Proč jsme nemocní? Nemoci srdce a oběhového ústrojí – pokračování

Nízký krevní tlak
Co bylo řečeno o vysokém tlaku, je v tomto případě v mnohých ohledech v podstatě obráceně. Někdy se nízký krevní tlak  ještě snižuje s postupujícím věkem.  Condrau a Gassman zjišťovali základní osobnostní založení osob s nízkým krevním tlakem a objevili malomyslnost, rezignaci, únavu, neschopnost obstát, ztrátu důvěry a naděje. Jiní autoři upozornili na vnitřní osamělost „nízkotlakých“ osob.  
Závažný je náhlý pokles tlaku  například po úrazech, při infarktu myokardu, u alergií. Výrazný pokles  tlaku postihuje funkčnost některých orgánů, zejména mozku, ledvin a samotného srdce. Vysoký a stejně tak i nízký krevní  tlak je vždy jednoznačným vyjádřením odlišnosti psychické dynamiky, psychické síly a míry odpovědnosti, kterou ego převzalo za sebe nebo za druhé. Hustota krve a  stav (propustnost a vodivost) cév, v nichž krev proudí,  vyjevuje ve fyzické rovině  tuto psychickou dynamiku a sílu.
Ego s nízkým krevním tlakem má také psychický tonus nízký, což se zrcadlově vyjevuje také v nižších osobnostních ambicích ega (žádný workholismus, žádná hyperaktivita či vypjatá ctižádost, žádná chuť řešit cizí, ale ani vlastní problémy). 
Je-li psychický tlak nízký, pak chybí egu také chuť  tento tlak zvyšovat.  Psychika  není při nízkém krevním tlaku dostatečně mobilizována (motolice, pocity na omdlení, studené končetiny, svalová slabost, neadekvátní termoregulace), ego trpí často chudokrevností, v krvi není dostatek železa, takže krev váže méně kyslíku. 
„Nízkotlaké“ ego  se vyhýbá konfliktům, nemá vysoké ambice, nechce se mu vydobývat pozice ve vnějšku, i když se případně nabízejí nebo dokonce vnucují. Slabost fyzická (například unavenost, ospalost, větší potřeba odpočívat, nechuť k sexu) kopíruje slabost psychickou s tendencemi neřešit problémy, vyhýbat se konkrétním činům a odpovědnosti, jednat neupřímně (lišácky),  křečkovat a někdy až nedůstojně lavírovat, zavírat oči před problémy. 
„Nízkotlaké“ ego má pak šanci zvýšit svůj poněkud nízký krevní tlak, když začne řešit problémy a převezme odpovědnost, odhodlá se k činům, bude jednat upřímně, přestane křečkovat a lavírovat. Záhy přestane být primárně ochablé a unavené, a začne být uvolněné, lépe naladěné a vstřícnější ke vnějšku.  Problémy ega s nízkým krevním tlakem nejsou zdánlivě akutní ani palčivé, zdá se proto, že nejsou od prvního pohledu velké a že je proto není třeba ani řešit, jenže ony se za čas stanou velkými a někdy málem neřešitelnými. Akceschopnost ega s nízkým psychickým i krevním tlakem ve vnějšku je povětšinou minimální a vzácná. „Nízkotlaké“ ego rádo ustupuje do pozadí a kontroluje situaci jen  zpovzdálí, téměř nikdy nechce sáhnout až na dno svých sil (rádo bere, nerado dává), takže ani neví, jaké velké vlastně skrývá síly a kapacity. Nechce být závislé a slabé, jenže když se chová  jako závislé a slabé, a také se pak cítí se jako závislé a slabé, pak nakonec přijme tuto roli.  
Taktický, opatrnický a úsporný režim vydrží tomuto egu někdy celý a vskutku velice dlouhý život, protože jeho krev teče pomaleji a délka života je povětšinou předurčena množstvím krve, které proteče srdcem (každý máme k dispozici přibližně stejný počet srdečních tepů, kdo má klidový tep 48, žije objektivně déle než ten, jehož klidový tep je 65). Jenže kvalita života nespočívá zdaleka v dosaženém věku, ale především v úrovni dosaženého psychického (duchovního) rozvoje celé bytosti. Ego s nízkým krevním tlakem  není  slabé objektivně a nemusí se proto chovat zdaleka slabošsky. Jeho psychické rezervy v niterných hlubinách (tvořivost, schopnost mobilizace, nadhled  a  ambice), mohou být překvapivě značné.
Ego s nízkým tlakem nebude nikdy úspěšně dobývat a opanovávat vnějšek, ale má příležitost s velkou silou opanovat svoje nitro, a má také šanci odtud více dávat. Psychicky a tlakově slabé ego může svým vnitřním jasem ozářit vnějšek například životním a filozofickým nadhledem, duchovními postoji (soucitem), uměleckým sdělením, moudrostí stáří, nebo dobrovolným smířením se s vyšší úrovní vlastní  závislosti.  Pochopit zrcadlový princip své bytosti (nízký  psychický tonus  i nízký krevní tlak) znamená šanci  přebít vlastní nevýhody  vlastními  přednostmi. Zvýší-li se trvaleji aktivita psychická,  zvýší se také po stejné období krevní tlak.

