Z říjnové Meduňky: Hormonální obezita a endokrinní disruptory

Říjnové „ženské“ číslo Meduňky (ovšemže si v něm najdou spoustu informací i muži-:)) přináší v rámci tématu ŽENA V RADOSTI A SÍLE také důležitý článek naší autorky prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc., o hormonálních příčinách obezity. Pokud je toto téma pro vás nové, je to dobrý důvod si právě toto číslo Meduňky důkladně přečíst, protože hormonálního systému ženského těla se týkají i další články...
Číst můžete také na emedunka.cz

Připadá vám, že se nemůžete zbavit nadbytečných kil? Příčina může být i v zamoření našeho životního prostředí endokrinními disruptory (ED), které mají značná rizika pro lidské zdraví a souvisejí s produkcí tzv. obezogenů a následně vznikem obezity.

Prevalence obezity se v posledních 40 letech dramaticky zvyšuje po celém světě. WHO odhaduje, že obézních osob je na světě 1,5 miliardy. Přestože epidemie obezity souvisí s nadměrným příjmem potravy a nedostatečným pohybem, je dnes již všeobecně přijímané, že jde o nemoc vyvolanou dysregulacemi v hormonálním systému. Stále víc se ukazuje, že na jejím vzniku mohou mít významný podíl ED. Pro chemicky heterogenní skupinu ED, které zasahují do složek kontrolujících přibývání na hmotnosti a ukládání tuku, se objevil název obezogeny. Jako mimořádně citlivé se ukazuje prenatální a perinatální období, kdy může vystavení ED znamenat zvýšenou náchylnost k obezitě a metabolickým syndromům v pozdějším životě. Obezita je rovněž prokazatelným faktorem pro vznik dalších onemocnění, jako je glukózová intolerance, inzulinová rezistence a zvýšený krevní tlak. Mezi obezogeny se v současné době řadí syntetické estrogeny, některé fytohormony, jako například genistein nebo flavonoidy ze sóji, herbicidy a pesticidy, polychlorované a polybromované uhlovodíky, zejména zpomalovače hoření, prokázaný je i vliv BPA a jeho metabolity.

O jaké látky jde?
Endokrinní disruptory (ED) jsou látky, které mění funkce hormonálního systému a následně způsobují nežádoucí zdravotní účinky. Považujeme je za charakteristický fenomén doby jedové, protože jsou součástí mnoha produktů, s nimiž se setkáváme v každodenním životě, jako jsou hygienické, kosmetické a úklidové prostředky, hračky, nádobí, igelitové závěsy a ubrusy, bytový textil, nábytek, matrace i oblečení. Tyto látky vyvolávají pozornost nejenom vědců a lékařů, ale i poslanců Evropského parlamentu. Zpráva WHO a Spojených národů The State of the Science of Endocrine Disrupting Chemicals 2012 poskytuje objektivní přehled současných poznatků a označuje ED za globální hrozbu.
Evropským ekologickým aktivistům sdruženým v organizaci ChemSec se podařilo vytvořit seznam těchto látek, tzv. SIN list, který neustále aktualizují. V současné době obsahuje 626 látek. Výsledkem jejich účinků je vždy narušení zdraví, vývoje, plodnosti, ale i riziko vzniku rakoviny, duševních poruch a metabolických onemocnění, např. právě obezity diabetu. Příklady takových látek jsou bisfenol A, ftaláty, zpomalovače hoření, polychlorované bifenyly, dioxiny a řada jiných, jak je popisujeme v našich knížkách. Jako ED mohou také působit další látky jako těžké kovy (rtuť, kadmium), přírodní fytoestrogeny (genistein ze sóji), syntetické estrogeny (zejména dietylstilbestrol a etinylestradiol z antikoncepčních preparátů) i nesteroidní protizánětlivé léky. Pro jejich toxicitu je charakteristické, že můžou působit již při velmi malých dávkách, vzájemně se spojovat a posilovat (koktejlový efekt). Mnohé ED patří mezi tzv. perzistentní organické polutanty(POP). Znamená to, že jsou nezničitelné, nepodléhají rozkladu, nejsou téměř rozpustné ve vodě a v důsledku toho se hromadí v tělech živočichů a člověka, v životním prostředí i v atmosféře. Při hledání příčin zvyšující se incidence mnoha onemocnění a endokrinních poruch je důležité si tato nová rizika uvědomit. V rámci prevence a celostní medicíny je důležité vědět, zda je možné se působení ED bránit.

