Jak si vyléčit tinnitus…

V roce 2019 vyšel v Meduňce rozhovor s Petrem Studeníkem, v němž se tento mladý muž čtenářům velmi otevřeně svěřil se svými zkušenostmi s prožíváním a léčbou tinnitu. I když od publikování tohoto rozhovoru uplynul už „nějaký ten pátek“, Petrovy zkušenosti a jeho příběh může být možná pro mnohé lidi stále inspirativní. (Upozorňujeme, že některé informace obsažené v článku se vztahovaly k době vzniku rozhovoru a v současné době může být situace jiná. Základní zkušenost a Petrův příběh jsou však jistě nadčasové.)

S problémem tinnitu (tedy laicky řečeno s pískáním v uších) se potýká překvapivě velké množství lidí. Klasická medicína nabízí několik způsobů léčby, ale ve velké části případů se jí nedaří tinnitus vyléčit. V následujícím rozhovoru jsme si povídali s Petrem Studeníkem, mladým mužem, jemuž se díky silné vůli, odhodlání a urputnému hledání podařilo tento nepříjemný zdravotní problém u sebe vyřešit. Dnes díky svým zkušenostem může pomáhat jiným „tinitářům“ a zpětně dokonce hodnotí tinnitus jako podnět, který mu po všech stánkách změnil život k lepšímu.  

Petrův příběh

Petře, jak se tinnitus ocitl ve vašem životě?
O tinnitu jsem nevěděl vůbec nic až do chvíle, kdy mi vstoupil do života. Stalo se to poté, co jsem navštívil koncert v Lucerně, hudba se mi sice zdála hodně hlasitá, ale přičítal jsem to tomu, že nejsem na hlasitou hudbu zvyklý, kromě toho jsem věřil, že zvukaři vědí, jak koncert ozvučit… Po koncertě jsem měl zalehlé uši a večer před usnutím jsem slyšel pískání. To se mi ale v pubertě občas stávalo, třeba po návštěvě diskotéky a vždycky to druhý den samo zmizelo. Ale tentokrát to bylo jinak – uši jsem měl zalehlé i druhý den, a pak i další dva dny, což mne dost vyděsilo. Připadal jsem si jako pod vodou, a zároveň jsem slyšel i pískání. Pak zalehnutí uší odeznělo, ale najednou jsem slyšel všechny zvuky mnohem výrazněji, třeba cinkání příborů v jídelně bylo téměř nesnesitelné, musel jsem odejít, ani jsem nedojedl. A pískání jsem slyšel pořád.
Na internetu jsem hledal informace a snažil se dopátrat, o co jde, a propracoval se až k informacím o tinnitu. Když jsem si přečetl, že je to celoživotní problém a jaké potíže lidem způsobuje, zachvátila mne naprostá panika. Nemohl jsem spát, moje pracovní výkonnost začala klesat. Vyhledal jsem lékaře, ale ten mi vysvětlil, že přicházím pozdě, a tím pádem je také pozdě nasadit infuze nebo léčbu v barokomoře, protože to jde tak první tři dny. Dostal jsem lék, který měl zabrat – asi po třech měsících měl tinnitus zmizet, ale požadovaný efekt se nedostavil. Pískání jsem slyšel pořád, byl to nepřerušovaný vysoký tón, tak silný, že ho nepřehlušil ani zvuk blízko jedoucího vlaku. Spal jsem tak tři nebo čtyři hodiny denně, ani nevím, jak jsem chodil do práce. Lékař mi řekl, že je to chronický tinnitus a že si na něj musím zvyknout. Začalo se mi rozpadat manželství, sociální život i moje firma, a já jsem upadl do úplné beznaděje, protože jsem uvěřil tomu, že s tinnitem není možné nic udělat.

