Z nové Meduňky: Mějme Vánoce po celý rok…

... říká v titulním rozhovoru zbrusu nové MEDUŇKY (ano, prosincové číslo právě vyšlo a je pro vás k dispozici v obvyklé „papírové“ podobě i na emedunka.cz ) herečka a jogínka Petra Špindlerová.
Petra má široký záběr zájmů a činností a je to zkrátka inspirativní žena – jak se při čtení rozsáhého rozhovoru, připraveného Věrou Keilovou, jistě přesvědčíte. Nabízíme ukázku – ale lepší rozhodně bude přečíst si celé skvělé prosincové číslo, které kromě jiného radí, „jak využít zimní čas k dobru ducha i těla“…

Útulný byt herečky a jogínky Petry Špindlerové v centru Prahy před Vánocemi provoní koření, bylinky, vonné tyčinky i svíčky a připomenou, že nastává jedinečný, kouzelný čas. Na pompéznosti a okázalé dary si ale Petra nepotrpí už proto, že morální hodnoty zakotvené v Pataňdžalího osmidílné stezce jógy vyznává po celý rok, a patří mezi ně i nijama – rozvoj duchovních hodnot, dhjána – meditace a jama – rozvoj správného jednání, jehož součástí je i brahmačarja – zdrženlivost a aparigraha – nehrabivost a neulpívání.

K józe a její kolébce Indii tě váže silné pouto, a dokonce jsi v této zemi strávila i dvoje Vánoce s dětmi. Jak na to vzpomínáš?
Už přetím jsem tam byla přes několikatery Vánoce sama. A těsně před covidem jsem se svými dětmi byla v Indii na Vánoce dvakrát po sobě v ášramu v Amritapuri u Matky Ammy, která je avatarkou a léčí objímáním. V ášramu jsme vlastně ale žádné Vánoce neměli, i když malý stromeček tam pro lidi ze západního světa byl, a také se tam v nejrůznějších jazycích zpívaly koledy.
Vzpomínám si, jak jsme tenkrát šli s dětmi o vánočních svátcích na tržiště a já se jich ptala, co jim mám nakoupit. Oba dva – Kristýnce bylo tenkrát devět a Kryštofovi jedenáct– mi ale pod vlivem toho, co viděli kolem, řekli, že nechtějí vůbec nic a že je jim vlastně trapné, kolik máme peněz, když jsme si mohli dovolit koupit letenky do Indie. Takový přístup mě úplně zaskočil, ale stejně jsem jim na to tenkrát jako pragmaticky smýšlející matka řekla: „Tak to tedy ne! Něco si vybrat musíte, protože tady je to mnohem levnější než u nás…“ (smích) K večeři jsme pak měli nějaké klasické indické vegetariánské jídlo a nikomu nic nechybělo.

Jak se svou rodinou trávíš adventní a vánoční čas, když jste doma v Česku?
Tady míváme klasické svátky s cukrovím, ale k štědrovečerní večeři pečeme místo kapra pstruha. Vánoční cukroví máme rádi a kromě toho, že ho rádi jíme, nás baví i to pečení. Samozřejmě nechybí ani vánočka, kterou dělám asi podle dvěstě let starého receptu, ve kterém je jen 10 dg cukru, což je fantastické. A pak také děláme tak zvané topené těsto, které kyne pod vodou, a lze ho použít naprosto na cokoliv. Úplně se rozpadá na jazýčku a recept na něj každý najde v kuchařce, kterou jsme napsaly společně s mojí kamarádkou od dob natáčení seriálů Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy Markétou Plánkovou a která právě vyšla. Jmenuje seMámy u plotny, MuP a je Malá, Úsporná a Praktická. Obě pocházíme z Vysočiny, máme dospívající děti a napadlo nás dát dohromady recepty vycházející z našich kořenů. Opravdu si pamatuju, jak moje babička uměla vařit skoro z ničeho – dalo by se říct. Vysočina byla chudá, a přitom jídlo bylo vždy skvělé a v uvozovkách za pět pade.
O Vánocích u nás určitě nechybí ani klasické linecké cukroví a kokosky, ale zase to nepřeháníme – prostě abychom měli hezké Vánoce, ale nebylo z toho obžerství a cukroví nekončilo v mrazáku. Pro zpestření ještě vždycky kupuju i krabičku dobrot v restauraci Hare Kršna, které je čistě vegetariánské.
Pro dotvoření nálady si po celý advent pouštíme koledy, a když jsme pak o svátcích u mojí mámy na Vysočině, zajdeme i do kostelíku, díváme se na pohádky, povídáme si a prostě jsme spolu. Nejkrásnější je podle mě na Vánocích právě to, že se lidé zklidní a zastaví se. Vlastně by bylo fajn dovolit si to i jindy, a mít tak Vánoce po celý rok. Promě tyto svátky vůbec nejsou o dárkách. Pár si jich dáme, ale určitě to není o mamonu a už vůbec nechápu, že si někdo kvůli nákupu dárků vezme půjčku. Moje děti mi na otázku, co by chtěly k Vánocům, odpovídají „nic“ i dnes. Mají prý všechno a takového přístupu si velmi cením.