Angina pectoris
Základní projev je bolest na hrudi (stenokardie). Bolest u srdce spouští  rychle nesmírný korektivní potenciál. Strach z této bolesti, z  její případné eskalace a vystavení hrozbě fyzického zániku, vede ego k prudkým korekcím například ke skromnosti, k nadhledu, k ústupu z neuhájitelných pozic. 
EKG u anginy pectoris v klidovém stavu bývá někdy normální, takže se srdce vyšetřuje spolehlivěji při zátěži (ergometrie). V případě nejčastější  (klasické) neboli námahové anginy pectoris je bolest vyvolána zvýšenou námahou například při chůzi do schodů, při sexu, při rozčílení. Bolest někdy vystřeluje až do ramen nebo k čelistem. Po podávní nitrogylycerinu bolest nejčastěji  v několika minutách mizí.
Základní fyzikální problém tohoto onemocnění je snížení průchodnosti, tvrdnutí (arterioskleróza) a zvápenatění (ateroskleróza) věnčitých srdečních cév. Srdce je pak nedostatečně vyživováno krví a málo zásobováno kyslíkem, což se projevuje právě při námaze. Srdeční cévy se  křečovitě  stahují a jsou neprůchodné. Pokud je zásobování věnčitých cév  nadále omezováno, může v důsledku anginy pectoris dojít k  srdečnímu infarktu.
Co však angina pectoris odzrcadlovává z psychické roviny? Jaké počínání ega v psychické rovině  způsobuje tuto nebezpečnou nemoc v rovině tělesné? U mužů může být základní příčinou  zjevení této nemoci  (zkamenění srdce) například nepřiměřená touha po nadvládě, dlouhodobé omezování síly a aktivity (názorů) jiných, anebo naopak drásající poznání, že  dlouhodobá a urputná životní strategie ovládnout bližní zkrachovala (viz shora uvedené informace o nemocích srdce). Pak je angina pectoris nemocí přísných a rigidních tatíků, jimž se přes úpornou snahu a negativní emoční vklad nepodařilo ovládnout či „předělat“ svoje syny.
To, co ego činilo dlouhodobě ve vnějšku, když v důsledku vlastních slabostí omezovalo jiné, když stavělo mezi sebe a bližní neproniknutelné zátarasy, a škrtilo sobě i jiným emoční  a také sociální  kohouty, tak to se vyjeví po jisté emočně vypjaté době v tělesné rovině právě v zrcadle anginy pectoris.
Angina pectoris obecně je  následkem  psychického omezení, tuhnutí, tvrdnutí, stavění zátarasů, zkamenění, křečovitosti, skrývaného utrpení, neústupnosti a nepropustnosti. Hlavní nebezpečí anginy pectoris nespočívá v jejím zjevení a diagnostice lékařem, ale v pravděpodobnosti, že se nepříznivý stav věnčitých cév bude v důsledku dalších a dalších  obdobně chybných „počinů“ ega nadále systematicky zhoršovat až k případnému infarktu.
U žen může být základní příčina zjevení této choroby někdy odlišná než u mužů a souvisí například se silnými zabrzďujícími, uchvatitelskými či zničujícími emocemi partnerskými či mateřskými. Zkamenělé ženské srdce je někdy také výsledkem úzkostného potlačování či zablokování silných  a různě zabarvených citů od nenávisti, přes lásku, žárlivost a potřebu pláče. Může být  také následkem marného volání o citovou výpomoc a vstřícnost, při němž ovšem ego ve vnějšku mlčí, takže  zoufalé  volání nikdo neslyšel a tudíž nevyslyšel. Také emoce nevyslané, nepřijaté, neprožité a neprocítěné promění za dlouhý čas srdce málem v kámen. Projeví – li mužské i ženské ego láskyplné city, otevřou-li se zanešené prameny emocí a jejich obnovená energie začne oboustranně proudit a rozehřívat lidské vztahy, pak se tato realita odrzcadlí i v tělesné rovině a srdce se v té chvíli přestane chvět v křečovité touze po kyslíku a energii.

.