Jak zhubnout snadno a rychle – i v národě jedlíků knedlíků?

Hubnutí je každoročně tématem těchto dnů na začátku nového roku. Kombinace „vánočních“ kilogramů a novoročních předsevzetí nakrátko vzbudí zájem o cvičení a snižování váhy. Otázkou je, jak dlouho tato motivace vydrží… K tématu hubnutí přispíváme i následujícím článkem, který před časem pro Meduňku připravila Erika Hájková.

Moje neteř přišla před časem ze školy otrávená: musí zůstávat ve škole o hodinu déle — mají třetí hodinu tělocviku. Pan ministr to doporučil, protože se české děti málo hýbou a jsou obézní. Neteř sice polozávodně tancuje a další pohyb nepotřebuje, ale mnohým stále tlustším českým dětem i dospělým by „nadbytečný“ pohyb možná prospěl. Jenže stačí pohyb k tomu, abychom skutečně zhubli?

Jsme knedlíkový národ?
Obezita je obecně českým problémem – u „knedlíkového národa“ se zdánlivě není čemu divit. Věc je však složitější, než se zdá. Potíže s váhou (které trápí čtvrtinu všech českých žen, jen o něco méně mužů a celkově přes polovinu české populace středního věku), se nevyřeší jen tím, že se budeme více hýbat, ani tím, že vynecháme „těžká jídla“. Třetí hodina tělocviku je sama o sobě nesmysl, který ukazuje na neschopnost a neochotu řešit skutečné problémy. Které to jsou?
Nezdravý způsob stravování a sedavý život není přirozený našemu tělu ani duši a nelze ho doporučit, ale mnozí z nás mu holdují. Že však není jediným spouštěčem obezity, ukazují výmluvně výsledky sledování pacientů na západ od našich hranic. Například ve Velké Británii a Americe najdeme velké množství skutečně gigantických tlouštíků – a také velký výskyt cukrovky, srdečních potíží, vyrážek, akné a dalších civilizačních chorob, které obezitu často provázejí – přestože se řada z takto postižených lidí pravidelně a docela ostře hýbe. Epidemie běhání jako „sportu pro každého“ je toho dobrým důkazem. Přesto tloustneme dále a jsme čím dál nemocnější.

Tlouštík jednoduchého typu
V mnoha případech nestačí chovat se v duchu poněkud drsně znějící klasické poučky: „Chceš zhubnout? Nežer!“ Zdaleka totiž neplatí to, co platívalo ještě před sto lety – že tlustý člověk jí příliš mnoho. Pokud patříte mezi „cvalíky“, kteří za svůj život vyzkoušeli už všechny možné diety, patrně mi tento předpoklad potvrdíte.
Ano, někomu se s podobnou dietou skutečně zhubnout podaří. Na někoho pak zafunguje klasická kombinace: méně jíst a více se hýbat. Jaká naděje však zbývá těm, na něž tento model nezapůsobí? Takových lidí je hodně, často jsou to osoby skutečně obézní, které svá kila nosí dlouho (od puberty, od porodu prvního dítěte atd.).
Pokud jste prostě jen v posledním roce změnili životní styl k horšímu a nabrali jste pět až deset kilogramů, jste „tlouštík amatér“. V takovém případě je třeba krotit se u ledničky, případně zařadit dělenou stravu a pětkrát či šestkrát týdně si dopřát rychlejší pohyb – třeba aspoň patnáctiminutovou procházku – a postupně se dostanete na svou původní váhu. Pro ty, jejichž váhový přírůstek je větší, samozřejmě naděje na zhubnutí také existuje, ale rozhodně není řešením bezhlavě se pouštět do diet, které si najdou na internetu.

