Moudrost pohádek jako inspirace pro každodenní život?

Dlouhý lednový večer, za okny tma, v hrnku teplý čaj, kolem rozsvícené svíčky, oheň v kamenech ……
a pohádka! Nezní to idylicky? Možná máte právě kolem sebe prostředí o něco méně romantické, ale to rozhodně nebrání tomu, abyste si nemohli přečíst pohádku.
„Pohádku vnímáme jako milé, chvílemi trochu děsivé až nevhodné čtení pro děti před spaním, kde probíhá něco, co se v realitě stát nemůže. Symbolická řeč pohádkového příběhu však putuje do hluboce uložených struktur bytosti, kde své poselství předává a ono je pochopeno. To ještě nutně neznamená, že bude toto latentní vědění probuzeno a informace využity, až k tomu nazrají reálné situace. Poselství pohádky na nás působí podobně jako naše sny. A opět, pro náš rozum je to, co se nám děje v našich snech, mnohdy nepředstavitelné, nepochopitelné, natož nějak užitečně uchopitelné pro naši realitu. Přesto se nám ve chvíli snění, děje pro naši bytost nesmírně mnoho. Děje a čistí se to, čemu je například úporně bráněno námi samými…“ píše v úvodu své knihy Pohádková cesta aneb Co jsme v dětství netušili
autorka knihy Markéta Vostrá. A dokazuje, že pohádky takto chápané jsou velmi užitečnou četbou i nástrojem pro to, abychom lépe porozuměli své duši, mohli s ní komunikovat a díky tomu se rozvíjet a „rozkvétat“… A pokud jsme na cestě ke své duši, bude se nám lépe dařit i v běžném životě… Podívejte se na ukázku – část 2. kapitoly z této zajímavé knihy…Tento titul patří do portfolia edice Knihovnička Meduňky – www.obchodmedunka.cz www.knihovnickamedunky.cz

Horoskop – naše vlastní pohádková cesta
Individuální horoskop narození je grafické znázornění kvality časoprostoru, ve které jsme se zde na Zemi poprvé nadechli a která je tedy určující pro děj našeho vlastního života, naší vlastní pohádkové cesty. Z tohoto grafu lze vyčíst velmi mnoho a každý individuální horoskop by vydal na jednu celou knihu o životních možnostech dotyčného. Máme tedy určité dispozice, určité důležité mezníky na naší životní cestě a svobodnou vůli, skrze kterou tyto možnosti budeme naplňovat. Dalším podstatnou součástí naší pohádkové cesty je, že si můžeme vybrat, do jakých vrstev budeme z nějaké základní, dané předchozím vývojem, směřovat dále. Život, stejně jako pohádky a sny, nám předkládá hádanky, které je potřeba rozluštit. Pokud se nám zdá, že je naše životní cesta těžká a občas ústy vyrýváme brázdu, nutně to neznamená, že tímto utrpením moudříme a prorůstáme do dalších jemnějších vrstev svých možností. Mnohdy k nám důležitá prozření dorazí v lehkosti, bleskovým vhledem. Pokud je naše životní cesta snadná, nemusíme si to uvědomovat, dokud se strmě nezdvihne do vršku a vyzkouší naši připravenost reagovat a skrze intuici a nástroje mysli, vytvářet optimální strategie. Pokud se nám něco zdá opravdu složité, je jasné, že na konci této etapy, čeká onen pohádkový poklad v podobě poznání, pochopení, porozumění, prohlédnutí, vyčištění karmy, dokončení toho, co jsme vnímali před touto trasou jako pro sebe nemyslitelné.
Každý individuální horoskop má své ohnisko, kde je jedinec zkoušen na různých úrovních a průběžně celý život, ze stále jednoho a téhož tématu, které se samozřejmě, jak vyzrává vědomí, stále obratněji převléká. Stejně jako se precizně cizeluje surový drahý kámen do vzácného šperku, stejně tak se tímto opakováním lekcí odstraňují nežádoucí vrstvy a nánosy. Skrze očištěné struktury, může pak duše naplno zazářit. Bezpečně a příjemně usazená v mírném pohupování, ve svém nositeli. Toto „rozsvícení“ bytosti je cílem pohádkových cest života.
