Proč jsme nemocní? – část XXXVII.

Co nám ukazují nemoci ledvin? Přečtěte si další tematický okruh z knihy PhDr. Novotného Proč jsme nemocní... Věděli jste třeba, že nemoci ledvin úzce souvisejí s tématem partnerství?

Nemoci ledvin

Ledviny jsou uloženy podél páteře mezi částí bederní a hrudní. Ledviny čistí krev, regulují množství tekutin a solí v těle. Základní jednotkou ledvin je nefron (glomeruly a tubuly), který tvoří, upravuje  a  expeduje moč.  Ledviny jsou jedním z párových orgánů (plíce, vaječníky, varlata, ledviny), jejichž  onemocnění signalizuje povětšinou vždycky souvislost například s chybnou komunikací, kooperací, přetrhanými sociálními vztahy a především s poruchami nebo s koncem partnerstvím.

Nemoci ledvin ukazují i na fakt, že nebyl využit princip přirozených korekcí sebe sama, který spočívá v umění odzrcadlit se,   směnit se objektivně v dobrém i zlém v jiném člověku, což vede k trvalému psychickému očisťování a vyladění a také k odstranění minulých rozporů v  partnerství.
Funkce ledvin v tělesné rovině  je totiž především čistící a ladící.  Psychické   přehmaty a chyby při sebeladění, sebečistění, sebezcelování a sebezdokonalování naší bytosti jsou s důslednou symbolikou zjevovány  v tělesné rovině právě nemocemi ledvin. Chceme-li být šťastní a zdraví ve smyslu správné funkce ledvin, měli bychom hledat spíše partnery, kterých si ceníme více než sebe, namísto hledání těch partnerů, kteří si cení  více nás než sebe, je rovněž zdravější směřovat k harmoničtějším cílům než k disharmonickým.
Závažný nesoulad v partnerství způsobuje často značné deformace v psychice, která následně nastoluje nejen nemoci ledvin, ale případně také rakovinu, vysoký krevní tlak, infarkt nebo mozkovou mrtvici.  Před těmito chorobami se můžeme zachránit na poslední chvíli případně jen útěkem z partnerského svazku, který už dlouho svírá nebo doslova drtí naši psychiku.
D. Klinghardt zjistil u pacientům s ledvinovým onemocněním vyšší hladinu strachu, jenž se odvíjí z pocitů provinění, bezmoci, egoismu, zklamání, nedostatků soucitu, nejistoty a z následků jiných postižení.
Ledviny filtrují všechny látky, které se dostávají do krevního oběhu. V prvním případě fungují na principu obyčejného síta, které dokáže zachytit částečky ve velikosti nejmenších bílkovin. Druhý způsob filtrace škodlivin je složitější, jde o dva procesy, o takzvanou osmózu a protiproud, které udržují krev ve stabilním, průměrném pH faktoru. Krev není díky těmto procesům ani příliš kyselá, ani příliš zásaditá, což je  fakt nádherné chemické rovnoháhy zabezpečující naše zdraví. Lidová mystika praví, že muž chce něco zcela jiného, než chce žena, protože hledá  za partnerku ženu, a žena si ve stejném principu za partnera najde muže,  a tímto  tímto zcela odlišným způsobem si každý z nich nalezne prý svoji lepší půlku. 

Mužský psychický pól je pak zabarven kysele (jang), ženský psychický pól je zásaditý (jing), přičemž kyselost je v sociální rovině vnímána jako dominující (agresivní) složka a zásaditost jako submisivní (kooperující) složka. Smysl partnerství pak představuje prostředek k nalezení  důležitého harmonizujícího zbytku, který v naší bytosti dosud citelně chyběl (5),  a fakticky tak vyladadíme kyselost a zásaditost, zcelíme jang a jing v harmonicky funkční – integrovaný, či aspoň kooperující  stav, a také se zbavíme přílišného (škodlivého či „jedovatého“) individualistického nadbytku. Vzdáme-li se  nadbytečné části svého ženského či mužského psychického akcentu, pak jsme schopni se uvnitř svého nitra definitivně zcelit.
Také podle mínění MUDr. C. G. Junga spočívá partnerství v úspěšném či neúspěšném hledání té části naší bytosti ve vnějšku, která nám chybí ke zcelení a k dosažení pocitu celistvosti, a jejíž existenci jaksi tušíme ve svém osobním nevědomí (muž tuší, že mu k dosažení celistvosti chybí část zvaná anima -žena, žena pak hledá část zvanou aminus-muže). 
Partnerství  tedy chápejme jako nutkavé (povinně neodvratné) mužské hledání ženy a zrcadlení se v její odlišnosti, a ženino odzrcadlování se odehrává po nalezení zbytku své bytosti kdesi v mužském světě.  Mezi některými partnery vznikne  tak silná  závislost, že smrt jednoho z nich, vede ke smrti druhého, v tomto případě se ovšem nepodařilo uskutečnit nejdůležitější poslání  partnerství, protože  s partnerem žijeme  zejména proto, abychom se dokázali zcelit sami se sebou a nikoli proto, abychom se na něm stali zcela závislí a zhynuli vzápětí po jeho smrti. Toužíme-li po mrtvém, toužíme po vlastní smrti, čím je tato touha vehementější, tím dříve se k nám  smrt dostaví.
Vědeckými experimenty bylo potvrzeno, že mužský organismus vyrábí některé typicky ženské hormony a  ženský organismus pak hormony mužské, takže touha naší bytosti po nalezení své druhé poloviny není daná jen potřebou psychickou, ale je disponovaná i geneticky. Někdy se přihodí, že tyto opačné hormony „zapracují“ na našem těle, ženě vyrazí například chloupky na bradě, některým mladíkům začnou růst prsa. 

