Z březnové Meduňky, která vás chce inspirovat k novým nápadům: Farma u oceánu
Z aktuálního čísla Meduňky, stále dostupného v „papírové“ i elektronické formě – emedunka.cz, vybíráme pro tento týden část rozhovoru s Elisabeth Kapitánovou, restaurátorkou knih a farmářkou, která měla odvahu k velké životní změně… Rozhovor připravila Z. Paulusová.
Změnou profese se člověku často otevře zcela nová životní kapitola. A co teprve, když je s tím spojeno i přestěhování do jiné země! Přesně to udělali Elisabeth Kapitánová a její manžel – opustili svá dosavadní zajímavá zaměstnání a život v Čechách a se dvěma malými dcerkami – dvojčaty – se vydali za svým snem vybudovat farmu a pěstovat tropické ovoce na ostrově La Palma, jednom ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů. Jak se zakládá ovocnářská farma, jak se mladé rodině žije na ostrově, oklopeném oceánem a jaké zkušenosti tato anabáze rodině dosud přinesla? Povídali jsme si o tom v následujícím rozhovoru.
Život „před La Palmou“
Elisabeth, v Čechách jste měla velmi zajímavé zaměstnání – pracovala jste jako restaurátorka knih. Proč jste si tuto profesi vybrala?
Odmalička jsem měla velký zájem o historii a umění a při hledání zajímavého oboru jsem zamířila ke knižní vazbě. Můj pradědeček byl ředitelem tiskárny a maminka je tiskař, takže jsem v prostředí novin a knih byla jako doma. Díky podpoře rodiny a skvělým učitelkám v Jindřichově Hradci jsem se dostala na SPŠG Hellichovu v Praze a vystudovala obor restaurátor a konzervátor knih. Pak jsem na České zemědělské univerzitě studovala obor konzervace přírodních látek.
Restaurování jsem se nakonec věnovala jen velmi krátkou dobu. Měla jsem možnost pracovat v pražském Klementinu a ve Strahovské knihovně. Nešlo však o velké restaurátorské práce, spíše o přípravu na velkou digitalizaci, čištění svazků, kontrolu signatury a lokální opravy. I tak mě práce bavila a jsem ráda, že jsem byla alespoň chvíli součástí života staletých svazků.
Nebylo vám líto tak zajímavou práci opustit a vrhnout se „do neznáma“?
Stále doufám, že se k profesi jednou na ostrově vrátím. Mají sice poměrně malý archiv, ale zato plný map. Právě mapy a pauzovací papír byly mou specializací. Práce s velkým formátem je sice rychlejší než se svazkem, ale v případě křehkých zteřelých map jde opravdu o mravenčí práci. Je to obvykle jedno velké puzzle.
Jak vlastně vypadal váš život v Čechách před tím, než jste s manželem začali uvažovat o radikální změně?
Před stěhováním na ostrov jsme žili s manželem a dvojčaty částečně v Praze a v Podkrkonoší. Já jsem se ve volném čase věnovala knižní vazbě a rekonstrukci chalupy a manžel své personální agentuře. Nikdy jsme nemluvili o možnosti velké změny a stěhování, ale nechtěli jsme žít trvale ve městě a postupně jsem se s dětmi odstěhovala na chalupu. Město mám ráda – kulturu, památky, restaurace, ale stačí mi to na den dva a pak chci mít svůj prostor a nestojím o každodenní tlačenici v tramvaji. Když byl čas, hodně jsme cestovali. Holky odmalička zvládají dobře dlouhé trasy autem i výlety na kolech a spaní pod stanem.
Kdy a jak se ve vašem životě poprvé objevila myšlenka odstěhovat se z Čech a začít se věnovat pěstování ovoce?
Myšlenka stěhování pochází z hlavy mého muže. Ukázalo se, že chtěl odejít už v pubertě. Původně ho lákalo Švýcarsko, ale nenašel správného blázna, který by odešel s ním. Po návštěvě La Palmy, nejzelenějšího kanárského ostrova, mě začal bombardovat nabídkami realitních kanceláří a nemovitostí, protože ho ostrov nadchl. Já jsem se tomu nebránila a finanční situace nám umožnila koupit na ostrově malý dvojdomek na hypotéku. Nutno říct, že ceny v té době byly tak příznivé, že v Praze bych za stejnou cenu nenašla ani garsonku.
