Proč jsme nemocní? Nemoci kůže – pokračování
Naše kůže o nás mnohé prozradí a mnohé se na ní odzrcadlí – jak v pokračování kapitoly o nemocech kpže vysvětluje autor knihy Proč jsme nemocní, klinický psycholog PhDr. Petr Novotný…
Alergická reakce na kůži
Alergická reakce obecně je neúměrnou reakcí přecitlivělého člověka při styku s konkrétním alergenem, postižený někdy reaguje ihned, jindy s odstupem. Přičítá se například vyplavení histaminu nebo činnosti některých lymfocytů. Vyjevují se otoky, astmatická dušnost, kopřivka, senná rýma, exém, anémie, zánět spojivek či průjem. Alergická reakce je vždycky nadměrnou psychickou obranou, která vyjevuje ve fyzické rovině především skutečnost, že v méně odolné psychice je už delší dobu potlačována potřeba agrese. Alergická reakce je zjevenou náhradou této v drtivé většině případů neuvědomované a neprožité, avšak přesto silné potřeby agrese.
Nejrůznější látky, které jsou označovány za alergické (alergeny), jejichž počet prudce stoupá, vstupují do těla a imunitní systém proti nim vytváří obranné látky (antigeny). V případě alergiků je výroba antigenů naprosto nepřiměřená, takže se pak zjevují alergické reakce. Nepřiměřenost, s nímž alergikův imunitní systém bojuje s cizorodými látkami, je modelem přehnané psychické obrany vůči vnějšku a je vlastně náhražkou agrese (nutného boje), která se neprojevuje nebo neprojevila uvnitř, tedy v psychické rovině. Psychika pak zůstává i nadále netečná a její účty jsou vyřizovány ve fyzické rovině alergickými válkami, které svou oboustranně zbytečnou agresivitou a nepřiměřenou obranou připomínají virtuální střílečky počítačových her.
Je velice obtížné přijít na to, jaká agrese, jaký strach a jaká úzkost, a proč byla v případě konkrétního alergika potlačována, a pak vykompenzována přehnanou obrannou alergickou reakcí, protože četné pojmy související úzce s agresivitou jsou směstnány s nesmírnou hutností a často spolu pevně, ale jen zdánlivě nesrozumitelně souvisejí.
Úzkost je v podstatě potlačený strach, úzkost a strach vždy pevně souvisí s agresí. Nejvíce nenávidíme to, čeho se nejvíce bojíme, nebo to, co nás převyšuje. Nejsilněji potlačujeme nenávist či strach před tím, na němž jsme závislí. Zejména slabá ega jsou nucena agresivitu potlačovat nebo skrývat. Nepřiměřená obrana ega je nedbale zamaskovaná agrese, zejména citově nejbližší lidé donutí ego potlačovat potřebu agrese!
To jsou jen některé letmo uvedené, ale vykřičníkem uvozené souvislosti, jež by mohly vést k nalezení klíče a k rozluštění příčiny konkrétní alergie, kterí se nachází v intimních a utajovaných psychických zákoutích.
Látky, které existovaly miliony let v bezproblémové symbióze s člověkem, a které jsou dnes označovány za alergeny, jsou pro psychicky vyladěnou bytost naprosto neškodné. Chyba (vina) nespočívá v působení těchto látek na člověka, chybou (vinou) je nepřiměřená identifikace a nepřiměřené přijetí těchto látek konkrétním člověkem tak, jako by byly nebezpečné.
Alergik a jeho rodina bojují proti alergenům, jejichž oficiální počet se stále zvyšuje, a všichni se přitom snaží vytvořit životní prostředí, v němž nebude pro alergeny místo, což je náročný, ale povětšinou marný boj, jenž pouze nahrazuje skutečný boj. Obdobné bojůvky pouze odvádějí pozornost od konfliktní oblasti, kde by bylo boje vskutku velice potřeba kvůli opravdovému a zaslouženému vítězství.
Tuto v nitru dobře ukrytou bitevní pláň, která se rozprostírá v široké rodinné, sociální a emotivní oblasti je potřeba najít, na ní pak zabojovat, na ní pak zvítězit, pak má alergie šanci zmizet. Někdy postačí, odejde-li dospívající alergický člen rodiny z domova (na vojnu, vdá se, věnuje se studiu mimo domov) a alergie pomine, protože alergik opustil místo hlubokých a trvalých konfliktů.
Pásový opar
Onemocnění je způsobeno herpetickým virem VZV, který u dětí vyvolává plané neštovice. Herpetické viry jsou velice odolné a přetrvávají v organismu velice dlouhou dobu, málem každý se s nimi setká, ale jen málokdo jejich zásluhou onemocní. Pásový opar se vyjevuje nejčastěji na břiše nebo mezi žebry, ale roztahuje se ke končetitám i k obličeji a může zasáhnout také oční víčko i samotné oko.