Ocitl jste se na dně. Co vám pomohlo se od něj odrazit? 
Měl jsem paradoxně „výhodu“ v tom, že jsem deset let trpěl silnými migrénami a také se předpokládalo, že to bude problém na celý život. Ale díky několika lékařům — paní primářce Markové z neurologie v Thomayerově nemocnici, MUDr. Josefu Jonášovi a jeho centru a MUDr. Josefu Luckému se mi podařilo se z migrény vyléčit. A tak mě napadlo, že by se to navzdory nepříznivým prognózám mohlo podařit i u tinnitu.
Dlouhou dobu jsem si vedl deník migrenika a v něm se snažil vypozorovat, co u mne záchvaty migrény vyvolává. Nejdříve jsem sledoval jídlo a pití, pak situace a nakonec lidi, a to vše jsem postupně řešil, až záchvaty migrény úplně zmizely. To mi dalo naději, i když záchvaty migrény přicházely občas a mohl jsem vysledovat, co je způsobilo. Problémem bylo, že tinnitus byl přítomný stále, a tudíž jsem nevěděl, jak si podobný deník vést a jak zjistit, co je způsobuje zhoršení tinnitu a co stav zlepšuje. Měl jsem velké propady, když jsem se na chvíli trochu vzchopil, využil jsem toho k hledání dalších lékařů v oboru ORL. Navštívil jsem jich asi deset a všichni mi říkali to samé — že s tinnitem se nedá nic dělat, až ve sluchovém centru v Mladé Boleslavi mi dal pan primář naději, že vzhledem k mému věku by mohl tinnitus zmizet sám. To mě ohromně posílilo. Vystřídal jsem postupně asi 70 lékařů, léčitelů a terapeutů v Čechách i po světě, vyhledával jsem literaturu o tinnitu a četl jsem vše, co jsem sehnal, včetně knihy ve francouzštině, ačkoli francouzsky neumím ani slovo — každé slovo jsem hledal ve slovníku a četba mi trvala asi čtyři měsíce.

To jste tedy velmi houževnatý člověk…
Ano, mám takovou býčí povahu, nevzdával jsem se cíle, protože zvyknout si na tinnitus bylo pro mne nepředstavitelné.

Co všechno jste zkoušel?
Bylinky, masáže, homeopatii, ajurvédu, Tradiční čínskou medicínu, odblokování, terapii Cesta, neurologii, různé léčitele, už si to všechno ani nepamatuju, našel jsem spoustu skvělých lidí – lékařů, bylinkářů, ale taky spoustu šarlatánů. S těmi nejlepšími lidmi dnes spolupracuji. Vyléčil jsem se zčásti alternativní cestou, díky tomu, že jsem šel do sebe, ale pomoc lékařů byla velice důležitá a velmi si jich za to vážím. Zásadní zlom nastal, když jsem narazil na webové stránky amerického neurologa s polskými kořeny Pawla Jastreboffa, na nichž popisuje své pojetí tinnitu. Najednou mi všechno začalo dávat smysl – podle něj nejde o záležitost uší, které jsou po traumatu až dávno v pořádku, ale problém je v mozku. Mozek filtruje zvuky podle důležitosti, ty důležité zesílí, nepodstatné potlačí. Když v davu lidí někdo zavolá vaše jméno, uslyšíte ho, protože mozek ten zvuk vyhodnotí jako důležitý, kdežto jiné jméno nezaznamenáte. Při akustickém traumatu, zánětu, zranění nebo dlouhotrvajícím stresu má vnitřní zvuk ucha tendenci se zesílit, když zesílí nad úroveň vědomí, člověk ho začne vnímat. Pokud síla zvuku během 24 hodin poklesne, pak zvuk zmizí, mozek ho nevnímá. Pokud zvuk trvá víc než tři dny, mozek ho zaregistruje a začne mu věnovat pozornost, tinnitus se zafixuje, vědomí ho následuje a vzniká chronický tinnitus bez objektivní příčiny. Poslal jsem dr. Jastreboffovi asi 50 otázek a on mi odepsal. Pak jsme si psali ještě asi dvakrát a dozvěděl jsem se od něj všechno, co jsem potřeboval.