První byla tedy určitě touha po změně. Po klidu a hezkém počasí. La Palma je totiž ostrovem věčného jara, pořád něco kvete a je tam stálá teplota a také velké množství světelných hodin po celý rok. Farmáře z nás udělala až pandemie Covidu.
Farmaření byl sen vašeho manžela, nebo váš?
V tomto případě platí heslo Za vším hledej muže! Můj manžel Petr se ukázal jako nadšenec do zahradničení. Už v Čechách na chalupě začal vytvářet sad rybízu a angreštu. Já mám pak za úkol sklidit a zpracovat, co vypěstuje. Jelikož jsem vyrostla mezi myslivci a prababička byla velká zahradnice, mám k přírodě blízko a práce s rostlinami mě baví. O manželově touze po zemědělství neměli tušení ani jeho vlastní rodiče. Celý život se pohyboval převážně mezi počítači a pracoval hodně s lidmi. Proto byli všichni velice zaskočení, když jsme jim oznámili, co máme v plánu a jakým směrem chceme jít. Z počátku nás nebrali moc vážně a trochu si z nás utahovali. O to víc jsme se oba pustili do práce, abychom dokázali, že nejde o rozmar, ale že víme, co a proč děláme.
Zelený ostrov La Palma
Ostrovu La Palma se prý dříve přezdívalo Šťastný ostrov – je to oprávněné označení?
La Palma je krásný zelený ostrov, oplývající obrovským přírodním bohatstvím. Vysoké hory, hluboká barranca (příkopy), lávová pole, černé písečné pláže obklopené divokým oceánem, vavřínové pralesy a borové háje. Přijíždí sem specifický druh turistů, hlavně horalé, kteří v pohorkách vyrážejí na dlouhé toulky krajinou, na pláži najdete jen málo lidí. My jsme první návštěvu na ostrově také strávili s dětmi na zádech a po svých jsme prošli, co se dalo. Díky tomu jsme si ostrov zamilovali a ukázal nám své skutečné kouzlo. Navštívili jsme i další ostrovy, ale například populární ostrov Tenerife na nás žádný velký dojem neudělal. Spousta turistů a vysoká kriminalita není nic pro nás.
Na nejvyšším bodě ostrova La Palma najdete síť významných observatoří, které zkoumají hluboký vesmír, protože je na ostrově jen velmi malý světelný smog. To znamená, že i pouliční osvětlení jede jen na úplné minimum, platí tam zákaz ohňostrojů a podobně.
Jak probíhalo stěhování z Čech na ostrov?
Náš přesun byl zpočátku pozvolný. Mezi první záležitosti, které musíte zařídit, patří registrace na cizinecké policii. Tam dostanete NIE identifikační číslo a následně si vytvoříte účet v bance. NIE mají i děti. Když nastalo období covidu, rozhodli jsme se prodat chalupu a odejít z Čech natrvalo. Přesun byl překvapivě snadný a bezproblémový, pomocí maďarské firmy se nám povedlo přestěhovat i část vybavení. Na ostrově jsme se registrovali jako živnostníci a postupně jsme se propracovali k zelené kartě. Zatím jsme nikdy nenarazili na problém, který by se nedal řešit, úředníci se snaží pomoci.
Farma Ostrov chuti
Vaši farmu jste pojmenovali poetickým názvem Ostrov chutí. Jak jste ji postupně budovali?
První pozemek pro pěstování ovoce jsme si domluvili se sousedem v hospodě. Tam se dělají nejlepší obchody. Victor má pod naší vesnici (Montes de Luna) mnoho pozemků a celou řadu z nich nikdo neobdělává, jeho synové nemají zájem v zemědělství pokračovat. Proto začal postupně prodávat půdu, která ležela celé roky ladem. O pronájmu jsme neuvažovali, protože pro naší hlavní plodinu, pitayu (dračí ovoce), bylo třeba vybudovat tratě. Pevné konstrukce, které vyžadují investici, a to by bylo v případě pronájmu poněkud riziko.
