Proč jsme nemocní? Psychopati

V závěrečném dílu své knihy Proč jsme nemocní se její autor, klinický psycholog PhDr. Petr Novotný, postupně zamýšlí nad některými typy osobností v souvislosti se vznikem různých nemocí….

Psychopatické osobnosti nejsou nemocné, ale cítí se odlišně a také se chovají a projevují odlišně od ostatních v takové míře, že se někdy za nějaký čas dostanou do sociální izolace. Onemocní v sociální oblasti, a začas se jejich nemoc projeví i ve fyzické rovině. A není divu, protože být psychopatem je vyčerpávající dřina a celoživotní problém, který lze vyřešit jen rezignací a promyšleným spoutáváním vlastního ega.

Například psychopatický kverulant či sudič je sice bojovný (vykazuje výsledky), ale tím pádem je i snadno zranitelný. Reformátoři zakládali sekty a získávali četné příznivce. Například mazdaznanisté jedli jen nakvašenou pšenici, fletcherovci přežvýkali každé sousto dvaatřicetkrát, vegetariáni nesnědli ani polévku s příměsí maggi kostky.
Každé omezování a nepřiměřená důslednost v bezvýznamných okolnostech (vytváří zdání stability), vyvolává za čas silné přepětí a posléze stejně silné potlačování, které psychopat považuje za zkoušky. Jenže žádný prorok nás nikdy nenabádal k sebepotlačování, sebepopírání, sebemrskačství a k věčné askezi, ale jen ke skromnosti a střídmosti. Asketa žije v dojmu, že mu někde nahoře přibývají čárky a že se vše dobré i zlé započítá. Jenže pouze přirozené sebeprojevování zabezpečuje naše zdraví, a pro zdraví je příznivější nikoli strádání, ale radost z každodenního prožitku. 

Fanatici  věnují vášnivě svou přízeň politickým stranám, sportovním klubům, rasistickým organizacím, dietám, ochranně životního prostředí, workholismu. V pozadí psychopatického fanatismu lze vypozorovat osobnostní slabost, nespokojenost s vlastním životem, ztrátu schopnosti být sám a neschopnost individuálního prožitku, což jsou nebezpečné předpoklady k příštímu rozkolu zdraví.
Psychopatičtí vynálezci jsou poměrně vzácní, ale i tak stačí zahltit patentové úřady různými návrhy k vylepšení světa. Vzdalují se od reality, která je pro ně obvykle nepříjemná, chtěli by stavět pro jiné vzdušné zámky, v nichž by však sami nechtěli strávit ani den. Jenže  únik od reality netrvá nikdy příliš dlouho, protože realita se sama dotěrně přihlásí.

Obtížné jsou zejména korekce přesvědčení psychopatických hypochondrů, kteří se obávají o vlastní zdraví.  Zdaleka je nepřesvědčí výsledky odborných vyšetření, když se cítí jako nemocní. Riskují, že si svou nemoc přivolají, když jsou mnohdy sto nasugerovat si její příznaky, a to podle známé věty: Čeho se bojíme, to přitahujeme.
Schizoidní psychopati se vyznačují neschopností vyjadřovat emoce a navazovat vztahy s okolím. Bývají vztahovační a lehce zranitelní. Anetičtí psychopati jsou typičtí absencí soucitu, laskavosti a empatie, naopak se projevují krutě, hrubě a někdy dokonce nebezpečně agresivně. Pedantští psychopaté jsou až tyransky  pořádní a dochvilní, což vede k tomu, že jsou nenáviděni nebo zesměšňováni. Obsedantní psychopaté se značnou část dne ocitají ve vleku různých fóbií nebo rituálních úkonů, což je způsobeno strachem z reality, svým počínáním se důsledně vyčleňují z komunity. Explozivní psychopaté mají sklon ke zlostné výbušnosti verbální nebo fyzické. Co většina z nás přejde bez vzrušení, to tento psychopat považuje za zesměšnění sebe sama, za útok, za urážky, za projev nepřátelství.
Hysteričtí psychopaté vyjevují přehnanou „upřímnost“, emotivitu a mají trvalou potřebu své vnitřní napětí herecky vyjádřit a svěřit se s ním.
Všechny osoby s psychopatickými sklony či projevy se vyčleňují od ostatních, vzdalují se jim, soupeří s nimi, obtěžují je, chtějí poutat jejich pozornost, chovají se nepřiměřeně, neúčelně, iracionálně. To vše je  beznadějně izoluje od ostatních. Ať už má psychopat sílu či elán, ať projevuje slabost, agresivitu či submisivitu, vždy jde o projevy mimo normu, s nimiž nemůže ve vnějšku dosáhnout trvalého úspěchu. Sociální propast, v níž se psychopat nachází, se stále více prohlubuje. Když bude psychopat svoji psychopatii dobrovolně usměrňovat a krotit,  pak má šanci, že se  jeho přemrštěná psychická síla (slabost) nezjeví také ve fyzické rovině. Kolik už psychopatických osob, které se vášnivě  oddaly například konfliktu se sousedem o přesahující větev stromu, zemřelo už na infarkt myokardu?