Co bylo potom?
Dr. Jastreboff vyzkoušel různé zvuky a zjistil, že fixace mozku na tinnitus se dá rozpojit šumem, buď růžovým, nebo bílým. Doporučoval generátor šumu od firmy Siemens, ale já jsem se po konzultaci s ním rozhodl používat kvalitní mp3 přehrávač se sluchátky, na němž jsem ten šum poslouchal.

Zvuková terapie

Co je bílý a růžový šum a jaký je jeho význam pro léčbu?
Růžový šum je příjemný sametový, nepřerušovaný a nerytmizovaný zvuk, podobný šumění vodopádu ve velké dálce nebo vzdálenému jezu. Když posloucháte růžový šum 8 hodin denně s mnohem nižší hlasitostí než tinnitus, fixace mozku se začne uvolňovat — najednou je tu nový zvuk, který mozek zaregistruje, začne tříštit pozornost a „přepínat“ i na jiné zvuky, takže vnímáte tinnitus, růžový šum, zvuk pračky, hlas dítěte atd., pozornost mozku na tinnitus se tříští. Čím víc věnuje mozek pozornost růžovému šumu, tím méně ji věnuje tinnitu. Lidé se mne často ptají, jestli můžou poslouchat růžový šum více než 8 hodin denně, protože je to příjemné a dobře se s tím usíná. Říkám jim, že cílem terapie není vytvořit novou fixaci mozku na růžový šum, ale odstranit fixaci mozku na tinnitus. Šum se dá v přehrávači poslouchat při běžných denních činnostech, další možností jsou generátory šumu, v současné době už modernější, menší a levnější než ty od firmy Siemens, které jsem zmínil. V tomto směru nastal velký pokrok, generátory šumu jsou dostupné pro každého. Zájemci si také mohou růžový šum stáhnout zdarma na mém webu.

Když se někdy hovoří o zvukové terapii, jde tedy o léčbu šumem… 
Ano. Zajímavé je, že čím slabší je růžový šum, tím větší pozornost mu mozek věnuje. Je to podobné, jako když někdo mluví potichu a vy musíte být velmi pozorní, abyste ho slyšeli. Růžový šum se v současnosti používá k usínání miminek a domnívám se, že je to šum, který slyšíme před narozením v děloze.
Růžový šum jsem si nastavoval každý den na velmi nízkou hlasitost, při nízkém tinnitu jsem mohl šum poslouchat na nižší hlasitost, ve špatných dnech bylo třeba šum nastavit na mnohem vyšší hlasitost. Tímto způsobem jsem zjistil, že můžu sekundárně tinnitus změřit. Začal jsem si vést deník tinitáře a postupoval přitom podle pravidel pro migreniky, která jsem se naučil díky paní primářce Markové. Nejprve jsem sledoval stravu, zjistil jsem, že mi škodí veškerá chemie včetně přírodních aromat, dále jablka, jablečný džus, banány a také jakýkoliv alkohol kromě cideru.

Zřejmě jen málokoho by napadlo souvislosti se stravou…
Díky zkušenostem s migrénami jsem věděl, že některé potraviny způsobují záchvaty, hledal jsem souvislost mezi stavem „vysokého tinnitu“ a tím, co jsem ten den jedl. Zjistil jsem, že ve dnech „nízkého tinnitu“ jsem například jedl luštěniny a že mi dělají dobře, tak jsem je pak jedl častěji. První měsíc jsem takto sledoval stravu, druhý měsíc jsem začal sledovat situace, a ukázalo se, že tinnitus zesiluje jízda na kolečkových bruslích a plavání. Po poradě s fyzioterapeutkou jsem srovnal postoj při bruslení — méně jsem předkláněl hlavu  — a zvýšený tinnitus zmizel. Zakázala mi plavat prsa a před kraulem a znakem doporučila asi pět minut cvičit několik cviků, díky nimž se mi pak tinitus nezvyšoval ani při plavání. Chodil jsem také každý týden do sauny, protože saunování tinnitus snižovalo.

