Rozhovor s PhDr. Martou Foučkovou: Láska je silnější než smrt

Podle aktuálních statistik v tomto „dušičkovém“ čase asi 80 % Čechů plánuje se vydat na hřbitovy a uctít tam památku svých blízkých zemřelých. Jinak se ale v naší společnosti o smrti příliš nemluví. V roce 2016 vznikl pro Meduňku tento rozsáhlý rozhovor s dr. Martou Foučkovou, ve kterém jsme se naopak tématu smrti obšírně věnovali. A zdaleka to nebylo jen chmurné povídání…

PhDr. Marta Foučková, pedagožka a psycholožka, autorka dvou knih a mnoha článků, dlouholetá spolupracovnice Meduňky, je především duchovní učitelkou a autorkou hlubinné terapie, jejímž prostřednictvím pomohla mnoha lidem zbavit se fobií a dalších psychických i fyzických potíží. Osobní cesta Marty od krásného dětství přes studia, pedagogickou činnost až k této práci je zajímavá, její vyprávění o návratech do minulých životů je fascinující i nesmírně poučné. Často se na ni také obracejí zarmoucení lidé, kteří někoho blízkého ztratili a hledají odpovědi na otázky. Proto jsme paní Martu požádali o rozhovor.   

Onen svět

O zemřelých se často říká, že „odešli na onen svět“. Vždy jsem si myslela, že to musí být někde velmi daleko, ale možná je to jinak…
„Onen svět“ to je jenom synonymum pro meziživotí. Při umírání člověk většinou prožije pocit, že prochází tunelem, což je odpoutání od fyzického světa a přechod vědomí do vyšší vibrace. Sice opouštíme prostředí, na které jsme byli zvyklí, ale veškeré poznání si neseme s sebou. Jdeme do světla, krásy a lásky, kde nás očekávají všichni ti, kteří odešli před námi a milovali nás. Jdeme domů! Problém spočívá v tom, že nejsme schopni smrt takto chápat. Zásadní je totiž si uvědomit, že skutečný domov naší duše není na zemské úrovni, ale v duchovním světě, ve vyšší vibraci. Země nám poskytuje jen podmínky k vývoji. Jsme tu jen na návštěvě.

Co je vlastně duše?
Sídlí v každé buňce našeho těla. Spolu s Duchem je podstatou naší osobnosti a tak také nesmrtelná. Čím více je prostoupena Duchem, tím více může mít neomezené možnosti. Ovládat tělo tak, že levituje, chodí po vodě, je schopné teleportace. Její nejčastější schopností je intuice, jasnozřivost, pohled do budoucnosti i minulosti. Neustále propojena s duchovním světem je spojena i s ostatními dušemi na všech úrovních. Jako živá energie je nesmrtelná. Úkolem duše je nabývat životní zkušenosti během mnoha životů, duchovně se tak zdokonalovat a směřovat zpátky k Bohu. 

Ví duše už předem, že bude odcházet z fyzického těla?  
Většinou to každý tuší, je to otázka určité intuice, člověk si uvědomuje, že už dokončil vše, co zde na světě měl udělat a je připravený na odchod. Jiné je to v případě násilné smrti nebo smrtelné nehody. Při ní člověk neodchází hned do světla, ale sleduje, co se s ním děje, doprovází své tělo do nemocnice nebo dokonce až na pitvu – to vím z mnoha případů návratů od lidí, s nimiž jsem pracovala.

Duchovní průvodci

Každý člověk má duchovní průvodce – co je jejich úkolem? A co onen často vzpomínaný a vzývaný anděl strážný?
Každý člověk má svého strážného anděla a svého průvodce, což není totéž. Anděl strážný je duchovně velmi vyspělá bytost, která nás provází stále napříč věky a nejen v pozemském životě. Dokonale nás zná a velmi trpí, když neposlechneme jeho rady – náš vnitřní hlas, který většina lidí slyší. Andělu pomáhá průvodce. Má nás na starosti v tomto, možná i ve více životech. S duchovním vývojem svěřené bytosti postupuje i průvodce na vyšší vibrační stupeň. Každý průvodce má k dispozici ještě další bytosti ku pomoci. Těmi mohou být i zemřelí blízcí. Ale ty se mohou během života měnit podle potřeby.

