Z únorové Meduňky: Záněty a psychosomatika

Prevenci a léčbě zánětů je věnováno hlavní téma únorové Meduňky. Potíž může být v tom, že mnozí lidé mají v těle zánět, aniž o tom vědí, a tak proti zánětu prostě nic nedělají… V únorové Meduňce se dozvíte, jak předcházet zánětům a léčit je na úrovni fyzického těla, ale stejně důležitý je i pohled na psychosomatické souvislosti, který ve svém článku nabízí naše autorka Milena Králová…
Na tomto odkazu je pro vás připravena elekronická verze Meudňky… emedunka.cz

Vážení čtenáři, dnes vám ve svém článku vám nabídnu vhled do souvislosti mezi záněty, psychosomatikou a duchovním zdravím.
Stejně jako všechny ostatní zdravotní problémy také záněty poukazují na nezpochybnitelné vazby mezi tělesným stavem a duševním zdravím. Proto víra, spiritualita a duchovní péče mohou poskytovat velkou podporu jak v jejich prevenci, tak i v léčbě.Modlitba, meditace nebo jakýkoliv způsob komunikace s tím, co nás přesahuje a zároveň je naší podstatou, může snižovat úroveň stresu, a tím i potenciální zánětlivé reakce v těle. Rizikem pro vznik a progresi zánětlivých onemocnění je především chronický stres, plynoucí z dlouhodobého tlaku a nejistoty, protože oslabuje naši imunitu. Studie ukazují, že ve vypjatých situacích dochází k uvolňování stresových hormonů, jako je kortizol, který může negativně ovlivňovat funkci bílých krvinek. Cytokiny, signální molekuly imunitního systému, jsou také ovlivněny stresem. Změny v jejich produkci mohou narušit rovnováhu v těle, což vede k neadekvátní imunitní odpovědi, a zároveň ke zvýšení rizika vzniku zánětů. Některé výzkumy spojují chronický stres také s nárůstem autoimunitních onemocnění, kdy imunitní systém začíná napadat vlastní buňky. Dá se tedy říci, že klíčovým prvkem prevence a léčby zánětlivých onemocnění je minimalizace stresu, který způsobuje napětí v těle.

Spojitost mezi emocemi a aktivitou imunitních buněk byla již potvrzena i vědecky. Zatímco pozitivní emoce jako radost jsou prokazatelným faktorem podporujícím snížení zánětů, intenzivní a dlouhodobé negativní emoce, zejména potlačovaný hněv a vztek, žárlivost a nenávist k nim naopak přispívají. Ve vzniku emocí hrají totiž klíčovou roli neurotransmitery jako serotonin a dopamin. Každá emoce má svůj specifický vliv na imunitní odpověď a schopnost těla reagovat na potenciální hrozby. Proto je při léčení (nejen) zánětů naprosto zásadní naše psychické rozpoložení a nastavení. Je tedy důležité, jak a o čem přemýšlíme a jakými emocemi se necháváme ovládat.
Propojení mezi záněty, psychosomatikou a duchovním zdravím ukazuje, že zánětlivé procesy může výrazně ovlivnit také víra. Ta může být klíčovým prvkem při hledání smyslu nemoci a poskytovat naději v obtížných obdobích. Víra v pozitivní výsledek léčby může dokonce ovlivnit celkový průběh nemoci, změnit vnímání bolesti a přispívat ke zlepšení životního standardu. Mnohé duchovní a náboženské tradice proto záněty interpretují jako výzvu k duchovnímu růstu a pochopení života. Zároveň poukazují na úzké propojení těla a mysli. Záněty, považované za fyziologický proces, nejsou pouze tělesným jevem. Mohou být také vnímány jako výzva naší duše k nastolení vnitřní rovnováhy. Výrazný vliv na prevenci a průběh zánětlivých onemocnění má samozřejmě také zdravá a lehká strava, pohyb na čerstvém vzduchu, dostatečný odpočinek a zdravý spánek.
Je nesporné, že klid myšlenek má blahodárný vliv na klid těla. Meditace, starodávná praxe spojená s navozením mentálního klidu a vnitřní harmonie, pomáhá snižovat úroveň stresu, který je klíčovým faktorem při vyvolávání zánětlivých reakcí. Meditace dokonce může ovlivnit i strukturu mozku, vnímání bolesti a snižovat související zánětlivé reakce.Představuje tedy mocný nástroj nejen pro duchovní rozvoj, ale také pro ovlivňování fyzického zdraví. Pravidelná praxe může být součástí komplexní péče o prevenci a léčbu zánětlivých stavů, velmi přínosné jsou také pozitivní afirmace.

Pohled psychosomatiky
Zánět z pohledu psychosomatiky představuje zlobu a vztek na to, co se děje v nejbližším okolí, a člověk není schopen nebo ochoten to ovlivnit. Záněty v těle nás mají naučit zbavit se veškerých svých omezení, urputných a většinou mylných představ o tom, jak by co mělo vypadat, jací by měli být druzí a jací máme být my sami. Ukazují na strach z konfrontací, z odmítnutí, ze změn a z chyb. Je zde patrná snaha se každému zavděčit a vyhovět na svůj vlastní úkor nebo se namísto řešení situace užírat hněvem a vztekem z toho, jak se situace vyvinula. Důvodem psychosomatických potíží a nemocí bývají nejčastěji dlouhodobé konflikty ve vztazích, potlačování emocí, chybná vnitřní nastavení a přesvědčení, emoční bloky a prožitá traumata, nedostatek lásky a hlavně sebelásky, pracovní problémy a mnohé další. Měli bychom si uvědomit, že podvědomí ovládá 95 % našeho života včetně všech tělesných procesů. Je dokázáno, že čím je uložený mentální stereotyp negativnější, tím je podle odborníků ničivější jeho vliv na fyzické tělo.
Každému zdravotnímu problému, ať už je to nemoc nebo úraz, vždy předchází mnohá upozornění našeho těla, která však nebyla vnímána nebo vyslyšena, a nemoc tedy musela přijít jako poslední výrazná pobídka ke změně. Jde o pochopení přímé souvislosti mezi vlastním negativním nastavením, negativními myšlenkami a schopností regenerace a uzdravování, s níž jsme se narodili.  Změníme-li představu o nemoci a namísto boje s ní začneme komunikovat, můžeme zjistit, co nám přišla sdělit. Možná dojdeme k tomu, že nám přišla pomoci přetvořit původní myšlenkový vzorec a tím i realitu…