za každou cenu, i za cenu ztráty některých aspektů  ženskosti,  je rovněž extrémem ega, kterému by ženy měly umět odolat. Psychický růst nenastoluje konflikty, naopak navozuje harmonii, což je spolehlivý ukazatel správnosti ženina počínání, po němž není potřeba zobrazit pochybení rakovinou. Ženy, které přežily rakovinu prsu a vyléčily se,  i když po amputaci ztratily  část své ženskosti, někdy paradoxně prožívají nečekané pocity pohody a štěstí z nového životního nasměrování a seberealizace. A to i v případě, když byly donuceny vzdát se části své ženskosti a namísto toho vstoupily na životní cestu, na níž se už tolik neobětovává a nežije se jen pro druhé, ale kde lze žít i pro sebe, sebe sama zaopatřit a splnit si dávno už zasunuté životní cíle. Smutným omylem je, že  tuto vlastní  ženskou cestu nastoupily z donucení až poté, kdy o část své ženskosti přišly.