Vánoční čas je také o lásce a větší vřelosti, ale to se právě koupit ani nedá…
Láska je hybatelem naprosto všeho. V poslední době jezdím často do Itálie – mimo jiné také za svým mužem – a pozoruji, jak se tam lidé k sobě chovají úplně jinak než u nás. Jsou zkrátka vřelejší, a tak ráda chodím po ulicích a jen tak se usmívám na lidi, které vůbec neznám. Úsměv nikoho nic nestojí, ale na tváři druhého člověka dokáže vykouzlit zázrak. Určitě je to lepší než chodit s hlavou zabořenou do chodníku a být permanentně naštvaný, jak je u nás patrné na mnohých lidech obzvlášť teď v zimě. Je to přesně tak, jak se říká – život se neskládá z velkých věcí, ale z každodenních maličkostí, které jsou stěžejní.
Do Itálie mě to táhne čím dál víc a pořádám tam u moře i jógové pobyty a semináře. Po letech se do této země vracím moc ráda, protože když mi bylo 20 let, začínala jsem v Miláně jako modelka. Do Indie jsem jezdila od roku 1999, a když spočítám všechny své pobyty v této zemi, strávila jsem tam kus života, ale po covidu se tak daleko od domova najednou už necítím komfortně.
Myslím, že se od Italů můžeme v lecčems inspirovat, například v tom, že daň z nemovitosti se tam platí až v případě vlastnictví druhé nemovitosti. Čím více nemovitostí máte, tím platíte víc, ale z první neplatíte nic, protože tu jste nabyli prací nebo úsporami a někde bydlet musíte. Má to logiku, že jo? Také mě baví, že v Itálii koupíte velký pecen chleba za dvě eura, zatímco tady stojí i menší chleba víc. Mluvím o jižní Itálii, kde se žije levněji, a když jsem tam někomu řekla, kolik platím měsíčně ve svém vlastním bytě za služby a energie, tak si ten dotyčný myslel, že to je za rok. Myslím, že obecně se dnes lidem u nás moc dobře nežije.

Jak tam jezdíš?
Itálie je mojí druhou milovanou zemí a jezdím až na jih do Puglie, protože jak říkají sami Italové, Itálie začíná až pod Římem. Sever je úplně o něčem jiném. Jezdím autem a většinou sama. Minule jsem cestu dlouhou 1 600 km zvládla za 14 hodin se dvěma zastávkami na tankování a na kafe. Je to pro mě meditace v akci a vlnit se po silnicích krásnou italskou zemí mi přijde nádherné. Jezdím často na noc a pouštím si přitom svoji oblíbenou muziku nebo mantry.