Záhada hladového salátu
Někdy nefungují ani diety, které doporučí praktický lékař či „kvalifikovaný výživový poradce“. Nic proti nutričním terapeutům, z nichž je řada velmi kvalitních, někdy se však mezi radami výživových poradců setkáváme se dvěma doporučeními, která pokládám za omyly moderní „vědy o jídle“: jezte hodně salátů a celozrnných výrobků.
Je jasné, že kdo chce zhubnout, měl by „vysadit“ návykové a nezdravé „rychlé jídlo“ – což se týká nejen solí a glutamátem nadopovaných potravin „od mekáče“, ale i různých instantních delikates“ a „svačinek“, od chipsů až po zdravě se tvářící Brumíky atd. Většina lidí s nadváhou však netuší, že salátem to nespraví. Snaha různých občerstvoven o „zdravé jídlo“ v podobě (okoralého) salátu je tudíž opravdu spíše k smíchu. Mnozí (a především mnohé) z nás to znají na vlastní kůži: snažíte se poctivě, jíte saláty a syrovou mrkev – a cítíte hlad a únavu. Nakonec se začnete docpávat „svačinkami“ a dietu nedodržíte – nebo po jejím skončení shozené kilogramy opět naberete.

Číňané, slezina a tloušťka
Odpověď na „rébus hladového salátu“ je přitom jednoduchá: jednu její polovinu přinesli do Evropy Číňané. Tedy nikoli jen oni, ale především tradiční čínská medicína, která své vlastní řešení problému obezity zná již několik tisíc let. Číňané až do příchodu „doby McDonaldové“ obézní nebývali. Není to jen genetickou výbavou, jak by se mohlo zdát, jde především o pochopení systému lidského trávení, a to na úrovní fyzické i energetické.
Snad nejdůležitější znalostí, kterou nám v této souvislosti předala čínská medicína, je zjištění, že většina příslušníků západní civilizace už má trávení zásadně oslabené. Mluvíme především o (energetické) funkci sleziny, jejímž úkolem je zpracování energie z jídla a její „distribuci“ po těle. Slezinu vyčerpává několik hlavních nešvarů v oblasti stravování a životosprávy: kromě dlouhého sezení (například v zaměstnání u počítače), nepravidelného jídla či hladovění a starostí, nutících nás stále  přemýšlet, jde o jakékoli potraviny, které slezinu mohou takzvaně „zachladit“. K těmto potravinám patří kromě jiného bílý cukr, mléčné výrobky – a čerstvé ovoce a zelenina. Skutečně nefungující trávení pak má za následek hromadění tzv. hlenu v těle. Takový „hlen“ je tím, čemu jsme se naučili říkat „vnitřní tuk“. Pokud se tedy svůj oplácaný pas pokoušíme vylepšit konzumací salátů, které slezinu dále zchlazují, nebo hladověním, spíše jí ubližujeme. Sice můžeme krátkodobě zhubnout, protože se zbavíme například vody, ale pak váhu zase nabereme zpět – a tělo je nemocnější, než předtím.Načež se celé „rondo pro jednu ledničku a hubnoucího“ znovu opakuje.

Restujte!
Samozřejmě, že nic neplatí stoprocentně pro každého z nás. Pokud chcete hubnout pomocí čínské medicíny, je vhodné zajít za kvalifikovaným terapeutem a nechat si od něj sestavit jídelníček přímo na tělo. Hubnutí je možné podpořit i akupunkturou, což také zvládne jen terapeut. Vynechat (či výrazně omezit) mléčné výrobky však můžeme sami.
Překvapivé množství „notorických“ tlouštíků přiznává, že rádi jedí jogurty či pijí kvanta mléka denně. Pokud jej vynecháme a současně nebudeme polykat velké množství syrového ovoce a zeleniny, pomůžeme si k lepšímu trávení, a tím i k hubnutí. Ovoce a zelenina tvoří důležitou součást jídelníčku pro svůj obsah vlákniny, živin atd., je však vhodnější jíst zeleninu (i ovoce) lehce orestovanou a v syrovém stavu si dopřát jen menší množství a nejlépe před jídlem. Tepelnou úpravou sice podle čínských (i českých) zdravotních pouček přijdeme o část živin, nicméně ty zbývající i naše oslabené tělo dokáže umí využít, což u ovoce a zeleniny v syrovém stavu nezvládne. Je to asi takový rozdíl, jako mít doma deset tisíc korun na stole, nebo dvacet tisíc v trezoru, k němuž nemáme klíč. Speciálně to platí v zimě, kdy můžeme ze syrové zeleniny či jižního ovoce doslova nastydnout.
Další extrémně důležitou věcí pro hubnutí – a vlastně pro jakékoli uzdravení – je pořádná, pokud možno teplá snídaně. Naši předkové dobře věděli, co dělají, když jídali různé kaše či polévky. Jejich alternativou však nejsou tzv. snídaňové cereálie v mléce, či podobné pochutiny. A nikoli jen proto, že mléko bychom ráno vůbec snídat neměli (v zásadě tak říkáme ubohé „zastuzené“ slezině, že může jít i s celým našim trávením zase spát). Ke slovu přichází druhý zásadní poznatek o hubnutí, tentokrát americké provenience. Ukazuje se, že další nejčastější příčinou přetrvávající nadváhy u dětí i dospělých je – pšenice.