Kam odchází duše po opuštění fyzického těla?
Duše vystoupí z fyzického těla, dívá se na něj i na přítomné. Má možnost přečíst všechny myšlenky a pocity pozůstalých, protože sama je ve vyšší vibraci a myšlenka je také vyšší vibrace. Pak ji začne přitahovat světlo a vystoupí k zářivé bytosti. Lidé ji při návratech označují různě – jako Ježíše, Matku Boží nebo jako anděla – na tom vlastně nezáleží. Domnívám se, že je to anděl strážný, který člověka vynese a zahalí do světla. Člověk má možnost si v rychlosti prohlédnout celý svůj právě prožitý život. Při jednom návratu jsem viděla, že se dotyčný velmi trápil tím, že někomu ublížil a prožíval pak jeho bolest. Následuje pak odpočinek a regenerace, po které se duše setkává se svými blízkými. Podle svého zaměření, zájmů a dalšího směřování se zabývá přípravou na další život. V tom jí pomáhají různí pomocníci, kteří jí seznamují s útržky budoucího života a především s rodiči. Dost často duše namítají, že se do takové situace a k těmto rodičům nechtějí narodit. Úkolem průvodců je duši přesvědčit, aby tento úkol přijala, protože je nutné, aby se vyvíjela. Také jsem zažila, že duše zaujala pozitivní postoj „tak na to jdu“. Většinou se žádná duše na zem nehrne.

Jak dlouhý bývá interval mezi jednotlivými vtěleními?
V tomto světě neexistuje časové uspořádání. Doba mezi životy bývá různě dlouhá. S Mistrem Solnařem i se Zošou Kinkorovou – geniálními astrology – jsme zkoumali úmrtí a znovunarození. Vycházeli jsme z přesných časových údajů o smrti např. T. G. Masaryka, Marie Antoinetty i dalších osobností. Porovnáním horoskopu zrození a okamžiku smrti se přesně ukázaly úkoly těchto lidí pro daný život. Existuje cosi jako „vesmírný počítač“. Ten vyhodnotí, co duše ve svém vývoji ještě neudělala, nezvládla, nezpracovala a určí rodiče, kteří jsou pro splnění tohoto úkolu vhodní a z nichž člověk může geneticky načerpat to, co potřebuje. Pak duše vstupuje do vtělení, kdy podmínky odpovídají úkolům dalšího života.

Jak zvládnout úkoly, kterými duše musí projít? Často je to i spousta utrpení…
Duše se vyvíjí skrze náročné životní situace, které projde buď utrpením, nebo nastoupí duchovní cestu. Je-li už vyspělá, neprožívá život tak těžce a nevědomě, ale získává nadhled a chápe více souvislosti – zaujímá spíše postoj pozorovatele. K tomu slouží různé duchovní cesty. Někdo se třeba v životě setká s jógou. Je to duchovní cesta, nicméně nezaplňuje duchovní srdce Světlem Kristovství. Světelné prázdno může být obsazeno člověkem, do kterého se jogín zamiluje. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit cestu mystickou, kdy víš, že jsi veden Božstvím a to tě neopustí.

