Proč jsme nemocní? Závrať

Napadlo by vás, že i závrať se stane předmětem zkoumání psychosomatických souvislostí? V knize psychologa PhDr. Petra Novotného Proč jsme nemocní? je jí věnována samostatná kapitola…

Victor von Weizsäcker analyzoval příčiny všech nemocí pod zorným úhlem takzvaně čtyř všemocných fenoménů drtících naši psychiku nesmírně silným tlakem – strachem, slabostí, bolestí a závratí.
Fenomény strachu, slabosti a bolesti jsme se v této knize zabývali v podstatě nepřetržitě, a budou v této části knihy vzápětí rozvedeny společně s faktory, které jsou s nimi nesmírně těsně, i když někdy nenápadně provázány.

Zbývá se ještě dotknout pojmu závrať, který je na první pohled poněkud nesrozumitelný, avšak jen proto, že o něm dosud nepadla zmínka.
G. Danzer odhaduje, že si téměř dvacet procent pacientů trpících nejrozmanitějšími nemocemi stěžuje na závratě. Příčiny závratí přisuzuje klasická medicína doprovodným příznakům například při onemocnění vnitřního ucha, při poruchách zraku, neurologickým pacientům (např. onemocnění krční páteře), nebo pacientům s nemocemi srdce (s nízkým či vysokým tlakem, nebo s poruchami srdečního rytmu). 
U velké části pacientů se závratěmi však není  nikdy  objevena prvotní  příčina závratí, protože ji nelze jakkoli vystopovat. Pacientovi totiž nic nechybí, není nijak nemocen, ale závratěmi přesto trpí.
Už v roce 1983 upozornil J. Modestin ve svém článku Schwindel als psychosomatisches Phänomen (Závrať jako psychosomatický fenomén) na fakt, že nemocní trpící neobjasnitelnými  závratěmi vykazují typické psychické či charakterové znaky. Například na sebe kladou mimořádně vysoké požadavky (chtějí být totiž solitéry), jsou ctižádostiví, berou svět až příliš vážně a brzy se dostávají do izolovaných sociálních pozic, přičemž se shodně dále důsledně izolují, často se vyhýbají řešení význačných osobních (například sexuálních) problémů, povětšinou předstírají, ale ve skutečnosti neprožívají hlubší vztahy a city, jejich sociální vztahy i emoce jsou totiž pozoruhodně povrchní nebo jednostranné, navíc se brání konfrontaci s vlastním stárnutím. Vlastní chyby a nepříjemné pravdy o sobě maskují a dovedně zahlazují, ale neřeší je, do kyselých jablek kousají velice neradi, svoje mnohdy fatální chyby zahalují například tvrzením, že osud je předurčen natolik, že se z jeho osidel nelze vymanit.
Po mnohaletém  životním lavírování, taktizování a švindlování (pojem der Schwindel znamená v němčině nejen závrať, ale i podvod a šálení, mir wird schwindig, znamená cítím závrať)  se ocitají  v izolaci, ztrácejí tudíž oporu, jistotu a  sebedůvěru vůči světu,  a zjevují se jim závratě. 
Nerovnováha psychická se takto věrně zobrazuje v nerovnováze fyzické. Duševní, duchovní či sociální nerovnováha se promítne do obdobně nerovnovážných fyzických pocitů rozmanité hloubky, délky a intenzity. Člověk se ocitl vysoko sám a izolován, a z psychických, sociálních či duchovních hlubin, které se všude nad ním i pod ním rozestřely, jej jímá závrať. Jak vně, tak uvnitř, jak nahoře, tak také dole.