Mutant na našem stole
Nebo přesněji řečeno to, co je za pšenici dnes vydáváno. Jak vysvětluje ve své knize Život bez pšenice americký kardiolog William Davis, pšenice prošla od poloviny 20. století tolika kříženími a genetickými manipulacemi, že vlastně o pšenici už vůbec nejde. Nová pšenice sice má vysoké výnosy a je odolná vůči různým plísním a dalším vnějším vlivům, se svou původní formou má však společných pouze 99 % genů – tedy tolik, co člověk se šimpanzem. Podle toho také vypadá schopnost našich těl „sci-fi obilovinu“ zpracovávat.
Většina z nás už se tak či onak setkala s celiakií, tedy nesnášenlivostí lepku – stavem, při němž se zanítí sliznice tenkého střeva a „porouchá“ se vstřebávání potravy do organismu. Alarmující je fakt, že asi 85-90 % celiatiků u nás neví, že některou formou tohoto onemocnění trpí a že se nemoc může projevovat i jinak než dobře známými průjmy. „Nová pšenice“ přitom má několikanásobně vyšší počet lepkových proteinů než ta „stará“ – a to znamená daleko vyšší možnost organismu reagovat bouřlivě až alergicky. Kromě toho nejde jen o alergii na lepek jako takovou. Podle doktora Davise totiž pšenice zodpovídá i za raketový nárůst obezity, cukrovky, kardiovaskulárních chorob, či například problémů s ekzémy, akné i depresí v západní civilizaci. Ve své knize (stojí za to si ji přečíst, i když problémy s váhou nemáte), vysvětluje vznik tzv. „pšeničného břicha“ – tukové tkáně kolem pasu i kolem vnitřních orgánů, která je neustále ve stavu zánětu. Kromě této nepříjemné „maličkosti“ – způsobující mimo jiné vznik necitlivosti těla k inzulínu, také tuková tkáň produkuje hormony a chová se jako jakákoli jiná hormonální žláza v těle. Až na to, že je větší a pořád aktivní. Výsledkem jsou poruchy nálad, spánku, ženských cyklů – a mnohé další nemoci. Na místě prvním však obezita a nadměrná „žravost“.

Droga s lepkem uvnitř
Pšenice totiž produkuje řadu chemických látek, fungujících v mozku podobně jako syntetické drogy, kromě toho blokuje trávení. Výsledkem je člověk , který je prostě a jednoduše závislý. Neustále chodí „ujídat“, jak to dobře známe: stačí tři hodiny a je velmi hladový, případně své bříško neustále musí „přifukovat“ nějakou tou dobrotou. Anebo „si prostě nemůže pomoct“ a jde večer vyjíst ledničku. Doktor Davis má tedy pro provinilé noční přejídače mezi námi povzbudivou zprávu: nemůžete za to – tak úplně. To pšenice. Doporučuje s ní skončit stejným způsobem jako s jakoukoli jinou drogou, tedy okamžitě a najednou. Pravdou je, že ti, kdo jeho doporučení vyzkoušeli, si svou novou existenci nemohou vynachválit. Výjimkou není váhový úbytek pět kilogramů hned během prvního měsíce, a dvacet kilogramů do půl roku.
V jednom však je potřeba postupovat s „životem po pšenici“ opatrně – a to právě s čerstvým ovocem, zeleninou a mléčnými výrobky. Doktor Davis je doporučuje, podle jeho tvrzení může všeho výše zmíněného jíst člověk, kolik chce, pokud nejí pšenici. Ze zkušenosti je však lepší opatrně vyzkoumat, co přesně našemu tělu vyhovuje a pro začátek si naplánovat jídelníček tak, aby se co nejvíce držel i základních rad tradiční čínské medicíny.