Horoskop pracuje s dvanácti archetypy, dvanácti znameními zvěrokruhu. Okamžik nádechu, je okamžikem startu a určujícím momentem pro stanovení dvanácti domů, ve kterých budou tyto archetypy přebývat. Vzniká tedy dvanáct příbytků, která obsahují veškerou životní tématiku. Charakteristické rysy konkrétních v tom kterém domě usazených archetypů, pak zcela konkrétně zabarvuje témata k řešení. Samozřejmě planety, planetky a další podstatné body tomu celému vdechují život a opět charakteristické rysy. Pokud k tomu všemu připočteme různé stupně vyzrání inkarnovaných bytostí a jejich nepřeberné množství předchozích osudů, odkaz rodových linií a genetiku, je nám jasné, že i když se v jednom dni, jedné hodině a jedné minutě narodí na celém světě množství dětí, nikdy nemohou mít stejný osud a stejnou životní cestu i když budou mít stejný graf horoskopu.
Jsou pouze tři zdroje, ze kterých se tvoří lidské neštěstí. „ Mám, co nechci, nemám, co chci, a nevím, co chci“.
Svůj horoskop – vklad můžeme plně žít fyzicky, mentálně, emocionálně i duchovně. Můžeme jej žít v těchto možnostech jednotlivě či najednou, podle toho, jak si to žádají reálné situace. Pokud jsme příliš závislí na fyzické realitě, tedy většinou na tom, co máme, chceme a potřebujeme mít, budou se nás tranzity planet, aktivující nepřetržitě náš vnitřní potenciál, mnohdy hrubě dotýkat. Můžeme být frustrováni z toho, že se nám nedostává dostatečného zabezpečení v oblasti materiálních potřeb, které ale mohou být bezbřehé a tedy nelze vystoupit z koloběhu matérie, pokud tomu sami nedáme pokyn.
Pokud žijeme příliš v mentální rovině, můžeme se díky růstu našeho intelektu cítit izolovaní, protože ti, co nás na naší životní cestě provázejí, nám brzy nemusí stačit. Mysl pracuje nepřetržitě a nepřetržitě si hledá další a další podněty, které, pokud jí je neprotřídíme a nerozhodneme, co má a nemá analyzovat a čím se zabývat, brzy se stane nikoli dobrým sluhou, ale zlým pánem. Mentálně vyčerpaní, vyhořelí na troud, můžeme konečně zjistit, že jsou i další do té doby nenavštívené dimenze naší bytosti. Pokud jsme příliš projektovaní do materie a mysli, budou nás planetární tranzity aktivovat k permanentním řešením, přeskupování, nestíhání. V těchto dimenzích jsme nesmírně zranitelní, protože ego – strážce našich vlastních hranic, si bere vše ještě příliš osobně. Mysl se k jeho permanentnímu boji Já proti všemu a všem, přidává rychlostí blesku a vytváří scénáře, které ani nemají šanci se odehrát. Vede pak bytost do reality vytvořené pouze z domněnek a nikdy nenastalých reálných situací. Ač to vypadá, že neustálý boj je veden proti někomu zvenčí, hrdina ve své pohádce bojuje nepřetržitě se svým vnitřním drakem, který jej postupně úplně vyčerpá.
Pokud jsme se příliš nastěhovali do dimenze své emocionality, může náš život vypadat jako permanentní snaha zakotvit se uprostřed rozbouřeného oceánu. Vlny emocí neustále ohrožují naši vratkou stabilitu. Rozhazuje nás cokoli, co se uděje v každodenní realitě. Vše je útokem na naši emocionální složku bytosti. Cesta tedy vede přes vydatná dramata, a i když jedinec všem okolo tvrdí, že jediné, co si přeje, je mít klid, nemůžeme mu to příliš věřit, protože spínač těchto divokých dějů je pouze a jen v něm a také pouze on může toto tlačítko vypnout. I k tomu slouží pohádková cesta. Najít místa, kde své vnitřní drama konečně adekvátně zkrotí.
Planetární energie lze vnímat jako aktivátory děje. Náš potenciál se „nastartuje“ naším prvním nádechem na Zemi. Tím se také rozbíhá děj, který vytváří součinnost našeho individuálního potenciálu s permanentně se měnícím potenciálem planetární energii. Náš individuální potenciál je velmi zjednodušeně řečeno poskládán z mnoha navzájem nepřetržitě kooperujících činitelů, kteří vytvářejí naše reakce. Na sebe sama, na vnější svět. Budeme se zabývat těmi nejpodstatnějšími či nejzřetelnějšími.
