Vánoce napříč Evropou

V prosincové Meduňce, jejíž hlavní téma je věnováno Vánocům a zimnímu času, si můžete přečíst také zajímavý článek naší autorky Ivy Lhotské o tom, jak se slaví Vánoce v jednotlivých zemích našeho kontinentu. Někdy jsou to docela překvapivé zvyky…Přátelé, nezapomeňte, že Meduňka je tu pro vás a číst ji můžete i ve vánočních dnech na emedunka.cz

Vánoční oslavy jsou v různých zemích Evropy velmi pestré a rozmanité a patří k nim celá řada zvyků, které jim dodávají jedinečnou atmosféru.

Tradice a obyčeje během vánočních svátků se liší, ale zároveň mají hodně společného. U nás i mnohde jinde se dodržuje půst, rozkrajují se jablíčka, pouštějí lodičky z ořechových skořápek, háže se střevícem, zpívají se koledy, líbá se pod jmelím, jí se ryby, husa či kachna a pečou se rozmanité sladkosti. Ježíšek však všude dárky nenaděluje. 
V dřívějších dobách byl v tento čas nejen u nás kladen důraz na zimní slunovrat 21. prosince, který byl počátkem nového roku. K posunu na 1. ledna došlo až po příchodu křesťanství, avšak v lidových tradicích se dodnes uchovaly některé zvyky, byť v pozměněné podobě. Kvůli přeměně kalendáře z juliánského na gregoriánský se také některé novoroční obyčeje přesunuly do období před Vánocemi a patří k nim i zvyky spojené se svátkem sv. Lucie (13. prosince), jejíž jméno (z lat. lux – světlo) bývá symbolicky spojováno s novým počátkem.