Pozemek jsme platili z vlastních prostředků, stejně jako všechno kolem. Nemáme žádné dotace a nechceme o ně ani žádat. Vláda na ostrovech funguje ale velice vstřícně k začínajícím podnikům a dostali
jsme finance na rozjezd podnikání. Abychom si získali lepší postavení na trhu, stali jsme se členy asociace pěstitelů pitapalma, která nám pomohla v začátcích. Pomohli nám získat první rostliny a hlavně jsme od nich získali cenné informace o pěstování. Teď jim to vracíme odbytem ovoce.
Naše pozemky nejsou rozlehlé, na české poměry jsou asi i malé. Máme vlastních 12 000 m2 plochy, tedy něco přes hektar. V podmínkách ostrova je to však velká plocha plná možností! Na hektaru najdete kolem 1000 kaktusů hylocereus undatus – dračí ovoce, naší hlavní plodiny. Dále desítky stromů avokáda a manga, papáju, marakuju, acerolu, pitangu, karambolu a chirimoyu. Některé rostliny jsou úplně nové a na produkci teprve čekáme, jiné mají už v prvním roce po vysazení velmi hezkou sklizeň. Například maracuja, mučenka velice překvapila a právě jsme zdvojnásobili počet rostlin, protože má nízké nároky na vodu i hnojení a velmi dlouhou produkci.
Na zahradě pracuji jen já a manžel. Zaměstnancem momentálně nemáme. První rok nám velmi pomáhal dobrovolník z Čech, který přijel ,,na zkušenou“. V létě nám pak jezdí na pomoc studenti z České zemědělské univerzity přes program Erasmus. Léto je pro nás nejdůležitější částí roku, kdy je i nejvíce práce s opylováním a sklízením ovoce.
Jak vypadá denní a roční pracovní rytmus na farmě?
Denní pracovní povinnosti jsou vždy závislé na počasí a vegetačnímu stavu rostlin. Budeme-li mluvit hlavně o dračím ovoci, od listopadu do května je období bez květů. Práce je tedy hlavně s hnojením – používáme kozí hnůj, dále s prořezáváním rostlin a roubováním. Nejdůležitější prací je právě roubování. Po dvou sezonách exportu do Čech už máme více jasno v popularitě odrůd a jejich schopnosti zvládnout transport, proto jsme se rozhodli přeroubovat původní typ undatus (červené venku a bílé uvnitř) na oblíbené tesoro, marmel a další červené odrůdy. Roubování kaktusů je velice snadné a úspěšnost uchycení roubu je asi 80 %. Rouby, které se ujmou během zimy, nesou hned v létě první ovoce! Proto je třeba pracovat rychle, abychom si zaručili dobrou sklizeň už v nadcházející sezoně.
V období od června do poloviny října se mění náplň práce a začíná opylování. Opylení se dělá ručně a to pouze v noci. Ideální čas na práci je od 21:00 hodin, kdy jsou květy zcela otevřené a pyl je správně aktivní. V přírodě opylování provádějí netopýři, a to v pralesích Jižní Ameriky, kde je rostlina původním druhem. Po úspěšném opylení následuje 40 dní zrání a pak ovoce v plné zralosti sklízíme (ručně, nelze to nijak zmechanizovat) a připravujeme na export. Přípravy si děláme v rámci asociace také sami. Vzhledem k práci v terénu nemůžeme používat žádné stroje a ruční práce je zahrnuta v koncové ceně ovoce.
Kvetení probíhá postupně celou sezonu, díky tomu můžeme sklízet každý týden jen zralé kusy a neřešíme tunovou produkci najednou. Průběžně je pak třeba neustále zaštipovat nežádoucí výhony, odstraňovat plevel a chránit rostliny proti škůdcům – mravencům a chorobám.
Co se dál děje s ovocem, které vypěstujete?
Snažíme se využít maximální množství ovoce, proto ho v našem sběru třídíme na kategorie. Nejvyšší jakost exportujeme do Čech v čerstvém stavu a distribuujeme ke koncovým zákazníkům přes internetový obchod www.ostrovchuti.cz. Dále nás zákazníci najdou na trzích a veletrzích. Druhá jakost se prodá přímo na ostrově. Spousta lidí je překvapená, že neprodáme všechno na Kanárech. Problém je v tom, že tam není tato plodina ještě dostatečně známá a málokdo o ni jeví zájem. Naopak v Evropě je poptávka obrovská. Popraskané kusy a malé, špatně opylované ovoce jde na sušení přímo na ostrově a na další zpracování…