V našem horoskopu je Slunce symbolem našeho vědomí. Luna naší emocionalitou. Merkur naší myslí a schopností komunikovat. Venuše je archetypem lásky, zatímco Mars archetypem dobyvatele. Jupiter symbolizuje růst oproti Saturnu, který má v kompetenci blokaci. Uran je náhlým podnětem, který způsobí absolutní převrat. Neptun je doposud neindividualizované vědomí. Nekonečná hojnost veškerenstva. Pluto pak je hlubinou transformací. Slunce, Luna, Merkur, Venuše a Mars jsou planety osobní. Jupiter a Saturn planety společenské a Uran, Neptun a Pluto planety transpersonální. Jednotlivá znamení, počínaje Beranem, pak skrze své působení rozvíjejí jednotlivé dovednosti lidských možností. Energie jednotlivých znamení na sebe jednak navazují v nepřetržitém sledu zrodů, stabilizací a zániků, která se konají v měnících se živlech ohně, země, vzduchu a vody. Zároveň každé následné znamení potřebuje svojí energií vyrovnat případný přílišný extrémismus znamení předchozího.

Slunce – rozvoj vědomí
Horoskop je naší možností rozvinout vědomí konkrétními směry. Počátek naší životní cesty se děje ve tmě. Postupným rozvojem vědomí svoji cestu prosvětlujeme a konáme s veškerou zodpovědností vůči sobě a tedy i ostatním. Slunce je život. Je šémem, který rozhýbává hliněného golema. Tam, kde je v našem osobním horoskopu umístěno Slunce, tam leží i naše odhodlání a cíle tohoto vtělení, tam leží to, co teprve konáním a prožíváním skrze sebe oživíme.
Značku Slunce tvoří kruh, který má ve svém středu tečku – bod. Ten symbolizuje vědomí, které se chystá expandovat v rámci vymezeného kruhu. Typ rozvoje vědomí či charakteristické rysy poznávané životní cesty pak určuje znamení, ve kterém se naše Slunce nachází. Předpokládáme, že čím je člověk starší, tedy již z mnoha rozpoznanými zkušenostmi, tím je zralejší. Nemusí tomu tak být. Často se i v pozdním věku můžeme dostávat do situací, ve kterých jsme naprostými nováčky, právě jsme se v nich „narodili“ a začínáme se v této situaci učit „chodit“. Slunce je principem otce. Tedy toho, kdo svojí moudrostí „osvětluje“ potomkovi to, co bude na své životní cestě muset zvládnout.

Sluneční pohádka o hloupém Honzovi
Žili, byli, táta s mámou. Narodil se jim chlapec, který dostal jméno Honza. Rostl jako z vody a ze všeho nejraději lehával na teplé peci. Vlastně z ní ještě nikdy neslezl. Když otec zemřel, na mámu toho začalo být příliš. „Půjdeš do světa na zkušenou“ pravila matka ke svému synkovi, což bylo to poslední, o co Honza stál. Matka se však nedala. Sbalila mu do ranečku pecen chleba a Honza musel z pece dolů. A tak se tedy vydal do světa. Jak tak šel, dostával již hlad a tak usedl na mez, aby pojedl. Kde se vzal, tu se vzal, vedle něj pocestný, vetchý stařec náhle stojí, a o kousek chleba Honzu žádá. Ten se s pocestným o chudé sousto dobrosrdečně rozdělí. Za to jej pocestný, nic jiného nemaje, podaruje starým, zrezavělým mečem. Honzova cesta vede dál, až k městu, které je na znamení smutku, celé černým suknem potaženo. Tu ptá se Honza lidu, proč je u nich takový smutek a dozvídá se, že jediná dcera pana krále, bude lítému drakovi za obživu dána. Pokud by ji někdo dokázal od strašlivé smrti zachránit, bude odměněn polovinou království a rukou spanilé princezny. Když už z pece Honza slezl, proč by se tedy o štěstí nepokusil a míří rovnou na zámek, u pana krále nechá se ohlásit. Pan král vlastním očím nevěří! Hloupý Honza, ten nejhloupější z celého království, chce s drakem bojovat! S drakem, který již několik princů ve zlaté a stříbrné zbroji požral. Však co je o jednoho Honzu. Dostává tedy svolení, aby princeznu ze spárů draka vysvobodil. Na druhý den, zmužile kráčí Honza do lesů, až tam, kde drak má svoji sluj. Jak tasí proti dvanácti hlavám svůj starý zrezavělý meč, ten paprskem slunce promění se v meč zlatý, zázračnou silou obdařený. Hloupý Honza bojuje ze všech svých sil, jedna hlava po druhé je setnuta a saň umírá. Královská dcera je vysvobozena! Město ožívá, zbaveno černého sukna a na zámku se chystá svatba královské dcery s hloupým Honzou.
Tak nějak přibližně se odvíjí hlavní motiv všech pohádek o Hloupém Honzovi, princi Bajajovi, a všech ostatních drakobijcích.
