Proč jsme nemocní? Nemoci srdce a oběhového ústrojí

Další kapitola z knihy PhDr. Petra Novotného se týká potíží, s nimiž se v současné době potýká mnoho lidí…

MUDr. Alfred Adler napsal už v roce 1907, že značná část lidí s nemocemi srdce a oběhového ústrojí pravděpodobně trpí vrozenou slabostí těchto orgánů, přičemž  tento  vrozený defekt nedokáží psychicky dostatečně vykompenzovat, ač jim pro to život i tyto oslabené orgány poskytují dostatek příležitostí. 
F. Dumbarová mluví o nemocných se srdcem jako o koronárních osobnostech, jimž je vlastní především nutkavé úsilí, pilná práce, zatuhlé sebeovládání a značně silná potřeba dostat se nahoru. Lidé nemocní se srdcem nebo lidé náchylní k onemocnění srdce  se podle mínění Dumbarové na obdobné životní cestě nešetří, ač více či méně tuší, že nejsou k obdobně velkým  cílům disponováni…
Srdce je výkonná pumpa přečerpávající krev z plic do velkého tělního oběhu a odvádějící neokysličenou krev do plic (malého oběhu). Hlavní složkou srdce je svalovina – myokard. Výživa srdce je zajištěna věnčitými (koronárními) tepnami. Srdce je tvořeno levou a pravou částí, z nichž každá se skládá ze síně a komory. Do síně přitéká krev ze žil  a z komory je vypuzována do tepen. Srdce je oživovacím centrem lidského „stroje“. Žene okysličenou  krev do všech orgánů, a pak vrací „použitou“ krev nazpět k okysličení, přenáší krevním oběhem živiny a stahuje do příslušných orgánů látky odpadní.

Srdce – střed lidské bytosti
Symbolicky je srdce odpradávna považováno za střed lidské bytosti. Označuje se také jako sídlo emocí a lásky (milujeme-li silně, pak cítíme, že se nám svírá srdce, srdce se nám však sevře také hrůzou, tesknotou, smutkem nebo dojetím). Srdce si takzvaně vyléváme blízkým, jindy nám srdce spadne až do kalhot, jindy nám tluče až v krku. Všechny tyto symbolické obrazy mají přesný smysl.  Srdce symbolizuje odjakživa rovněž upřímnost, čestnost i mravnost (co na srdci, to na jazyku, jít za hlasem svého srdce), rovněž statečnost (statečné srdce, lví srdce), ale i nejpodstatnější charakterové vlastnosti (myslí a jedná srdcem, v srdci je chladný, má široké srdce, má měkké srdce,  nemá srdce atp). Symbolika emocí, jež takzvaně jsou, či naopak nejsou  uloženy v srdci, souvisí podivuhodně přesně s konkrétními nemocemi srdce.
V srdci se střídají procesy napětí a uvolnění (systoly a diastoly), extraverze a introverze, expanze a regrese. Podněty k těmto   protikladným procesům regulují vyšší patra psychiky povětšinou v závislosti na kvalitě prožívání emocí.  Lidé, kteří  mají se srdcem konkrétní zdravotní problémy, mívají zrcadlově konkrétní problémy se  „systolami“ či diastolami“ emocí, s nerovnováhou extraverze a introverze, s poměrem vlastních expanzí a vlastních regresí.
Nemoci srdce se tedy zjevují vesměs jako následky chybně,  nedostatečně či naopak nadměrně silně prožívaných například nepřátelských emocí, které se projevují nejen agresivitou, ale také vyhrocenou soutěživostí, nadměrnou touhou po úspěchu či aspolespoň po uznání nejbližšími, hyperaktivitou, nadměrnou průbojností a necitlivostí vůči okolí (60). 
Výzkumy na vzorku 3500 dlouhodobě sledovaných osob prokázaly, že lidé projevující nepřátelské emoce (hostilitu), vykazují dvojnásobek srdečních onemocnění  infarktů a úmrtnosti, než lidé vedoucí takzvaný pokojný a komunikativní způsob života.
D. Klinghardt, jenž testoval  osoby s onemocněním srdce pomocí takzvané pocitové mandaly, zjistil, že tito nemocní mívají větší strach než zdraví lidé například také z radosti i z pozitivních citů, cítí se využívaní a sevření, navíc bývají neústupní, nebo touží více než jiní po moci a  penězích.