Partnerství není lidským vynálezem, o čemž svědčí tisíce důkazů v rostlinné i v živočišné říši. Partnerství není zdaleka podmíněno sexem, o čemž rovněž najdeme důkazy u živočišných druhů, které se na rozdíl od člověka přežily na Zemi už miliony let. Partnerství je povinným hledáním vlastní celistvosti z rozhodnutí přírody, které je úspěšně korunováno nalezením onoho bolestně chybějícího zbytku vlastní psychiky v jiné bytosti. Když tento zbytek úspěšně nalezneme a po čase jej přijmeme, cítíme se, a také konečně jsme, vyladěni.
Každý odborník na lidské vztahy zjistí po jisté praxi, že v partnerství vskutku beze zbytku platí lidová moudrost : Podle sebe soudím tebe! Ve funkčním partnerství objevujeme na svém protějšku, a pak nenávidíme či milujeme, především svoje vlastnosti, a učíme se je objevovat v bytosti opačného pohlaví, čemuž psychologové říkají projekce, nebo Jungovo zrcadlo. Stydíme-li se například za svého partnera, pak je jasné, že se vlastně, aniž bychom to případně tušili, stydíme sami za sebe. Máme-li pocit, že s partnerem marníme život, pak mrháme zejména jeho životem. Nedůvěřujeme-li partnerovi, pak právě my sami nejsme dost spolehliví, přisuzujeme-li mu lakotu, pak jsme my sami lakotní, a v tomto smyslu by bylo možno citovat stovky dalších, vesměs význačných obvinění směřovaných vůči partnerovi, v nichž se odzrcadlovávají právě naše vlastní zjevné, anebo uvnitř našeho nitra zakuklené nectnosti. Poznáme-li, že partnerovy nedostatky, které nám tolik překážejí, jsou naše vlastní vlastní nedostatky, pak se z našich handicapů stane jakási psychická moč a psychické ledviny ji vyexpedují z naší mysli. V publikaci  Nemoc jako cesta  nalezneme brilantní vystižení smyslu partnertství:
Partnerství dosáhlo cíle v podstatě tehdy, jestliže se jeden obejde bez druhého. Jedině tak bylo naloženo se slibem „věčné lásky“ tak, jak se patří. Až přijmeme do své duše všechno, co partner představuje, až všechny své projekce přijmeme za své a vyrovnáme se s nimi, až se zbavíme přitažlivosti i odpudivosti…
Úspěšné partnerství vede po čase k příznivé akceptaci sebe sama, a také k vyladění vlastní bytosti se vším, co je dobré a obecně prospěšné. Naopak napomůže ke zbavení se všeho, co je škodlivé a disharmonizující. Pozitivním efektem partnertství je například vyrovnání se s vlastní odlišností  i odlišností ostatních, s kvalitou vlastních dispozic a omezení, s vlastní i cizí pomíjivostí,  a s dočasností všech zdánlivě věčných principů, což přispěje k růstu naší bytosti a k jejímu oduševnění.
Vyladíme-li se a smíříme-li se nejen takzvaně s bohem a lidmi, ale především sami se sebou a začneme-li se mít konečně dostatečně rádi „aspoň“  v těchto vyjmenovaných ohledech, pak jsme využili partnerského údělu.

