Podvýživa v době hojnosti

V současné době se hodně hovoří o problému nadváhy nebo obezity u mnoha lidí v populaci, méně se už setkáváme s informacemi o lidech, kteří sami sebe – v dobré víře nebo z nedostatku informací – uvedli do stavu podvýživy… Článek připravila MUDr. Ludmila Eleková.

O podvýživě se v rozvinutých zemích mluví obvykle v souvislosti s obezitou: lidé jsou překrmení, obézní, ale v jejich kaloricky příliš bohaté stravě zároveň chybí dostatek živin. Mluví se o skryté podvýživě u lidí na pohled dobře živených. Máme spoustu kaloricky bohatého jídla a málo pohybu, přesně jako domácí zvířátka ve výkrmu.

Projevy podvýživy
Ve světě hojnosti bychom neočekávali, že uvidíme lidi, kteří jsou zjevně podvyživení. Nemají nadváhu, mají málo aktivní tělesné hmoty. Ve své praxi je vídám celkem často. Nemyslím tím přirozeně štíhlé až hubené lidi, kteří jedí spoustu jídla a prostě nepřiberou, ani lidi v tíživé sociální situaci, kteří by na jídlo neměli peníze. Ti naopak bývají často tlustí, protože konzumují hojně levných škrobových potravin. Mám na mysli skutečně podvyživené lidi, konzumující málo výživnou stravu, lidi se zjevnými známkami podvýživy i podle laboratorních vyšetření.
Většina jich je ve středním a vyšším věku, i když ani vcelku mladí lidé nejsou výjimkou. Na těch starších jsou ale důsledky mnohem více znát. Do mé ordinace přicházejí s obtížemi přímo vyplývajícími z nedostatečné výživy. Díky dlouhodobému studiu výživy a praxi jsem schopna podle toho, jak člověk vypadá, velmi přesně odhadnout způsob jeho stravování. Nejpozději od zhruba čtyřiceti let věku je to vepsané v tváři a v těle.
Lidé, které mám na mysli, jsou „seschlí“, hubení, s ochablou kůží. Vypadají starší, než jsou, někdy až o deset let. Mají nedostatečnou svalovou hmotu, obvykle ohnutá hubená záda, hubené končetiny, někdy paradoxně trochu tuku na břiše, i když břicho je spíš jen z nedostatku svalů povolené. Pleť mají bledou nebo nažloutlou, chybí jim zdravý ruměnec. Stěžují si na únavu, zimomřivost, bolesti hlavy, zad, kloubů, svalovou slabost, někdy zažívací potíže, zácpu, křeče a otoky nohou. Někdy je trápí i  horší paměť, většinou ale působí poněkud zmateně, nesoustředěně, obtížně si vybavují anamnézu, působí zpomaleně a tupě. Mohou mít již diagnostikované nějaké nemoci, například aterosklerózu a jiné nemoci srdce a cév, poruchy imunity, počínající degenerativní onemocnění mozku. Kupodivu jim byla jen málokdy správně vyšetřena štítná žláza, přestože mnoho jejich příznaků by každého myslícího lékaře na její poruchy mělo navést.
Ti lidé prostě nejsou zdraví. Kdyby byli zdraví a cítili se dobře, asi by nedorazili do mé ordinace. Před návštěvou u mne obvykle již absolvovali různá vyšetření, konvenční i nekonvenční. Někteří přinesou seznam výživových doplňků a vitamínů, které užívali a užívají nebo seznam různých alternativních metod. Přinesou-li laboratorní výsledky, často jsou chudokrevní nebo mají nález podezřelý z nedostatku zásobního železa. Cholesterol bývá někdy příliš nízký, někdy vysoký, téměř vždy není zdravý poměr lipidů v krvi. Reakce lipidového metabolismu na výživu je různá u různých lidí. Štítnou žlázu mívají vyšetřenou nedostatečně, pokud vůbec. Přestože jeví známky její snížené funkce (snížená tělesná teplota, únava, mentální útlum), TSH (což je někdy jediná zjištěná hodnota) bývá v normě. Tento nález je typický pro sekundární útlum štítné žlázy při chronické podvýživě: organismus začne šetřit energií zpomalením metabolismu, stejně jako při redukčních dietách. Většina ale přichází s pouze základním biochemickým vyšetřením, které spoustu problémů vůbec nezachytí.
Takže mám před sebou člověka nemocného, předčasně zestárlého, jednoznačně jevícího známky nedostatečné výživy, přestože má možnost se pořádně najíst a netrpí nemocí zažívacího traktu, která by mu znemožňovala využití potravy, ani hyperfunkcí štítné žlázy, která by znemožňovala nabrat na váze. Co je tedy příčinou?

