Proč jsme nemocní? – část XXXII.

…a pokračujeme v objasňování příčin nemocí zažívacího ústrojí, jak na ně ve své knize Proč jsme nemocní? nahlíží psycholog PhDr. Petr Novotný. Tentokrát máme jedno citlivé téma, o kterém se ve společnosti nemluví, a také jedno téma obávané…

Hemoroidy
Jsou řitní žilní městky (zlatá žíla) v okolí dolní části konečníku a řitního kanálu. Obvykle jsou následkem dlouhodobější zácpy. Vnitřní hemoroidy se projevují krvácením, když totiž vyhřezávají do řitního kanálu, kde stojí v cestě exkrementům. Zevní hemoroidy jsou často zaníceny a pak rovněž krvácejí. Hemoroidy postihují od konce středního věku ve větší či menší míře  většinu populace. Nejméně časté jsou hemoroidy těhotných žen, které zmizí za čas po porodu. Vznik hemoroidů ulehčuje nadměrná tělesná hmotnost, sedavé povolání (vysedět si hemoroidy), chronická zácpa (nadměrné „tlačení“ při zácpě) a slabost a nízká elasticita konečníkové tkáně.  Hemoroidy se stále častěji odstraňují chirurgicky (dnes už málem bezbolestně a nekrvavě), nebo takzvanou sklerotizací – injekčním vstřiknutím látky, která vede k jejich izolaci a ke zjizvení.  Svědění a bolestivost hemoroidů se konejší  avirilovou mastí nebo čípky.
Primární příčinou manifestačního zjevení hemoroidů je  však brzdění (omezování výdeje) psychické energie, která je k dispozici. Ego mohlo mít například značný akční rádius ve vnějšku, a najednou jej nemá, ztratilo jej. Odešlo případně nečekaně z dobře padnoucího  profesního postu,  anebo zestárlo a zlenivělo, či se už bojí započetí velkých akcí a  jen se veze, zadržuje tvůrčí elán a energetický potenciál (nebo potlačuje agresivitu), zdaleka nevydává síly, které má k dispozici, zadržuje je, nebojuje, neprosazuje se, už nepřeskakuje, ale spíše podlézá překážky, zpomaluje životní tempo příliš brzy a rychle, stejně je pak brzděn a zpomalován psychický rozvoj a harmonizace celé bytosti. Proud síly a aktivit ustal, nebo byl ubrzděn.
Hemoroidy, jež se zjevují uvnitř či vně konečníku, symbolizují a současně také tvoří  překážku (přehradu) a brzdu, které vznikly (postavily se do cesty) po zabrzdění přirozeného proudění psychické energetiky, a ve fyzickém zrcadle brání a brzdí také normální defekaci.  Brzda brzdí tak silně, až se odře „brzdové obložení“ a zjeví se krev. Hemoroidy zobrazují „dole“ onu utlumovanou energii či její zastavení, k níž předtím došlo „nahoře“.  Postižený pak sedí sám na sobě, na svých bolestivých brzdách, na nadbytečné tkáni, jenž se uvolnila z konečníkového vaziva (5). Není-li odstraněna  psychická brzda a neuvolní-li se přirozené proudění energie, zjevují se nové (stolici brzdící) hemoroidy znovu i po operativním odstranění.
Vyplatí se proto svoje ego zapřáhnout, vybíjet potlačovanou energii, odstranit zjevné i zahalené překážky v psychice, a obnovit  směřování ega k objektivně nezastavitelnému růstu,  a hnát znavené, zlenivělé nebo čímsi postrašené ego znovu vpřed.

