Tak trochu opomíjený vitamin K…

Asi všichni tušíme, proč je důležitý vitamin C a v čem je obsažen, často se hovoří i o vitaminu D, ale co víme například o vitaminu K? Proč ho potřebujeme a v čem bychom ho měli hledat? O tom píše ve své knize Jak nám můžou pomáhat i škodit vitaminy a minerály prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Kniha obsahuje mnoho fundovaných, ale srozumitelně podávaných informací o tom, jaké minerály a vitaminy naše tělo potřebuje, proč je potřebuje v jakém množství, a také jakých potravinách jsou obsaženy – a to je důležité vědět, pokud to s péčí o své zdraví myslíme vážně…
Kniha prof. Strunecké je součástí rozsáhlé a tematicky bohaté meduňkové edice a snadno ji získáte na našem e-shopu, podívejte se na www.knihovnickamedunky.cz

Vitamin K není v široké veřejnosti příliš známý a jeho užívání se doporučuje zpravidla pouze pacientům s poruchou srážlivosti krve. V poslední době se však ukazuje, že tento vitamin bychom neměli ve zdravé stravě opomíjet.

Označení vitamin K dostaly tři látky, které ovlivňují srážení krve – koagulaci (proto K). Mezi příznaky jeho nedostatku patří časté krvácení z nosu a dásní, snadno vznikající modřiny, případně krev v moči a ve stolici nebo i extrémně silné menstruační krvácení. Nedostatek vitaminu K je však spojován i se vznikem osteoporózy u žen po přechodu a se snadnou lámavostí kostí. Klinická pozorování v poslední době ukazují, že vitamin K je společně s vitaminem D₃ absolutně nezbytný nejen pro zajištění pevných kostí, ale i v prevenci srdečně-cévních onemocnění, a dokonce i v prevenci některých typů rakoviny. Vitamin K je proto někdy označován jako zapomínaný vitamin, protože jeho důležité účinky jsou přehlížené.

Tři typy vitaminu K
Existují dvě přirozeně se vyskytující formy vitaminu K. Vitamin K₁ – fylochinon, je syntetizován rostlinami. Vitamin K₂ – menachinon, produkují bakterie ve střevech. Existuje ještě syntetický vitamin K₃ – menadion, přidávaný do zvířecích krmiv, z něhož se v organismu vytváří K₂. Menadion je však v ČR povoleno používat pouze ve veterinární medicíně a je zakázáno podávat ho lidem. Ukazuje se, že K₁ a K₂ jsou v organismu využívány rozdílným způsobem. Zatímco K₁ je využíván především pro srážení krve a jeho hlavním orgánem působení jsou játra, K₂ hraje důležitou úlohu v nekoagulačních dějích, a to v metabolismu a mineralizaci kostí, v buněčném růstu a v metabolismu buněk cévní stěny.

Přirozené zdroje vitaminu K₁
V rámci prevence by měl potřebám našeho těla postačovat fylochinon (K₁) z potravy, zejména listové a zelené zeleniny. Je rozpustný v tucích, a proto bychom měli pro jeho využití konzumovat uvedené zdroje společně s tuky, jako je například olivový olej, sádlo a máslo. Doporučené denní dávky jsou 30–90 mikrogramů (µg) pro děti a mládež, pro dospělé 90 μg.  Některé zdroje vitaminu K₁ jsou uvedeny v tabulce 19. Vitamin K₁ jde z potravy přímo do jater a zajišťuje správné srážení krve.

Tabulka 19. Zdroje vitaminu K₁

Potravina	Množství potraviny	µg vitaminu K1
olivový olej	1 polévková lžíce	8,1
vařená brokolice	1 hrnek	220
syrová kapusta	1 hrnek (sekané)	547
syrový špenát	1 hrnek (sekaný)	145
zelený listový salát	1 hrnek (sekaný)	62,5
petrželová nať	1/4 hrnku	246

Přirozené zdroje vitaminu K₂
Menachinon (vitamin K₂) vytvářejí bakterie ve střevech. Tento typ vitaminu K působí v kostech a ve stěnách cév. Je také obsažený ve fermentovaných potravinách, kde jeho množství převyšuje množství vitaminu K₁ v běžné zelenině. Bohužel, nejsme zvyklí spotřebovávat dostatečné množství fermentované stravy. Její zařazení do každodenního jídelníčku je však užitečné z mnoha dalších důvodů. Je to spolehlivý způsob, jak vytvářet dobré podmínky bakteriím ve střevech, zejména po léčení antibiotiky. Léčení antibiotiky totiž důkladně zdevastuje naši mikroflóru ve střevech a trvá to až dva měsíce, než se dá opět do pořádku. Fermentovat se dá každá zelenina a takové zpracování šetří i naši peněženku. Kromě vitaminu K₂ obsahuje fermentovaná potrava 100násobně víc probiotik než jakýkoliv suplement. Doporučuje se proto přidávat fermentovanou zeleninu ke každému jídlu. Syrová fermentovaná strava dokonale střevo pročistí a detoxikuje. Dalšími zdroji potravy, které obsahují vitamin K₂ jsou i mléčné bioprodukty jako měkké sýry, máslo, kefír, domácí jogurt, avšak měly by to být produkty připravené fermentací z nepasteurizovaného mléka krav, ovcí a koz, které se pásly na trávě. Vzhledem k tomu, že takové produkty nejsou běžně nabízené v hypermarketech, jistějším způsobem je příprava vlastní fermentované zeleniny.

