Příběhy z Astroporadny…

V meduňkové rubrice Astroporadna zodpověděla astropsycholožka a terapeutka PhDr. Marie Plochová Hlávková během let čtenářům už velmi mnoho různorodých dotazů. Některé dorazy i odpovědi jistě stojí za přečtení i s odstupem času, protože mohou být inspirací pro ty, kdo něco podobného prožili nebo prožívají…

Dotaz čtenářky Kateřiny:
Mám velmi komplikovaný vztah s matkou a znovu s ní teď musím bydlet ve stejné domácnosti, spolu s mým manželem. Matka je vdova. Moc se snažím s ní vycházet a čím víc se snažím, tím je to horší. Moje máma je negativní, sotva vstane, hned si stěžuje, nadává, a mě se snaží přesvědčovat, že jsem naštvaná a neklape mi to s manželem, že to přece vidí. Manželství máme s mužem po deseti letech krásné, a spíš mi připadá, že mi ho moje vlastní matka nepřeje. Moc mě to zraňuje. Chybí mi její láska, ocenění. Otec již nežije, ale celý život se ke mě choval s despektem, protože jsem jenom ženská. Otec byl alkoholik, většinou byl v práci nebo v hospodě. V dětství mě otec začal zneužívat, a vygradovalo to v mé pubertě. V té době mě máma vůbec neposlouchala, nebrala mě vážně, když jsem jí to řekla. Když už jsem se jí s něčím svěřila, tak to vždy obrátila proti mně a pokousala mě. Matka mě naprosto vysává, a mě přesto moc mrzí, že to nefunguje. V posledních dnech vytanulo opět téma zneužívání, a to po 20ti letech. Máma reagovala tak, že jsem jí všechno měla říct hned a proč jsem to neudělala, vzbudila ve mně pocity viny. Měla jsem pocit, že ji to říkám poprvé, že mě před těmi 20ti lety vůbec neposlouchala. Sama mi řekla, že si nemyslela, že to bylo vážné. Nevím, jak může být sexuální zneužívání vlastním otcem nevážné. Můj hlavní dotaz – Jak se mám k vlastní matce chovat? Mám se vůbec snažit si s ní vybudovat nějaký vztah, když ho celý život máme tak mizerný? Jde to vůbec, když neslyším nic jiného než jen výčitky?  Mám se smířit s tím, že nikdy nebudu mít maminku, kterou bych potřebovala? 
Čtenářka Kateřina se narodila 20.2.1980,  kolem 17:00, v Ostravě – Vítkovicích. 

Odpověď astropsycholožky:
Paní Kateřino, je mi moc líto, co se vám v dětství dělo. To, co popisujete ohledně narušeného vztahu s matkou a ohledně sexuálního zneužívání, jsou opravdu velká traumata. Váš popis dysfunkční rodiny s následkem sexuálního zneužití dítěte spadá do jedné z klasických šablon, které se bohužel stále v mnoha rodinách odehrávají: Matka není schopná si vytvořit dobrý vztah s dcerou, není na dceru napojená a nevnímá její potřeby, bere ji spíše jako konkurentku. Zároveň vztah rodičů nefunguje. Otec sexuálně zneužívá dceru, ale matka, místo toho, aby dceru chránila a zakročila, nedělá nic, nebo vše zlehčuje a otočí to případně proti dceři. Většinou o zneužívání matka ví, ale protože v minulosti sama byla zneužitá – fyzicky nebo psychicky – tak není schopná tomuto zabránit a mnohdy ještě udělá z dcery viníka. Výsledkem je silně ztraumatizovaná dcera, která nikdy neměla oporu ani v matce, ani v otci, ale která stále usiluje o získání lásky a přízně těch, kteří ji nejvíce poškodili.
            Paní Kateřino, ve vašem horoskopu najdeme zcela klasické konstelace související se sexuálním zneužíváním (Pluto/Venuše) a narušeným vztahem s matkou (Luna/Pluto). Dle těchto konstelací je jasné, že vztah s matkou jste celý život musela vnímat jako boj o přežití (Luna/Pluto). Toto trauma považuji za klíčové, protože je prvotní. Je možné, že jste byla ze strany matky nechtěné dítě a matka sama byla asi natolik nevyživená, že vám prostě nedokázala poskytnout lásku a péči (Luna) a místo toho s vámi celý život bojovala (Pluto). To je samozřejmě velmi smutné a není to vaše vina, vy za to nemůžete.
            Je tedy otázkou, jestli se snažit z takovéto „plutonické“ matky něco „vymáčknout“. Já osobně si myslím, že je zcela zbytečné doufat, že takováto osoba bez sebereflexe bude schopná vás jednou pochopit a ocenit, dát vám lásku. Matka je zjevně uvězněna ve starých destruktivních programech a pokud na sobě nějakým způsobem nezačne pracovat, považuji takřka za nemožné, že by se mohla změnit. Váš popis jejích projevů zcela spadá do kategorie „despotické chování“ (Pluto). Despota vždy všechno otočí proti vám a nikdy neuzná svou chybu, nikdy se neomluví, protože ten, kdo je špatný, jste přece vždycky vy, ne on! Tudíž místo toho, aby zaplakala nad tím, že vás vystavila sexuálnímu zneužívání a omluvila se vám, tak to otočí proti vám. Tudy nevede žádná cesta.
            Vždy, když řeším s klienty jejich vztahy s despotickými osobami, doporučuji jim jednu základní věc: Jediný způsob, jak přežít kontakt s despotou, je nebýt s ním v každodenním kontaktu. Dlouhodobý kontakt s despotou vás vždy energeticky vysaje a dokonce zde hrozí nebezpečí zdravotních problémů. Snahy o změnu despoty a nalézání nějakých způsobů, jak s ním „lépe“ komunikovat, většinou nikam nevedou. Jen se zbytečně vysilujete a ničíte sama sebe. To, co bych vám tedy doporučila, je následující věc: Zapracujte terapeuticky na tom, abyste přestala doufat, že jednou získáte lásku této reálné matky a snažte se co nejdříve od ní odstěhovat. Samozřejmě takovéto přestřižení pupeční šňůry není jednoduché, bude to asi nějakou dobu trvat, ale je zdravé a nutné. I díky tomu pak možná budete schopná si v nějaké dobré terapii začít doopravdy do hloubky léčit svá traumata s matkou a sexuálním zneužíváním. Přímo v jámě lvové se těžko stará zranění léčí. Držím vám palce.

Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.