Meditace a jóga

Meditace praktikuješ už léta, a právě to určitě souvisí s tvým veskrze pozitivním náhledem na život…
…a pomáhá mi k tomu i jóga, kterou jsem v Praze vystudovala na FTVS UK a pak si vzdělání doplňovala i různě po světě. Ke zklidnění totiž potřebuju pohyb, a to mi skýtá právě jóga. Chtě nechtě jsem zkrátka západní produkt. Když jsem dříve pobývala déle v Indii, byla jsem tak zklidněná a zpomalená, že jsem mívala pocit, že k životu nepotřebuju vůbec nic…
Po návratu jsem se všech, co na něco nadávali, ptala, proč si stěžují, když mají střechu nad hlavou, z kohoutku jim teče teplá voda, v ledničce mají jídlo atd. atd. I když pak se to i u mě zase trochu obrousilo, můj náhled se v tomto směru už nezměnil. Indie zkrátka dokáže nastolit zdravý žebříček hodnot a toho si cením.
Meditace nastává, když člověk zklidní hlavu, a osobně mám ráda jak meditaci v klidu, tak i v akci, když to, co dělám, dělám s naprostým soustředěním, takže na mě přestanou doléhat dotěrné myšlenky. Často si opakuju mantry, například překrásnou mantru Lokah Samastah Sukhino Bhavantu  (Kéž jsou všechny bytosti svobodné a štastné), ale naše modlitby jsou v podstatě totéž. Záleží jenom na tom, z jaké tradice člověk vychází. Od své guru jsem dostala i osobní mantu, s kterou také hodně pracuju, a díky tomu se mi daří nacházet vnitřní klid. Dříve jsem se cílené meditační praxi v klidu věnovala ráno i večer, teď to nechávám více spontánně podle toho, jak je potřeba. Každopádně vím, že bez toho už nemůžu být, protože to je vynikající způsob duševní hygieny. Nedávno mě také velice oslovila meditace meta neboli meditace soucitu, což mi připomíná jednu z jógových zásad, jíž je ahimsa neboli nepáchání násilí na sobě ani na okolí.
(Petra má dva pejsky, a když jsme si spolu povídaly v její útulné kuchyni, museli u toho být a stále chtěli drbat. Bílý pejsek se jmenuje Shantí – v sanskrtu to znamená klid a mír a jde o plemeno shih-tzu. Jak mi vysvětila, říká se, že v každém shih-tzu, což je tibetské plemeno, dřímá duše tibetského mnicha. Černého ruského boloňského psíka jménem Kari si herečka a jogínka pořídila na doporučení védského astrologa – pozn. aut.)

Prakticky celý život působíš nejen jako herečka, ale také velmi aktivní instruktorka jógy a před pěti lety jsi dokonce založila nadační fond YogaHelp. Co tě k tomu vedlo a co se za tu dobu již podařilo?
Cílem fondu je shromažďovat prostředky a pomáhat těm, kteří nemají na to, aby si platili lekce jógy. Díky YogaHelpu jsou lektoři placeni z jeho prostředků. Lekce jsou určeny maminkám na mateřské dovolené, dlouhodobě nemocným lidem, seniorům a dětem ze sociálně slabších rodin. S novou lekcí pro seniory jsme například na podzim začali v pražském studiu Yogame. Už několik let také spolupracujeme s obchodním Centrem Černý Most, kde se od června do konce září cvičí každou středu jóga pod širým nebem zdarma, což je velmi populární, a celoročně se zde v prostoru za kinem každé pondělí konají dvě lekce pro děti. Kromě toho v Centru Černý Most také každý rok v červnu probíhá víkendový festival k Mezinárodnímu dny jógy s doprovodným programem a návštěvníci si zde mohou vyzkoušet i různé jógové styly. Nadační fond YogaHelp, kterému při jeho zrodu požehnala i Matka Amma, také sponzoruje lekce pro závislé dospělé v psychiatrické léčebně v Bohnicích a závislé děti v Thomayerově nemocnici v Praze.
Jóga není terapie, ale má terapeutické účinky. Kromě toho, že dokáže zmírnit projevy některých nemocí, pomáhá na nespavost, deprese atd. Význam slova jóga je sjednocení, a je tím míněno sjednocení ducha, mysli a těla. Důraz je kladen na očistu mysli včetně zbavení se pocitu výkonnosti, protože naše společnost je na něj orientována až nezdravě, a tak vesměs žijeme pod velkým tlakem.
Asi před osmi lety jsem u nás také začínala s teen jógou pro náctileté a v břevnovském studiu Yoga Art teď chystáme výcvik pro další lektory. Už moje diplomová práce na FTVS UK byla o vlivu jógy na psychiku teenagerů a konzultanta mi dělal bývalý pan primář Karel Nešpor. Nyní chceme teen józe otevřít dveře do celé České republiky..

Svoje zážitky z cestování do Indie jsi zúročila ve své knížce Sárí a džíny, a dokonce jsi k tomu připravila i besedu…
Program večerního autorského čtení se jmenuje Sárí a džíny….na cestách. Dostala jsem na to kulturní záštitu indického velvyslanectví a program je buď více zaměřen na cestování, anebo na moje setkávání s avatary. Příjemně mě překvapuje, že ta více spirituální verze programu vznikla vlastně na základě poptávky lidí. Pokaždé ale čtu, vyprávím, odpovídám na otázky, promítám fotografie a často k tomu všem nabízím i masala tea. Čaj vařím hned od rána a pak ho přivezu jako hotovou čajovou tresť, která se na místě naředí. Stačí přidat trošku vody a chutná to skoro jako v Indii…