Mystická cesta

Co obnáší mystická cesta? Je jejím předpokladem pravidelná meditace?
Meditace jsou důležité. Je dobře, že člověk pochopil blahodárné působení ztišení a ponoření do klidu, avšak je to málo. V knize Nové poselství z Prahy, kterou nadiktoval Mistr Solnař, mystik a zasvěcenec, je uveden nejen informační základ o duchovním světě, ale především praktické vedení pomocí jednotlivých lekcí. Zvládnutí těchto lekcí je jednoduché. To, co je těžké, je vytrvalost a vlastní disciplína splnit každý den zadanou práci.
Asi tak do roku 2000 byla mystická cesta tajná. Do té doby jednotlivé lekce Mistr diktoval svému žáku. Nástupem věku Vodnáře došlo k jejímu odtajnění. Proto ji dnes může obdržet každý. Většinou ale na mystickou cestu nastupují lidé, kteří prožijí velkou životní ztrátu – smrt milované osoby, rozvod, ztrátu zdraví atd. Díky mystické cestě pochopí, že smysl života je jiný a není jen o zábavě nebo světských požitcích.  
Střední mystická cesta zpracovává duši, je nutné mít duši prozářenou světlem a boží láskou a věnovat ji Bohu. Z duše přechází světlo a láska do všech buněk a orgánů těla, tělo je tak převedeno do božského stavu. V Bibli je psáno, že na začátku bylo slovo a to slovo je u Boha, jinými slovy, božími písmeny je třeba prozářit duši, která se tak stává božskou a děje se to v duchovním srdci pod vedením Ježíše Krista. Mystická cesta trvá sedm let a musí se na ní pracovat každý den. Jinak jí ale může projít i dítě a člověka to k ničemu nezavazuje. Po ní může následovat vysoká mystická cesta.

Jaké je to na mystické cestě a co přináší?
Postupně se dostaneš do pocitů blaha, vnímáš intenzivněji radost ze života a jsi trpělivější. Mystická cesta dodává sílu a energii, inspiraci v každodenních situacích se lépe orientuješ a reaguješ s moudrostí a nadhledem. Začneš mít pocit, že všichni tvoji blízcí by měli jít stejnou cestou. Je zde však určité nebezpečí, které se může obrátit proti tobě, když je přesvědčuješ. Nutit někoho do duchovní práce je nesprávné, protože každý má svou vlastní cestu a naopak by ho to mohlo odradit. Rozhodnutí o duchovní práci musí být svobodné a dobrovolné.    

Zmínila jste, že Mistr Solnař byl zasvěcenec. Co přesně tento termín znamená?        
Zasvěcenec je mystik, který zpracoval vysokou mystickou cestu. To znamená, že nejprve zpracoval střední mystickou cestu, o které se zmiňuji výše, a poté pokračoval ve vysoké. Při ní každou další jednotlivou lekci už pak člověku předává duchovní Mistr, protože bez pochopení a hlavně bez dobrého vedení je nebezpečná. Pracuje se v ní s čakrami a hadí silou.  

Musí se zasvěcenec znovu rodit?
Nemusí, ale velmi často se vrací, aby pomohl lidem, kteří nastoupili duchovní cestu.

Zemře-li člověk, kterého jsme měli rádi, jakou formou s ním můžeme být v kontaktu?
Všichni jsme spojeni „neviditelnými vlákny“ a rodíme se k sobě tak, jak to odpovídá našemu vývoji. Dá se říci, že jsme spojeni láskou, ale i nenávistí. Máme možnost se setkat několika způsoby. Jedním z nich je návštěva milované bytosti ve snu, neboť když spíme, duše z těla je uvolněna. Dále je můžeme vnímat jako náš vnitřní hlas, tedy vedení našich průvodců. V neposlední řadě se k nám přímo rodí na fyzické úrovni. Mně se takto vrátili tatínek i dědeček – narodili se jako moje vnoučata. Ověřila jsem si různé naše společné zážitky, bylo to velmi krásné a radostné. Je nesmírně důležité, aby lidé truchlící nad ztrátou blízkého člověka věděli, že jsou se svými milovanými neustále v kontaktu a že se s nimi opět sejdou. Láskyplné vztahy trvají bez ohledu na čas a místo. Láska je nesmírně silná vazba a spojuje nás v pozemském i duchovním světě.

