Další příběh z rubriky Astroporadna…

V této zajímavé meduňkové rubrice odpovídala astropsycholožka a terapeutka Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D. řadu let čtenářům na jejich dotazy týkající se zdraví, rodinných i partnerských vztahů i dalších témat. Tyto příběhy i pohled zkušené astropsycholožky může být možná inspirativní i pro další čtenáře, kteří řeší podobný problém…

Dotaz čtenářky Jany
Mám problémy v partnerských vztazích. Vyrůstala jsem bez otce a moje máma měla velmi negativní vztah, asi vlivem špatné zkušenosti, k ostatním mužům, a pak už nikdy žádného muže nepustila do svého života. Svého otce jsem poznala až ve 24 letech, náš vztah byl jako na houpačce, chvíli dobrý, chvíli špatný. Před 3 lety jsem porodila dceru, kterou bohužel stihl stejný osud jako mě, taky vyrůstá bez táty, a navíc je ještě z jeho strany nechtěným dítětem, nutil mě do potratu, já jsem nešla — to byl také důvod, proč jsme šli od sebe. Já měla ve vztazích skoro vždycky problémy, snažila jsem se ale na sobě pracovat, chodila jsem na nejrůznější sebepoznávací semináře a terapie, a ve 34 jsem potkala muže, se kterým jsme si opravdu dobře rozuměli a měli jsme se rádi, plánovali jsme svatbu, ale v 38 letech můj partner náhle zemřel. Byla to hrozná rána. Rok na to jsem poznala dalšího partnera, otce svojí holčičky. Přestěhovala jsem se k němu, vzdala se všeho, čeho jsem v životě dosáhla. Když jsem otěhotněla, byl to pro mě zázrak, partner se však neradoval jako já a začalo pravé peklo, šli jsme od sebe a letos v létě jsme se definitivně rozešli. Mě to hodně trápí, hlavně když vidím dcerku, jak je mu strašně podobná a on ji nechce vůbec vídat. Se všemi jeho příbuznými jsme v kontaktu, jsou na malou zvědaví, on ne. V důsledku toho jsem celá zablokovaná, stažená, rozhozená, mám i problémy se srdcem, nedokážu si představit, že bych někdy do svého života pustila dalšího muže, i když bych to moc chtěla. Potřebovala bych poradit, jak se můžu zbavit úzkosti a strachu z partnerských vztahů?
Čtenářka Jana se narodila 1. 9. 1971 ve 2:45 min v Kroměříži.

Odpověď astropsycholožky
Paní Jano, na vašem příběhu je bohužel vidět neblahý vliv nezpracované generační zátěže. Stejné trauma s odmítnutím od mužů, které jste zažila vy jako dítě, a zřejmě i vaše matka, nyní prožívá vaše dcera. Chápu, že vaše zkušenosti s muži jsou špatné, stejně jako byly vaší matky. Aby se však zastavilo toto podvědomé kopírování nefunkčních vztahových vzorců, je potřeba dlouhodobou terapeutickou prací přestrukturovat staré otisky, a to je práce na mnoho let. V první řadě je třeba jít k hlubším příčinám, přemýšlet o tom, jak dlouho se ve vaší rodině táhnou nefunkční vztahy, neexistující otcové, odmítání dětí. Jak vypadaly vztahy babiček a dědečků, jaké těžké věci se pod povrchem rodiny historicky odehrávaly? Je pravděpodobné, že při tomto pátrání na vás vykoukne mnoho kostlivců, které je třeba vyházet ze skříně. 
            Pokud si vezmeme na pomoc při tomto pátrání váš horoskop, najdeme v něm poškozený mužský a partnerský princip (Slunce a Venuše v kvadrátu na Saturn), ale také velmi silné téma odmítání, nechtěnosti a touhy se osvobodit od rodičovských povinností (Luna v kvadrátu na Lilith a Uran). Z mého pohledu je prvotní téma právě ona nechtěnost, poškozený mužský a partnerský princip následuje v závěsu. Z těchto indicií bychom tedy mohli vyvodit, že historicky se ve vaší rodině odehrálo drama naprostého odmítnutí dítěte. Je možné, že v předchozích generacích bylo nějaké úplně nechtěné dítě, svobodná matka, pro níž bylo dítě pouze přítěží, sirotek nebo jinak opuštěné dítě bez rodičů, dítě počaté ze znásilnění, bez lásky, z donucení atd. Tak pravděpodobně vznikla ona díra na mateřském principu a odmítání dítěte (Luna/Lilith) a touha se od dítěte osvobodit (Luna/Uran). To může pocházet z obou vašich generačních linií od otce i matky, a pravděpodobně se to v nějaké podobě nachází i v rodině otce vaší dcery.
Nechtěnost považuji za největší trauma ze všech, neboť lidé, kteří jej v nějaké podobě zažili, mají v sobě v hloubce uložený pocit, že nemají na světě místo, že nezaslouží lásku a většinou mají problém vytvořit kvalitní vzájemný vztah, neboť blízkost a city většinou v dětství s rodiči zažili málo. V návaznosti na nezpracovanou nechtěnost tedy tito lidé mívají problém vytvořit blízký vztah nejen se svými partnery, ale i se svými dětmi a zde potom vznikají rodiče, kteří své dítě bezohledně odmítnou. Otec, který odmítne své dítě, na něj pravděpodobně projektuje svou vlastní dětskou nechtěnost, kterou zažil. Žena, která si najde takovéhoto odmítavého otce svého dítěte, má v sobě většinou také nezpracované téma nechtěnosti, protože jinak by o takového muže nikdy neprojevila zájem.
            Paní Jano, doporučuji vám tedy začít prioritně zpracovávat své osobní trauma nechtěnosti, které považuji za prapříčinu všeho vašeho utrpení. Je potřeba, abyste ze sebe začala dostávat to obrovské množství bolesti z vašeho dětství kvůli odmítnutí otcem a neexistujícímu zdravému vztahu rodičů. Zkuste se zároveň také postupně terapeuticky oddělovat od staré generační zátěže a od nefunkčních vztahových schémat, která patří generacím před vámi, ne vám. V okamžiku, kdy se začnou tyto věci přestrukturovávat, jistě zaznamenáte i pozitivní změny ve vašem životě, především ve vztahu sama k sobě, a následně i ve vztahu k mužům. Je to běh na dlouhou trať, ale dle mých zkušeností je možné i takováto velká zranění úspěšně léčit. Držím vám palce.

                                                                                               Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.