Syndrom dráždivého tračníku (SDT)
Tračník je částí tlustého střeva. Nemocní přicházejí k lékaři a stěžují si na rozmanité poruchy či nepříjemné průvodní jevy defekace (na průjem, zácpu, bolesti v břiše, nutkavou potřebu k defekaci, k níž není objektivní důvod, na kručení v břiše, na pocity tlaku a plnosti, na přelévání střevního obsahu atp. Obdobné potíže, jenž navozuje právě tračník, jsou dvakrát častější u  žen než u mužů, vyskytují se poprvé už v dětství a  adolescenci,  první návštěva u lékaře se však uskuteční povětšinou až mezi 30-50 roky.
U drtivé většiny  osob s těmito či obdobnými obtížemi  bylo zjištěno předchozí citové strádání v dětství, které jako by zablokovalo schopnost zbavit se přirozeným způsobem následků rozmanitých psychických konfliktů (psychické veteše, jedů a nepotřebných zbytků),  což se pak vyjevilo v tak či onak zablokovaných procesech, jež mají zrcadlovou funkci také v tělesné rovině.  Například v případě  ženských pacientek vyšlo najevo, že jejich matky měly význačné konfliktní situaci se svými matkami (babičkami pacientek) a následky těchto konfliktů pak matky  přenášely  na dcery, což u nich nastolovalo trvale negativní citové naladění, zejména však pocity opuštěnosti.
Nemocní se syndromem dráždivého tračníku jsou častěji rozvedení,  svobodní či osamocení, přičemž první závažné či trvalejší potíže se vyjevily například při ovdovění, rozvodu či po úrazech.  Osobnostně  mívají sklony k perfekcionismu, umíněnosti, puntíčkářstřví a k agresivitě. Vesměs jsou asteničtí, ale výkonní a aktivní,  mnohdy však s chudým citovým a sexuálním životem.

Rakovina tlustého střeva a konečníku
Maligní (zhoubný, malus – lat. zlý) proces, jenž mohl vzniknout také malignizací, přeměnou původně nezhoubného nádoru. Například některé polypy ve střevech se mohou stát základem zhoubného nádoru. Signálem o této rakovině je zjevení krve ve stolici, pozdější problémy – hubnutí či bolestivost – jsou už velmi pozdními  příznaky.
Tato nemoc zjevuje s velkou naléhavostí, že se opravdu nelze  upínat k budoucnosti, když přítomnost je neřešenými a starými problémy doslova blokována, nebo, že nelze žít  opatrnicky jen sám za sebe, navíc s mohutnými, vesměs už „zkaženými“ a nepoužitelnými psychickými zásobami z minula.  Překotný růst, jenž tato rakovina zjevuje ve fyzické (anální) sféře, dohání dlouho zanedbávaný růst (vývoj) v analitě psychické.
Rakovinu často předcházela chronická zácpa či hemoroidy (viz shora). Lékaři proto pacientům s chronickou zácpou či s hemoroidy  téměř vždy odebírají tkáň k histologickému zkoumání, z čehož lze odvodit fakt, že   lehčí symbolice by nemuselo být porozuměno, či by mohla být brána na lehkou váhu.
Rakovina, jíž předcházela mnohaletá zácpa či mnohaleté potíže s hemoroidy, jako by naznačovala, že se vyšší vrstvy psychiky rozhodly k razantnějšímu vnějšímu vyjevení ukrývaného niterného obrazu. Vývoj nelze ubrzdit ani zastavit, oznamuje tato rakovina. Vše, co pozastavujeme, shromažďujeme a zadržujeme je brzdění energie, která ztratila šanci proudit, svítit a oživovat a zahřívat jiné.
Nejzdravější lidé na světě začínají žít  každý den od úplného počátku bez včerejšího předzásobení, a nelámou si hlavu tím, co se stalo včera a jaká je předpověď pro zítřek.  Naopak lidé, kteří křečkují v psychofyzické rovině pro budoucnost, protože se neodvažují prožít událost naplno v dané chvíli, pak takto  brzdí proudění energie (a to  i včetně své agrese) v přítomnosti, a mají díky této brzdící (zadržovací) tendenci záhy zdravotní potíže. Kdo se doslova topí ve vlastních psychických exkrementech – zadržuje přílišné zásoby starých emocí, vzpomínek, postojů, předsudků, vlastních i cizích norem, závislostí, omylů, starých zásluh, provinění a křivd, ten je také unášen proudem nestráveného minulém chaosu,  belhá se  a brodí se v neprůchodném kalu odbytého včerejška.
Žij tady a teď, přijímej a vydávej rovnoměrně a nic neskladuj a neodkládej na zítřek! Jenže kdo z nás dokáže respektovat tento nejstručnější preventivní, ale i terapeutický návod? Kdo umí zůstat celý život průchozí a udržet si tak schopnost přijímat vše nové a podněcující, tedy schopnost růstu?  Kdo umí přijímat a pozdržet jen to, co v dané chvíli potřebuje k cestě?  Kdo z nás je tak moudrý a cítí každodenní povinnost  zbavit se  včerejší veteše?