Hledání příčin

Jsou příčiny tinnitu objektivní a fyziologické, nebo subjektivní a psychosomatické?                           
Obojí a vůbec bych to nerozděloval. Všichni klienti, kteří ke mně přijdou na terapii, musí mít potvrzení od lékaře ORL, že jsou v pořádku, To je první zásadní věc, bez toho s terapií nezačnu. Pokud se u nich nezjistí objektivní potíže, spolupracuji s fyzioterapeutkou, která dokáže odhalit i problémy, které při běžném vyšetření unikly – třeba blokády čelistního kloubu, krční páteře atd. Pokud klient má časté rýmy, záněty uší, nebo nemůže smrkat, pošlu ho za bylinkářem, který je specialista na dutiny.
Pak věnujeme pozornost stravě, dále situacím a nakonec se dostaneme k tomu, co jsem v deníku migrenika zkoumal pod pojmem lidi. Uvědomil jsem si, že tinnitus mi zvyšuje kontakt s mou bývalou ženou, mým bývalým šéfem a mojí matkou. S psychoterapeutkou jsme postupně zjistili, že v kontaktu s těmito lidmi nejsem sám sebou, že potlačuji emoce — když mě naštvou, nerozčílím se, když je mi do pláče, tak se nerozbrečím, protože jsem přece tvrdý chlap a když je mi z něčeho špatně, musím to jako tvrdý chlap vydržet.
To všechno vedlo ke zvyšování tinnitu. Tím, že jsem neprojevoval emoce, jsem se vystavil obrovskému stresu. Pak jsem pochopil, že veškeré projevené emoce jsou léčivé, ať jde o radost, smutek nebo vztek, a všechny potlačené emoce – včetně těch kladných – jsou destruktivní. Rozhodl jsem se, že klidně budu z pohledu svého okolí divný nebo nenormální, ale budu zdravý! A když jsem začal projevovat emoce, tinnitus postupně mizel.
Moje léčba měla dva zásadní milníky, první nastal, když jsem si přečetl v knize od M. Hlávkové Hvězdy a duše kapitolu o mateřské díře a uvědomil jsem si, jak těžké dětství jsem prožíval. Brečel jsem nepřetržitě asi čtyři hodiny tak, že jsem se nemohl ani nadechnout – po 18 letech, kdy jsem neuronil ani slzu. Najednou mi tinnitus nevadil, říkal jsem si, že nemůžu být zdravý, když je ve mně tolik bolesti. A došlo mi, že pokud se mi podaří tu bolest dostat ven, moje zdraví se zlepší.          

Jak jste se ke zmíněné knize dostal?
Působil jsem v oblasti finančnictví na vysokém postu, ale v období, kdy se objevil tinnitus, se můj pracovní výkon zásadně zhoršil, firma na mě proto nasadila koučku, s níž jsme pracovali asi půl roku. Pracovní stránka se zlepšila, a ona mi doporučila začít řešit i soukromé záležitosti. Tak jsem se dostal na terapii k Marušce Hlávkové. První sezení u ní bylo asi dvouhodinové a po něm jsem se cítil tak hrozně, že jsem — v obleku za 40 tisíc korun  — bloudil po chodbě a nebyl ani schopen najít východ z budovy. Vlastně mne naštvala a to, co mi říkala, mi při mém tehdejším pragmatickém mentálním nastavení přišlo zcestné. Dala mi tu knížku, kterou jsem ani neměl chuť číst, ale pak jsem ji přečetl a uznal, že by na tom něco mohlo být — a nastoupil k Marušce do terapie. Při terapii jsem například zjistil, že mám v sobě pořád vztek z podrazu, který na mne udělal můj bývalý šéf. Pochopil jsem, že pokud se chci vyléčit, musím za ním jít. Odhodlával jsem se k tomu tři měsíce. Řekl jsem mu, že mne podrazil a že už se to nesmí opakovat. On se začal hloupě bránit, já jsem vybuchl a začal na něj křičet. Pak jsem práskl dveřmi a šel domů. A najednou jsem si uvědomil, že tinnitus neslyším! Za dva dny se mi sice vrátil, ale bylo mi jasné, že tohle je cesta k uzdravení.             

