Lukáš Pollert: Čaj z meduňky si vařím často

Z titulního rozhovoru nového čísla Meduňky – tedy prvního čísla roku 2024, vybíráme část rozhovoru Věry Keilové se známým lékařem a sportovcem MUDr. Lukášem Pollertem. Čtěte Meduňku, milí přátelé, a buďte v obraze! emedunka.cz

S MUDr. Lukášem Pollertem jsem si povídala na tzv. lékařáku čili na lékařském pokoji oddělení JIP na kardiochirurgii v pražské fakultní nemocnici Motol. Svými názory a výroky k aktuálnímu dění ve společnosti i ve světě některé lidi dráždí a rozčiluje, zatímco jiné svým selským rozumem spíše potěší. Patřím mezi ně, a tak bych si s ním klidně povídala třeba celý týden.

Jak dlouhou vlastně pracujete v Motole? Nemocnice je dost specifické prostředí a trošku připomíná fabriku… 
Každá nemocnice je vlastně trochu fabrika, protože lidem tady vyrábíme diagnózy a pak je léčíme. Teď jsem to řekl ošklivě a přehnal jsem to, protože diagnózy samozřejmě jen stanovujeme, když sem pacient přijde s tím, že má nějaký zdravotní problém. Určené diagnózy potom léčíme, protože tak funguje západní medicína. I když se cítíte zdravá, najdu vám mnoho diagnóz, a samozřejmě za tím je farmaceutický průmysl, který je chce léčit. A často je to výborná věc, opravdu.
Motol je hodně velká nemocnice, jsou tu tisíce zaměstnanců a více než dva tisíce lůžek. Pro mě to je Alma mater, protože jsem tu studoval. Už tenkrát mi prof. Josef Koutecký, který byl zakladatelem dětské onkologie v Československu, říkal, že se sem jednou zase vrátím. Tak jsem tady a už je to asi 15 let. V nemocnici chodím do našeho lékařského pokoje, kde si s kolegy říkáme vše o pacientech u nás na kardiochirurgii, pak znám cestu na operační sál a do kantýny, kde se setkáváme úplně všichni. Chodí sem i prof. Robert Lischke, který jinak zná hlavně III. Chirurgickou kliniku, stejně jako prof. Pavel Pafko, i když tito pánové asi dobře znají i cestu na ředitelství… Pro lidi, kteří sem přijdou za někým na návštěvu, je Motol něco jako malé město a nejlíp ze všech se tu vyznají sanitáři.

Vaří vám v kantýně dobře? 
Já jsem spokojený. Na základní škole i na gymnáziu jsem byl zvyklý na jednotná jídla, což se po revoluci začalo zlepšovat, ale samozřejmě i zdražovat. Tady máme na výběr dvě nebo dokonce tři minutky, čtyři hotovky a mezi tím je i vegetariánské jídlo. Většinou je v nabídce i ryba, polévky jsou dvě a několik druhů salátů, takže výběr je.

Nejen o cestě k medicíně
Nedávno jste se zastal Jaroslava Duška, který řekl, že všechny nemoci včetně rakoviny si lidé způsobují sami – jak jinak než svým životní stylem – a byla z toho poměrně velká kauza… 
Zastal jsem se ho proto, že veřejnost se dokáže proměnit v nelítostný dav. Znám to sám a ukázalo se to i na mnoha jiných lidech včetně skvělých odborníků třeba za covidu. Osobně už neřeším, jak lidé někdy reagují, a jsem na to zvyklý, ale pravda je, že Jardu dehonestovali za větu, která byla ryze pravdivá. Někteří ji nepochopili, ale i tak si myslím, že pokud by se to celé v klidu vysvětlilo, nakonec by s tím souhlasili. A ještě bychom se tomu pak společně zasmáli. 

Pravda je, že nikdo nechce být nemocný, ale ve finále žijeme všichni vlastně tak, že k nemocem směřujeme…
To je ale normální život. Nikdo tady přece nemůže být donekonečna a být donekonečna zdráv. Přiznejme si, že příroda nás chrání do té doby, dokud jsme schopni reprodukce. Jakmile ale vychováme děti a jsme už ve zralém věku, příroda od nás dá ruce pryč. Imunita slábne a zdraví najednou začne kulhat – takhle to je jednoduché. Jenže my chceme vidět i svoje vnuky, tedy nejen svoje syny a dcery, nebo dokonce i pravnuky. A v tu chvíli přijde klasická medicína, která dokáže pomoci. Vlastně není moc stará, ale přesto se jí říká klasická. A té staré medicíně, která tu byla předtím tisíce let, se říká alternativní, takže se to nazývá přesně naopak.
Dnes už asi každý ví, co znamená žít nezdravě anebo naopak zdravěji, a podle toho bude dříve nebo později něčím nemocný. Když někdo bude mít nadváhu a obezitu, asi tuší, že se to odrazí v činnostech jeho orgánů, nebo že nevydrží kyčle, a ani imunita není u obézního člověka nic moc, což dobře ukázal covid. A pak je tu samozřejmě zničující stres, závislosti na nikotinu, alkoholu, na nezdravé stravě atd. To všechno si vybírá svoji daň, a lidé si tak zkracují svůj život v podstatě sami.

Kdy jste se vlastně rozhodl, že budete lékařem?
Můj táta pracoval ve Fyzikálním ústavu ČSAV, ale byl spíš chemik než fyzik. A maminka pracovala tady v Motole jako laborantka na mikrobiologii. Když jsme byly děti, chodily jsme za mámou do práce, a to hlavně tehdy, když jsme měly třeba tu a tam angínu. Angína se nejlépe léčí tak, že se udělá výtěr z krku, a podle mikrobiologického rozboru se nasadí určité antibiotikum anebo se nenasadí. Takhle by to mělo být, ale protože je hodně angín, tak se lékař většinou už jen podívá do krku, předepíše nějaká antibiotika, a tím to hasne.
Výtěr z krku je strašně nepříjemný, a když jsem byl dítě, vždycky mi to hrozně vadilo. Také jsem musel absolvovat odběry krve a návštěva nemocnice pro mě vždycky byla hodně stresující. Zůstalo mi to do teď, takže nesnáším jakékoliv injekce do svého těla. Pamatuji si, jak jsem jako dítě záviděl zdravotním sestrám a všem, kteří mě vyšetřovali, a chtěl jsem být na jejich místě. Chtěl jsem se stát zdravotním personálem, a tím to celé začalo.

Píchat do druhého vám nevadí?
To ne, samozřejmě když je to indikované. Chtěl jsem prostě stát na té druhé straně, a ne na straně pacienta. I dnes když jdu naším oddělením, tak si říkám, jak jsem strašně rád, že tam nemusím ležet a že tu můžu být jako doktor, který jde odpoledne domů. Vnímám úzkost a stres všech, co tu leží, a zároveň děkuji Bohu, že nejsem mezi nimi.

O přírodě a sportu

Tomu, že jste na letních olympijských hrách v Barceloně v roce 1992 získal zlatou medaili ve vodním slalomu a v roce 1996 v Atlantě stříbrnou a další medaile jste přivezl z různých mistrovství, se v rozhovoru vyhnout nedá. Je obdivuhodné, co jste dokázal ve sportu…
Poznámka o tom, co jsem dokázal ve sportu, je dost relativní, protože zaběhnout třeba sto metrů za devět vteřin podle mě není výkon hodný nějakého uctívání. Je to úplně stejný výkon, jako kdybyste chtěla v nějakém čase vykopat třeba kanalizaci. Je to určitá fyzická dispozice, a to je vše…

Celý rozhovor najdete v Meduňce 1/24.