Vesmírný počítač

Rodí se duše do stejné rodiny a na stejné místo?
Zmíněný „vesmírný počítač“ vše řídí tak, aby se duše narodila přesně do té rodiny a místa, kde potřebuje získat zkušenosti pro svůj duchovní vývoj. Může se narodit dočasně i mimo „vlastní rodinu“, ale zde je třeba uvést, že všichni jsme vlastně jedna rodina na celé planetě. Různá místa zrození jsou důležitá z mnoha důvodů – např. narovnání vztahů, odstranění závislostí, poskytnutí pomoci apod. Já sama jsem se našla v minulých životech třeba v Japonsku, Číně, několikrát v Americe, Evropě kupř. v Dánsku. Čím víc na sobě člověk pracuje, tím víc putuje po Zemi, aby dosáhl dalších vývojových rovin. Dokonce se může vyvinout až tak dalece, že odejde na jiné planety.

Lidé si někdy vyčítají, že mohli a nedokázali zabránit smrti blízkého člověka.
Není v lidských silách zabránit úmrtí. Okamžik odchodu z pozemského života je u každého člověka předem dán a nelze jej měnit. Je součástí dokonalého Božího plánu, onoho „vesmírného počítače“ – vibrací, do nichž se zařazujeme svými myšlenkami i činy a podle toho se pak zase k sobě vracíme. Jsme propojeni mnoha vazbami.     

Může člověk svými myšlenkami a činy do těchto vazeb vstoupit? Třeba svým usilovným a dlouho opakovaným přáním – jak nám radí mnohé knihy?
Usilovné působení myšlenkami je jinými slovy magie, která je velmi nebezpečná a duchovní člověk ji nepoužívá. Pokorně přijímá vůli Boží, kterou podmiňuje všechna svá přání. Pilíře našeho života jsou dány – komu se narodíme, kdo bude náš životní partner nebo zda a jaké děti budeme mít. Něco však ovlivnit můžeme – např. jakými věcmi se obklopíme, nicméně i věci mají svůj osud. Pokud cokoliv nepatří do vesmírného plánu, nenastane – může se jednat např. o situace typu …on je do ní tolik zamilovaný a ona ho nechce…prostě k sobě osudově nepatří. Mohou spolu jít do divadla nebo do kina, jen to je jejich svobodná vůle. Nic jiného si však vynucovat nemohou. Je nesmírně důležité střežit všechny myšlenky, aby byly co nejpozitivnější, nepřát nikomu nic zlého a neproklínat. Nezapomínat, že se všechno vrací.

A co sebevrazi – je jejich čin narušením vesmírného plánu nebo je to osudově dáno?
Sebevražda je ten nejhorší způsob odchodu ze života a nese s sebou dalekosáhlé následky napříč životy. O tom jsme mnohokrát hovořili s Mistrem Solnařem. V horoskopu některých lidí je sebevražda jen naznačena jako způsob odchodu ze života. V těchto případech Mistr sebevraha často litoval – stačilo se svým činem ještě pár minut počkat a zemřel by třeba na infarkt. Většinou však našel v horoskopu, že dotyčný neměl odejít a bude muset jednou na zemi napracovat vše, co nedokončil za daleko horších podmínek. Sebevražda bývá někdy obsažena v horoskopu schizofreniků. Ti jsou podle mých zkušeností většinou pronásledováni jinými bytostmi, se kterými se v minulosti zatížili a které je k sebevraždě nebo i vraždě mohou dohnat.