Nové návyky
Ve slově „jídelníček“ by mohl tkvět háček skutečně fungující diety. Pokud se pro podobnou cestu rozhodnete, musíte počítat s tím, že si budete pravidelně vařit a plánovat své stravování na několik dní dopředu. A že se na nějakou dobu – či dokonce navždy – vzdáte svých oblíbených buchtiček s krémem. Co se týče pšenice, není totiž možno doporučit ani různé takzvaně bezlepkové potraviny, které ovšem obsahují řadu jiných látek, jež náš organismus také zrovna dvakrát dobře nesnáší. Nejlepší je se prostě naučit jíst jinak.
Další nezbytnou a poněkud nepohodlnou věcí pro všechny „dietáře“ a „dietářky“ je pročištění trávicího traktu. A to nejen fyzické „vymetení našich komínů“, jehož můžeme dosáhnout například požíváním vlákniny, běžně dostupné v lékárně, ale také pročištění jater. Ta jsou obvykle zanesena až běda, a přitom jsou naprosto zásadní pro správnou funkci našeho trávení, a vlastně vůbec celého těla i duše. Způsobů očisty jater je mnoho, dobrou službu v tomto případě udělají například esenciální oleje v terapeutické kvalitě, ale nejen ony.

(N)Emoce
S játry, trávením a potažmo obezitou ovšem souvisí ještě jedna důležitá oblast našeho života – emoce. I ty je potřeba udržovat proudící a čisté. Na východě a nejen tam existuje řada nauk, která dává emoce do souvislosti s břichem i s tukem. Nejzajímavější je dost možná taoistická masážní technika chi-nei-tsang, která využívá simultánní práce s tělem pacienta (prohmatávání přesně určených bodů především na břiše) a s jeho emocemi, energetickými těly, duší a myslí.
Podle této školy se negativní traumatické či prostě nezpracované emoce ukládají právě ve formě vnitřního tuku mezi orgány. A touto metodou je možné obé odstranit. Chi nei tsang má své zkušené terapeuty i u nás a znám osobně dívku, která pomocí této metody zhubla patnáct kilogramů během tří měsíců.

Jak přemoci pohodlnost
Možností, jak zhubnout, je tedy i pro „zkušené“ tlouštíky hned několik. Vyžadují ale jisté odchýlení od běžného životního stylu. Je klidně možno říci, že v případě české obezity je skutečně hlavním „padouchem“ svíčková s knedlíky – jenže z úplně jiného důvodu, než si většinou myslíme. Ne, že bychom si český národní „úlet“ nemohli výjimečně dopřát. Pokud však chceme zdravě a jednou provždy zhubnout, měli bychom se vyvarovat stravy, která doslova imobilizuje nejen naše trávení, ale i nás samotné, a pravidelně tělo pročišťovat, zdravý pohyb by měl být samozřejmostí.
Takový přístup však rozhodně nejde naordinovat shora. Je něčím, na co si každý musí v rámci svých životních zkušeností přijít sám. Moment, kdy si řekneme „tak, a teď už ale vážně dost“, je pro jakékoli uzdravení nejdůležitější. A platí to i pro uzdravení z tloušťky.
Pokud by úřady skutečně chtěly pomoci českému zdraví a linii, mohly by například iniciovat výzkum toho, jak „mutovaná“ pšenice ovlivňuje lidské zdraví. Do toho se ovšem nikomu nechce – co kdyby třeba takové výzkumy odhalily, že drtivá většina jídla v našich supermarketech není pro nás vhodná? Snazší je naložit další kus práce na přetížené učitele a otrávené děti. Jenže třetí hodina tělocviku to opravdu nevytrhne…

                                                                                      Erika Hájková