Příčiny podvýživy
Každého pacienta se podrobně ptám, co jí, co snídá, obědvá, večeří, jak často a kolik jí důležitých potravin. Z tohoto výčtu lze získat dost přesný obrázek o výživě. Lze vyčíst, jestli se dotyčný člověk o stravu vůbec zajímá, jestli jí tzv. normálně, nebo se snaží o určitý alternativní výživový styl i jak je v tom důsledný.
U výše popsaných lidí je společným jmenovatelem cílené omezování příjmu výživných potravin, strava nutričně i kaloricky chudá, vyloženě asketická. Především mají nedostatek bílkovin. Opakovaně jsem viděla dospělého člověka, který dlouhodobě konzumoval třeba jen polovinu potřebného množství bílkovin! Dále jim chybí dostatek kvalitních tuků, tito lidé tuky extrémně šetří. Někdy používají nevhodné tuky. Obvykle je jejich strava chudá sortimentem, není v ní fantazie, jedí stále dokola to samé, neumějí používat koření. Základem stravy těchto podvyživených, před očima se ztrácejících pacientů, jsou obilniny a zelenina. Bez zdrojů bílkovin, když už náhodou mají kousek masa, tak jednou za měsíc a opravdu kousek, většinou jen bílé. Vnitřnosti vůbec ne. Vejce sporadicky, ryby téměř vůbec… jen všelijaké obilné kaše, trochu zeleniny, malinko oleje, semínek a to je vše.
Nabízí se logická otázka: proč dnes někteří lidé dobrovolně jedí málo výživnou stravu, úmyslně se vyhýbají potravinám bohatým na živiny, proč mají nedostatečný přísun bílkovin a kvalitních tuků? Proč s tím nepřestanou, nenajedí se, ani když začnou nepřiměřeně hubnout, slábnou, cítí se hůř? Proč se nenajedí, ani když přiznají, že mají někdy hlad a chuť třeba na maso?
Jejich společným rysem je neinformovanost, zásadní neznalost naprostých základů výživy. Mnoho z nich mi nedokázalo říci, z jakých potravin získáváme bílkoviny, tuky, minerály a různé vitamíny. Natož aby věděli, kolik toho potřebujeme… Často jsou to lidé tíhnoucí k různým duchovním praktikám, zajímající se o jógu, duchovní růst, ale někteří se tak stravují pouze ve snaze o lepší zdraví. Přesto nejsou schopni náhledu, přestože se zdraví nejenže nepřibližuje, ale naopak vzdaluje…
Bohužel častým popudem k výše popsanému způsobu stravování byl kontakt s různými verzemi vegetariánství a s makrobiotikou. Zastánci makrobiotiky, nevnímejte to jako útok, je to konstatování a popis mojí zkušenosti. Jestliže způsob stravování postavený na jakýchkoli teoretických základech dlouhodobě zajišťuje kompletní kvalitní výživu, pak to na tom člověku musí být vidět. Musí vypadat a cítit se zdravě. Jestliže někdo na údajně zdravé stravě nezdravě hubne, mnohem více, než by měl a chtěl, navíc ztrácí svaly, je unavený, objevují se u něj chronické zažívací a jiné potíže, problémy s pamětí a soustředěním a dotyčný předčasně stárne, pak je něco špatně. Jistě, možná se nestravuje přesně tak, jak systém výživy vyžaduje, možná je problém v systému výživy. Tito lidé nepochybně nejedí dobře, ani přesně podle makrobiotických pravidel, ale makrobiotika a podobné směry jsou v každém případě odpovědné za to, že těmto lidem nasadily do hlavy myšlenku o škodlivosti výživných živočišných potravin, jichž si naši předkové vždy vysoce cenili a jedli je, kdykoli měli příležitost.
Až do minulého století, kdy jsme na jídlo začali pohlížet s podezřením a začali jsme považovat  jednotlivé potraviny nebo dokonce skupiny potravin za škodlivé, se lidé na jídlo dívali jako na výživu. Jejich hlavní starostí bylo najíst se, nejen se dosyta zaplácnout, ale dostat do sebe živiny a dostatek energie. Zvláštní péče se věnovala dětem, těhotným a kojícím ženám a nemocným lidem. Rekonvalescenti a slabí se vykrmovali právě tím, co jsme my v posledních letech exkomunikovali z talíře: živočišnými bílkovinami, posilujícími polévkami, játry a jinými vnitřnostmi, dostatkem tuků i sacharidů. Zelenina se nikdy nepovažovala za základ stravy, byl to vždy jen sezonní doplněk. Obilí představovalo také jen doplněk, hlavním chodem se stávalo, jen když nebyla možnost si dopřát maso. Chléb sloužil k vytírání pekáče a utírání prstů nebo byl nosičem toho podstatného: sádla, másla, kusu sýra nebo masa. Suchý ho jedli jen vězni nebo ti nejchudší, rozhodně ne dobrovolně. Kdykoli lidé kdekoli na Zemi mohli, jedli živočišné potraviny. Omezovali je nikoli proto, že by je vnímali jako škodlivé, ale pouze z důvodu dostupnosti nebo ceny.

