Ivanka Adamcová v dubnové Meduňce hovoří o nemoci a uzdravení …

V minulých číslech Meduňky jsme vám představili duchovní učitelku Ivanku Adamcovou, a protože články vzbudily velký ohlas, rozhodli jsme se položit této inspirující ženě za naše čtenáře další otázku:
Je dáno, jakými nemocemi si v životě projdeme?

Osud jednotlivého člověka je nastaven a vybrán před jeho zrozením, a každá jednotlivá inkarnace je tedy nastavena. Pro vývoj jednotlivce to je velmi blahodárné, jelikož cesta k pochopení vývojem je milosrdnější. Jenom si představte, že byste nyní věděli, co jste dělali lidem a sobě samými před mnoha zrozeními a neuměli byste si to odpustit. Přitom vina ve skutečnosti neexistuje. Každý člověk totiž ubližuje pouze a jen sám sobě, neboť je vědomím každého těla, takže to, co udělá druhému, činí sám sobě. Bolest, kterou způsobí svým druhým já, je pak bolestí jeho vlastní nemoci, která se u něj vyvine. V tom tkví krása a smysl karmy. Vůbec není zapotřebí se karmy bát, ale vědět, že si zasloužím vše, co se mi stalo, jelikož si uvědomím, že tohle jsem udělal i já druhým.
V každém osudu jedinec dostane tělo, jméno a osud pečlivě vybraný a zasloužený, aby pokračoval ve vývoji a dostal šance k nápravě a také ke splátkám za svoje činy. Potřebujeme totiž splatit vše až do pověstného posledního haléře. Teprve pak jsme „osvobozeni“— a to všichni bez výjimky. Žádná vyvolenost neexistuje a myslí si to pouze přívrženci černé magie, kteří zpracovávají téma nadvlády, povýšenectví, snahy o vládu nad druhými, manipulace fyzické i psychické a také pomyslné slávy, která je vlastně jistým prokletím každého jedince. Tato úroveň (pro názornost jednotlivé úrovně přirovnávám ke školním třídám) neví, že útočí sama na sebe a bude s ní v osudu konáno naprosto stejně podle zoufalství druhých, které jim způsobila. A pak je tu třída bílé magie, která má v programu odžít si pýchu a přivlastnění si darů hmoty (Satana), který jim tyto schopnosti podstrkuje. Tito lidé si myslí, že je to od Boha, povyšují se, „zachraňují“, a hlavně vyvyšují dobro nad zlem. Tím útočí na zlo emocionálně a tvoří jej, aniž by to věděli. Ve skutečnosti totiž dobro a zlo ne-existují a jsou jen iluzí. Proto se lidé, kteří chtějí konat dobro a zachraňovat svět, mýlí, neboť pro každého je dobro naprosto jiného ražení. Tito lidé tedy vlastně znásilňují svět, protože chtějí do „nebe“, ale v důsledku tlaku, který vyvíjejí, žijí vlastně v pekle. Každý jedinec se totiž musí „zachránit“ sám svým čistým svědomím vůči celku.
Vysvětlím. Svět iluze, tedy svět dualitní, je rozdělen na skutky dobré a zlé. Tento svět je poznatelný. To, co vidím, jako dobré, z toho se mám pouze poučit a konat tak, jelikož se mi to líbí. Dejme jako příklad člověka Ježíše. Vedle něj postavme nějakou velmi dramatickou postavu a tu ať si každý dosadí sám. Takový člověk je představitelem „zla“ a z něj se bez odsudku také dobře poučíme, protože tak bychom vypadali my sami, kdybychom konali stejně. V takovém procesu tedy „dobrý“ není lepší nežli „zlý“, neboť oba dva nás vedou ke stejnému cíli a hodnota jejich činů stejně poučná. Pokud dobrého vyzdvihnete a špatného ve vašich očích zatratíte, budete okolo sebe nejen neustále vídat jedince podobného ražení, ale i vaše tělo vás dotlačí udělat v odporu to samé, abyste pochopili, že to udělat musel, protože to tak bylo nastavené. Ve všech tělech je totiž vaše vědomí, takže vždy útočíte na své vlastní vědomí, které potřebujete objevit a sečíst naprosto celé. Když však budete umět odpouštět a neprožijete negativní emoce směrem k „lumpovi“, tak za vás ten člověk nezaplatí (zaplatí jen za psychickou bolest těch, kteří to neuměli přijmout). Vědomí Celku to ví, i když život není vidět ve své skutečnosti a je utajeno, že Já i Otec jedno jsme.
Ve všech útocích na druhé je schovaná platba, tedy nemoc a bolest, kterou se každý člověk vykupuje. Převzetím odporu těla si totiž přivlastní útok a platbou v osudu je „vykoupen“, a hlavně poučen, čímž se opět dostávám k původní otázce. Celý proces je velmi dlouhý a přesně nastavený, abychom před cílem, kdy jedinec zjistí, kým skutečně JE, byl a kým naopak nikdy nebyl, pochopil. Takže i naše životy jeden po druhém jsou nastaveny s činy druhým (a tím i sobě) a za ně přicházejí vždy v přesný čas platby, abychom si uvědomili, proč a za co se nám to děje. 

Největší poklad — čisté svědomí
V každé vývojové fázi, což je podobné jako ve škole, se člověk na osud dívá jinak. Vývoj v jednotlivých třídách však každého dovede do stanoveného cíle pokory a obyčejnosti, takzvaného kristovství. Jde o hladinu změny vědomí, která je u každého jedince nastavená a vedou k ní všechny děje na planetě. Proto v dějinách naší nádherné planety jsou a byly vedeny všechny dramatické války a děje, kterými jsme jako jedinci museli procházet, abychom sklidili své minulé činy, které jsme sami dělali svým bližním. Každý se stále zlepšuje, vyvíjí a v nastaveném vývoji nemůže minout svůj cíl, kdy dojde do obyčejnosti a jednoty vědomí. To je to, co nám přišel člověk Ježíš sdělit před více než dvěma tisící lety. Každý z vás je ve skutečnosti vědomím všech a děje, které se ještě musejí odehrát, jsou proto, aby těla (lidé) pochopili, kdo jsou. Nemáme tedy vůli člověka, nýbrž vůli Boha a k té se dostaneme jedině tak, že přijmeme svůj osud v klidu a se vším, co se nám děje i v našich nemocech a platbách. V klidu nitra se pak oddáte léčení, operacím atd., až každý z nás pochopí, za co se mu to dělo. Kdyby jedinec odmítal platbu, nemohla by odejít, a zdali ji dokáže přijmout či ne, je také nastavené. Takže vidíte, že jediný iluzorní „nepřítel“ je tělo každého z vás…

Celou odpověď Ivany Adamcové si přečtete v dubnové Meduňce – emedunka.cz