K uzdravení tedy pomohlo vyjádřit emoce před lidmi, kteří vás stresovali…
Ano, ale předcházelo tomu devět měsíců velmi intenzivní psychologické práce. Pomohla mi moje důslednost – pokud  mi některá potravina nesvědčila, přestal jsem ji jíst ze dne na den, denně jsem poctivě cvičil podle rady fyzioterapeutky atd. Když jsem pochopil, co mi pomůže, šel jsem nakonec do konfrontace se všemi lidmi, kteří mne stresovali, i když v důsledku toho se mnou moje matka nemluví. To je citlivé téma, ale jinak bych se k uzdravení nepropracoval.

Jak dlouho celá tato „kauza tinnitus“ trvala?
Skoro čtyři roky. Teď už žádné pískání neslyším.

Využití zkušenosti pro pomoc druhým

Jak celou záležitost s odstupem hodnotíte?     
S trochou nadsázky říkám, že mi tinnitus zachránil život. Díky procesu, který jsem ve snaze o vyléčení podstoupil, se můj život změnil k lepšímu. Jsem víc sám sebou, věnuji se tomu, co mi dělá dobře. Zjistil jsem, že nejsem tak akční, jak se mi původně zdálo, že mám rád spíš klidnější činnosti, mnohem více projevuji emoce, každý ví, na čem u mě je, a to mi pomáhá udržovat zdravé vztahy a ty nezdravé rozpojovat. Tinnitus byl pro mě velký dar, nevím, jak bych bez něj žil, byl bych možná doteď arogantním bankovním manažerem, kterému vůbec nešlo o vztahy, ale jen o výkon. Dnes jsou pro mne vztahy ze všeho nejdůležitější, materiální věci mám rád, ale přikládám jim mnohem menší význam než předtím. Celý můj život byl jako sud střelného prachu a ten koncert v Lucerně byl jako jiskra. Kdyby nebyl můj život plný napětí a problémů, tinnitus by se neobjevil.

Jak se sebou zacházíte teď?
Dietní opatření už nedodržuji, ale nejím žádnou chemii v jídle a stravuji se zdravěji než před tinnitem, dělám věci, ze kterých mám dobrý pocit, a stále na sobě pracuji, ale už ne kvůli tinnitu.

Co byste doporučil lidem, kteří trpí tinnitem a nevědí, odkud začít s léčbou?
Jako první věc bych doporučil podstoupit kompletní vyšetření u lékaře se specializací ORL a u neurologa, aby se vyloučila objektivní příčina. Svou cestu k uzdravení z tinnitu jsem podrobně popsal ve své knize, když si ji přečtou, získají mnoho informací, které jsem já zjišťoval postupně. Mohou si poslechnout můj rozhovor s Jaroslavem Duškem, ve kterém popisuji psychosomatické aspekty tinnitu, najdou ho na you tube. Mohou začít s léčbou sami, pokud opravdu chápou problém tinnitu v celé šíři. Pokud by měli nějaké dotazy, mohou se na mne obrátit o radu či konzultaci.