Při pásovém oparu vypadá kůže jako po devastující středověké tortuře, rány posléze zasychají do stroupků. Kůže takzvaně kvete, otevírá se v ranách, a všude, kde se „ďáblův spár“ kůže dotkne, utrpěné rány nesnesitelně bolí, i když jsou případně už zhojené. Závažné je postižení první větve trojklanného nervu, závažný je i průběh nemoci u lidí s oslabenou imunitou Léčení pásového oparu je povětšinou dlouhodobým, týdny i déle trvajícím procesem. Stejně dlouhým a bolestivým procesem však prošlo ego, než tento trudně sebepotlačovací proces psychická rovina odzrcadlila v rovině tělesné. Pásový opar vykřičí totiž na kůži to, co ego dlouhodobě a silně umlčovalo a potlačovalo v obdobně význačných oblastech, jež tvořily emoční materii už dávných antických dramat – láska, bezmocná nenávist, tajné spiknutí, skrytá žárlivost, potlačovaná touha zabít a pomstít se.
Pásový opar se častěji vyskytuje u žen, zřejmě proto, že ženy jsou nuceny skrývat a potlačovat silné emoce, aby obstály například v erotice, partnerství, manželství a rodičovství. Onemocní-li někdo pásovým oparem, pak je třeba pátrat v nejbližším rodinném a citovém okolí postiženého, a to zejména po význačných životních okolnostech.
Je-li žena nucena svým nejbližším předstírat, že je s ní navenek všechno v pořádku, a přitom se zmítá v emočních konfliktech, nebo je nespokojena nesrovnalostmi mezi tím, co má, co chce, co jí dávají, co už nenávratně ztratila a co už nemůže vlastními silami získat nazpět, pak se může zjevit pásový opar. Má-li tchýně silné výhrady například ke své snaše, jenž vychovává svoje děti jinak, než je kdysi vychovávala ona sama, a svoje nesouhlasné (agresivní) postoje, jimiž silně strádá, dlouhodobě potlačuje, pak se může tato tchýně stát obětí pásového oparu, protože kůže jednoho dne vykřičí za tchýnino ego potlačenou agresivitu a neskonalou nespokojenost se situací v oblasti výchovy vnoučat, které jsou pro ni nejvýznačnější.
Pásový opar se může zjevit na kůži ženy, která s velkým úsilím vychovává sama svoje dítě, ocitá se pod tlakem svých rodičů u nichž žije, nezvládá svoje náročné povolání a citový život, a přitom se na ni všichni, přes její značnou objektivní slabost spoléhají.
Pásový opar nahrazuje v tělesné rovině psychický růst (rozkvět), jehož bylo už dlouho zapotřebí, a přitom k němu nedošlo, protože ego silně strádalo a prožívalo dlouhodobou stagnaci.
Trefné je barvitého vyjádření R. Dahlka ke zjevení pásového oparu: Na těle rozkvetou růže, když člověk nepřivedl svoji bytost k dostatečnému rozkvětu.
Vyhnout se riziku pásového oparu vyžaduje otevřenost, upřímnost a přímost v oblastech, které ego považuje za nejvýznačnější. Ego musí změnit životní strategii a vykvést v psychice, aby nevznikla potřeba vykvétat na kůži.
Rakovina kůže (melanom)
Jedná se o zhoubný nádor z pigmentových buňek, které obsahují melanin. Nejčastěji se objevuje na kůži, ale může se zjevit i na sliznicích, ba dokonce i v oku. Velkou roli při nárůstu případů zhoubných kožních nádorů sehrála móda nadměrného slunění (málem opékání), která vyjevuje v psychické rovině nesmírně silné až agresivní přání ega distancovat od ostatních barvou lůže – vypadat zdravěji, svěžeji, lišit se a vzbuzovat pozornost barvou své pleti, a také více vábit opačné pohlaví. Melanom se zjevuje až celou řadu let po spálení kůže na slunci. Děti, které se opakovaně spálily nedbalostí rodičů, jsou melanomem postiženy například až v dospělosti. Melanom je tedy také nemocí starých hříchů rodičů, za něž pykají děti.
Melanom zobecňuje nesmlouvavě vše, co bylo o kůži shora řečeno. Kůže je zejména symbolem ohraničení a obrany, distancování se a také bránou primárních (intimních) kontaktů. Rakovina kůže vyjevuje fatálně ve fyzické rovině chyby ega, kterých se dopouštělo například při směňování, předstírání či blokování intimních a nejintimnějších emocí, při navazování nových a ukončování starých emočních kontaktů. Zjevuje také chybnou transformaci emocí (pod vlivem úzkosti a strachu), jež měly přivést ego k významným pocitům vnitřní naplněnosti.
Rakovina kůže supluje v tělesném zrcadle s nesmírným chvatem absentující psychický růst ve shora uvedených oblastech, v nichž ego selhalo, v nichž fatálně neuspělo, či uspět nechce. Melanom je vulkán, jenž naráz vychrlí a ukáže vše, co bylo v hlubinné psychice stlačováno či bagatelizováno už tak dlouho, vychrlí lávu přetavených emocí tentokrát už pod mocným tlakem. Šance na vyléčení je veliká, je-li melanom objeven včas.