Člověk, který je takzvaně nemocný na srdce, preferuje výhradně racionalitu (což je v podstatě iracionální) a chce všeho dosáhnout jen svým rozumem, city pak přesouvá na vedlejší kolej, vymezuje pro ně bezvýznamné chvilky, bagatelizuje je, a je-li úzkých, pak nejdříve ze všeho  potlačuje právě svoje emoce. Převažuje-li v jednání konkrétního člověka rozum nad emocemi,  není takový  člověk povětšinou příjemný. Převažuje-li přehnané emotivní jednání, pociťujeme k takovému člověku rovněž spíše antipatii, protože neopodstatnělé citové výbuchy spíše šokují než dojímají. Nejoblíbenější a také nejzdravější jsou vždycky ti lidé, v jejichž jednání se nachází rozum i cit v rovnováze. Když je třeba, jednají chladnokrevně, racionálně a nekompromisně, na druhé straně jsou schopni vyjevit a prožít hluboké emoce, a nestydí se za tento projev (rovnoháha extraverze a introverze). 
Citově se obnažit není projev slabosti, ale odznak síly racionálního člověka. Jednáme nadmíru chybně (nezdravě), potlačujeme-li  nebo skrýváme-li silné emoce.  Adekvátní emoční stavy je třeba vyjevit a prožít, což doporučil americký vědec a lékař T. Dembroski, jenž označil potlačenou zlost jako toxický prvek, jenž nastoluje onemocnění srdce, přičemž ovšem nevyloučil ani možnost, že onemocnění srdce  přivádí nemocného k další a ještě silnější eskalaci potlačované zlosti.

Vysoký krevní tlak (hypertenze)
Vysoký krevní tlak představuje zejména nadprůměrně silné (a často životu nebezpečné) napětí ve velkém krevním oběhu. Vysoký krevní tlak stoupá nadále s věkem a je častějjší u osob s nízkou ekonomickou úrovní. Klasická medicína rozeznává hypertenzi esenciální s řadou rozmanitých teorií vysvětlujících její vznik, anebo sekundární, která vzniká následkem  jiných chorob například při onemocnění ledvin či nadledvin. 
Při hypertenzi je proud krve v krevním řečišti  mocnější, cévy jsou trvale pod vyšším tlakem, jsou-li zúžené (například cholesterolem, nebo vápnem), tlak se pak ještě zvyšuje, srdce je donuceno pumpovat krev pod stále vyšším  tlakem. Levá srdeční komora je silně zatěžována, což vede k jejímu zbytnění (hypertrofii) a postupnému poškozování. Hypertenze je zprvu nepostřehnutelná, takže například k srdečnímu selhání či k infakrtu dojde nenadále.
Hypertenze urychluje aterosklerózu, provokuje mozkové příhody, poškozuje ledviny. Pascalův zákon platí nejen v zahradní hadici, ve vodovodní či plynové rozvodné síti, ale také v lidském krevním řečišti. Lékaři radí lidem s vysokým krevním tlakem, aby se nerozčilovali, aby méně pracovali, nenapravovali svět,  opustili cesty ctižádostivosti a nepřepínali se, aby častěji relaxovali a zbavili se zpětných vazeb s problémy, a dávají jim užívat látky, které zprudka roztahují cévy a snižují tlak v krevním řečišti.
Vysoký krevní tlak odzrcadlovává v tělesné rovině trvalé psychické napětí, jemuž je vystaveno ego, a jenž ego dobrovolně stváří svou nadměrnou v podstatě neadekvátní aktivitou, perfekcionismem a sebekontrolou.
Podle mínění prof. MUDr. J. Rattnera jsou pacienti s vysokým tlakem odvykle pod silným a neustupujícím psychickým tlakem povětšinou už od svého dětství nebo mládí. Existenciální psychická křeč (křeč života) se pak projevuje fyzickou křečí cév. Daseinanalýza mluví o lidech s vysokým tlakem jako o rozladěných lidech, kteří život spíše protrpí než aby jej prožili, přičemž svoje bližní považují často za nebezpečné, nedůvěryhodné či posměvačné. 
Ego s vysokým krevním tlakem přebírá mnohdy ve vnějšku více odpovědnosti, než je třeba, takže se zbytečně zatěžuje. Drží se více než jiní na uzdě, potlačuje agresi a vyčerpává se až k neúnosnosti  například také proto, aby nemuselo řešit problémy svého nitra, a pokoušet se z disharmonie (chaosu) dospět k jednotě (řádu), nebo zvenku vstoupit dovnitř, a prožít aspoň jednou a letmo to, co bychom asi prožívali trvale, kdybychom neměli povinnost setrvávat v časoprostoru.  