Zánět ledvin
Často se šíří z močového měchýře a uvnitř ledvin se  skrze ledvinové pánvičky rozšíří do ledvinové tkáně. Zánět se může dostat do ledvin také  z mandlí, z nosních dutin, nebo ze zubních zánětů, anebo v důsledku spály. Zánět ledvin je často doprovázen vysokými horečkami, blouzněním a zimničními záchvaty. Projevuje se nadměrné nutkání k  močení,  které je bolestivé.
Příčinu  aktuálního konfliktu v oblasti partnerství a vztahů lze vystopovat a rozšifrovat podle toho, odkud přišel. Nastal-li v důsledku spály, pak je  téměř jisté, že v rodině postiženého dítěte došlo k prudkému vztahovému či emočnímu zlomu (rodiče se rozvádějí, v rodině vládne napětí a nejistota, dítě se cítí ohroženo). Přišel-li zánět ze zhnisané zubní tkáně, pak je nutno ve vztahových  problémech hledat skryté, neuvědomované či potlačované agrese. Přichází-li z močového měchýře, pak je třeba pátrat v symbolice, kterou zjevuje ve vztazích právě močový měchýř. Krční mandle a jejich záněty symbolizují vzrůstající strach (úzkost) a potřebu obrany před nedalekým či trvale přítomným a vesměs zakukleným nepřítelem (spolužáci, učitelé, rodinný příslušník, obtížný  partner, nemoc v rodině). Při zánětu ledvin dochází k omezení filtrační schopnosti ledvin, při terapii a vhledu do symboliky zánětu jde hlavně o to, aby akutní omezení pominula a nevyvinula se v omezení chronická.
Rakovina ledvin ničí ledvinové buňky až do stavu, kdy ledviny nejsou už s to plnit svoji čistící a harmonizační funkci. Tento fakt odzrcadlovává v tělesné rovině s velkou pravděpodobností tytéž vážné psychické nedostatky, díky kterým byly z části nebo zcela zablokovany procesy (programy) sebevylaďování, harmonizace a odstraňování chybných sebereflektujících  postojů. Symbolizuje a i konkrétně vyjadřuje skutečnost, že nebylo započato nebo ustalo sbližování povětšinou vlastních, dosud nesmiřitelných psychických protikladů prostřednictvím životního partnerství či jiných partnerských bytostí.  Životní partner (ale i jiné partnerské bytosti) nastavuje vybroušené zrcadlo, v němž se neodráží partner, ale ten, který na tohoto  partnera (na toto zrcadlo) hledí.  Partner je zrcadlo, v němž máme šanci spatřit vlastní deformovaný  obraz, a pak jej vycizelovat tak, abychom se nejen jemu, ale především sami sobě líbili. Líbíme-li se ostatním, pak také nastal čas, abychom se zalíbili sami sobě a zamilovali se sami do sebe.  Milujeme-li sami sebe, pak se v naší bytosti rozprostírá klid a harmonie, soulad bez rozporů. 

Rakovina ledvin dosvědčuje v tělesné rovině ztrátu podstatné části   sebereflexe ega,  a také značnou nefunkčnost sebečistících psychických procesů. Nemocný rakovinou ledvin jako by se podstatně  vychýlil od přirozeně vytýčené cesty, na níž se měl zbavovat svých starých a zkreslených (idealizovaných) představ o sobě, či deformovaných představ o jiných lidech,  a tímpádem ustal v psychickém růstu. Rakovina  ledvin zjevuje náhražku tohoto růstu svým  bujením.
Ledvinové kameny patří k lehčím, ale přesto k obtížným a bolestivým ledvinovým onemocněním. Ledvinové kameny vznikají koncentrací, srážením a krystalizací nadprůměrného množství chemických látek v moči, což  povětšinou těsně koresponduje  množstvím vypitých tekutin. Kdo pije hodně, ten se  pak snadněji  močením zbavuje těchto nadbytečných (škodlivých) chemických látek a snižuje riziko vzniku ledvinových kamenů a ušetří si  nesmírnou bolestivost ledvinových kolik. Kdo pije málo, nebo dokonce skoro vůbec, neprojevuje pouze skutečnost, že údajně nemá žízeň, ale především demonstruje neochotu řešit či aspoň ředit svoje  psychické problémy (partnerství a nejbližší kooperace) a ani se jich neumí zbavit, přestože mu škodí. Nechce je ani „rozbít“, či aspoň rozředit, aby byly snáze odstranitelné a řešitelné, naopak je  díky své psychické malomyslnosti shromažďuje,  koncentruje a zahušťuje, což se odzrcadlí  také ve fyzické rovině tím, že chemické látky zkrystalizují a  promění se v kámen. 

Symbol, kvůli kterému byly zjeveny, a tedy faktickou příčinu vzniku ledvinových kamenů musí nemocný hledat zejména ve své psychice. Kámen či písek v ledvinách, zkamenělé slzy, které neodtekly, symbolizují psychické ustrnutí či zastavení nezbytných korekcí psychického vývoje, oné cesty vpřed bez škodlivých pozůstatků minulosti.
Ledvinové „zkameněliny“ svědčí demonstrativně o neschopnosti ega zbavit se starých, nefunkčních a tudíž škodlivých vzorců chování, pociťování  a  prožívání, zejména  v rozličných podobách partnerství. Svědčí také o konzervaci a koncentraci už příliš dlouho nastolovaných, škodlivých a  bolestivých, jenže důsledně neřešených témat, jež ego důsledně zametalo pod koberec. 
Kámen či písek v ledvinách jakoby nám prostřednictvím nesmírné  bolesti oznamoval, že  se už začínáme proměňovat v živé sochy, když jsme v některých ohledech psychicky ustrnuli tak, že nejsme s to už ani z vlastní psychiky odstranit  jedovaté rmuty  a otrávená témata.