Žili, byli muž a žena. Narodil se jim chlapec, který dostal jméno Honza.  Jméno Jan, má svoji původnost v hebrejském Jochánánovi, jež značí „Bůh je milostivý“. Dalším významem jména Jan je „Bohem daný“ či „Milostivý dar boží“. Pohádkového Honzu můžeme přirovnat k archetypu tarotového Blázna, který nese na svém oděvu tetragram nevyslovitelného božího jména. Oba archetypy připomínají, že naše pozemská pouť je především cestou duše, která má jak své, bohem určené poslání, tak i božskou podstatu. Honza je v pohádkách symbolem individualizovaného vědomí, které se teprve pozemským putováním může obohatit a rozvinout skrze zcela autentické prožitky, které bude zakoušet na všech úrovních své bytosti. Na konci pohádkového příběhu, je cesta obvykle završena aktem svatby, tedy symbolickým propojením ducha a duše.
Pojem „žili šťastně“, může být často vnímán jako možnost, která se odehrává jen a pouze v pohádkách, tedy v neskutečnu. Aktem svatby se v reálném životě většinou teprve započne odvíjet karma, tedy zpracovávání obsahů na obou stranách mince. Děj se pak odvíjí dynamicky, dramaticky, složitě, těžce či naopak nijak. Zdánlivě nikam nevedoucí, nespokojený, nešťastný, nenaplňující. Pojem šťastně až do smrti, vyvolává ironický úšklebek. „Žili šťastně až do smrti“ však můžeme vnímat jako možnost, kterou máme všichni. Žít svůj osud a přijímat jej v jeho danosti, se kterou nelze až tak moc něco dělat. Konec konců, tento typ života jsme si před vtělením naplánovali a naše duše ví přesně, kudy, jak a s kým má být proces života veden. To, co nám umožňuje prožívat svůj osud tedy typ bytí šťastně, je náš vnitřní přístup. Nic nám nebrání v tom, prožívat svou každodennost v rámci možností ve šťastném či radostném vnitřním rozpoložení. Jedinou překážkou jsme si většinou jenom my.
„Žili šťastně až do smrti“ Tedy v dostupných možnostech plné prožívání, než smrt, tedy transformační, zcela přirozený proces, uvolní individualizované vědomí opětovně do jednoty, kam si přináší nejen své individuální poznání, ale také přesah dosavadních limitů. Získané poznání, prožité skrz na skrz na vlastní kůži je podobně jako semena uloženo a ve vhodný čas, třeba v příští inkarnaci, ze své latence postupně vyvoláváno a opětovně manifestováno ve hmotném světě. Nic se tedy neděje zbytečně či bez užitku. To, co pro svůj vývoj a rozvoj uděláme v kterékoli fázi našeho života, je započítáváno.
Oba dva, jak Blázen, tak i Honza, jsou na počátku své cesty.  Jsou právě zrozeni, naplněni naprostou důvěrou, nezkorumpováni svou vlastní myslí. Neovlivněni cizorodou zkušeností. To jim umožňuje jednat zcela spontánně, reagovat z přítomnosti, utvářet v okamžiku, kdy je situace nazrálá na další vývoj a posun. Oba na ni vycházejí vybaveni uzlíkem zavěšeným na holi, ta symbolizuje vůli a akceschopnost. Obsahem uzlíku je pak doposud získané poznání, které je připraveno k použití. Tím, že je skryto v uzlíku, je zatím pro svého nositele nerozpoznané. Obsah je výsledkem jeho předešlých snah v minulých bytích. Matka – intuice, váže Honzovi do uzlíku chléb. Oba dva, jak Blázna, tak Honzu, čeká mohutný pád či skok. V případě Blázna z útesu, v případě Honzy z pece. Děj se začíná rozbíhat. Je na čase překročit dosavadní limity. Honza má ve většině pohádek přízvisko „hloupý“. Jedno ze synonym pro slovo „hloupý“ je v italštině výraz „limitato“ – omezený. Život se nepřetržitě snaží o přesahování našich dosavadních limitů. Nejprve nám naši možnost – šanci na překročení občas již notně zatvrzelé skutečnosti, nabízí vcelku nenápadně. Jen tak jakoby mimoděk. „Chceš – nechceš, zatím nevadí“. Pokud si zatím jemných podnětů, nevšímáme, život časem přitvrdí a jemný podnět se promění v poměrně razantní kopanec do pozadí, který vnímáme většinou jako neblahost osudu či svůj vlastní těžký úděl.