Objektivně totiž není třeba hnát sebe sama na plné obrátky, když mnohdy stačí polovina výkonu, polovina ocenění od jiných, polovina napětí a tlaku, polovina úsilí, polovina ctižádosti. Kdo se trvale psychicky přepíná, v podstatě prokazuje, že své psychické síle a svým výkonům stoprocentně nevěří, a ani svému okolí, jak se zdá, nešéfuje tak zgruntu, protože je závislý na jiné autoritě, kterou si cení výše než sebe.
Vzdá-li se ego natrvalo byť jen pocitu neadekátní angažovanosti a odpovědnosti, jeho krevní tlak se sníží.
Vysokým krevním tlakem trpí  také lidé, kteří svoje problémy uspokojivě neřeší, ale vystavují se jejich tlaku, prožívají je, jsou v jejich vleku, případně si je sami vyrábějí a zhojňují. Je-li totiž závažný problém vyřešen, pak krevní tlak objektivně vždycky poklesne.  Pod trvale vysokým  psychickým a krevním tlakem jsou také ti, kteří neunesli svěřenou odpovědnost  za rodinu a výchovu dětí a jsou stále pod mocným tlakem idealizovaných předobrazů dokonalé rodiny. Stejně jsou na tom ti, jejichž ego není na výši svěřené pracovní funkce.
Ego s vysokým krevním tlakem je často hyperaktivní (neuspokojí je žádný výsledek), často platí za workholika, udržuje se pod napětím, protože i krátké uvolnění chybně interpretuje jako vlastní psychickou bezvýznamnost a prázdnotu. 
Vysokému krevnímu tlaku jsou vystavení také ti lidé, kteří žijí dlouhodobě pod trvalým tlakem povětšinou negativních emocí (projevy agresivity, nenávisti, stresu a strachu), nebo drží sami sebe nepřetržitě takzvaně na uzdě, když se trvale ubrzďují, usměrňují, pozorují, zabezpečují se a kontrolují – nebo když totéž činí svým bližním (také pedanti a obsedanti).
Ego s vysokým krevním tlakem mívá vysoké cíle, jenže když jich dosáhne, nenalezne plánovaného uspokojení. Cílem je cesta, říkali moudří lidé odpradávna. Jenže kdo této větičce v dnešní době cílů dosažených bez cest porozumí?
Trvale vysoký krevní tlak ukazuje egu, že se už dlouho nachází pod nebezpečným psychickým tlakem, při němž může dojít k explozi a zániku celé bytosti. Přetopený kotel, Papinův hrnec a kompresor slouží spolehlivě také jen při určitém tlaku, je-li tlak význačně překročen dojde ke zničení těchto zařízen
Ego, v  jehož těle jsou cévy  trvale přetlakovány, může  povětšinou spolehlivě odvodit příčiny tohoto přetlaku, protože ten v přímé úměře kopíruje přetlak psychický. Tlak či přetlak psychický musí být uvolněn a vypuštěn vhodným psychickým ventilem.  Ego například pozná, že se musí už definitivně  vzdát části odpovědnosti a nedosažitelných ambicí, přestat už vzdorovat silnějším, anebo se zmobilizovat a porazit tak dlouho už dotírajícího  nepřítele. Zřeknout se naráz urputné pouti  k cílům, které jsou  nad jeho síly. Vypnout, odejít, utéci, změnit pracovní, rodinné a sociální prostředí a způsob života, změnit nebo zničit stereotypy v myšlení, jednání a prociťování, a tak vytvořit podmínky pro nastolení trvalejšího či častějšího klidu a harmonie, pro snížení vysokého krevního tlaku.
Neděje-li se v psychice naráz nic, tak právě tento fakt, by měl být pro ego význačnou událostí. Některé ego však není připraveno na obdobný  pocit zdánlivé vnitřní prázdnoty a propadne panice ze ztráty sebeceny, když už nemá žádná želízka v ohni. Jenže prázdno léčí, protože  ani ve vakuu není přetlak, nýbrž podtlak. Dojde-li ke snížení psychického a krevního tlaku po opuštění konkrétního životního kolbiště, pak je bláhové začít znovu zbrojit a dobrovolně se vracet tam, odkud jsme konečně úspěšně utekli, odkud jsme byli ve vlastním zájmu vyhnáni…