Ze zářijové Meduňky: Příběh o znovunalezení dechu

Michal Valenta, lektor a zakladatel centra Oberonic, připravil pro hlavní téma zářijového čísla Meduňky, které zní DECH PRO ŽIVOT, inspirativní článek o roli dechu při panické atace, kterou může v současném hektickém světě někdy zažít každý z nás… Zářijovou MEDUŇKU, z níž vám postupně představujeme některé články, stále můžete zakoupit v klasické „papírové“podobě nebo v e-verzi na adrese emedunka.cz

„Opět jedna z dalších ‚obyčejných‘ nocí,“ řekla si Milada a zabořila svůj obličej do velkého polštáře, který dostala od maminky. Hlava jí ale ne a ne vypnout, ostatně jak bylo jejím zvykem, stále se převalovala a myšlenkami neustále narušovala svůj klid tolik potřebný ke zdravému spánku. Zítra ji čekal velký den, měla před důležitým klientem odprezentovat a obhájit finanční projekt, na kterém pracovala několik měsíců. Její mysl byla tak neklidná a tělo v takovém napětí, že se to nedalo skoro vydržet a málem vyskočila z postele. „Musím alespoň chvilku zaspat, abych byla svěží a nevypadala na prezentaci jak vyvoraná myš,“ říkala si v duchu. „Musím to zvládnout a potom budu mít klid. Musím, musím, musím…“  Ale jak se říká „člověk míní, Pán Bůh mění“. V tento moment ještě Milada nevěděla, že jí právě tato noc změní život od základů. Přesněji řečeno nevědělo to její „malé já“ obklopené myšlenkami, ale její božství to vědělo už dávno. Její duše na ni dlouhodobě volala: „Zpomal, holka! Kam se to řítíš? Poslouchej mě, já jsem tady taky. Byla jsem tu před tebou a budu i po tobě.“ Někdy je však volání duše tak zastřené, především naší myslí, že pro uvědomění musí zákonitě přijít pád do hlubin poznání. Pád, jenž na začátku není příjemný a bolí, ale je vykoupen zastavením a pohlédnutím do očí sebe sama – do nitra svojí duše.
Tu noc Milada opravdu na moment usnula, ale okamžitě ji probudilo její srdce, které jelo na plné obrátky. Do toho se nemohla pořádně nadechnout a cítila, jako by jí jakýsi elektrický proud vystřeloval z oblasti žaludku přímo do hlavy. „Co se to proboha děje? Já nemůžu dýchat!“ Okamžitě vyskočila z postele a otevřela okno, aby nasála trochu čerstvého vzduchu. Obě ruce přiložila na svoji hruď a s úlekem vnímala bušící srdce. „Já mám snad infarkt!“ Nahlas vykřikla a začala hledat telefon. Najednou jí do hlavy skočila myšlenka na ranní prezentaci. „Vždyť já musím za pár hodin do práce! Kdo to za mě udělá!? Co řeknou kolegové?“ Okamžitě ji ale přemohla tíha přítomného okamžiku a její fyzický stav. Najednou pro ni slovo „musím“ ztratilo svůj význam a přistihla se, že si automaticky volá sanitku a za několik minut už míří do nemocnice na vyšetření.
„Jste naprosto v pořádku,“ pronesla doktorka po kompletních vyšetřeních, jež Milada v nemocnici podstoupila. „EKG dopadlo dobře, udělali jsme vám i ECHO srdce a všechno je tak, jak má být. Dokonce i krevní testy máte dobré. Nejste náhodou poslední dobou ve větším stresu?“ Milada se zamyslela. „Možná ano, ale nějak jsem to na sobě nepociťovala.“ Doktorka pokračovala: „Vypadá to na panickou ataku. To je v dnešní době docela normální a dost toho teď přibývá hlavně u mladých. Musíte trochu zpomalit! Kdyby to pokračovalo, zajděte si za svým praktickým lékařem a poraďte se s ním, co dál. Můžu vám teď předepsat lék na spaní a zklidnění organismu, případně si můžete vzít půlku prášku i přes den, když to na vás přijde, ale pozor! Léky se užívají jen krátkodobě, protože jsou návykové.“ 

V taxíku na cestě z nemocnice Milada kroutí nevěřícně hlavou. „Co se to vlastně stalo? Co budu dělat? Určitě to byla jenom nějaká jednorázová záležitost.“ Oddechla si. Jenže nebyla! Druhý večer se situace opakovala a Milada kvůli tomu celou noc nespala. Nezabral ani lék na spaní a zklidnění, jenž jí navodil velmi divné stavy – tělo se po požití léku trochu zklidnilo, ale někdo uvnitř ní volal o pomoc o to víc. Divné stavy začala mít i přes den. Musela si vzít několik dnů volno z práce, protože zjistila, že se jí její stav zhorší už v momentě, když si uvědomí, že by do ní měla jít. Najednou ji nedělalo dobře rušné město, velké obchoďáky, hlučné filmy, negativní zprávy, nedůležité tlachání s kolegy a přáteli – prostě všechno o čem si myslela, že je „normální“ součástí jejího života. Začala se trápit a její stavy se prohlubovaly o to více. V hlavě ji díky honícím se myšlenkám hučelo jak v úlu a vůbec netušila, co bude dělat.

Dechem proti panické atace
„Zaměřte pozornost na dech,“ řekla Miladě lékařka, jejíž psychosomatickou poradnu navštívila na doporučení své dobré kamarádky. „Důležité je při těchto stavech zklidnit tělesný systém, a to se vám může podařit právě díky dechu. Potřebujete pozastavit a ztišit neustálý kolotoč myšlenek a uvědomit si tlak, který způsobují vašemu tělu. Žádná myšlenka neobsahuje nic životně důležitého, jenom vás odvádí od klidu, uvolnění a harmonie, zkrátka od přítomného okamžiku, kde není pro panické ataky místo ani čas.“ „To je to tak jednoduché, paní doktorko?“ Diví se Milada. „Já myslela, že mi dáte nějaká antidepresiva, už jsem byla rozhodnutá je začít brát.“ Lékařka se usmála. „Na léky je času dost. Je jednoduché je předepsat a poslat pacienta do lékárny, ale mohla byste to zvládnout i bez nich. Nechcete nejdřív zkusit něco, co nemá vedlejší účinky, nic vás to nestojí, a dokonce to máte stále při sobě? Právě dech může být jedním z vašich léků k uzdravení, k poznání sebe samé. Může vám umožnit nahlédnout na ‚chaos‘, jenž si sama vytváříte ve své hlavě neustálou akcí, stresem a napětím, jimiž je obklopen váš život…

Celý článek i další texty týkající se dechu najdete v aktuálním čísle MEDUŇKY – září 2023.