Mnozí lidé se také trápí tím, že ublížili někomu, kdo už nežije. Co byste jim poradila?
Pokud cítím nutnost se omluvit někomu, kdo už nežije, je třeba si v klidu sednout, vybavit si situace, o které jde, a upřímně poprosit dotyčného za odpuštění a poděkovat za to, že nám odpustí. Pokud je to blízký člověk, ujistit ho o své lásce. Vím, že duše na to čekají, hlavně v případech vážných provinění. Pokud je prosba za odpuštění skutečně upřímná a hluboká, odpustí nám. Když to neučiníme, pak nás tyto duše mohou pronásledovat – což můžeme nazvat onou schizofrenií. Pracovala jsem se ženou, kterou takováto duše provázela už čtvrtý život, našly jsme společně prvotní příčinu, kdy se ona dopustila vraždy. Naléhavě jsem ji nabádala, aby dotyčnou duši požádala o odpuštění, ale ona odmítla. Tato duše s ní bude spojena vazbou i v dalším životě, protože se rozhodla opět pro sebevraždu. Naopak jsem zažila případ mladého muže, který se v minulosti jako soudce nechal podplatit, provinil se proti nevinnému člověku tím, že ho nechal popravit, a duše tohoto člověka ho pronásledovala. Svého činu opravdu hluboce litoval a upřímně prosil za odpuštění, dotyčná duše mu odpustila a odešla do světla. Nadechl se a řekl: „Znovu jsem se narodil.“  

Duchovní svět

Často se hovoří o pojmech peklo a nebe – jak bychom měli tyto pojmy chápat?   
Nebe a peklo jsou také synonyma podobně jako už zmiňovaný „onen svět“. Existuje světelná a láskyplná vibrace a existují další vibrační vrstvy až k nejnižším nejtemnějším rovinám, kde jsou duše mágů, zabývajících se černou magií, bytosti jako Hitler apod., které se do těchto temných rovin zařadily svou činností – a to je peklo. Není zde světlo ani láska a duše prožívají to, co způsobily na Zemi, je to peklo v jejich vědomí. Tento stav trvá tak dlouho, dokud jim bytosti z vyšších vrstev nejsou ochotny pomoct nebo dokud jejich utrpení nevygraduje do té míry, že začnou samy volat o pomoc. A nebe – to jsou naopak ty nejvyšší vrstvy, nejjemnější vibrace lásky. Duchovní svět se tedy skládá z jakýchsi „vrstev“ vibrací, do nichž je duše přitažena na základě stupně své vyspělosti. Bytosti z nejnižších vrstev nemohou vstoupit do kontaktu s vyššími rovinami, ale bytosti z nejvyšších vrstev mohou být nápomocné těm nižším.

Je důležité navštěvovat hroby svých blízkých?
Lidé se mne občas ptají, jestli mají chodit na hřbitov každý den nebo každý týden a několikrát se mi stalo, že bytost – duše zemřelého odpověděla: „Nezlob se na mě, ale já na ten hřbitov nebudu pořád chodit s tebou…“ Někdy lidé pořádají pompézní pohřební obřady nebo instalují nákladné hroby a pomníky, ale duše to nežádá. Nejdůležitější je nosit milovaného člověka v srdci, posílat mu stále láskyplné myšlenky, myslet na něj s láskou. Jediné, po čem duše skutečně touží, je láska. Láska je silnější než smrt. 

Je možné zjistit dobu úmrtí?
Ano, astrologové v horoskopu dokáží přesně určit minutu odchodu. Lze ji vypočítat, ale astrolog to nikdy nesmí klientovi sdělit. To by bylo porušení profesní etiky. Dodržoval ji Mistr Solnař i Zoša Kinkorová.

Bojíte se smrti?
Co je smrt? Je to přechod do jiné dimenze. Opakuji, že duše je věčná energie, která mění jen svoji podobu. Bát by se člověk neměl, jen dávat pozor, aby si na „druhý břeh“ nenesl mnoho duchovní zátěže, nevědomosti a připoutanosti a zbytečný otisk zlých skutků a myšlenek.
Smrt je Anděl Přeměny a tak přináší právě jen změnu stavu. A já se těším „domů“. Vím, že se znovu narodím, opráším současné poznání a budu pokračovat, ať už se narodím v kterékoli zemi. Jen si přeji, aby mi bylo dáno se narodit dobrým, moudrým a duchovně vyspělým rodičům, takovým, jaké jsem měla v tomto i předcházejícím životě.
Těším se, že se sejdu s milovanými bytostmi, které mě měly rády a které jsem milovala.

ptala se Zuzana Paulusová