Jak taková konzultace vypadá?
Buď mi při ní člověk sám vypráví, jak tu něj tinnitus začal, nebo se vyptávám a hledáme prvopočátek. Na prvních konzultacích se věnujme hlavně fyzické stránce problému. Většinou nejde jen o jeden problém tinnitu, lidé často přicházejí s tím, že nespí, mají zablokovanou páteř, trpí úzkostnými stavy, berou antidepresiva atd. Podle toho doporučím návštěvu dalších specialistů, abychom vyloučili a odstranili objektivní příčinu. Naučím klienta používat zmíněnou zvukovou terapii, protože tato terapie působí jen tehdy, když se dělá správně. Pak je naučím pracovat s deníkem tinitáře, odpovím jim na dotazy atd. Deník slouží ke zmapování příčin – když si lidé zmapují příčiny, jsou schopni velkou část z nich vyřešit sami. A snažím se jim pomoci s tím, v čem potřebují podporu.

Jsou příčiny vzniku tinnitu u jednotlivých lidí podobné, nebo jde o zcela individuální záležitost?
Existuje několik typů a příčin tinnitu, nejčastější příčinou je dlouhodobý stres, paradoxně tinnitus často přichází poté, co se stres uklidní. Dalším důvodem je akustické trauma, záněty, problémy s krční páteří nebo úraz.
Když vyloučíme takovouto fyzickou příčinu vzniku, hledáme širší souvislosti, protože někteří lidé jsou ve svém životě ztraceni a neuvědomují si, že žijí ve stresu, stav stresu jim připadá normální — jsou znecitlivělí. Neradím jim, jak mají situace řešit, ale vedu je k tomu, aby znovu nalezli svou citlivost. Znecitlivění je obranou proti situacím, které člověka zasahují, ale pak nastává stav, že dotyčný už necítí nic, ani vlastní bolest, ani to, co mu škodí nebo že způsobuje bolest někomu jinému. 

Máte úspěchy v léčbě?                  
Ano, lidé se tinnitu zbavují, hodně při tom pomáhá vedení deníku tinitáře. Důležitá je důslednost, pokud člověk zjistí, že se tinnitus zhorší po čokoládě, nesmí ji jíst. Faktorů, které tinnitus zhoršují, je přitom spousta a často jsou velmi individuální.  

A klienti, kteří se tinnitu zbaví, slyší ticho nebo slabé pískání, které jim nevadí?
Pískání, zvonění, klepání atd. se během léčby mění na šumění a to se dál zeslabuje až pod úroveň slyšitelnosti.  

O své zkušenosti jste napsal knížku…
Mám radost, že ta knížka už pomohla mnoha lidem, když si ji přečetli, ulevilo se jim nebo u nich dokonce trvalý tinnitus vůbec nevznikl. Knihu jsem psal sám a napsat jádro mi trvalo asi jen měsíc, ale pak jsem ji devět měsíců revidoval, doplňoval a upřesňoval. Chtěl jsem sdělit ostatním svou euforickou zkušenost, že je možné se vyléčit. Mně pomohl k vyléčení Pawel Jastreboff  a já jsem to chtěl splatit a pomoci dalším lidem. Dnes je k dispozici už 7. vydání, které je doplněné o nejnovější poznatky.  

Vrátil jste se ke své původní práci a k životnímu stylu?
Vůbec ne a ani jsem to nechtěl. Ve třiceti letech jsem dělal ředitele oddělení, měl jsem auto za několik milionů, spoustu peněz – ani jsem nevěděl, za co je utrácet. Cestoval jsem po světě, a následně jsem na terapiích zjistil, že jsem to dělal jen proto, abych tím získal lásku rodičů. Toužil jsem po jejich nepodmíněné lásce, a stejně jsem ji tím nezískal. V zaměstnání  jsem sestoupil o hodně níž a teď dělám práci, kterou mám rád. Z velké části se zabývám konzultacemi ohledně tinnitu, píšu články a věnuju se také cyklistice, což mne vždycky bavilo. Je ze mne jiný, mnohem spokojenější člověk – a vděčím za to i tinnitu.

                                                    Rozhovor s Petrem Studeníkem připravila Zuzana Paulusová

    ————————————————