Příběhy z Astroporadny

V meduňkové rubrice Astroporadna zodpověděla astropsycholožka a terapeutka PhDr. Marie Plochová Hlávková během let čtenářům už velmi mnoho různorodých dotazů. Některé dorazy i odpovědi jistě stojí za přečtení i s odstupem času, protože mohou být inspirací pro ty, kdo něco podobného prožili nebo prožívají…

Dotaz čtenářky Barbory
Od roku 2006 se „léčím“ s periodickými depresemi, které se opakují na jaře a na podzim — střídavě a kontrolovaně užívám nebo neužívám antidepresiva. Na podzim roku 2011 se mi narodil první syn a já strávila 2 měsíce (!) v psychiatrické léčebně s poporodní depresí. Na jaře 2016 se narodil druhý syn a já byla opět hospitalizovaná, tentokrát tři týdny. Nyní jsem s oběma doma, ale zažívám pořád hrozné stavy a nevidím světlo na konci tunelu. V nejakutnější fázi cítím příšerný, naprosto paralyzující strach, který mě nutí k tomu, že se automaticky spustí můj dysfunkční obranný mechanismus — začnu hledat únik. Vždy docházím k tomu, že jediným východiskem z celé situace je prostě nebýt (zároveň ale vím, že si nedokážu nic udělat). Jsem prostě v totálním šoku, začnou se vynořovat myšlenky, že kvůli mně obě děti umřou, protože jim nezvládnu ani dát najíst a za tím je hluboké přesvědčení, že jsem na tomto světě za trest, že tu být nechci (tyto pocity mám od dětství, kam až si pamatuju). Mám úplně ze všeho strach: dojít nakoupit, vypravit syna do školky, vstát v noci na krmení, uvařit oběd… Je pro mě neskutečně vyčerpávající k čemukoliv se přinutit a tu činnost dokončit. Mám u toho i tělesné projevy — hodně mě pálí ruce, mám průjem a k tomu cítím tlak na prsou. O tom, že bych zažívala nějaký pocit štěstí nebo radosti, nemůže být ani řeč. Prostě před sebou místo dvou krásných, zdravých, úžasných dětí vidím obrovský úkol, který nedokážu splnit. Byla jsem plánované a chtěné dítě. Rodiče se brali z lásky po několika měsíční známosti, z období raného dětství si nevybavuji žádné mimořádné hádky ani jiné náročné situace, žádná velká traumata se mi nestala nebo si je nevybavuji. Pro mě osobně bylo velkým zásahem až narození bratra, na kterého jsem silně žárlila. Můj vlastní porod byl dlouhý a náročný, v porodnici jsem zůstala déle asi o týden kvůli zánětu očí a asi tři dny po propuštění jsem byla znovu hospitalizovaná — mamka se mnou byla až od druhého dne. Zajímalo by mě, jakou terapii zvolit, abych dokázala mé hrozné stavy odblokovat.
Čtenářka Barbora se narodila 26. 8. 1982 ve 12:23 v Českém Krumlově

Odpověď astropsycholožky
Paní Barboro, dle mých zkušeností poporodní deprese vždy souvisejí s nějakými starými tématy, která nemá dotyčná žena zpracovaná, a porodem se aktivují. Velmi často se jedná o nezpracovaná témata související s ženským a mateřským principem, neboť narození dítěte klade u ženy nároky právě na tuto oblast. Neléčený poškozený ženský a mateřský princip, většinou generačního rázu, se pak u některých žen může projevit jako doslova časovaná bomba, když těsně po narození dítěte neumožní dané ženě propojit se s dítětem, ale naopak se matka citově i fyzicky od dítěte vzdálí. Forma projevu deprese, kdy matka není schopna kvůli svým těžkým stavům se o své dítě starat, již často sama o sobě poukazuje na příčinu. Jedná se o téma separace, odloučení od matky v období, kdy dítě matku potřebuje nejvíce ze všeho, dochází k narušení vazby, chybí blízkost a láska, vnímání dítěte. A to je právě asi téma, které jste sama zažila se svou matkou, i když si to pochopitelně nemusíte vůbec uvědomovat. Pokud byste toto téma sama v nějaké podobě nezažila, nepřehrávala byste jej nyní nevědomě svým dětem
Pokud se podíváme ve vašem horoskopu na mateřský ženský princip, najdeme zde Lunu v konjunkci s Uranem v prvním domě horoskopu, která jednoznačně poukazuje na vaše zranění v oblasti vztahu s matkou a následně vašeho vlastního mateřství. Tuto konstelaci já osobně nazývám „matka na útěku“ a souvisí se zážitkem dítěte, které zažije šok, neboť matka nečekaně chybí, mizí, ztrácí se, je nedostupná. A to buď vlivem vnějších objektivních důvodů (např. nemoc dítěte a separace v nemocnici), nebo vlivem neschopnosti matky se na dítě citově navázat a její tendence dítě duševně opouštět, neboť je pro ni zátěží. Tyto šoky mohou vypadat hodně „nenápadně“ a nevinně, ale třeba i „jen“ jeden den opuštěnosti v nemocnici těsně po vašem narození a možná i další navenek nenápadné projevy matky, která se na vás zřejmě nedokázala plně citově napojit, mohou způsobit velké následky. Pak si v sobě od malička nesete gigantický balík úzkosti, strachu, pocitu ohrožení a chuti zemřít, neboť jste si pravděpodobně nebyla jistá láskou své matky, což se projevovalo i silnou žárlivostí po narození bratra.
Uran máte v horoskopu kvadratuře i se Sluncem, tudíž vše nasvědčuje tomu, že ani s otcem nebylo z nějakých důvodů možné vybudovat bezpečný a pevný vztah, opět zde asi byla určitá nejistota, tudíž o to větší byla zřejmě vaše úzkost, když jste se nemohla opravdu opřít o žádného z rodičů.
            Paní Barboro, doporučuji vám začít pracovat na těchto starých zraněních, protože tam je dle mého hlavní příčina vašich depresivních a úzkostných stavů. I když vztahy ve vaší původní rodině mohly navenek vypadat idylicky, deprese vás usvědčují z toho, že pod povrchem se skrývají díry, narušené vazby, málo lásky, strach a úzkost. Začněte toto terapeuticky léčit a věřím, že se vaše stavy vylepší nebo úplně zmizí.

                                                                  Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.