K čemu je jídlo?
Tento text není návodem k obžerství, ale připomenutí, k čemu je jídlo. Nejen tělo trpí nedostatkem výživy, zmínění lidé někdy působí dojmem, že ani jejich mysl není příliš jasná. Samozřejmě, i mozek potřebuje dostat určité živiny, molekuly, aby v něm mohly probíhat všechny správné procesy. Když v něm něco chybí, nelze to nahradit psychoterapií, meditací ani chemickým lékem. Ti lidé si neuvědomují, jak ohrožují zdravé fungování svého mozku, že viditelné opotřebení těla se odráží v opotřebení uvnitř, včetně mozku.
Přitom by stačilo zapojit zdravý rozum a pud sebezáchovy. Můžete si vybrat jakýkoli směr výživy, ale měli byste umět včas vyhodnotit výsledky. Jestliže jevíte známky podvýživy, není vám dobře, jste unaveni, ztrácíte svalovou hmotu, někde je nepochybně problém. Propagátoři zvoleného výživového směru by vám měli umět dát odpovědi, přičemž za odpověď nelze považovat prohlášení, že systém je v pořádku a když to na vás nefunguje, je to vaše chyba. Správné je podrobně zjistit, jak se stravujete, odhalit eventuální nedostatky ve vaší výživě, ale jestliže žádné nejsou, nebude problém u vás. Respektive může být, existují genetické odlišnosti, které některým lidem naprosto znemožňují prosperovat na vegetariánské, natož veganské stravě (neschopnost účinné konverze karotenu na vitamín A, syntéza cholinu, cholesterolu, využití železa z rostlinných zdrojů, ale i geny vašeho mikrobiomu ve střevě).
Co se týče přílišného hubnutí: kdo začíná hubnout z větší nadváhy a dostane se na přiměřenou váhu, může mít stejný problém jako popsaní nešťastníci, jen maskovaný zbylou vrstvou tuku. Jde o tzv. skrytou obezitu, kdy je při ideální váze příliš vysoké procento tělesného tuku. Nestačí se jen zvážit, měl by se změřit tuk. Hubnutí, při němž se ztrácí svalová hmota, není zdravé.

Co dělat, jestliže jste se v tom poznali?
Začít zase logicky myslet. Uvědomit si problém a začít ho řešit. Máte-li příliš málo svalů, jste vyhublí, lezou vám žebra, dají se vám spočítat všechny obratle, jste slabí atd., měli byste si nechat vyšetřit celkovou bílkovinu a albumin v krvi, cholesterol, štítnou žlázu, krevní obraz a zásoby železa (feritin). To je naprosté minimum.  
A pak začít problém řešit. Začít znovu jíst potraviny, které budují aktivní tělesnou hmotu a jsou důležité pro správné fungování těla. Jde zejména o zdroje železa, zinku, selenu, magnézia, kompletních bílkovin, vitamínu A, D, E, K2, vitamínů B, koenzymu Q10, cholesterolu, omega 3 mastných kyselin, cholinu, fosforu, vápníku, jódu, abych vyjmenovala ty základní. Potřebujete jídlo se snadnou vstřebatelností, s hojností bílkovin, kvalitních tuků a uvedených živin, jídlo, z něhož se tvoří kosti, svaly, kolagen všude v těle, které pomáhá dobře fungovat všem orgánům včetně mozku. Jídlo, které dodává energii.

Jak se budují svaly?
Odpověď každý intuitivně zná: silové cvičení, dostatek bílkovin a energie, spánek a odpočinek. V případě podvýživy je nutné jíst živočišné bílkoviny a tuky denně nebo aspoň, co nejčastěji je to možné, dále zařadit do jídelníčku vývarové polévky – klasické posilovače našich babiček. Samozřejmě si dopřejte i sacharidy, ale lépe ve formě hlíz, luštěnin nebo bezlepkových obilnin. Můžete jíst i sladší potraviny jako ovoce, med. Ale základem musí být maso nebo ryba, vejce, zelenina a tuk. Ze začátku bude vhodné používat suplementy na doplnění nejvíce chybějících vitamínů apod. Zejména omega 3 mastné kyseliny, vitamín D a A, koenzym Q10, zinek a selen, B vitamíny. 
A k dobré stravě doporučuji přidat silové cvičení, podnět pro svaly, aby měly důvod růst. Dostatek svalů (představte si řeckou sochu) je zásadní pro zdraví. Již jsem o tom psala, nebudu se opakovat. Podívejte se do zrcadla: jak stojíte, jestli máte pevné břicho, nějaké svaly na hýždích, rýsují se bicepsy při zatnutí, máte nějaká stehna, nevybočují se kolena? Není to otázka marnivosti a předvádění se na pláži, ale jde prostě a jednoduše o zdraví, sílu, energii, vyhlídky na stáří a kvalitu života vůbec.
Jestliže jste z jakýchkoli důvodů rozhodnuti nadále se stravovat makrobioticky nebo jiným podobným způsobem, ověřte si, jestli vaše strava pokrývá vše důležité a jaký má vliv na vaše tělo.
Nejsou-li výsledky takové, jak jste očekávali, zamyslete se a situaci řešte. Jde o vás a o vaše zdraví.

                                                                                                   MUDr. Ludmila Eleková