Odkaz našich předků
Naši slovenští sousedé slaví Vánoce podobně jako my, ale více se přitom navracejí ke svým kořenům a tradicím. Z původních zvyků se dochovaly třeba tradiční vánoční oplatky s medem a česnekem, kterým byly dříve přisuzovány magické vlastnosti a mají zajistit příjemný život a zdraví. Jí se kapustnica s klobásou a houbami a na východě se k ní přikusují tzv. pupáky či bobáľky (kuličky z kynutého těsta, které se většinou jedí s brynzou a zelím, ale dělají se i nasladko sypané mákem, ořechy nebo tvarohem). Vánoce zde mají význam křesťanského svátku se všemi náležitostmi – hodně se vzpomíná na ty, kteří již opustili tento svět, chudé, zvířata aj.
Tradice zdobení vánočního stromečku vychází z Německa, odkud se v 19. stol. přenesla i do jiných zemí. Dříve se tam dokonce stromek na znamení ochrany zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů. Jedna z prvních zmínek o vánočním stromečku pochází údajně z Brém z r. 1570.
V Polsku má slavnostní večeře dvanáct chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce a počet apoštolů. Podle tradice se prostírá navíc i pro jednoho nahodilého hosta. Před sváteční večeří, která začíná s první hvězdou na nebi, se rodina dělí o posvěcenou oplatku.
Ve Francii nosí dárky komínem Otec Vánoc Père Noël, a to v noci z 24. na 25. prosince. Na krb se zavěšují dlouhé punčochy, které jsou ráno plné dárků, a stejně tak jsou dárky i v botách. Někde přijíždí Papa Noël na saních tažených soby, a právě pro ně děti nechávají za dveřmi mrkev.
Pravoslavné Vánoce v Rusku podle tradice připadají až na 6. a 7. ledna. Nadělující Děda Mráz jezdí na saních z daleké Čukotky za doprovodu nádherné Sněhurky.
Na Ukrajině se pravoslavní křesťané i nadále řídí juliánským kalendářem. S východem první hvězdy na nebi 6. 1. začínají oslavovat tzv. Svatý večer. Mají večeři s dvanácti chody a prostírají pro jednoho hosta navíc (jde o vzpomínku na duše zemřelých). Hlavním symbolem ukrajinských Vánoc je Didukh, který představoval znovuzrození živých a do domu ho přinášel hospodář se slovy: „Didukh do domu – problémy z domu“. Ze sušených květin, obilných klasů a barevných stuh ho vyráběla celá rodina a v domě pro něj bylo vyhrazeno posvátné místo. V této zemi jsou symbolem Vánoc a štěstí pavouci a pavučiny. Asi proto mají své místo na vánočním stromečku. Podle jedné staré pověsti totiž pavouci tím, že v noci kolem stromečku utkali své pavučiny, zachránili Vánoce jedné chudé rodině. Ráno se pavučiny, vypadající jako ozdoby, proměnily ve zlato a stříbro, a to rodině přineslo štěstí.
Ve Španělsku Vánoce začínají losováním velké vánoční loterie (Lotería de Navidad), která je oblíbenou tradicí. Je největší a nejstarší loterií na světě. Skoro celý prosinec děti opečovávají polínko tzv. Caga Tió (Vánoční strýc), které předtím ozdobí, namalují mu obličej a připevní mu nohy. Na Štědrý den ho pak bijí dřevěnou holí, aby dostaly co nejvíce dárků. Poté jsou obdarovány sladkostmi.
Vánoční zvyky v Itálii se liší podle regionů. Na severu nosí dětem drobné dárky a sladkosti v noci z 5. na 6. 12. San Nicola (sv. Mikuláš). Dárky však naděluje 24. 12. v noci nebo 25. 12. ráno Babbo Natale (Otec Vánoc), jemuž děti nechávají mléko se sušenkami a jeho sobům, táhnoucím saně, mrkev. Dříve děti obdarovávala v noci na 6. ledna čarodějnice Befana, zobrazovaná jako stará žena v hadrech s pytlem sladkostí a dárků. Létala od domu k domu a plnila předem připravené punčochy. Ve střední Itálii se koná vánoční průvod s pochodněmi, nazývaný Ndocciata („ndočáta“), který lze zažít ve městě Agnone v regionu Molise. Jde o největší obřad svého druhu na světě. Původ tradice není přesně znám.
Ve Velké Británii byly Vánoce kdysi veselým karnevalem, za občanské války v 17. stol. byly však zakázané jako příliš pohanské. O jejich obrodu se prý zasloužil Ch. Dickens se svými romány, kde je popisuje vskutku čarokrásně. Zachovala se spousta zvyků, jako např. pálení polena, zdobení obydlí cesmínou, jmelím i příprava hostiny vč. tradičního slaného pudinku, Britové nevynechají ani polibek pod jmelím. K vánočnímu stromečku ve Velké Británii se vztahuje hezká legenda, podle níž v horách sídlí dobrý a štědrý král Vánoc. Vchod do jeho jeskyně střeží 63 trpaslíků. Jakmile přijde ta správná chvíle, poslední z nich zakřičí: „Vánoce!“ a trpaslíci vyběhnou do lesa kácet jedle.
Vánoční oslavy ve Švédsku ve skutečnosti začínají až 13. prosince oslavou sv. Lucie (Sankta Lucia). Jde o oslavu světla spojenou s průvody ve městech, které vedou bíle oblečené dívky s korunami ze svíček na hlavách. Světlo symbolizuje i žlutá barva sladkého pečiva Lussekatt (Luciiny kočičky), kterému dodává barvu šafrán vmíchaný do těsta. Švédům dříve dárky naděloval vánoční kozel. V jedné pověsti se praví, že šlo o jezdecké zvíře boha Thora. V městečku Gävle v r. 1966 postavili obrovskou slaměnou sochu kozla, kterou však hned první rok kdosi podpálil. Od té doby lehl kozel popelem již několikrát, což lidem nezabránilo v tom, aby si z toho udělali tradici.
Ve Finsku si nedokážou Vánoce představit bez jejich tradiční sauny, která je pokládána za posvátné místo. Finové věří tomu, že se v ní o Vánocích ukrývá saunový skřítek chránící rodinu. Jen tak pro zajímavost: existuje zde zhruba 2–3 miliony saun na 5 milionů obyvatel!
V Norsku musí být podle jedné staré legendy na Štědrý den dobře uschována všechna košťata v domě, neboť se prý v předvečer Vánoc na Zemi vracejí zlí duchové a čarodějnice s touhou se proletět. Jsou-li metly pořádně uklizeny, je větší šance, že se obydlí vyhnou.
V Nizozemsku jsou svátečními tradicemi hlavně Sinterklaas Avond (Mikuláš) a hoornblazen (troubení na ručně vyrobené rohy k ohlášení adventu). Holandský Mikuláš (Sinterklaas) přijíždí 5. prosince spolu se svým pomocníkem zv. Zwarte Piet (Černý Petr) a celou družinou na krásně vyzdobeném parníku ze Španělska. Dárky posílá komínem do předem připravených bot. Vlastní Vánoce se slaví 25. a 26.12.
V Belgii také naděluje dárky Sinterklaas s Zwarte Pietem mezi 5. a 6. prosincem. Údajně přijíždí na svém koni na střechu, Piet vleze do domu komínem a dětem, které tam pro ně předtím připravily kresbu nebo sušenky (pro koně cukr a oves), zanechá dárky v jejich předem připravených zimních botách. Typickým obyčejem je, že po vánoční oslavě jdou všichni pospolu, mladí i staří, bruslit na zamrzlé kanály.
V Dánsku velice dbají na to, aby každý host jejich dům opouštěl zcela nasycen. V zemi H. Ch. Andersena musí být podle staré tradice každý dárek pro obdarovávaného velkým překvapením. Čím více bude překvapen, tím větší štěstí mu to v budoucnosti přinese. Lidé si navzájem nadělují různé legrační dárky. Před nadělováním dárků je zvykem tančit tradiční tanec a zpívat okolo vánočního stromečku.
Na Islandu je známa pověst o krvežíznivé kočce Jólakötturinn obcházející vsi, která sežere každého, kdo nedostal jako dárek nějaké nové oblečení. Dárky nosí třináct vánočních skřítků – islandských trollů neboli Jólasveinar. Vánoční čas začíná, když do města z Vysočiny, kde žijí, přijede 13 dní před Štědrým dnem první z nich, a končí 6. ledna, kdy odejde poslední.
V Řecku, k němuž patří nevyhnutelně moře a má dlouhou námořní tradici, se dlouho před vánočním stromkem zdobila větvičkami jedle či borovice, cesmínou, stuhami a vánočními světýlky malá lodička. Osvětlená loďka symbolizuje lásku a úctu k moři. Svatý Mikuláš, jenž je významným patronem Řeků, má chránit námořníky před rozbouřeným mořem. Dárky naděluje Saint Vassilius (sv. Basilej) až v noci na 1. ledna. Tentýž den se provádí rituál „obnova vod“, během něhož se v domě vyprázdní všechny džbány na vodu a naplní se svatobasilejskou vodou. Tento obyčej je spojen s obětí najádám, bohyním pramenů a fontán.