Jak si připravit fermentovanou zeleninu?
Optimální je pořídit si na svoje fermentace hliněnou nádobu s víkem, „zelňák“, jaký se ještě najde v mnohých venkovských chalupách nebo se dá koupit na keramických trzích. Další postup v domácnosti je jednoduchý: Nakrájíte, nastrouháte, natrháte zeleninu, přidáte trochu soli, těsně ji napěchujete do nádoby (je nutné vytlačit veškerý vzduch) a můžete přidat lžičku láku z kyselého zelí, šťávu z nastrouhaného celeru nebo ponecháte zeleninu divokému přírodnímu kvašení. Navrch se může přikrýt zelným listem. Nádobu je třeba uzavřít a nechat stát 5–7 dní. Poté, kdy zelňák otevřete, si rozdělte fermentovanou zeleninu do malých skleniček, ve kterých ji můžete v ledničce uchovávat po řadu dnů a konzumovat postupně.
Zařazení fermentované zeleniny do každodenního jídelníčku je užitečné nejenom pro zabezpečení produkce vitaminu K₂, ale zejména pro udržení zdravých střev, které mají pro naše zdraví zcela klíčovou úlohu (více viz v knížce autorky: Jak přežít dobu jedovou?).

Další účinky vitaminů K
Badatelé a lékaři na různých klinikách v poslední době zjišťují, že dostatečný příjem vitaminů K je prospěšný v prevenci Alzheimerovy nemoci a diabetu 2. typu, protože zlepšuje citlivost organismu vůči inzulinu. Vitaminy K mají i důležité antioxidační vlastnosti, které patrně přispívají k jejich příznivému působení v prevenci rakoviny prostaty, karcinomů plic, jater, kolorekta a leukémie. Jejich podávání zpomaluje růst nádorů.
Ve veliké studii nazvané Prospect-EPIC sledovali badatelé po 10 let soubor 16 000 postmenopauzálních žen ve věku 49–70 let a zjistili, že podávání vitaminu K₂ v dietě výrazně snížilo výskyt srdečně-cévních onemocnění. Rotterdamská studie, která zahrnovala sledování souboru 7802 mužů a žen v letech 1990–2000 rovněž potvrdila vliv příjmu vitaminu K₂ na snížení výskytu srdečně-cévních nemocí, a dokonce prokázala, že osoby, které užívaly 45 µg vitaminu K₂ denně žily o sedm let déle než osoby, které užívaly pouze 12 µg.Nedostatek vitaminu K u kojenců
Ačkoliv z mnoha důvodů doporučujeme výhradně kojit alespoň 6 měsíců, mateřské mléko má relativně nízký obsah vitaminu K a současná medicína doporučuje již od roku 1944 podávání vitaminu K novorozencům. Novorozenci mají obecně nízkou hladinu vitaminu K, protože tento vitamin se špatně přenáší přes placentární bariéru. Střeva novorozenců nejsou dosud kolonizována bakteriemi syntetizujícími menachinon a cyklus vitaminu K nemusí být u novorozenců plně funkční. Lékaři se proto obávají, že jeho nedostatek u novorozenců by mohl vést až k neočekávanému krvácení, které může být život ohrožující. Za ohrožené se považují zejména předčasně narozené děti a novorozenci s nízkou porodní váhou nebo děti matek, které užívaly antibiotika či antikoagulační léky, děti porozené císařským řezem i děti porozené pomocí kleští.
Někteří pediatři kritizují injekce vitaminu K₁ novorozencům (tato forma se používá, protože je nejlevnější) a argumentují tím, že zdravý novorozenec má již v 5.–7. dnu normální hladinu protrombinu s dosažením maxima v 8. dnu. Uvádějí, že novorozenec dostává v bolestivé intramuskulární injekci dávku vitaminu K₁, která je 20 000krát vyšší než potřebná dávka a není vyloučené, že může narušit zdravý vývoj imunitního systému. Doporučují proto dávat přednost orálnímu podávání vitaminu K v kapkách (u nás se aplikuje i tato forma). Perorální podávání vitaminu K novorozencům je rodiči lépe přijímáno, vyžaduje však jejich spolupráci a může být zvoleno pouze u novorozenců, kteří nejsou v rizikové skupině. Každopádně by kojící matky měly dbát na dostatečný příjem vitaminu K a zajistit tak jeho dostatečný obsah v mateřském mléce.