Bisfenoly
Bisfenol A (BPA)připravil již v roce 1891 ruský chemik Alexandr P. Dianin jako syntetický estrogen. Dlouho neměl BPA žádné významné využití, ale s rozvojem chemie polymerů se stal důležitou surovinou pro přípravu polykarbonátových plastů, které jsou chemicky, tepelně a mechanicky odolné, lehké, čiré jako sklo nebo libovolně barvitelné. Z polykarbonátů se vyrábí i řada užitkových předmětů pro domácnost, jako jsou nádoby na tekutiny, dózy na potraviny, kempinkové jídelní soupravy, ale také nosiče CD a DVD. BPA nachází stále širší použití ve stavebnictví, elektronice, medicíně a v potravinářském průmyslu. Odhaduje se, že jeho roční světová produkce dosáhla v roce 2019 obratu 19 miliard USD.
Tato látka se nachází v mořích, v povrchových vodách řek a jezer i v organismech, které tam žijí. BPA byl zjištěn i v pitné vodě mnoha afrických zemí či na Kypru. V USA ho mají v moči prakticky všichni občané, je přítomen v krvi těhotných žen, v jejich plodové vodě a mateřském mléce. Najdeme jej v balených vodách, ovocných džusech, konzervovaných potravinách, ale i v papírových bankovkách některých zemí. Zatížení životního prostředí BPA je enormní, a i když nalezená množství bývají malá, nikdo nedokáže odhadnout nebezpečí jejich dlouhodobého působení na lidský organismus.
Experimentálně bylo na nejrůznějších úrovních prokázáno, že BPA ovlivňuje imunitní, endokrinní a nervový systém, reprodukci, činnost mozku, jater, trávicího systému, slinivku, mléčné žlázy a prostatu. V těchto tkáních je schopen vyvolávat zhoubné bujení a předpokládá se, že má podíl na vzniku obezity, diabetu i kardiovaskulárních onemocnění. Testy kojeneckých lahví vyrobených z polykarbonátu prokázaly, že je z nich BPA uvolňován do tekutiny, a stává se tak nežádoucí složkou dětské stravy. Pod vlivem desítek vědeckých a epidemiologických studií Evropský parlament zakázal BPA v kojeneckých lahvích. Hlavní nebezpečí spočívá v estrogenní aktivitě BPA. 

Ftaláty
Ftalátyse používají jako změkčovadla při výrobě plastů. V PVC nejsou ftaláty pevně vázány. Nebezpečné jsou v tom, že jsou to těkavé organické látky, které se uvolňují v plynné podobě do prostředí. Hromadí se ve vzduchu i v prachu a člověk je do svého těla dostává dýcháním znečištěného ovzduší. Pokud dojde k přímému kontaktu výrobku se sliznicí, ftaláty se vstřebávají přímo do krve. Najdeme je ve výrobcích, jako jsou ubrusy, sprchové závěsy, plastické nafukovací bazény, plovací kruhy a dětské hračky. Nacházejí se rovněž v kosmetických produktech, jako jsou antiperspiranty, deodoranty, laky na nehty, šampony, kolínské vody a parfémy. Desítky měření z různých částí světa ukazují, že živočichové i lidé mají ftaláty ve své moči a ke kontaminaci patrně dochází ještě v těle matky. Znepokojivé je zjištění, že nejvyšší obsah ftalátů mají v krvi ženy ve věku 20–40 let.
Ftaláty ohrožují jak u dospělých, tak i u dětí funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií a astmatu a výrazně narušují metabolismus hormonů. U dospívajících způsobují atrofii varlat, a tím ohrožují plodnost. Ftaláty narušují působení mužského hormonu testosteronu a u chlapců vyvolávají soubor poruch nazývaný ftalátový syndrom.
Je velice smutné, že posluchači z řad klubu Sisyfos se vesele smáli tomu, že Strunecká ve své knížce nabádá těhotné ženy: „Po celou dobu těhotenství nepoužívejte laky na nehty a kosmetiku omezte na minimum, zejména deodoranty a antiperspiranty.“ Před kosmetikou varuji proto, že je zdrojem ftalátů, které narušují vývoj mužského pohlavního ústrojí. Epidemiologické průzkumy ukazují, že se dnes zvyšuje počet chlapců s hypospadií. Je to porucha, při které močová trubice vyúsťuje místo na špičce penisu dole nebo postraně penisu. Penis je malý a chlapci mají nesestouplá varlata. V Dánsku zjistili, že se vyskytuje již u 1–4 % čtyřletých chlapců. Dánsko proto zakázalo čtyři druhy ftalátů, dva jsou zakázány v EU pro použití v dětských hračkách. V ČR jsou ftaláty legislativně omezeny pouze v hračkách pro děti do tří let.

Dioxiny
Pod označením dioxiny se skrývá celkem 210 různých chemických látek. Některé z nich se vyznačují tak vysokou toxicitou, že je můžeme považovat za nejjedovatější látky, které kdy člověk vyrobil, i když se nikdy cíleně nevyráběly. Vznikají činností člověka jako vedlejší produkty některých výrobních postupů tam, kde se používají chlorované látky, chlor k bělení celulózy nebo při výrobě pesticidů. Dále dioxiny vznikají při požárech, při nichž hoří organické sloučeniny obsahující chlor, v malých lokálních topeništích a při spalování komunálních odpadů v zastaralých technologických zařízeních. Požáry skládek komunálního a elektronického odpadu jsou nejhorším zdrojem dioxinů.
Okamžité symptomy po kontaktu s dioxinem zahrnují zahleněný nos, zanícené oči, nevolnost, dýchací potíže, závrať a kožní vyrážky. Vážné tělesné a duševní vady jsou stejně běžné jako potraty a mrtvě narozené zdeformované plody.
Protože dioxiny jsou prakticky nezničitelné, jejich koncentrace v přírodě stále narůstá. V potravinových řetězcích, na jejichž konci stojí člověk, nás ohrožují stále více. Jsou přítomny v potravinách, které denně konzumujeme, ve vodě, kterou pijeme, a ve vzduchu, který dýcháme. Uvolňují se z běžných papírových sáčků na čaj, nacházíme je i v tamponech, vložkách a v plenkách…

Celý článek si přečtete v říjnové Meduňce…